(1) V zamořených oblastech může zemský národní výbor zákaz připouštění koní nemocných hřebčí nákazou a podezřelých z této nákazy nebo z nakažení (§ 37, odst. 1, zák. č. 177/1909 ř. z.) rozšířiti na všechny hřebce a klisny. V tom případě může býti povoleno místo připouštění umělé osemeňování klisen.
(2) Rozsah zamořených oblastí stanoví zemský národní výbor v dohodě s příslušným státním hřebčincem a Jednotným svazem českých zemědělců.
Kromě označování nemocných klisen předepsaného zákonem (§ 37, odst. 2 zák. č. 177/1909 ř. z.) musí býti označovány ještě klisny z nakažení podezřelé a to vystřižením písmen HN na levé straně krku. Klisny z nakažení podezřelé vyšetří v měsíčních obdobích úřední veterinář a provedou se u nich zvláštní diagnostická šetření.
Klisny a plemenní hřebci mohou býti místo vyloučení z chovu označováním podle § 37, odst. 2 zákona č. 177/1909 ř. z. a kastrací podle § 37, odst. 3 téhož zákona na příkaz zemského národního výboru usmrceni neb odstraněni z chovu vykoupením z veřejných prostředků.
(1) Za zvířata, která byla na úřední příkaz usmrcena nebo po vydání příkazu uhynula za příznaků hřebčí nákazy, poskytuje se odškodnění podle § 1 vládního nařízení ze dne 28. září 1943, č. 262 Sb., o odškodněních a podporách při nákazách a hromadných onemocněních zvířat. Odškodné se vypočítává podle § 3 téhož vládního nařízení a činí plnou výši odhadní ceny vypočtené předepsaným způsobem.
(2) Výkupní cena (§ 3) rovná se odškodnému podle odstavce 1.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí též pro případy ztrát, které prokazatelně vznikly hřebčí nákazou v době po 1. lednu 1946, byly-li tu předpoklady, za nichž se mohlo provésti usmrcení na úřední příkaz.
(4) Na úhradu odškodnění uvedeného v odstavci 1, po případě výkupní ceny uvedené v odstavci 2, přispívá nákazová pokladna podle směrnic vydaných na základě § 14 stanov nákazové pokladny (příloha A vl. nař. č. 263/1943 Sb.) částkou jí stanovenou.
(1) Odškodné se neposkytuje:
a) za zvířata, která byla dovezena do zemí České a Moravskoslezské proti ustanovením §§ 4 a 5 zák. č. 177/1909 ř. z.,
b) za zvířata, která byla dovezena do zemí České a Moravskoslezské ve lhůtě 12 měsíců před zjištěním nákazy, neprokáže-li se, že se nakazila teprve po dovozu do těchto zemí.
(2) Odškodné se odepře za jatečná zvířata umístěná v tržnicích užitkových nebo v tržnicích jatečných zvířat, na jatečných trzích a na rozdělovnách jatečných zvířat jakož i na veřejných jatkách.
(3) Nároku na odškodné není:
a) opomene-li majitel zvířat nebo správce hospodářství, k němuž zvířata patří, nebo zmocněnec, který byl na místě majitele pověřen dohlížeti na zvířata, úmyslně nebo z nedbalosti proti předpisům (§§ 16, 17 a 18 zák. č. 177/1909 ř. z.) povinně ohlásiti nemoc anebo zpozdí-li se s hlášením déle než 24 hodiny po tom kdy se dověděl o případě, jenž měl býti hlášen, leda že by to včas ohlásila jiná k tomu povinná osoba;
b) přikoupil-li majitel některá ze zvířat stižených nákazou nebo získal-li je jiným právním jednáním mezi živými a věděl-li při nabytí zvířete o tomto chorobném stavu;
c) byla-li usmrcena zvířata, která jsou podrobena určitým omezením ve styku nebo při používání nebo která jsou podrobena uzávěře a o nichž bude zjištěno, že se jich užívá proti zákazu nebo mimo vykázaný prostor anebo na místech, k nimž přístup je zakázán, anebo jestliže majitel nebo jeho zástupce zaviněně nedbal ochranných opatření nařízených na obranu proti nebezpečí nákazy, nebo je porušil.
Směrnice k provádění této vyhlášky vydá ministerstvo zdravotnictví.
Přestupky této vyhlášky trestají se podle ustanovení oddílu VIII zákona č. 177/1909 ř. z.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské.