§ 1
Nezbytným předpokladem účinného boje proti pohlavním nemocem je evidence osob nemocných a ohrožených pohlavními nemocemi a z těchto nemocí podezřelých. Proto je nutno blíže upraviti povinné hlášení těchto osob.
§ 2
Lékař je povinen hlásit
a) každou osobu,
1. u níž zjistí, že je nemocná pohlavní nemocí, nebo
2. o níž má za to, že je nemocná pohlavní nemocí, anebo
3. o níž má za to, že je ohrožena pohlavní nemocí, a
b) každý případ, kdy osoba, která je v jeho léčení nebo vyšetřování pro pohlavní nemoc, neuposlechne jeho pokynů.
§ 3
(1) Hlášení je povinen učinit každý lékař, který zjistí nebo sezná skutečnosti, jež se mají podle § 2 hlásit.
(2) Ve zdravotnických střediscích (poradnách, ambulatoriích), léčebných a ošetřovacích ústavech, serodiagnostických laboratořích a transfusních stanicích je povinen učinit hlášení vedoucí lékař, v sociálních, výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech a zařízeních ústavní lékař, a není-li ho, ošetřující lékař
§ 4
(1) Hlášení se podává na tiskopisu „Hlášení podle zákona č. 158/1949 Sb.“ vydaném Publikačním ústavem ministerstva vnitra pod č. skl. 384/1.
(2) Lékař je povinen zaslat hlášení neprodleně okresnímu národnímu výboru — protivenerické poradně ústavu národního zdraví — příslušnému podle místa léčení nebo vyšetřování, který odevzdá hromadně všechna hlášení onemocnění došlá v jednom kalendářním měsíci nejpozději do 5. dne následujícího měsíce Státnímu zdravotnickému ústavu (oddělení pro zdravotnickou statistiku).
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1951.