Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o cenách hroznového vína u výrobců jihomoravské vinařské oblasti ze sklizně 1945.

(1) Prodejní cena 1 litru vína bez usedliny po druhém stáčení u výrobce smí činiti nejvýše:
v I. odrůdové skupině 33 Kčs a v II. odrůdové skupině 30 Kčs.

(2) Jsou-li k hroznům odrůdové skupiny I. přimíšeny hrozny odrůdové skupiny II., smějí být účtovány ceny stanovené v odstavci 1 pro I. odrůdovou skupinu jen tehdy, nepřesahuje-li přimíšené množství odrůdové skupiny II. 20% celkového množství. Jinak směji se účtovat nejvýše ceny stanovené v odstavci 1 pro II. odrůdovou skupinu.

(3) K cenám vín stanoveným v odstavci 1 smějí být připočteny jakostní přirážky, jejichž výši, jakož i jména výrobců, kteří smějí jakostní přirážku účtovat, stanoví nejvyšší úřad cenový zvláštním výměrem.

(4) Jestliže výrobce sám víno školí a školené víno prodává, smí si započítat k cenám stanoveným v odstavci 1 anebo k zvýšeným cenám podle odstavce 3 ještě přirážku na školení ve výši 3.— Kčs za 1 litr vína.

(5) Je-li výrobce vína uznán Svazem zahradnicko-vinařským zároveň za rozdělovače, smí účtovat k cenám stanoveným v odstavci 1 po případě k zvýšeným cenách podle odstavce 3 nejvýše obchodní rozpětí, podle vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 20. února 1946, běž. č. 682 o nejvyšších obchodních rozpětích při prodeji hroznového vína (Ú. l. I. č. 32/1946), avšak s tím rozdílem, že se nesmí účtovat 2% na výtraty a ztrátu z rozbití.

(1) Při prodeji spotřebiteli ze skladu nebo sklepa může si výrobce připočítat k cenám stanoveným v § 3, odst. 1 nebo k cenám podle § 3, odst. 3 nejvýše přirážku 11.— Kčs za 1 litr vína.

(2) Při prodeji vína spotřebiteli v tak zv. výčepu pod víchem povoleném Svazem zahradnicko-vinařským, může si výrobce připočítat k ceně přípustné podle odstavce 1 ještě nejvýše 4.— Kčs za 1 litr.

(1) Prodejní cena vína vyrobeného z amerických plodných hybridů smí činit u výrobce nejvýše 7.— Kčs za 1 litr. Tato cena nesmí být zvýšena ani tehdy, je-li výrobce současně rozdělovačem.

(1) Při dodávkách zralého vína v lahvích může si výrobce nebo rozdělovač účtovat k cenám vín, přípustným podle předcházejících ustanovení, přirážku, úměrnou nákladům, spojeným s adjustováním i ztrátou při rozbití, dále s vyplachováním lahví kyselinou a vodou, vysoušením, plněním, zátkováním, kapslováním, ukládáním do beden, opatřením nálepek, ochranných slaměných obalů, dřevité vlny a j. Tato přirážka nesmí však býti vyšší než 4.50 Kčs u láhve s obsahem 1 litru nebo 0.7 litru.

(2) Při dodávce vína v lahvích smí se vybírat od kupujícího záloha ve výši 3.— Kčs za každou láhev. Záloha se kupujícímu vrátí nebo připíše k dobru, vrátí-li čisté a neporušené lahve na svůj náklad dodavateli.

(3) Při zasílání lahvového vína v bednách smí se účtovat přirážka nejvýše 0.40 Kčs za každou láhev na úhradu opotřebení bedny a obalu.

(4) Na zapůjčené sudy, demižony a bedny smí se požadovat záloha, nejvýše však ve výši trojnásobku jejich pořizovací ceny ke dni dodávky.

(5) Zapůjčené sudy, demižony a bedny jsou odběratelé povinni vrátit čisté, nepoškozené na svůj náklad do 6 týdnů od přijetí dodávky.

(6) Nejsou-li vinné sudy vráceny ve lhůtě stanovené v odstavci 5, smí být účtováno půjčovné, jehož výše je upravena zvláštními ustanoveními.

(7) Dodávka vína může být učiněna, závislou na vrácení sudů, lahví a ostatních obalů z předešlých dodávek.

(1) Výrobci vína jsou povinni vydat na každou dodávku účet, v kterém je nutno uvést množství dodaného vína, provenienci nebo odrůdu, ročník a číslo sudu, zda jde o víno stáčené nebo školené a výši jakostní přirážky. Jsou-li výrobci zároveň rozdělovači, musí to uvést v účtě s údajem výše obchodního rozpětí, které účtovali podle vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 20. února 1946, běž. č. 682 (Ú. l. I. č. 32/1946). Průpisy účtů jsou výrobci povinni uschovat alespoň po dobu tří let.

(2) U lahvového vína musí být každá láhev opatřena nálepkou, na níž se uvede druh (odrůda) jihomoravského vína.