§ 1
(1) Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby vydal, měnil a doplňoval „Československý lékopis, vydání I. – ČsL I.“ (dále jen lékopis), aby byl v souladu s vědeckým pokrokem.
(2) Ministr zdravotnictví vyhlásí v Úředním listě, kdy a kde byl lékopis (jeho změny a doplňky) vydán, a určí den, kterým nabývá účinnosti.
§ 2
(1) Lékárníci, kteří osobně provozují veřejnou lékárnu, a odpovědní správci veřejných nebo ústavních lékáren jsou povinni si opatřiti nejméně po jednom výtisku lékopisu, znáti jeho obsah a říditi se jím.
(2) Magistři farmacie zaměstnaní ve veřejných a ústavních lékárnách jsou rovněž povinni znáti obsah lékopisu a říditi se jím.
§ 3
Zařízení veřejných, ústavních (na Slovensku též filiálních) a domácích lékařských a veterinářských lékáren musí plně vyhovovati předpisům lékopisu.
§ 4
Veřejné a ústavní lékárny musí míti stále v zásobě dostatečné množství všech léčiv a léčivých přípravků uvedených v lékopisu (dále jen oficinální léčiva).
§ 5
Oficinální léčiva je dovoleno míti v zásobě jen v jakosti předepsané lékopisem a podle jeho ustanovení je uchovávati a vydávati.
§ 6
(1) Léčivé přípravky, pro jejichž přípravu jest v lékopisu uveden předpis, smějí se připravovati toliko podle tohoto předpisu z léčiv (součástí) předepsané jakosti.
(2) Rovněž léky připravované, chované a vydávané v lékárnách podle lékopisu nebo podle lékařského (veterinářského) předpisu, musí se připravovati z léčiv (součástí) předepsané jakosti.
§ 7
Nádoby s léčivými přípravky, pro něž je lékopisem stanovena přípustná doba spotřeby, musí býti označeny datem jejich přípravy.
§ 8
(1) Lékárníci a odpovědní správci uvedení v § 2, odst. 1 jsou povinni se přesvědčiti, dříve než počnou užívati oficinálních léčiv v provozu lékárny, zda vyhovují předpisům lékopisu.
(2) Není-li u některého oficinálního léčiva v lékopisu uvedeno, jak se má zkoušeti, je nutno je přezkoušeti některou vědecky spolehlivou methodou.
§ 9
Velmi silně účinkující oficinální léčiva (Venena), vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která se označí I, musí býti v lékárně uchovávána v uzamčené skříni v lahvích se zabroušenou křížovou zátkou. Jejich název a nejvyšší dávky musí býti napsány na nádobě i zátce bílými písmeny na černé půdě.
§ 10
Silně účinkující oficinální léčiva (Separanda), vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která se označí II, musí býti v lékárně uchovávána odděleně od ostatních v lahvích se zabroušenou křížovou zátkou nebo v porculánových nádobkách s víčkem. Jejich název a nejvyšší dávky musí býti napsány na nádobě i zátce (víčku) červenými písmeny na bílé půdě.
§ 11
Silně účinkující oficinální léčiva (Separanda), vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která se označí III, musí býti uchovávána zcela odděleně i od léčiv uvedených v tabulce II tak, aby svými vlastnostmi neohrožovala jakost jiných léčiv. Lahve pro tato léčiva nemusí míti křížovou zátku s nápisem, nejsou-li v lékopisu uvedeny jejich nejvyšší dávky. V ostatním platí pro jejich uchovávání ustanovení § 10.
§ 12
(1) Nejvyšší dávky pro dospělého člověka, uvedené v tabulce lékopisu, která se označí IV, smějí býti překročeny při vydávání příslušných léčiv pro vnitřní upotřebení jen tehdy, vypíše-li lékař dávku na předpisu též slovy a připojí-li k ní vykřičník.
(2) Nejvyšší dávky léčiv, která nejsou uvedena v tabulkách I, II a III lékopisu, musí býti napsány toliko na nádobě, a to červenými písmeny a číslicemi pod černým nápisem názvu léčiva na bílé půdě.
§ 13
Oficinální léčiva, vyjmenovaná v tabulce lékopisu, která se označí V, nesmějí se vydávati bez lékařského (veterinářského) předpisu, a to ani jsou-li jakkoliv upravena nebo smíchána.
§ 14
(1) Zkoumadla a odměrné roztoky, uvedené v tabulkách lékopisu, které se označí VII a VIII, jakož i nádoby, nářadí a přístroje, tvořící součásti reagenční skříně (apparatus reagentium), uvedené v tabulce lékopisu, která se označí IX, musí býti v každé veřejné a ústavní lékárně vždy pohotově a v bezvadném stavu.
(2) Nádoby k uchovávání zkoumadel a odměrných roztoků musí býti označeny českými, slovenskými nebo latinskými nápisy, uvedenými v tabulkách VII a VIII lékopisu.
§ 15
(1) Je-li v lékopisu uvedeno některé léčivo ve dvou jakostech (ve stavu surovém a vyčištěném nebo upraveném) a nebyla-li na lékařském předpisu přesně uvedena jakost, musí se vydati léčivo lepší jakosti.
(2) Je-li v lékopisu uvedeno některé léčivo ve dvou koncentracích a nebyla-li na předpisu koncentrace přesně uvedena, musí se vydati léčivo zředěnější.
§ 23
(2) Zejména se zrušuje platnost, po případě použivatelnost:
1. nařízení ministerstva vnitra ze dne 8. ledna 1906, č. 10. ř. z., o osmém vydání rakouské farmakopoee,
2. nařízení č. 100.000/1909 B. M. (uh. min. vnitra) o třetím vydání uherského lékopisu,
3. vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 161 Sb. z roku 1941, o novém lékopisu,
4. nařízení ministra vnitra ze dne 16. dubna 1942, č. 220 Sb., kterým se vydávají nové předpisy o provozu lékáren,
5. vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 7. července 1942, běž. č. 658 Ú. l., o léčivech, lécích a přípravcích, které není dovoleno vydávati bez předpisu oprávněného k tomu lékaře (veterináře),
6. vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 7. července 1942, běž. č. 659 Ú. l., o zkušebních pomůckách potřebných při zkoušení podle předpisů Německého lékopisu a
7. vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 7. července 1942, běž. č. 660 Ú. l., o zkoumadlech potřebných ke zkoušení podle Německého lékopisu.
§ 24
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zdravotnictví.
§ 16
(1) V lékárnách se mohou chovati a vydávati do therapie již zavedená léčiva a léčivé přípravky, které nejsou uvedeny v lékopisu, jakož i léčiva a léčivé přípravky nově do therapie zaváděné (dále jen neoficinální léčiva).
(2) Neoficinální léčiva musí býti nejlepší jakosti a nesmějí býti znečištěna ani porušena. Lékárníci a odpovědní správci uvedení v § 2, odst. 1 jsou povinni se o těchto vlastnostech přesvědčiti některou vědecky spolehlivou methodou dříve, než takové léčivo počnou užívati v provozu lékárny.
§ 17
(1) Neoficinální léčiva nově do therapie zaváděná se musí vždy chovati zcela odděleně ode všech ostatních léčiv a přípravků buď v původním obchodním balení, nebo v obvyklých dobře uzavřených nádobách, způsobem pro ně nejvhodnějším, a to podle jejich povahy, po případě způsobem předepsaným pro venena nebo pro separanda (§§ 9 až 11). Tato léčiva a veškeré tvary léků je obsahující smějí se vydávati jen na lékařský (veterinářský) předpis.
(2) Ostatní neoficinální léčiva nutno uchovávati stejným způsobem a se stejnou pečlivostí a vydávati je se stejnou opatrností jako obdobně složená nebo obdobně účinkující oficinální léčiva. Ta z nich, která jsou silně a velmi silně účinná, nebo pro něž jsou stanoveny nejvyšší dávky, smějí se vydávati toliko na lékařský (veterinářský) předpis. Totéž platí i pro všechny tvary léků obsahující taková neoficinální léčiva.
§ 18
Dávky silně a velmi silně účinkujících neoficinálních léčiv musí býti na předpisu vyznačeny netoliko číslicemi, nýbrž vždy též slovy.
§ 19
Nejvyšší dávky neoficinálních léčiv stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě.
§ 20
(1) V lékárnách se smějí chovati též léčivé speciality, přípravky organotherapeutické, hormonální, vitaminové, radioaktivní, jakož i přípravky diagnostické, léčiva a jiná sera, očkovací látky a mikrobiální přípravky.
(2) Tyto přípravky se smějí vydávati jen na lékařský (veterinářský) předpis, s výjimkou těch léčivých specialit, na které se nevztahuje ustanovení § 6, odst. 2, písm. d) vládního nařízení ze dne 19. února 1926, č. 26 Sb., o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách.
§ 21
§ 22
Přestupky ustanovení tohoto vládního nařízení se trestají bez újmy případného soudního stíhání podle ustanovení oddílu IV zákona č. 5/1907 ř. z. nebo podle § 7 zák. čl. XIV/1876.