§ 1
(1) Porotci, který vykonal svou povinnost, přísluší, nebydlí-li v místě, kde porotní soud zasedal, náhrada skutečně vzniklých jízdních výloh, a to v nejvyšší částce rovnající se jízdnému veřejnými dopravními prostředky o pravidelných spojích III. třídy vozové nebo II. třídy lodní, jakož i náhrada za nocleh a stravu v nejvyšší částce 100 Kčs denně.
(2) Porotci, kteří jsou odkázáni na příjem z pracovního poměru nebo jsou maloživnostníky a vykonáváním úřadu porotce utrpí prokazatelnou újmu na svém výdělku, obdrží za každý den náhradu za ušlý výdělek až do 150 Kčs.
§ 2
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. března 1947; provede je ministr spravedlnosti.