(1) Případy vzniku nakažlivé obrny vepřů nebo podezření z této nákazy v obci, která byla bezprostředně před tím nákazy prostá, vyšetří vždy úřední veterinář neprodleně, t. j. nejpozději do 24 hodin po jejich ohlášení, na místě.
(2) V případech ohlášení vzniku nakažlivé obrny vepřů nebo podezření z této nákazy v obcích zamořených, t. j. v obcích, v nichž nakažlivá obrna byla již úředně zjištěna a v nichž ještě trvá, nařídí úřední veterinář potřebná veterinárně ochranná opatření písemně, aniž provede vyšetření na místě.
Při nakažlivé obrně vepřů v zamořených obcích (§ 1, odst. 2) se zpravidla nepoužije zákonného zmocnění k usmrcení vepřů nemocných a podezřelých na úřední příkaz podle § 43 zákona č. 177/1909 ř. z. a příslušného prováděcího ustanovení k němu.
Majitelům (držitelům) vepřů v zamořených obcích, kteří:
poskytne se příspěvek ke zmírnění škody způsobené nákazou (§ 5), zjistí-li se předepsaným úředním vyšetřením, že šlo skutečně o nakažlivou obrnu vepřů.
a) ohlásí u místního národního výboru vznik nakažlivé obrny nebo podezření z této nákazy u svých vepřů do 24 hodin po té, co se u nich vyskytly podezřelé příznaky, a
b) postarají se urychleně na vlastní náklad o přepravu onemocnělých vepřů na veřejné jatky, po případě na jiné místo určené okresním národním výborem k poražení vepřů nemocných nakažlivou obrnou, a o jejich poražení a zpeněžení podle platných předpisů,
(1) Onemocnělí vepři musejí býti přepraveni k poražení předepsaným způsobem, aby se zabránilo rozvlečení nákazy, a s přepravním osvědčením podle odstavce 2.
(2) Osvědčení pro přepravu onemocnělých vepřů k poražení (přepravní osvědčení) je úředním dokladem a vydávají je majiteli (držiteli) osoby pověřené tím okresním národním výborem. Touto osobou je zpravidla ohledač dobytka ustanovený v obci podle § 8 zákona č. 177/1909 ř. z. V případech, kdy majitel povolal na svůj náklad veterináře k ošetření onemocnělých vepřů, vystaví osvědčení tento veterinář. Pro vepře přepravované z jednoho hospodářství se vystaví jedno hromadné osvědčení.
(3) Po skončené přepravě odevzdá majitel (držitel) přepravní osvědčení veterináři pověřenému prohlídkou jatečných zvířat a masa v místě poražení.
(4) Nemůže-li majitel (držitel) obstarati sám přepravu vepřů k včasnému poražení, oznámí to místnímu národnímu výboru. Místní národní výbor je pak povinen přepravu ihned zaříditi za majitele, ač-li nebyla přeprava nemocných vepřů k poražení organisována přímo okresním národním výborem.
(1) Příspěvek ke zmírnění škody způsobené nákazou (§ 3) poskytne okresní národní výbor ze státních prostředků v této výši:
| a) u selete živé váhy do 10 kg | 250 Kčs, |
| b) u selete živé váhy přes 10 kg | 350 Kčs, |
| c) u běhouna (živá váha od 25 do 50 kg) | 400 Kčs, |
| d) u vepře užitkového živé váhy přes 50 kg | 500 Kčs. |
(2) Jde-li o zvířata zapsaná v plemenné knize nebo o jejich odchov, poskytne se k příspěvku podle odstavce 1 přirážka ve výši 50% příspěvku. U plemenic nezapsaných v plemenné knize (prasnic prokázaně březích nebo kojících nebo prasnic, které již odchovaly selata) poskytuje se přirážka ve výši 25% příspěvku.
V případech, kdy majitel (držitel) neprovedl přepravu onemocnělých vepřů na vlastní náklad (§ 4, odst. 4), vyplatí se mu příspěvek snížený o částku za přepravu.
Za poražení onemocnělých vepřů, za úpravu masa, po případě za jeho zpeněžení v nuceném výseku se vybírají stejné paušální náhrady, jaké jsou stanoveny při porážení vepřů na úřední příkaz.
(1) Osoby, pověřené okresním národním výborem k vydávání přepravního osvědčení, mají nárok na odměnu ve výši 5 Kčs za předepsaný výkon spojený s vydáním jednoho osvědčení.
(2) Veterináři prohlídky masa, zúčastnění při provádění ustanovení této vyhlášky, mají nárok na odměnu ve výši 15 Kčs za každý případ, kdy jsou povinni odeslati vzorky orgánů z onemocnělých vepřů do příslušného veterinárního vyšetřovacího ústavu k diagnostickému vyšetření, nejvýše však ve výši 1500 Kčs za 1 měsíc. Dále se jim hradí skutečné výlohy, vzniklé zasláním vzorků.
(3) Výdaje uvedené v odstavcích 1 a 2 vyplácí okresní národní výbor z prostředků ministerstva zdravotnictví.
Z hospodářství, v nichž nakažlivá obrna vepřů byla prohlášena za zaniklou, avšak nákaza nezanikla usmrcením všech vepřů nebo jich uhynutím, může okresní národní výbor povoliti v případech hodných zřetele použití zbylých vepřů k plemenitbě, jestliže majitel (držitel) dal tato zvířata po zrušení uzávěry hospodářství na svůj náklad ochranně očkovati proti července, a to simultánně a do 21 dnů poté dodatkově červenkovou kulturou, a jestliže zvířata neprojevila do 3 týdnů po dodatkovém očkování žádných příznaků nemoci. Zemský národní výbor může naříditi, že zvíře před použitím k plemenitbě musí býti ochranně očkováno jinou vhodnou očkovací látkou.
Ostatní veterinárně ochranná opatření, předepsaná při nakažlivé obrně vepřů, zůstávají nedotčena. Zejména je nutno vystříhati se porážení onemocnělých vepřů v hospodářství a prováděti svědomitě desinfekci zamořeného prostředí. Musí-li býti zvíře ve zcela výjimečných případech nutně poraženo, smí se tak státi jen v místnosti s nepropustnou podlahou.
Přestupky této vyhlášky se trestají podle ustanovení oddílu VIII zákona č. 177/1909 ř. z.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; platí v zemích České a Moravskoslezské.