§ 1
(1) Cukrovar je povinen obstarati pro pěstitele řepy cukrovky (dále jen „řepaři“), kteří mu dodávají řepu cukrovku (dále jen „řepa“), semeno řepy dobré klíčivosti a včas jim je dodati za úředně stanovenou cenu. Cukrovar není povinen odebrati řepu, která pochází z jiného semene, než které dodal cukrovar. Zaorati řepu lze jen se souhlasem okresního národního výboru, který si po případě vyžádá vyjádření cukrovaru, Řepař je povinen provésti včas druhý osev řepy. Semeno je řepař povinen odebrati ve vlastních pytlích
(2) Pěstovati krmné okopaniny (polocukrovku, krmnou řepu, krmnou mrkev, tuřín atd.) v řepě cukrovce není v roce 1950 vůbec dovoleno. Jiné spolukultury, na př. mák, mohou pěstovati v řepě cukrovce drobní a střední rolníci jen se souhlasem místního národního výboru a jen v množství, které neohrozí výnos řepy cukrovky.
§ 2
(1) Řepaři jsou povinni dodati to množství řepy, na jehož dodávku uzavřeli smlouvu o výkupu a dodávce zemědělských výrobků (vládní nařízení č. 7/1949 Sb., o výkupu a dodávce zemědělských výrobků podle smlouvy); nedošlo-li k uzavření smlouvy, jsou povinni dodati množství řepy předepsané jim okresním národním výborem k povinné dodávce. Řepu sklizenou nad smluvní množství nebo nad množství určené k povinné dodávce je řepař povinen nabídnouti cukrovaru.
(2) Cukrovar je povinen provésti s řepařem řepní odpočet (řepní pořádnost) a zaplatit za dodanou řepu úředně stanovenou cenu nejpozději do 21 dnů po odevzdání řepního lístku.
§ 3
Dovozné.
(1) Řepaři náleží dovozné za řepu s území jedné obce na území jiné obce za každý km a q čisté váhy:
Jako základ pro výpočet kilometrů platí střed obce (osady) a přejímací váha. Načatý km se počítá za celý, přesahuje-li vzdálenost 500 m.
| a) | s pole do cukrovaru, který je v provozu | 60 hal., |
| b) | na filiálku nádražní, polní, vodní nebo úzkokolejné dráhy | 30 hal, |
Jako základ pro výpočet kilometrů platí střed obce (osady) a přejímací váha. Načatý km se počítá za celý, přesahuje-li vzdálenost 500 m.
(2) Vyžadují-li to dopravní poměry, je řepař povinen řepu, kterou dodal na polní filiálku, dovézti svými potahy nebo dáti odvézti na svůj náklad do cukrovaru nebo na nádražní filiálku. Za tento dovoz řepy s, polní filiálky obdrží řepař za každý km a q hrubé váhy dovozné v částce 80 hal. Pro výpočet km je směrodatná skutečně ujetá vzdálenost z místa skladu na filiálce na váhu v cukrovaru nebo na železniční stanici. Okresní národní výbor může v případě nutné potřeby na návrh cukrovaru uložiti dovozcům řepy, aby odvezli řepu skladovanou na železniční filiální váze k vagonům. Za tuto výpomoc náleží dovozcům řepy odměna podle příslušných cenových předpisů.
(3) Za dovoz řepy, který se provozuje na území pouze jedné obce, náleží řepaři místní dovozné za každý q řepy čisté váhy bez ohledu na vzdálenost:
| a) | s pole do cukrovaru, který je v provozu | 60 hal., |
| b) | na filiálku nádražní, polní, vodní nebo úzkokolejné dráhy | 30 hal. |
(4) Jestliže řepař vozí řepu na žádost cukrovaru přímo do cukrovaru nebo na nádražní filiální váhu místo na váhu polní, která byla v roce 1949 v provozu, obdrží dovozné 60 hal. za každý km a q řepy čisté váhy.
§ 4
Cukr.
(1) Řepaři náleží za každých 100 q čisté váhy dodané řepy zdarma 4 kg krystalového cukru (t. zv. řepařský cukr). Tento cukr se nevydá in natura, nýbrž se nahradí každému řepaři výhradně v penězích, a to za stanovenou spotřebitelskou cenu.
(2) Řepař obdrží bez započtení do spotřební dávky za stanovenou základní cenu tuto cukerní prémii v krystalovém cukru:
Z této cukerní prémie se vydá pěstitelům řepy od 16. května 1950 pro podporu jarních řepních prací zálohově 6.5 kg cukru na každý ha plochy oseté řepou. Toto množství cukru řepař přenechá za stanovenou základní cenu bez započtení do spotřební dávky osobám, které provedou jarní řepní práce, a to za vyjednocení 1 ha řepy 4 kg cukru a za druhou okopávku řepy na stejné výměře 2.5 kg cukru. Zbytek prémie je řepař povinen po sklizni úměrně rozděliti mezi příslušníky své rodiny a ostatní osoby činné při sklizni řepy.
| Řepařům při celkové výměře orné půdy zemědělského závodu: | Vydá se za každých 100 q řepy čisté váhy dodané do cukrovaru nebo lihovaru ze sklizně 1950 jako prémie kg cukru: | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pod 3 ha | 15 kg | |||||||||||
| od 3 ha do 3.99 ha | 14 kg | |||||||||||
| od 4 ha do 4.99 ha | 13 kg | |||||||||||
| od 5 ha do 5.99 ha | 12 kg | |||||||||||
| od 6 ha do 6.99 ha | 11 kg | |||||||||||
| od 7 ha do 19.99 ha | 10 kg | |||||||||||
| nad 20 ha | 8 kg | |||||||||||
| Jednotná zemědělská družstva se společným hospodařením, zemědělská výrobní družstva a řepaři s výměrou orné půdy do 20 ha, kteří jsou členy jednotných zemědělských družstev se společným obděláváním půdy nebo jednotných zemědělských družstev, kde celá obec zavedla společný osev | 16 kg, | |||||||||||
| Československé státní statky, národní podnik, a zemědělské statky ostatního veřejného sektoru bez ohledu na výměru půdy | 14 kg. | |||||||||||
Z této cukerní prémie se vydá pěstitelům řepy od 16. května 1950 pro podporu jarních řepních prací zálohově 6.5 kg cukru na každý ha plochy oseté řepou. Toto množství cukru řepař přenechá za stanovenou základní cenu bez započtení do spotřební dávky osobám, které provedou jarní řepní práce, a to za vyjednocení 1 ha řepy 4 kg cukru a za druhou okopávku řepy na stejné výměře 2.5 kg cukru. Zbytek prémie je řepař povinen po sklizni úměrně rozděliti mezi příslušníky své rodiny a ostatní osoby činné při sklizni řepy.
(3) Řepař je dále oprávněn zakoupiti od cukrovaru vedle cukerní prémie podle odstavce 2 bez započtení do spotřební dávky cukru za každých 100 q čisté váhy dodané řepy 5 kg krystalového cukru za stanovenou základní cenu, z toho 3 kg pro osoby činné při řepních sklizňových pracích. Jestliže řepař odebere jiný druh než krystal, je povinen cenový rozdíl nahradit.
(4) Za řepu dodanou nad smluvní výkupní množství obdrží řepař bez započtení do spotřební dávky zvláštní prémii za každých 100 q čisté váhy dodané řepy 7 kg krystalového cukru za stanovenou základní cenu.
(5) Nedosáhne-li množství dodané řepy rovných 100 q čisté váhy, vypočte se množství cukru, na něž má řepař podle předchozích odstavců nárok, poměrnou částkou a zaokrouhlí se na 0.5 kg nahoru.
(6) Řepař nesmí cukr odebraný podle odstavců 2, 3 a 4 — s výjimkou v těchto ustanoveních výslovně povoleného přídělu pro osoby činné při řepních pracích — ani prodati ani darovati či směniti. Také osobám zaměstnaným při řepních pracích jest každý způsob dalšího zcizení tohoto cukru zakázán.
(7) Cukr uvedený v odstavcích 2, 3 a 4 musí řepař odebrati nejpozději do 30. června 1951, jinak nárok na odběr zaniká.
§ 5
Řízky.
(1) Řepaři náleží za dodanou řepu čisté váhy 60% řízků se zaručeným obsahem sušiny 8%. Dodávka řízků se rozumí loko cukrovar nebo franko železniční, úzkokolejné nebo vodní přejímací místo, podle toho, kam pěstitel řepu dodal. Řízky za řepu dodanou na polní přejímací místo je povinen cukrovar dodati na železniční stanici nejbližší k tomuto polnímu přejímacímu místu. Dohodne-li se cukrovar s řepařem na jiném způsobu odběru řízků, než jak je výše stanoveno, jde úspora ve prospěch řepaře, zdražení na jeho vrub. Vydává-li cukrovar řízky se zaručeným obsahem sušiny 10%, náleží řepaři za dodanou řepu čisté váhy 48%, při sušině 12% náleží mu 40% takových řízků, při čemž platí ostatní výše zmíněné podmínky. Za řízky odebrané nad stanovená množství zaplatí řepař úředně stanovenou cenu.
(2) Za řepu dodanou nad smluvní množství náleží řepaři dalších 2.5% řízků za stejných podmínek jako v odstavci 1.
(3) Členům lihovarů, po případě řepařům, kteří se přihlásí k odběru výpalků, náleží za řepu (v čisté váze) dodanou jimi do lihovaru 48% řízků se zaručeným obsahem sušiny 8%. Zbytek nároku do 60% řízků z čisté váhy dodané řepy se nahradí v penězích.
(4) Řízky v množství uvedeném v odstavcích 1, 2 a 3 obdrží řepaři zdarma, jsou však povinni odebírati je během kampaně ihned po zahájení provozu cukrovaru. Neodeberou-li řízky ve stanovené době a podle pokynů cukrovaru, ztrácí nárok na dodávku řízků in natura a řízky budou jim nahrazeny v penězích. Je-li ohrožena v důsledku neodebírání řízků jejich jakost a trvanlivost, jsou řepaři povinni odebírati je i v neděli a ve svátek podle pokynů cukrovaru.
(5) Náhrada za neodebrané řízky se vyplatí podle úředně stanovených cen. Tyto ceny platí i pro řízky prodané cukrovarem, dále pro řízky, které řepař prodal cukrovaru, nebo které cukrovar nemůže dodati pro kampaňové potíže. Prodává-li cukrovar čerstvé řízky, je povinen nabídnouti je především jednotným zemědělským družstvům, zemědělským výrobním družstvům, československým státním statkům, národnímu podniku, a malým a středním rolníkům.
(6) Dodá-li cukrovar řízky sušené, dodá v poměru na 100 kg čerstvých řízků se zaručeným obsahem sušiny 8% 6 kg sušených nebo 6.5 kg řízků melasových. Řepař je oprávněn požadovati za řepu zpracovanou cukrovarem alespoň 25% čerstvých řízků z čisté váhy dodané řepy.
§ 6
Řepaři náleží zdarma za dodanou řepu čisté váhy 0,5% melasy o minimální polarisaci 50%. K odběru melasy se řepař přihlásí při odebrání řepního lístku a je povinen ji odebrati do 31. března 1951. Jestliže řepař melasu do té doby neodebere, pozbývá nárok na odběr in natura a cukrovar mu zaplatí za melasu úředně stanovenou cenu.
§ 7
Saturační kaly.
(1) Řepaři náleží zdarma za dodanou řepu čisté váhy 6% saturačních kalů loco továrna, přihlásí-li se o ně nejpozději při řepním odpočtu (řepní pořádnost) a odebere-li je do 31. března 1951. Nepřihlásí-li se řepař k odběru kalů včas nebo je neodebere ve stanovené lhůtě, nárok na odběr zaniká a náhrada v penězích za kaly se v žádném případě neposkytuje.
(2) Nakládací výlohy za kaly po kampani nese řepař.
§ 8
(1) Řepař je povinen dodati řepu zdravou, řádně očištěnou a řádně okleštěnou, jak dovoluje způsob provádění sklizně, a to v době od počátku kampaně do 8. dne před skončením kampaně. Řepu namrzlou přijímá cukrovar v cukrovaru nebo na nádražní filiálce, jen pokud ji může ihned zpracovati.
(2) Na každý q hrubě váhy dodané řepy poskytne řepař 5% srážky. Na řepu, která vykazuje po zkoušce více než 5% nečistot, je cukrovar oprávněn učiniti další srážku. Není-li řepař zkoušce přítomen, považuje se za jeho zástupce místní řepařský důvěrník, není-li přítomen, osoba, která povoz provází. Odmítnou-li tyto osoby součinnost, povolá cukrovar ke zkoušce dva svědky. Paušální srážky jsou přípustné jen po vzájemné dohodě.
§ 9
(1) Cukrovar je povinen postarati se o přiměřenou postavenou mostní váhu, o snadný příjezd povozů a o rychlé skládání řepy dělnictvem cukrovaru. Za nakládání řepy do vagonů, po případě na povozy, jde-li o odvoz řepy z polních skladů nebo z hromad k vagonům, zaplatí děnlíkům cukrovar. Nakládá-li řepu do vagonů nebo povozů průvodce povozu sám po dohodě s cukrovarem a podle jeho pokynů, přísluší mu odměna stanovená pro dělníky cukrovaru za 1 q řepy čisté váhy. Pokud průvodce povozu po dohodě s cukrovarem a podle jeho pokynů při nakládání řepy do vagonů nebo na povozy pouze vypomáhá, náleží mu odměna poloviční. Skládá-li řepu průvodce povozu sám na normální složiště podle pokynů vážného, přísluší mu odměna 50 hal. za 1 q řepy čisté váhy, pokud průvodce povozu pouze vypomáhá, náleží mu odměna 25 hal. za 1 q řepy čisté váhy.
(2) Řepa se bude přijímati do 31. října nepřetržitě od 6 do 18 hodin a od 1. listopadu nepřetržitě od 7 do 17 hodin, pokud je denní světlo. K zamezení návalu na přijímacích vahách vrčí příslušný okresní národní výbor na žádost cukrovaru po dohodě s cukrovarem a zástupci řepařů pro jednotlivé obce přesný dodávkový plán řepy, který musí řepaři bezpodmínečně dodržovati. Řepa se může podle potřeby přijímati v neděli a ve svátek.
§ 10
(1) Pro d dávku řepy jinému řepu zpracujícímu podniku než cukrovaru (sušárně nebo lihovaru ležícímu v řepní oblasti cukrovaru) platí všechna ustanovení této vyhlášky a dodavatelé řepy do lihovaru se stávají pro tuto kampaň dodavateli cukrovaru.
(2) Pro pěstitele řepy, kteří dodávají přímo do lihovaru ležícího mimo řepní oblast cukrovaru a nejsou tudíž ve smyslu předchozího odstavce dodavateli cukrovaru, bude stanovena cena za řepu zvlášť. Pro tyto dodavatele platí obdobně ustanovení § 4 odst. 2 až 7 a § 5 odst. 3.
§ 11
(1) Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají, pokud jde o pěstování, podle § 2 zák. č. 80/1948 Sb., jinak podle §§ 8 a 9 dekretu č. 118/1945 Sb., ve znění zák. č. 274/1948 Sb.
(2) Přestupky cenové se trestají podle příslušných cenových předpisů.
§ 12
Ministerstvo zemědělství a ministerstvo výživy mohou po vzájemné dohodě povoliti výjimky z ustanovení této vyhlášky.
§ 13
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.