§ 1
Tato vyhláška upravuje jednotně odbornou výchovu lékařů za účelem získání specialisace a zvyšování odborné kvalifikace tak, aby bylo zajištěno poskytování kvalifikované zdravotní péče v jednotlivých oborech ve všech zdravotnických zařízeních.
§ 2
(1) Specialisace lékařů se provádí v těchto základních oborech
1. všeobecná praxe (v zařízeních územních nebo závodních),
2. nemoci vnitřní,
3. chirurgie,
4. nemoci ženské a porodnictví,
5. nemoci dětské,
6. nemoci infekční,
7. tuberkulosa,
8. nemoci kožní a pohlavní,
9. nemoci nervové,
10. psychiatrie,
11. nemoci ušní, nosní a krční,
12. nemoci oční,
13. zubní lékařství,
14. orthopedie,
15. urologie,
16. traumatologie,
17. léčba zářením,
18. roentgenologie,
19. pathologická anatomie,
20. hygiena,
21. epidemiologie a mikrobiologie,
22. organisace zdravotnictví,
23. tělovýchovné lékařství,
24. dorostové lékařství,
25. laboratorní methody vyšetřovací,
26. transfusní služba.
(2) Kromě těchto základních oborů se provádí podle bližších směrnic ministerstva zdravotnictví specialisace v určitých specielních úsecích, jako na př. v balneologii, kardiologii, endokrinologii a pod. Podmínkou pro získání specialisace v těchto úsecích je specialisace v příslušném základním oboru.
§ 3
Specialisace lékařů se provádí
a) ve specialisačních kursech,
b) školením na výběrových pracovištích a školících místech,
c) prací na výběrových systemisovaných místech.
§ 4
(1) Do specialisačních kursů se může přihlásit nebo může být ministerstvem zdravotnictví povolán zpravidla jen lékař, který pracuje alespoň 3 roky se zaměřením k určitému oboru.
(2) Doba trvání specialisačních kursů nepřesahuje zpravidla dobu 6 měsíců a řídí se podle předběžné praxe účastníků kursů.
(3) Specialisační kursy pořádá ministerstvo zdravotnictví, které při tom zejména
a) určuje v rámci plánu rozvoje odborníků celkový počet účastníků kursů a zdravotnická zařízení, kde budou specialisační kursy prováděny;
b) schvaluje učební plány a osnovy, určuje délku trvání kursů a číselné kvoty účastníků z jednotlivých krajů; stanoví bližší podmínky pro účast v kursech;
c) provádí výběr účastníků kursů, a to zpravidla na návrh krajského národního výboru podaný po slyšení jednotné odborové organisace.
§ 5
(1) Pro systematickou výchovu na výše kvalifikované pracovníky (primáře a ostatní vedoucí odborných oddělení zdravotnických zařízení, vědecké a výzkumné pracovníky atd.) určí ministerstvo zdravotnictví jednotlivá pracoviště ve vybraných zdravotnických zařízeních (výběrová pracoviště) v souladu s celostátní plánovanou potřebou těchto pracovníků.
(2) Na výběrová pracoviště budou přijímáni lékaři, kteří se mimořádně osvědčí během tří let praxe ve zdravotnických zařízeních, a ve zvláště odůvodněných případech též lékaři po promoci, kteří ukončili své vzdělání s výjimečně dobrým prospěchem.
(3) Výchova lékařů na výběrových pracovištích trvá zpravidla 3 roky a provádí se na základě rámcových osnov, které vydává ministerstvo zdravotnictví. Lékař, kterého ministerstvo zdravotnictví pověří výchovou, vypracuje individuální učební plán a odpovídá ministerstvu zdravotnictví za jeho plnění.
(4) Na výběrová pracoviště přijímá lékaře ministerstvo zdravotnictví zpravidla na podkladě veřejné soutěže.
(5) Lékař odpovědný za výchovu na výběrovém pracovišti prověřuje po uplynutí každého roku odborné znalosti svěřeného lékaře a podává o výsledku zprávu ministerstvu zdravotnictví. Zjistí-li, že příprava a odborný růst lékaře nepokračuje podle plánu a nedává předpoklady ke zdárnému zakončení výcviku, navrhne ministerstvu zdravotnictví přerušení výcviku. Ministerstvo zdravotnictví po uvážení přemístí lékaře podle potřeby.
§ 6
Ministerstvo zdravotnictví určí podle plánované potřeby odborníků pracoviště, kde na rozdíl od předcházejících způsobů se bude specialisace provádět na výběrovém systemisovaném pracovišti. Lékaři budou pracovat pod odpovědným vedením lékaře pověřeného výchovou podle individuálně vypracovaného plánu sestaveného podle jejich dosavadních znalostí a zkušeností s ohledem na jejich budoucí pracovní zařazení. Ministerstvo zdravotnictví vydává učební plány a osnovy a provádí výběr účastníků zpravidla na návrh krajského národního výboru podaný po slyšení jednotné odborové organisace.
§ 7
Pro získání specialisace v určitém speciálním úseku (§ 2 odst. 2) zřizuje ministerstvo zdravotnictví podle potřeby ve zdravotnických zařízeních školicí místa u odborníků vynikajících v tomto úseku. Výcvik na školících místech trvá podle oborů nejdéle 6 měsíců. Na školící místa povolává lékaře ministerstvo zdravotnictví zpravidla na návrh krajského národního výboru podaný po slyšení jednotné odborové organisace.
§ 8
(1) Všechny druhy specialisace končí kvalifikační theoretickou a praktickou zkouškou před komisí, kterou jmenuje pro příslušný druh specialisace ministerstvo zdravotnictví. O výsledku zkoušky vydá ministerstvo zdravotnictví nebo orgán jím zmocněný osvědčeni. Po úspěšném složení této zkoušky stává se lékař specialistou v příslušném oboru (úseku).
(2) Lékaři, kteří již získali titul odborného lékaře nebo kterým bylo vydáno osvědčení podle dřívějších předpisů, po případě lékaři, kterým vznikl nárok na jeho vydání přede dnem 30. září 1952, jsou specialisty podle této vyhlášky.
§ 9
(1) Soustavné zvyšování odborné kvalifikace lékařů ve všech oborech se provádí
a) v doškolovacích kursech,
b) na doškolovacích místech,
c) seminárním školením.
(2) Bližší podmínky pro jednotlivé způsoby zvyšování odborné kvalifikace lékařů stanoví ministerstvo zdravotnictví.
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1952.