86/1950 Sb.

Trestní zákon

Poslední dostupné znění: 1957-12-30 – 1961-12-31 · 4 znění v historii →

Hlava 1

ÚČEL TRESTNÍHO ZÁKONA.

§ 1

Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.

Hlava 2

ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI.
Zavinění.

§ 2

Trestný čin.
Trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil.

§ 3

(1) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl jej způsobit, nebo
b) věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že jej může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.

§ 4

(1) Nestanoví-li zákon výslovně, že zavinění z nedbalosti je trestné, vyžaduje se k trestnosti úmyslné zavinění.
(2) K okolnostem, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, se však přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné,
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl, vyjímaje případy, že zákon vyžaduje i zde, aby o ní pachatel věděl.

§ 5

Pokus.
(1) Jednání pro společnost nebezpečné, jehož se pachatel dopustil v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně, je pokusem trestného činu, jestliže tento výsledek nenastane.
(2) Pokus je trestný jako trestný čin sám, avšak při výměře trestu se přihlédne k okolnostem a důvodům, pro něž k výsledku uvedenému v zákoně nedošlo, a k tomu, jak se jednání k tomuto výsledku přiblížilo.
(3) Pokus není trestný, upustil-li pachatel dobrovolně od způsobení výsledku uvedeného v zákoně.

§ 6

Spolupachatelství.
Za výsledek uvedený v zákoně, který byl úmyslně způsoben společným jednáním, odpovídá každý ze spolupachatelů, jako by jej způsobil sám.

§ 7

Návod a pomoc.
(1) Kdo v někom úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin, bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž naváděl.
(2) Kdo někomu úmyslně poskytne pomoc k spáchání trestného činu, bude potrestán podle trestní sazby stanovené na trestný čin, při němž pomáhal. Pomocí je zejména poskytování prostředků, odstraňování překážek, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po trestném činu.
(3) Trestnost návodce a pomocníka není závislá na trestnosti přímého pachatele.
(4) Ustanovení o pokusu se použije též na pokus návodu a pomoci.
(5) Návodce a pomocník nejsou trestní, zabrání-li dobrovolně tomu, aby se ten, kdo byl naváděn nebo komu bylo pomáháno, dopustil trestného činu.

§ 8

Nutná obrana.
Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací útok na lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu nebo na jednotlivce, není trestným činem, jestliže
a) útok přímo hrozil nebo trval a
b) obrana byla útoku přiměřená.

§ 9

Krajní nouze.
(1) Jednání jinak trestné, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící lidově demokratické republice, její socialistické výstavbě, zájmům pracujícího lidu nebo jednotlivci, není trestným činem, jestliže
a) způsobená škoda je menší než ta, která hrozila, a
b) nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak.
(2) Nejde o krajní nouzi podle odstavce 1, jestliže ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet.

§ 10

Věk.
Kdo v době činu nedovršil patnáctý rok, není trestně odpovědný.

§ 11

Nepříčetnost.
Kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné, nebo ovládat své jednání, není za takový čin trestně odpovědný.

Hlava 3

PŮSOBNOST TRESTNÍCH ZÁKONŮ.

§ 12

(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona platného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
(2) O ochranných opatřeních se rozhodne vždy podle zákona platného v době rozhodování o nich.

§ 13

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území Československé republiky.
(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území Československé republiky,
a) dopustí-li se tu pachatel jednání směřujícího k výsledku uvedenému v zákoně, i když tento výsledek nastal nebo měl nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
b) nastane-li nebo má-li tu nastat alespoň zčásti výsledek uvedený v zákoně, i když se jednání k němu směřujícího pachatel dopustil v cizině.

§ 14

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost i takového činu, který v cizině spáchá československý občan nebo obyvatel Československé republiky bez státní příslušnosti.
(2) Podle československého zákona se posuzuje trestnost velezrady (§ 78), podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), věrolomnosti podle § 93, válečného škůdnictví podle § 99, ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle § 112, padělání a pozměňování platidel (§ 139), udávání padělaných a pozměněných platidel (§ 140), zlehčení mincí a udávání zlehčených mincí (§ 141), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 142), násilí na veřejném činiteli (§ 177), ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení podle § 194 odst. 1 písm. b), nedovolené výroby a držení omamných prostředků a jedů podle § 197, zbavení osobní svobody (§ 230), zavlečení do ciziny (§ 231) a obchodu se ženami (§ 243) a kuplířství (§ 243a) i tehdy, spáchá-li je v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která není obyvatelem Československé republiky. Totéž platí i o trestnosti spolčení (§ 166), jestliže směřuje k těmto trestným činům.

§ 15

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost jiného činu, než který je uveden v § 14 odst. 2, spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která není obyvatelem Československé republiky, jen tehdy,
a) je-li čin trestný i podle zákona platného na území, kde byl spáchán, a
b) jestliže pachatel byl postižen na území Československé republiky a nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu.
(2) Je-li zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán, mírnější než zákon československý, nelze pachateli uložit trest přísnější, než jaký stanoví onen zákon.

§ 16

Československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu.

Hlava 4

TRESTY.

Oddíl1

Společná ustanovení o trestech.
Podmíněné odsouzení.

§ 17

Účel trestu.
(1) Účelem trestu je:
a) zneškodnit nepřátele pracujícího lidu,
b) zabránit pachateli v dalším páchání trestných činů a vychovávat ho k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického soužití,
c) působit výchovně na ostatní členy společnosti.
(2) Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.

§ 18

Druhy trestů.
(1) Hlavními tresty jsou:
c) nápravné opatření.
b) odnětí svobody,
a) trest smrti,
(2) Vedlejšími tresty jsou:
c) vyloučení z vojska,
b) ztráta čestných práv občanských,
d) ztráta vojenské hodnosti,
j) propadnutí věci.
i) uveřejnění rozsudku,
ch) zákaz pobytu,
h) vyhoštění,
g) zákaz činnosti,
f) trest peněžitý,
e) propadnutí jmění,
(3) Vedlejší trest lze uložit jen spolu s trestem hlavním.

§ 17a

Upuštění od potrestání

Soud může upustit od potrestání, jestliže jde o trestný čin menšího významu a pachatel jinak vede řádný život pracujícího člověka; upustí-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

§ 19

Výměra trestu.
(1) Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.
(2) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze při vyměřování trestu přihlížet jako k okolnosti přitěžující nebo polehčující.

§ 20

Přitěžující okolnosti.
Přitěžující okolností je zejména to, že pachatel
c) dopustil se trestného činu surovým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí, ze ziskuchtivosti nebo z jiných nízkých pohnutek,
a) projevil trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu,
b) ohrozil trestným činem politické, vojenské nebo hospodářské zájmy republiky,
g) trestný čin opakoval nebo v něm pokračoval po delší dobu,
h) svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého,
i) dopustil se trestného činu využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo služební podřízenosti.
ch) způsobil trestným činem větší škodu, nebo
d) porušil trestným činem zvláštní povinnost, zejména povinnost vyplývající z jeho odpovědného postavení,
e) byl již pro trestný čin stejného druhu odsouzen,
f) dopustil se různých trestných činů,

§ 21

Polehčující okolnosti.
Polehčující okolností je zejména to, že pachatel
c) dopustil se trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých,
b) dopustil se trestného činu v silném rozrušení,
a) dopustil se trestného činu ve stavu, zmenšené příčetnosti, pokud si jej nepřivodil sám, zejména požitím alkoholického nápoje,
h) přiznal se k trestnému činu, pokud se takové přiznání netýká jen skutečností méně významných.
d) dopustil se trestného činu pod tlakem závislosti nebo služební podřízenosti,
g) přičinil se po trestném činu o odstranění jeho škodlivých následků, nebo
f) vedl před trestným činem řádný život pracujícího člověka,
e) dopustil se trestného činu vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil,

§ 22

Úhrnný a dodatkový trest.
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, vyměří úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na čin z nich nejpřísněji trestný. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Jsou-li horní hranice trestních sazeb dočasného odnětí svobody stejné, zvyšuje se horní hranice o čtvrtinu. Ustanovení o vedlejších trestech, o vyloučení podmíněného odsouzení a o vyloučení snížení trestu se užije i tehdy, platí-li jen o některém ze souzených trestných činů.
(2) Odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, kterého se dopustil dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu, uloží trest dodatkový, jímž doplní trest dříve uložený tak, jako by šlo o trest úhrnný podle odstavce 1. Další trest však soud neuloží, má-li za to, že trest dříve uložený je dostatečný; i v tomto případě rozhodne znovu o podmíněném odsouzení (§ 26).
(3) Jestliže předchozím rozsudkem bylo uloženo nápravné opatření a soud ukládající dodatkový trest neuloží další nápravné opatření, zruší původně uložené nápravné opatření a stanoví přiměřený trest za oba trestné činy jako trest úhrnný podle odstavce 1.
(4) Ustanovení o dodatkovém trestu se neužije, jestliže se, pokud jde o předchozí odsouzení, na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 23

Započtení vazby a trestu.
(1) Doba, kterou pachatel pro týž skutek strávil ve vazbě nebo v trestu uloženém soudem nebo jiným orgánem, se započítává do trestu odnětí svobody nebo do nápravného opatření; jeden den vazby nebo trestu odnětí svobody se počítá za dva dny nápravného opatření.
(2) Doba uvedená v odstavci 1 se započítává i do náhradního trestu za trest peněžitý.

§ 24

(1) Soud podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, má-li vzhledem k předchozímu životu pachatele a k okolnostem případu důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
(2) Odloží-li soud podmíněně výkon trestu odnětí svobody, neodkládá se tím výkon trestů vedlejších; soud však může vyslovit, že se podmíněně odkládají také trest peněžitý, zákaz činnosti, vyhoštění a zákaz pobytu nebo i jen některý z těchto vedlejších trestů.

§ 25

(1) Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až tři léta; odloží-li však výkon trestu odnětí svobody převyšujícího jeden rok, stanoví zkušební dobu na dvě až pět let. Zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.
(2) Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; má mu též zpravidla uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené podle § 26.

§ 26

Ukládá-li soud podmíněně odsouzenému dodatkový trest, rozhodne o podmíněném odsouzení znovu.

§ 27

(1) Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, že se trest vykoná. Vysloví-li soud, že se podmíněně odsouzený osvědčil, rozhodne zároveň, zda se vykoná zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu; náhradní trest odnětí svobody za nedobytný trest peněžitý se v tomto případě nevykoná.
(2) Jestliže do jednoho roku po tom, co soud pravomocně vyslovil, že se podmíněně odsouzený osvědčil, vyjde najevo, že se měl trest vykonat, rozhodne soud dodatečně, že se trest vykoná.

§ 28

(1) Nerozhodne-li soud ani dodatečně, že se trest vykoná, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
(2) Stejně se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen, nerozhodne-li soud bez jeho viny do dvou let od uplynutí zkušební doby o tom, zda se osvědčil.

Oddíl2

Ukládání a výkon jednotlivých trestů.
Trest smrti.
Odnětí svobody.
Podmíněné propuštění.
Nápravné opatření.
Ztráta čestných práv občanských.
Vyloučení z vojska.
Ztráta vojenské hodnosti.
Propadnutí jmění.
Trest peněžitý.
Zákaz činnosti.
Vyhoštění.
Zákaz pobytu.
Uveřejnění rozsudku.
Propadnutí věci.

§ 29

(1) Trest smrti se vykoná oběšením; v době zvýšeného ohrožení vlasti může být vykonán zastřelením.
(2) Těhotné ženě nelze uložit trest smrti.

§ 30

Snížení trestu.
(1) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jen odůvodňují-li to poměry pachatele nebo stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
(2) Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavce 1 nelze uložit trest
b) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně patnáct let,
a) pod deset let, má-li být podle zákona uložen trest odnětí svobody na pětadvacet let,
c) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně deset let,
d) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby nejméně pět let.

§ 31

Trvání trestu.
(1) Trest dočasného odnětí svobody nesmí ani po zvýšení podle tohoto zákona činit více než pětadvacet let.
(2) Trest odnětí svobody uložený pachateli za trestný čin, kterého se dopustil předtím, než byl na něm vykonán jiný trest odnětí svobody, nesmí spolu s tímto trestem, a byl-li takový trest již částečně vykonán, spolu s jeho zbytkem, činit více než pětadvacet let.

§ 32

Výkon trestu.
(1) Trest odnětí svobody se vykonává v trestních ústavech, soudních věznicích nebo v pracovních útvarech, a jde-li o vojenskou osobu v činné službě, též ve vojenských kárných útvarech. Užitečná práce má vězni umožnit, aby se po propuštění začlenil do řad pracujících.
(2) Jestliže se pachatel dopustil trestného činu po dovršení osmnáctého roku a uložený trest odnětí svobody nebo jeho převážnou část lze vykonat do jeho dvacátého roku, může soud vyslovit, že se trest vykoná jako u mladistvého (§ 62). Toto ustanovení se nevztahuje na vojenskou osobu v činné službě.

§ 33

Po odpykání poloviny uloženého trestu odnětí svobody nebo úhrnné doby postupně uložených takových trestů a při odnětí svobody na pětadvacet let po odpykání patnácti let může být vězeň podmíněně propuštěn, prokázal-li za výkonu trestu svou prací a svým chováním polepšení opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka.

§ 34

(1) Při podmíněném propuštění se stanoví zkušební doba na dvě až deset let. Tato doba počíná podmíněným propuštěním vězně.
(2) Podmíněně propuštěnému lze uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; může se mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

§ 35

(1) Jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, hledí se na něho, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn; jinak se rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.
(2) Stejně se hledí na podmíněně propuštěného, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, nerozhodne-li se bez jeho viny do dvou let od uplynutí zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
(3) Opětné podmíněné propuštění z téhož trestu je možné po odpykání poloviny zbytku trestu a při odnětí svobody na pětadvacet let po odpykání dalších patnácti let.

§ 36

§ 37

(1) Místo trestu odnětí svobody, který by nepřevyšoval šest měsíců, uloží soud pachateli nápravné opatření na jeden měsíc až jeden rok, má-li za to, že k dosažení účelu trestu postačí tento trest.
(2) Nápravné opatření nelze uložit
d) jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu.
a) vojáku v činné službě,
b) příslušníku vojensky organisovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, v činné službě,
c) válečnému zajatci, nebo

§ 38

Nápravné opatření se vykonává na svobodě. Záleží v tom, že pachatel je povinen po dobu trestu vykonávat práci mu určenou za sníženou odměnu za práci a bez některých výhod vyplývajících z pracovního poměru (§ 39).

§ 39

(1) Je-li pachatel v pracovním poměru, zejména vykonává-li práci převážně tělesnou, nenařídí soud změnu jeho zaměstnání. Z důležitých důvodů může však soud na dobu trestu nařídit změnu pachatelova zaměstnání, zejména v tom směru, aby vykonával práci méně odpovědnou nebo v jiném pracovišti; v tomto případě soud zároveň stanoví zásady pro určení druhu, způsobu a místa pachatelova zaměstnání.
(2) Z odměny náležející odsouzenému za práci propadá jedna čtvrtina státu; soud však může tuto částku snížit až na jednu desetinu odměny.
(3) Doba výkonu nápravného opatření se nezapočítává do doby trvání pracovního poměru, pokud jeho délka má význam pro vznik nebo rozsah nároků z pracovního poměru. Nároky pachatele z národního pojištění zůstávají nedotčeny.

§ 40

(1) Do výkonu nápravného opatření se nezapočítává doba, po kterou pachatel práci mu určenou z jakéhokoli důvodu nevykonává.
(2) Jestliže pachatel práci mu určenou nenastoupí ve stanovené lhůtě nebo ji nevykonává řádně, přemění soud nápravné opatření v trest odnětí svobody. Za dva dny nevykonaného nápravného opatření uloží soud jeden den odnětí svobody.

§ 41

Bylo-li nápravné opatření vykonáno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen; doba výkonu nápravného opatření se však započítá do doby trvání pracovního poměru (§ 39 odst. 3) teprve po uplynutí jednoho roku od výkonu trestu.

§ 43

Soud vysloví ztrátu čestných práv občanských, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti. Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud ztrátu čestných práv občanských vyslovit též, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.

§ 42

§ 44

(1) Ztráta čestných práv občanských záleží v tom, že odsouzený ztrácí
d) československá vyznamenání a čestná uznání, právo nosit cizozemská vyznamenání a právo užívat cizozemských čestných titulů.
c) vědecké a umělecké hodnosti,
b) právo zastávat funkci soudce a soudce z lidu,
a) právo volební,
(2) Soud může vyslovit ztrátu všech práv uvedených v odstavci 1 nebo jen některého z nich.
(3) Ztráta práv uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) trvá po dobu, pokud nebyl trest odnětí svobody odpykán nebo prominut anebo jeho výkon promlčen; soud však může stanovit, že tato ztráta trvá ještě po odpykání trestu odnětí svobody, a to až po dobu pěti let. Ztráta práv uvedených v písm. c) a d) je vždy trvalá.

§ 45

Soud vysloví vyloučení z vojska, odsuzuje-li vojenskou osobu k trestu smrti, k trestu odnětí svobody na pětadvacet let nebo k trestu dočasného odnětí svobody nejméně na dvacet let.

§ 46

(3) Vojenský soud a vojenské kolegium nejvyššího soudu mohou vyslovit ztrátu vojenské hodnosti též, jestliže to vzhledem k spáchanému trestnému činu vyžadují zájmy služby.
(2) Vzhledem k závažnosti činu a zavržitelnosti pohnutek může soud vyslovit ztrátu vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.
(4) Ztrátou vojenské hodnosti je odsouzenému snížena jeho hodnost ve vojsku na hodnost vojína a odňata jeho hodnost ve sboru, jehož příslušníci podléhají vojenské soudní pravomoci.
(1) Soud vysloví ztrátu vojenské hodnosti, ukládá-li trest vyloučení z vojska.

§ 47

(1) Soud může vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům pachatele vyslovit propadnutí jmění, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody převyšujícímu dvě léta.
(4) Vlastníkem propadlého jmění se stává stát.
(3) Výrokem o propadnutí jmění zaniká zákonné společenství majetkové.
(2) Propadnutí jmění postihuje pachatelovo jmění celé nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k ukojení životních potřeb pachatele nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je pachatel podle zákona povinen pečovat.

§ 48

Ukládání a výměra trestu.
(1) Spolu s trestem odnětí svobody může soud uložit též trest peněžitý, projevil-li pachatel úmyslným trestným činem nepřátelství k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Trest peněžitý se neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vedle trestu propadnutí jmění trest peněžitý uložit nelze.
(3) Vydobytá částka trestu peněžitého připadá státu.
(2) Při výměře trestu peněžitého přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele, tak aby trest peněžitý pro něho znamenal především citelné omezení majetku nabytého bezpracnými zisky a odnětí majetkového základu, z něhož pramenilo spáchání trestného činu. Trest peněžitý se vyměří částkou od 100 Kčs do 50.000 Kčs.

§ 49

Náhradní trest.
(1) Ukládá-li soud vedle trestu dočasného odnětí svobody také trest peněžitý, stanoví zároveň pro případ jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody.
(2) Náhradní trest spolu s trestem dočasného odnětí svobody nesmějí dohromady přesahovat horní hranici zákonné sazby o více než o čtvrtinu. Při výměře náhradního trestu přihlédne soud k osobním poměrům pachatele a k výši uloženého trestu peněžitého.

§ 50

Ručení za nedobytný trest.
Soud může vyslovit, že za nedobytný trest peněžitý uložený pachateli ručí též majitel soukromého podniku, při jehož provozu byl trestný čin spáchán, nebo osoba odpovědná za vedení takového podniku, jestliže z nedbalosti přispěli k spáchání trestného činu.

§ 51

(2) Soud může vyslovit, že se pachateli zakazuje vykonávat činnost nebo povolání, jestliže
a) pachatel se dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností nebo s tímto povoláním,
b) pachatel by jich mohl zneužít k spáchání trestného činu, nebo
(1) Dopustil-li se pachatel při výkonu činnosti nebo povolání trestného činu, jímž poškodil nebo ohrozil hospodářské zájmy republiky, vysloví soud, že se pachateli zakazuje vykonávat takovou činnost nebo takové povolání.
(3) Zákaz uvedený v odstavci 1 nebo 2 stanoví soud na jeden rok až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.

§ 52

Soud uloží pachateli, který není československým občanem, trest vyhoštění z území Československé republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

§ 53

Soud vysloví, že se pachateli zakazuje pobyt v některé části území Československé republiky, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 stanoví soud na tři až deset let; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.

§ 54

Soud vysloví, že se rozsudek uveřejní, vyžaduje-li to obecný zájem.

§ 55

(2) Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.
(1) Soud může prohlásit za propadlou věc,
a) které bylo užito k spáchání trestného činu,
d) které pachatel nabyl za věc uvedenou pod písm. c).
b) která byla k spáchání trestného činu určena,
c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

Oddíl3

Zvláštní ustanovení o trestání mladistvých.

§ 56

Mladiství.
Při trestání osob, které v době trestného činu dovršily patnáctý rok a nepřekročily osmnáctý rok (mladistvých), přihlédne soud k zvláštní péči, kterou lidově demokratická republika věnuje mládeži.

§ 57

Účel trestu.
Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího člověka, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.

§ 58

Upuštění od potrestání.
Soud může upustit od potrestání u mladistvého též,
a) nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, že jeho jednání je pro společnost nebezpečné,
b) jde-li o trestný čin menšího významu, nebo
c) má-li soud za to, že ochranná výchova, kterou zároveň nařizuje, splní účel trestu.

§ 59

Vyloučení některých druhů trestů.
Mladistvému nelze uložit:
f) zákaz pobytu,
g) trest uveřejnění rozsudku.
a) trest smrti,
c) ztrátu čestných práv občanských,
d) vyloučení z vojska,
e) zákaz činnosti,

§ 60

Ukládání trestu.
(1) Místo trestu smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let stanoveného v zákoně nastupuje u mladistvého trest odnětí svobody na tři až patnáct let, a jde-li o vojenskou osobu v činné službě, která se trestného činu dopustila za zvýšeného ohrožení vlasti, na deset až pětadvacet let. Snížení těchto trestů je vyloučeno.
(2) Trestní sazby dočasného odnětí svobody stanovené v zákoně se snižují u mladistvého na polovinu, při čemž však horní hranice snížené sazby nesmí nikdy převyšovat pět let, dolní jeden rok. Snížení těchto trestů je přípustné i tam, kde to zákon jinak vylučuje. Tato ustanovení se nevztahují na vojenskou osobu v činné službě, která se trestného činu dopustila za zvýšeného ohrožení vlasti.
(3) Náhradní trest za trest peněžitý soud mladistvému neuloží.

§ 61

Podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění.
(1) Soud může u mladistvého vyslovit podmíněné odsouzení, nepřevyšuje-li uložený trest odnětí svobody tři léta. Zkušební dobu stanoví na jeden rok až tři léta.
(2) Nedovršil-li mladistvý, který byl podmíněně odsouzen nebo podmíněně propuštěn, dvacátý rok v době, kdy zavdal příčinu k výkonu trestu nebo jeho zbytku, může se vzhledem k výjimečným okolnostem případu vyslovit, že podmíněné odsouzení nebo podmíněné propuštění zůstává v platnosti. Přitom se může zkušební doba přiměřeně prodloužit, nikoliv však o více než o dvě léta

§ 62

Výkon trestu odnětí svobody.
(1) Trest odnětí svobody uložený mladistvému se vykonává v samostatných ústavech pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních soudních věznic. Jestliže však mladistvý dosáhl osmnáctého roku a je odůvodněna obava, že by působil zhoubně na mravní vývoj spoluvězňů, vykoná se trest nebo jeho zbytek v trestním ústavu, soudní věznici nebo v pracovním útvaru. Tato ustanovení se nevztahují na vojenskou osobu v činné službě.
(2) Trest odnětí svobody se vykonává s náležitým přihlédnutím k povahovým vlastnostem mladistvého a k jeho schopnostem. Přitom budiž dbáno toho, aby byl mladistvý odborně připraven na budoucí povolání.

§ 63

Úhrnný a dodatkový trest.
Zvláštních ustanovení o trestání mladistvých se neužije, jestliže soud pachateli ukládá úhrnný nebo dodatkový trest za trestné činy spáchané jednak před dovršeným osmnáctým rokem, jednak po něm, a zákon na trestný čin spáchaný po dovršeném osmnáctém roku stanoví trest stejný nebo přísnější.

Hlava 5

ZÁNIK TRESTNOSTI A TRESTU.
Zahlazení odsouzení.

§ 64

Účinná lítost.
(1) Trestnost velezrady (§ 78), podvracení republiky (§ 79a), teroru (§ 80a), záškodnictví (§ 84), sabotáže (§ 85), vyzvědačství (§§ 86 a 87), ohrožení státního tajemství podle §§ 88 a 89, věrolomnosti (§§ 93 a 94), válečného škůdnictví (§§ 99 a 100), ohrožení hospodářského a služebního tajemství (§§ 112 až 114), nedovoleného ozbrojování (§§ 120 a 121), zkrácení a ohrožení daně podle § 149 odst. 2, porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 152 odst. 2, spolčení (§ 166), vzpoury vězňů podle § 170 odst. 2, obecného ohrožení (§§ 190 až 192), ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení (§§ 194 a 195), šíření nakažlivých chorob (§§ 199 až 202), ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§§ 203 a 204), spolčení k zběhnutí (§ 275) a spolčení ke vzpouře (§ 277) zaniká, jestliže pachatel
a) škodlivý následek trestného činu dobrovolně zamezí nebo napraví, nebo
b) učiní o trestném činu dobrovolně oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. Oznámení nutno učinit prokurátoru nebo orgánu národní bezpečnosti; podléhá-li pachatel vojenské soudní pravomoci, může místo toho učinit oznámení představenému.
(2) Oznámením trestného činu nezanikne však trestnost toho, kdo trestný čin nastrojil nebo k němu navedl proto, aby dal podnět k trestnímu stíhání jiné osoby.

§ 65

Promlčení trestního stíhání.
(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, která činí
a) dvacet let, stanoví-li zákon na trestný čin trest smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let,
b) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby dočasného odnětí svobody nejméně deset let,
c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby dočasného odnětí svobody nejméně tři léta,
d) tři léta u ostatních trestných činů.
(2) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou pachatele nelze postavit před soud pro zákonnou překážku nebo proto, že úmyslně maří trestní stíhání.
(3) Promlčení trestního stíhání se přerušuje,
a) učiní-li prokurátor nebo soud opatření směřující k stíhání pachatele pro trestný čin, o jehož promlčení jde, nebo
b) dopustí-li se pachatel v promlčecí době trestného činu nového, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

§ 64a

Zánik nebezpečnosti činu pro společnost

Trestnost činu zaniká, jestliže nebezpečnost činu pro společnost již pominula.

§ 66

Promlčení výkonu trestu.
(1) Uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, která činí
a) dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let,
b) patnáct let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody převyšujícímu deset let,
c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu dočasného odnětí svobody nejméně na pět let,
d) pět let při odsouzení k jinému trestu.
(2) Promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném odsouzení právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nelze trest vykonat proto, že se odsouzený zdržuje v cizině.
(3) Promlčení výkonu trestu se přerušuje,
a) učiní-li prokurátor nebo soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde, nebo
b) dopustí-li se odsouzený v promlčecí době trestného činu nového, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější než na trestný čin, za který byl pachatel odsouzen.
(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

§ 67

(1) Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu nebo po promlčení jeho výkonu řádný život pracujícího člověka nepřetržitě po dobu nejméně
a) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let,
b) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu jeden rok,
c) tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok.
(2) Byl-li trestný čin spáchán ve věku do dvaceti let, snižují se lhůty uvedené v odstavci 1 na polovinu.

§ 68

(1) Bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen a zbytek neodpykaného trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu se nevykoná.
(2) Jestliže do jednoho roku po tom, co soud pravomocně zahladil odsouzení, vyjde najevo, že odsouzení zahlazeno být nemělo, soud své rozhodnutí zruší, nesplnily-li se zatím podmínky zahlazení.

Hlava 6

OCHRANNÁ OPATŘENÍ.
Ochranná výchova.

§ 69

Účel ochranných opatření.
(1) Jako ochranná opatření lze uložit ochranné léčení, ochrannou výchovu a zabrání, a to jen za podmínek uvedených v §§ 70, 71 a 74; účelem ochranných opatření je:
a) chránit společnost před trestnými činy, k nimž by v budoucnu mohlo dojít,
b) osobám, které by pro svou chorobu nebo pro zanedbanou výchovu mohly spáchat trestný čin, léčením a výchovou umožnit, aby se staly platnými členy společnosti.
(2) Není-li účel ochranných opatření splněn již uložením a výkonem trestu, lze je uložit i vedle trestu.

§ 70

Ochranné léčení.
(1) Jestliže pachatel trestného činu není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nařídí soud jeho odevzdání do léčebného ústavu; soud tak může učinit též, jestliže se pachatel trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný nebo dopustil-li se pachatel, který se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, trestného činu v opilosti nebo v jiném podobném opojení nebo trestného činu opilství.
(2) Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.
(3) Od ochranného léčení může soud upustit, pominou-li před jeho započetím okolnosti, pro něž bylo nařízeno.

§ 71

(1) Sezná-li soud v trestním řízení proti mladistvému, že o jeho výchovu není náležitě postaráno nebo že jeho dosavadní výchova byla zanedbána anebo že to vyžaduje prostředí, v němž žije, nařídí jeho ochrannou výchovu.
(2) Dopustí-li se osoba, která dovršila dvanáctý rok a je mladší než patnáct let, činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest smrti nebo odnětí svobody na pětadvacet let, nařídí poručenský (opatrovnický) soud její ochrannou výchovu; poručenský (opatrovnický) soud tak může učinit též, je-li to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než patnáct let, která se dopustila činu jinak trestného.
(3) Ochranná výchova nemůže být nařízena, jde-li o vojenskou osobu uvedenou v § 269 odst. 2.

§ 72

Ochranná výchova se vykonává ve výchovných ústavech; vyžaduje-li to však zdravotní stav chovance, vykoná se v léčebném ústavě.

§ 73

(1) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršeného osmnáctého roku; vyžaduje-li to zájem chovance, lze ji prodloužit do dovršeného devatenáctého roku.
(2) Od ochranné výchovy může soud upustit, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla nařízena.

§ 74

Zabrání.
(1) Jestliže věc uvedená v § 55 odst. 1 nebyla prohlášena za propadlou, může soud vyslovit, že se věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, jejž nelze stíhat nebo odsoudit,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil,
c) náleží-li osobě, která z nedbalosti přispěla k spáchání trestného činu, nebo
d) vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

Hlava 7

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ.
Výklad některých pojmů.

§ 75

(1) Trestnými činy se rozumějí jen činy soudně trestné, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, též pokus, návod a pomoc.
(2) Jednáním se rozumí i opominutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.
(3) Výsledkem uvedeným v zákoně se rozumí souhrn znaků trestného činu, které jsou uvedeny ve zvláštní části, s výjimkou zavinění.
(4) Zvláště přitěžující okolností se rozumí taková okolnost, která s trestným činem zpravidla spojena nebývá a která pro svou důležitost zvyšuje nebezpečnost činu nebo pachatele pro společnost.
(5) Dobou zvýšeného ohrožení vlasti se rozumí doba, v níž republika vstoupila do stavu branné pohotovosti nebo v níž došlo k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, ústavní jednotu, územní celistvost, lidově demokratické státní zřízení nebo společenský řád republiky anebo veřejný klid a pořádek.
(6) Státním tajemstvím se rozumí vše, co v důležitém zájmu republiky, zejména v zájmu politickém, vojenském nebo hospodářském, má zůstat utajeno před nepovolanými osobami.
(7) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je příznačné nebo významné pro hospodářské podnikání a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanými osobami.
(8) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu nebo jiného úřadu, veřejného orgánu nebo podniku anebo lidového družstva a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanými osobami.
(9) Volebním právem se rozumí právo volit nebo být zvolen do zákonodárných sborů nebo do národních výborů.
(10) Veřejným činitelem je ten, kdo obstarává veřejné věci, byv k tomu povolán; za těchto podmínek je veřejným činitelem zejména
a) člen národního výboru, jiný podle zákona zvolený zástupce lidu, soudce z lidu, funkcionář lidového družstva,
b) státní zaměstnanec,
c) řídící nebo rozhodující zaměstnanec státního, národního, komunálního nebo jiného veřejného podniku anebo lidového družstva,
e) orgán povolaný chránit nebo zajišťovat bezpečnost lidí a majetku anebo provádět svým osobním úkonem rozhodnutí veřejného činitele.
d) příslušník branné moci nebo jiného ozbrojeného sboru, nebo
(11) Za veřejnou se pokládá listina vydaná národním výborem, soudem nebo jiným úřadem nebo veřejným orgánem, která zakládá nějaké právo nebo povinnost anebo zjišťuje určitý stav.
(12) Daní se rozumí jakákoli veřejná dávka s příslušenstvím, jakkoli ukládaná nebo vybíraná.
(13) Těžkou újmou na zdraví se rozumí
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
g) onemocnění pohlavní chorobou,
f) zohyždění,
i) delší dobu trvající porucha zdraví.
h) přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy,
ch) mučivé útrapy, nebo
(14) Osobami blízkými se rozumějí příbuzní v pokolení přímém, osvojitelé a osvojenci, sourozenci a manželé; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako těžkou újmu vlastní.

§ 76

(1) Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá jinak, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
(2) Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí.
(3) Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán
a) obsahem tiskoviny, rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) alespoň před dvěma osobami.
(4) Trestný čin je spáchán výdělečně, hledí-li si pachatel soustavným pácháním takových trestných činů opatřit alespoň na čas zdroj příjmů.

§ 77

Počítání doby a trestu.
(1) Kde zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký následek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.
(2) Kde je použití zákonného ustanovení závislé na délce trestu odnětí svobody, nepřihlíží se k náhradnímu trestu za trest peněžitý.

Hlava 8

TRESTNÉ ČINY MAJETKOVÉ.
Poškozování majetku v socialistickém vlastnictví
Podílnictví.

§ 245a

(1) Kdo na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, úmyslně způsobí škodu, zejména tím, že věc z takového majetku zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
(2) Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
a) je-li činem uvedeným v odstavci 1 způsobena značná škoda, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

§ 245

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví
(2) Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
b) dopustí-li se takového činu jako člen spolčení,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně,
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
c) dopustí-li se takového činu, ač již byl v posledních pěti letech pro takový čin odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo
(1) Kdo majetek, který je v socialistickém vlastnictví, rozkrádá tím, že
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až pět let.
c) ke škodě takového majetku sebe nebo někoho jiného jinak neoprávněně obohatí,
a) zmocní se věci z takového majetku v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní,
b) nakládá s věcí z takového majetku, která mu byla svěřena, jako s vlastní, nebo
(4) Odnětím svobody na deset až dvacet let bude pachatel potrestán, jestliže činem uvedeným v odstavci 1, jehož se dopustil zneužívaje svého postavení jako veřejný činitel, způsobil značnou škodu.
(3) Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci 1 způsobena značná škoda.

§ 246

(1) Kdo na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, způsobí z nedbalosti škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci 1 způsobena značná škoda.

§ 247

Krádež.
(1) Kdo se zmocní cizí věci v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně,
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
b) dopustí-li se takového činu se zbraní,
c) pokusí-li se bezprostředně po takovém činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,

§ 248

Zpronevěra.
(1) Kdo s cizí věcí, která mu byla svěřena, nakládá jako s vlastní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako poručník, opatrovník nebo jiná osoba, která má povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

§ 249

Podvod.
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(1) Kdo jiného úmyslně poškodí na majetku nebo na právech tím, že
b) využije omylu jeho nebo někoho jiného,
a) jeho nebo někoho jiného uvede v omyl, nebo
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně, nebo

§ 250

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
kdo takovou činnost zprostředkuje,
(1) Kdo ukryje nebo na sebe nebo na někoho jiného převede úmyslně věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, anebo to, co za takovou věc bylo opatřeno, nebo
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

§ 251

Kdo ukryje nebo na sebe nebo na někoho jiného převede z nedbalosti věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

§ 252

Lichva.
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu ji uplatnit na sebe převede,
(1) Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení dá sobě nebo někomu jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně, nebo

§ 253

Nevěrná správa.
(1) Kdo jiného úmyslně poškodí tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí jmění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako poručník, opatrovník nebo jiná osoba, která má zvláštní povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

§ 254

Zatajení.
(1) Kdo s cizí věcí, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, nakládá jako s vlastní, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek značnou škodu.

§ 255

Poškození cizí věci.
(1) Kdo úmyslně zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
c) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 na věci veřejného činitele pro výkon jeho pravomoci,
b) dopustí-li se takového činu na věci svědka, znalce nebo tlumočníka pro výkon jeho povinnosti, nebo

§ 256

Pytláctví.
(1) Kdo úmyslně zasáhne do cizího práva myslivosti nebo rybolovu tím, že
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
a) loví zvěř nebo ryby, nebo
b) zvěř, ryby nebo jinou věc, na kterou se vztahuje toto právo, zničí, poškodí nebo s nimi nakládá jako s vlastními,
(2) Odnětím svobody na tři měsíce až tři léta bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně,
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
c) má-li takový čin za následek značnou škodu, nebo
b) dopustí-li se takového činu na zvěři v oboře nebo za doby hájení,
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, pokusí-li se bezprostředně po činu uvedeném v odstavci 1 uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí.

§ 257

Poškození věřitele.
(3) Odnětím svobody na tři měsíce až tři léta bude pachatel potrestán, má-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za následek značnou škodu.
(2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně zmaří i jen částečné uspokojení věřitele někoho jiného tím, že
c) jmění dlužníka jinak zmenší.
b) ke jmění dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku, nebo
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část jmění dlužníka,
(1) Kdo úmyslně zmaří i jen částečné uspokojení svého věřitele tím, že
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
c) své jmění jinak zmenší,
b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, nebo
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část svého jmění,

§ 258

Nekalá soutěž.
Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, úmyslně vážně ohrozí hospodářský chod nebo rozvoj podniku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 259

Porušení práva k ochranné známce a k chráněnému vzoru.
(2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně uvede do obchodu, má na prodej nebo za účelem dosažení hospodářského prospěchu vyrobí zboží podle chráněného vzoru, k jehož užívání přísluší výhradní právo jinému, nebo podle vzoru snadno s ním zaměnitelného.
(1) Kdo úmyslně uvede do obchodu nebo má na prodej zboží neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou nebo značkou snadno s ní zaměnitelnou, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

§ 260

Porušení patentního práva.
Kdo úmyslně zasáhne do práva majitele vynálezu způsobem, který přísluší majiteli vynálezu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

§ 261

Porušení původského práva.
Kdo dílem, které je předmětem původského práva, úmyslně bez oprávnění naloží způsobem, který přísluší původci, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

Hlava 9

TRESTNÉ ČINY PROTI BRANNOSTI.
Nenastoupení služby v branné moci.

§ 262

Maření způsobilosti k službě.
(1) Kdo sebe nebo někoho jiného úmyslně učiní trvale nebo dočasně nezpůsobilým nebo méně způsobilým k plnění branné povinnosti nebo jiných úkolů pro obranu vlasti, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti.

§ 263

Nesplnění odvodní povinnosti.
(1) Kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření v úmyslu nesplnit svou odvodní povinnost nebo její splnění oddálit, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti.

§ 264

Obcházení branné povinnosti.
(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu dosáhnout úlev v plnění branné povinnosti, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo se dopustí pletich v úmyslu
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až dvě léta.
a) sám se zcela nebo zčásti vyhnout plnění branné povinnosti, nebo
b) někoho jiného zcela nebo zčásti vymknout z plnění branné povinnosti,
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 za zvýšeného ohrožení vlasti.

§ 265

(1) Kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

§ 266

(1) Kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti, službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až dvě léta.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za zvýšeného ohrožení vlasti.

§ 267

Kdo po vyhlášení mobilisace, byť i z nedbalosti,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
a) neprodleně se nedostaví z ciziny k nastoupení vojenské činné služby, nebo
b) neuposlechne výzvy vydané podle ustanovení branného zákona ke vstupu do vojenských služeb spojeneckého státu,

§ 268

Porušení osobních a věcných povinností.
(1) Kdo úmyslně
bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.
a) nesplní osobní nebo věcnou povinnost pro obranu vlasti,
b) vyhýbá se splnění takové povinnosti, nebo
c) maří nebo ztěžuje plnění takové povinnosti jinou osobou,
(2) Odnětím svobody na dvě až deset let bude pachatel potrestán,
b) jsou-li takovým činem značnou měrou ohroženy zájmy obrany vlasti, nebo
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako člen spolčení,
c) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

Hlava 10

TRESTNÉ ČINY VOJENSKÉ.

§ 269

Úvodní ustanovení.
(1) Trestnými činy vojenskými jsou trestné činy, které porušují vojenskou kázeň nebo stanovený výkon vojenské služby.
(2) Přímým pachatelem nebo spolupachatelem trestných činů vojenských může být jen
b) osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem branné moci,
c) příslušník vojensky organisovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, v činné službě,
a) vojenská osoba v činné službě,
e) válečný zajatec.
d) vojenská osoba a příslušník sboru uvedeného pod písm. c) mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo
(3) Ustanovení této hlavy se vztahují na návodce a pomocníka i tehdy, není-li osobou uvedenou v odstavci 2.
(4) Kde se v této hlavě mluví o vojenských osobách, o vojenské službě, o vojenské kázni a o vojenských povinnostech, rozumějí se tím osoby uvedené v odstavci 2, jejich služba, kázeň a povinnosti.

Oddíl1

Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou činnou službu.
Vyhýbání se služební povinnosti.
Zběhnutí.

§ 270

bude potrestán odnětím svobody na pět let.
(1) Kdo se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že
b) padělá listinu, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení,
a) poškodí se na zdraví, opije nebo učiní jinak nezpůsobilým, nebo
(2) Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 v úmyslu vyhnout se plnění zvláště důležité služební povinnosti nebo zvláště důležitého služebního úkonu, nebo
(3) Smrtí bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace.

§ 271

(1) Kdo se z nedbalosti učiní nezpůsobilým nastoupit službu nebo ji vykonávat tím, že se opije, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
(4) Smrtí bude pachatel potrestán, jestliže se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 za bojové situace jako velitel a čin má zvláště těžký následek.
(3) Odnětím svobody na dvě až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za bojové situace.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až dvě léta bude pachatel potrestán,
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 zvláště těžký následek, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

§ 272

Svémocné odloučení.
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo se svémocně vzdaluje
c) po dobu delší než dva dny v době zvýšeného výkonu služebních úkolů, zejména při závěrečném cvičení, soustředění, vojenské výpomoci nebo podobných příležitostech,
a) soustavně,
b) po dobu delší než šest dnů, nebo
(1) Kdo se svémocně vzdaluje (§ 306) po dobu delší než čtyřiadvacet hodin, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války.

§ 273

bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(1) Kdo se svémocně vzdaluje (§ 306)
b) po dobu delší než čtrnáct dní, nebo
a) v úmyslu trvale se vyhnout vojenské službě,
c) po dobu delší než šest dní v době zvýšeného výkonu služebních úkolů, zejména při závěrečném cvičení, soustředění, vojenské výpomoci nebo podobných příležitostech,
(2) Odnětím svobody na dvě až deset let bude pachatel potrestán,
a) zběhne-li nejméně s dvěma vojenskými osobami nebo jako vojenská osoba z povolání,
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
c) byl-li pro zběhnutí již trestán, nebo
b) zběhne-li, opominuv důležitý služební úkon,
(3) Odnětím svobody na pět až dvacet let a propadnutím jmění bude pachatel potrestán, zběhne-li do ciziny.

§ 274

Kdo se za války nebo za bojové situace svémocně vzdaluje (§ 306)
bude potrestán smrtí a propadnutím jmění.
a) v úmyslu trvale se vyhnout vojenské službě, nebo
b) po dobu delší než dva dny,

§ 275

Spolčení k zběhnutí.
(2) Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán, je-li účelem činu uvedeného v odstavci 1 zběhnutí do ciziny.
(3) Odnětím svobody na pět až dvacet let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace, nebo
b) je-li účelem takového činu zběhnutí k nepříteli.
(1) Kdo se spolčí nejméně s dvěma vojenskými osobami k zběhnutí (§§ 273 a 274), bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.

Oddíl2

Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti.
Urážky mezi vojenskými osobami.

§ 276

Vzpoura.
(3) Je-li čin uvedený v odstavci 1 spáchán za bojové situace nebo je-li při takovém činu spáchaném za války některá z okolností uvedených v odstavci 2, budou osnovatelé a hlavní účastníci potrestáni smrtí a ostatní pachatelé odnětím svobody na deset až pětadvacet let.
(2) Odnětím svobody na pět až dvacet let bude pachatel potrestán,
b) je-li nutno k potlačení takového činu použít mimořádné moci, nebo
a) je-li při činu uvedeném v odstavci 1 užito násilí,
c) jestliže takový čin může mít nebo má zvláště těžký následek.
(1) Kdo se zúčastní vzepření skupiny podřízených představenému, jeho rozkazu, služebnímu nařízení nebo vojenským povinnostem, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

§ 277

Kdo se s někým spolčí k provedení nebo k podnícení vzpoury (§ 276), bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Spolčení ke vzpouře.

§ 278

Neuposlechnutí rozkazu.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) jestliže čin uvedený v odstavci 1 má zvláště těžký následek, nebo
(3) Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán, jestliže se úmyslně dopustí činu uvedeného v odstavci 1
a) za bojové situace, nebo
b) za války a je tu některá z okolností uvedených v odstavci 2.
(1) Kdo odepře provést nebo, byť i z nedbalosti, neprovede rozkaz náčelníka, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 279

Zprotivení.
(3) Smrtí bude pachatel potrestán,
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek smrt, nebo
b) jestliže se dopustí takového činu za bojové situace a je tu některá z okolností uvedených v odstavci 2.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 se zbraní nebo násilím,
b) dopustí-li se takového činu nejméně s dvěma osobami,
c) ublíží-li takovým činem napadenému na zdraví, nebo
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(1) Kdo klade odpor vojenské osobě, která plní služební povinnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 280

Donucení k porušení služební povinnosti.
(3) Smrtí bude pachatel potrestán,
b) jestliže se dopustí takového činu za bojové situace a je tu některá z okolností uvedených v odstavci 2.
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek smrt, nebo
(1) Kdo donutí vojenskou osobu, která plní služební povinnost, k porušení této povinnosti, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
c) ublíží-li takovým činem napadenému na zdraví, nebo
b) dopustí-li se takového činu nejméně s dvěma osobami,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 se zbraní nebo násilím,

§ 281

Porušení předpisů a nařízení.
(1) Kdo poruší, byť i z nedbalosti, služební předpis nebo služební nařízení, ač byl již pro obdobný čin nejméně dvakrát kázeňsky trestán, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 282

bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.
(1) Kdo urazí
c) vojenskou osobu stejné hodnosti v době, kdy sám nebo uražený vykonává službu,
a) představeného nebo vyššího,
b) podřízeného nebo nižšího, nebo

§ 283

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí urazí
b) podřízeného nebo nižšího,
a) představeného nebo vyššího, nebo
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
c) dopustí-li se takového činu se zbraní nebo nejméně s dvěma osobami,
b) dopustí-li se takového činu proti vojenské stráži,
d) ublíží-li takovým činem uraženému na zdraví, nebo
e) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 v době, kdy sám nebo uražený vykonává službu,

§ 284

(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí urazí vojenskou osobu stejné hodnosti v době, kdy sám nebo uražený vykonává službu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 proti vojenské stráži,
b) dopustí-li se takového činu se zbraní nebo nejméně s dvěma osobami,
c) ublíží-li takovým činem uraženému na zdraví, nebo
d) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

Oddíl3

Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby.

§ 285

Porušení povinnosti strážní služby.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) jestliže se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 při výkonu strážní služby, která má zvláště důležitý státní, hospodářský nebo vojenský význam, a ohrozí tím účel této služby,
b) byl-li takovým činem způsoben škodlivý následek, k jehož odvrácení směřoval výkon strážní nebo jiné obdobné služby, nebo
c) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(3) Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán, jestliže se úmyslně dopustí činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace a je tu některá z okolností uvedených v odstavci 2.
(1) Kdo ve strážní nebo jiné obdobné službě poruší, byť i z nedbalosti, pravidla řádu této služby nebo zvláštní nařízení podle něho vydaná, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 286

Porušení povinnosti dozorčí služby.
(2) Odnětím svobody na tři měsíce až dvě léta bude pachatel potrestán, má-li čin uvedený v odstavci 1 škodlivé následky, jimž zabránit patřilo k povinnostem pachatele.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace.
(1) Kdo v dozorčí nebo jiné obdobné službě poruší, byť i z nedbalosti, pravidla řádu této služby, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

Oddíl4

Trestné činy proti velitelským povinnostem.
Porušení velitelských povinností.

§ 287

Velitel, který, aniž učiní vše, co ukládají vojenská pravidla,
bude potrestán smrtí a propadnutím jmění.
c) opustí za bojové situace svou jednotku, stanoviště nebo opevněné místo,
a) vzdá se nepříteli se svou jednotkou,
b) vydá nepříteli svou jednotku, stanoviště nebo opevněné místo, nebo

§ 288

(2) Smrtí bude pachatel potrestán,
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 zvláště těžký následek, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
(1) Velitel, který za bojové situace proti vojenským pravidlům nezničí nebo neupotřebitelnými neučiní svěřené mu opevnění, skladiště, zbraně nebo jiný materiál a tím způsobí, že se jich zmocní nepřítel, bude potrestán odnětím svobody na deset až dvacet let.

§ 288a

(3) Odnětím svobody na dvě až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace a je tu některá z okolností uvedených v odstavci 2.
(4) Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace a čin má zvláště těžký následek.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,
b) dopouští-li se takového činu soustavně.
a) jestliže se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 a čin má za následek ohrožení bojeschopnosti nebo pohotovosti útvaru, nesplnění důležitého úkolu, ohrožení svěřeného materiálu, nebo jiný těžký následek, nebo
(1) Příslušník velitelského sboru, který poruší povinnosti vyplývající z jeho velitelské funkce v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo někomu jinému neoprávněný prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 289

§ 288b

(1) Příslušník velitelského sboru, který byť i z nedbalosti, nesplní povinnost vyplývající z jeho velitelské funkce a tím způsobí ohrožení bojeschopnosti nebo pohotovosti útvaru, nesplnění důležitého úkolu, ohrožení svěřeného materiálu nebo jiný těžký následek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války nebo za bojové situace.

§ 290

Neoprávněné omezování podřízeného
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(1) Představený, který
a) bez oprávnění omezuje politická nebo jiná práva podřízeného nebo jeho rodiny,
b) podřízeného trýzní, zejména zbytečným ztěžováním služby, nebo
c) taková jednání podřízených trpí,
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) dopouští-li se činu uvedeného v odstavci 1 soustavně, nebo

§ 291

Používání podřízeného k soukromým službám.
Představený, který bez oprávnění používá podřízeného k soukromým službám, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

Oddíl5

Trestné činy ohrožující bojeschopnost.
Ohrožení věcných prostředků.
Ohrožení bojového ducha.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.

§ 292

(3) Odnětím svobody na pětadvacet let nebo smrtí bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za války a čin má zvláště těžký následek.
(1) Kdo odejme služebnímu určení součást výzbroje, výstroje nebo jiného materiálu, který je mu svěřen k výkonu služby nebo k osobní potřebě, zejména tím, že ji odcizí, zastaví anebo zničí nebo poškodí, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
(2) Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán,
a) jestliže se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 a čin má za následek značnou škodu, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.

§ 293

§ 292a

Kdo na součásti výzbroje, výstroje nebo jiného materiálu, který je mu svěřen k výkonu služby nebo k osobní potřebě, způsobí z nedbalosti škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 294

(3) Smrtí bude pachatel potrestán, jestliže se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 za bojové situace a čin má zvláště těžký následek.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek odepření poslušnosti, nebo
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
kdo mezi vojenskými osobami šíří malomyslnost nebo jinak podrývá jejich bojeschopnost,
(1) Kdo nejméně před dvěma vojenskými osobami svými výroky nebo jinak popuzuje proti službě nebo představenému, nebo

§ 295

Kdo za boje

bude potrestán smrtí a propadnutím jmění.
b) vzdá se do zajetí,
c) odepře používat zbraně, nebo
d) vybízí druhy k útěku nebo k svémocnému opuštění bojiště,
a) svémocně opustí bojiště,

§ 296

(2) Smrtí bude pachatel potrestán,
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 zvláště těžký následek, nebo
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
bude potrestán odnětím svobody na pět až dvacet let.
(1) Kdo za bojové situace
b) odhodí, opustí, vydá zkáze nebo jinak učiní neupotřebitelnými zbraň nebo jiný válečný materiál,
a) svémocně opustí svůj útvar nebo místo mu určené nebo se ukrývá, nebo

§ 298

§ 297

Oddíl6

Trestné činy proti válečným zvyklostem.

§ 299

Násilí proti obyvatelstvu.
(2) Odnětím svobody na tři až deset let bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 jako člen ozbrojené tlupy.
(1) Kdo v prostoru válečných operací loupí, svévolně ničí majetek nebo se dopustí jiného násilného jednání proti obyvatelstvu anebo mu pod záminkou válečné potřeby odnímá majetek, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
(3) Smrtí bude pachatel potrestán,
b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.
a) má-li čin uvedený v odstavci 1 za následek hrozivou tíseň mnoha lidí, nebo

§ 300

Okrádání raněných a padlých.
Kdo se na bojišti zmocní věcí, které mají na sobě nebo u sebe ranění nebo padlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

§ 301

Použití zakázaného bojového prostředku.
(1) Kdo za války úmyslně použije zakázaného bojového prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, má-li čin uvedený v odstavci 1 zvláště těžký následek.

§ 302

Ublížení parlamentáři.
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Kdo parlamentáře nebo člena jeho průvodu urazí v jeho přítomnosti, nebo
kdo některou z těchto osob neprávem zadrží,

§ 303

Surové zacházení se zajatcem.
(1) Kdo surově zachází se zajatcem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1
a) opětovně nebo se zvláštní krutostí, nebo
b) proti zajatci raněnému nebo nemocnému.

Oddíl7

Společná ustanovení.

§ 305

Odůvodňují-li to okolnosti případu, lze kázeňsky vyřídit trestné činy uvedené v § 271 odst. 1, § 272 odst. 1 a 2, § 278 odst. 1, § 279 odst. 1, §§ 281 a 282, § 283 odst. 1, § 284 odst. 1, § 285 odst. 1, § 286 odst. 1, § 288a odst. 1, § 288b odst. 1, § 291, § 292a, § 302 a § 303 odst. 1, a je-li činem způsobena jen nepatrná škoda, též trestný čin uvedený v § 292 odst. 1.

§ 304

§ 306

Svémocně se vzdaluje, kdo
c) byl odloučen za bojových akcí od svého útvaru a nepřipojí se po zániku příčiny odloučení k svému nebo jinému vojenskému útvaru, nebo
b) nepřihlásí se u svého útvaru nebo v místě služebního přidělení, ač tam byl odeslán nebo ač uplynula doba jeho odůvodněné nepřítomnosti, zejména při ustanovení, přeložení, služební cestě nebo dovolené,
a) vzdálí se bez dovolení od svého útvaru nebo z místa služebního přidělení,
d) nepřihlásí se u některého vojenského útvaru po návratu nebo po osvobození z nepřátelského zajetí.

§ 308

Trestného činu se nedopustí, kdo použije zbraně v mezích zmocnění podle příslušných předpisů.

§ 307

Má-li trestný čin vojenský za následek ztrátu vojenské zástavy, považuje se tato okolnost za okolnost zvláště přitěžující.

§ 310

Kde je použití tohoto zákona závislé na délce trestu odnětí svobody, rozhoduje u trestů uložených před účinností tohoto zákona délka trestů na svobodě bez zřetele na jejich označení; peněžitý trest se považuje za rovnocenný nejkratšímu trestu odnětí svobody.

§ 309

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na činy trestné podle dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, a podle nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.
(2) Trest pravomocně uložený za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona ani přestupkem podle trestního zákona správního, se nevykoná; ustanovení tohoto zákona o dodatkovém trestu se v takovém případě neužije.
(1) Tresty pravomocně uložené před účinností tohoto zákona se vykonají podle dosud platných předpisů; ustanovení tohoto zákona o účelu a výkonu trestu odnětí svobody, o podmíněném propuštění, o zařazení do tábora nucené práce a o promlčení výkonu trestu se užije i v těchto případech.

§ 311

Platnosti pozbývají všechna ustanovení z oboru trestního práva soudního, zejména:
41. zákon č. 150/1943 Sl. z., o úplatkářství a podplácení,
40. zákon č. 23/1942 Sl. z., o ochraně kolků, poštovních a jiných známek, cenin a značek,
4. zákon č. 131/1867 ř. z., jímž se mění některá ustanovení obecného trestního zákona a jiná nařízení s nimi spojená,
39. zákon č. 167/1941 Sl. z., o přísnějším trestání některých trestných činů, spáchaných využitím zatemnění nebo leteckého poplachu,
38. zákon č. 66/1941 Sl. z., o ochraně plodu, jeho vzniku a o změně §§ 285 a 286 trestního zákona a §§ 423 až 427 vojenského trestního zákona,
37. zákon č. 71/1935 Sb., o hospodářském vyzvědačství,
36. zákon č. 115/1934 Sb., o pletichách při zadávání veřejných dodávek a prací,
35. zákon č. 108/1933 Sb., o ochraně cti,
15. zák. čl. XXXVI/1908, o změně a doplnění trestních zákoníků a trestního řádu,
16. zákon č. 141/1912 ř. z., kterým se mění trestní zákon č. 117/1852 ř. z.,
17. zák. čl. XXI/1913, o veřejně nebezpečných zahalečích,
18. zák. čl. XXIII/1913, o trestní ochraně volebního práva,
19. zák. čl. XL/1914, o trestně právní ochraně vrchností,
2. vojenský trestní zákon o zločinech a přečinech, uvedený patentem č. 19/1855 ř. z.,
20. zák. čl. XIX/1915, o stíhání trestných činů proti zájmům vedení války, zejména trestání nepřístojností při vojenských dodávkách,
21. zákon č. 9/1918 Sb., jímž se pozměňuje vojenský trestní zákon a řád,
22. zákon č. 269/1919 Sb., o padělání peněz a cenných papírů,
23. zákon č. 556/1919 Sb., kterým se mění některá ustanovení vojenského trestního zákona,
24. zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění,
25. zákon č. 284/1920 Sb., jímž se stanoví poměr trestů v území různého práva,
26. zákon č. 309/1921 Sb., proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních,
27. zákon č. 124/1924 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti,
28. zákon č. 134/1924 Sb., jímž se mění zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění,
29. zákon č. 178/1924 Sb., o úplatkářství a proti porušování úředního tajemství,
34. zákon č. 123/1931 Sb., o státním vězení,
9. trestní zákoník o přestupcích zák. čl. XL/1879,
8. trestní zákoník o zločinech a přečinech zák. čl. V/1878,
7. zákon č. 108/1873 ř. z., jímž se vydávají nařízení podle policejního práva trestního proti zahalečům a tulákům,
6. zákon č. 43/1872 ř. z., o vykonávání trestu na svobodě v samovazbě a o zřizování komisí pro výkon trestu,
5. zákon č. 42/1870 ř. z., na ochranu tajemství dopisů a písemností,
33. zákon č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží,
32. zákon č. 102/1929 Sb., o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva,
31. zákon č. 31/1929 Sb., kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády,
30. zákon č. 111/1928 Sb., o zahlazení odsouzení,
3. zákon č. 8/1863 ř. z., o některých doplněních trestního zákona obecného a vojenského,
12. zákon č. 89/1885 ř. z., o tom, kdo může být držen v donucovacích pracovnách nebo v polepšovacích ústavech,
11. zák. čl. XXV/1883, o lichvě a o škodlivých úvěrových obchodech,
13. zákon č. 41/1888 ř. z., jímž se vydávají trestní ustanovení na ochranu podmořských kabelů,
14. zák. čl. XII/1888, týkající se určení trestních ustanovení na ochranu podmořských kabelů,
10. zákon č. 78/1883 ř. z., o trestech na zmaření exekuce,
1. zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, uvedený patentem č. 117/1852 ř. z.,

§ 312

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950; provedou jej všichni členové vlády.