§ 1
(1) Působnost správního sboru oblastních nemocnic a státních odborných ústavů léčebných a ošetřovacích v kraji (dále jen „ústavů“) vykonává zdravotní komise krajského národního výboru (§ 4 vládního nařízení ze dne 15. února 1949, č. 28 Sb., o zdravotních referátech krajských národních výborů).
(2) Zdravotní komise řídí správu ústavů a koordinuje jejich činnost tak, aby bylo zajištěno plánovité a hospodárné provádění zdravotní péče a účelné využití zařízení a získaných poznatků a zkušeností pro jednotnou péči o zdraví lidu.
§ 2
(1) V oboru své působnosti podle § 1 zdravotní komise
a) sestavuje návrhy na dílčí plán vlastního krajského plánu pro ústavy jí spravované v oboru investic, v oboru pracovních sil a výkonnosti, v oboru spotřeby statků pro výkon služby, jakož i v oboru finančním a pečuje o plnění tohoto plánu,
b) dává směrnice a pokyny ředitelům ústavů,
c) usnáší se na návrzích rozpočtů ústavů,
d) dozírá na provoz ústavů,
e) projednává účetní závěrky ústavů,
f) projednává a po případě vyřizuje stížnosti vznesené na činnost ústavů,
g) jedná o zprávách a návrzích ředitelů ústavů,
h) podává návrhy na ustanovení vedoucích zaměstnanců ústavů.
(2) Zdravotní komise si může vyhraditi rozhodnutí i v jiných věcech mimořádné důležitosti, než uvedených v odstavci 1, o nichž by jinak rozhodoval ředitel ústavu.
§ 3
Jednání zdravotní komise účastní se podle povahy projednávané záležitosti s hlasem poradním tyto osoby:
a) přednostové referátů krajského národního výboru nebo jimi pověření zástupci,
b) ředitel a po případě i jiní zaměstnanci ústavu, jehož věci zdravotní komise projednává,
c) ředitelé ústavů národního zdraví v kraji,
d) jiní zdravotničtí pracovníci, které přizve k jednání předseda zdravotní komise.
§ 4
(1) Je-li nebezpečí v prodlení, může zdravotní referent činiti opatření, k nimž by jinak bylo potřebí usnesení zdravotní komise, je však povinen požádati ji v nejbližší schůzi o dodatečné schválení takového opatření.
(2) Zdravotní referent bdí nad prováděním směrnic nadřízených orgánů (úřadů) a směrnic, na nichž se usnesla zdravotní komise.
(3) Má-li zdravotní referent za to, že usnesení zdravotní komise vybočuje z mezí její působnosti, že odporuje předpisům nebo že je v rozporu se směrnicemi nebo pokyny nadřízených orgánů (úřadů), je povinen zastaviti jeho výkon a oznámiti to radě krajského národního výboru a ministerstvu zdravotnictví. Dokud rada o věci nerozhodne, nesmí býti usnesení vykonáno.
§ 5
(1) Vlastní správa ústavu náleží jeho řediteli, který musí býti lékař.
(2) Ředitel spravuje ústav po stránce lékařské, hospodářské a osobní a uplatňuje při tom zásady zdravotní politiky podle jednotného plánu zdravotní péče a podle usnesení zdravotní komise tak, aby ústavní léčebná péče odpovídala současnému stavu a úrovni lékařské vědy a byla hodnotná a účelná. Je nadřízeným všech zaměstnanců ústavu. Při tom zejména
a) koordinuje činnost jednotlivých složek ústavu,
b) bdí nad hospodárností a účelností provozu ústavu,
c) činí všechna opatření nutná k zajištění řádného provozu ústavu,
d) předkládá návrhy a zprávy zdravotní komisi.
(3) Za řádné a včasné plnění úkolů uvedených v odstavci 2 odpovídá ředitel zdravotní komisi. Tím není dotčena jeho odpovědnost vůči jiným nadřízeným orgánům a úřadům.
§ 6
Ministerstvo zdravotnictví vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě podrobné předpisy o způsobu výkonu správy ústavů (organisační řád).
§ 7
Působnost správního sboru okresních nemocnic vykonává zdravotní komise okresního národního výboru obdobně podle ustanovení §§ 1 až 6.
§ 8
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1949; provede je ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.