Nařízení, kterým se vydává jednací řád pro soudy

(1) Všechny trestní a občanskoprávní věci mají být projednávány s největším urychlením tak, aby v nich mohlo být co nejdříve vydáno konečné rozhodnutí.

(3) Doba, kdy je možno se dostavit k soudu bez předvolání, se určí tak, aby styk se soudem byl pracujícím co nejvíce usnadněn.

(2) Soudci a všichni zaměstnanci soudů mají všemožně vycházet vstříc všem pracujícím, kteří se dovolávají jejich rady nebo pomoci; zejména mají všestranně pečovat o to, aby nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání nebyl nikomu na újmu v jeho právech, a dávat všem, kdož toho potřebují, návod k provedení potřebných úkonů spolu s poučením, jaké právní následky budou spojeny s provedením těchto úkonů nebo s jejich opominutím.

(2) O informativním výslechu se učiní ve spise stručný záznam, který podepíše ten, kdo jej sepsal; vyslýchaný připojí svůj podpis, pokládá-li to vyslýchající se zřetelem k závažnosti sdělení za účelné.

(1) Je-li třeba nějakého vysvětlení a není-li možno opatřit je jiným vhodným způsobem, lze si od osoby, která může takové vysvětlení podat, vyžádat stručné písemné vyjádření nebo lze takovou osobu informativně vyslechnout. Pozvání k informativnímu výslechu se může provést jednoduchou obsílkou nebo telefonicky.

(3) Nepředložil-li podatel potřebný počet stejnopisů písemného podání a jeho příloh, ačkoli byl k tomu vyzván, pořídí jej soud na jeho náklad; na to musí být podatel ve výzvě upozorněn.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro opisy příloh, které mají být doručeny se stejnopisem písemného podání.

(1) Písemná podání je nutno předložit v tolika stejnopisech (§ 61 odst. 3 tr. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř.), kolik jich je třeba, aby po jednom stejnopise mohl dostat soud (po případě též jiný soud, jiné oddělení) a každá osoba, které se má stejnopis podání doručit.

(1) Tam, kde jsou pro vyhotovení rozhodnutí (jejich stejnopisy), pro jiná vyřízení a pro protokoly předepsány vzory, má jich být použito, jestliže tomu nebrání důležité důvody (na př. zvláštní složitost věci).

(2) Pro ostatní vyhotovení rozhodnutí (jejich stejnopisy) nebo vyřízení, jež se s výjimkou nepatrných odchylek nemění, jakož i pro dopisy, zprávy, sdělení a listinná osvědčení, jež se velmi často opakují a pro něž nejsou vzory předepsány, mohou si soudy se schválením předsedy soudu zavést vzory vlastní.

(1) Podání činěná ústně do protokolu sepisuje zpravidla soudce. Je-li toho třeba, může předseda soudu zmocnit jednoho ze soudců, aby sepisoval všechna ústní podání, která jsou u soudu činěna.

(2) Jednoduchá podání činěná ústně do protokolu mohou sepisovat též správní zaměstnanci, jestliže k tomu byli předsedou senátu zmocněni.

(4) Náklady spojené s provedením dožádaného úkonu dožadující soud soudu dožádanému nenahrazuje.

(3) Nemůže-li být dožádaný úkon vykonán v obvodu dožádaného soudu, postoupí se dožádání příslušnému soudu, je-li znám, jinak se dožádání vrátí. Postoupení dožádání se současně oznámí soudu dožadujícímu.

(2) Není-li dále stanoveno něco jiného, vyřizuje dožádání soudce, který byl k tomu rozvrhem práce určen. Je-li to pro úspěšné provedení řízení důležité, je třeba při provádění dožádání výslechem osob rozšířit výslech - podle toho, co při něm vyjde najevo - i na okolnosti nebo osoby, které v dožádání uvedeny nebyly. O výslechu osoby, která v dožádání uvedena nebyla, je třeba vždy účastníky vyrozumět (§ 96 odst. 1 o. s. ř.).

(1) O provedení jednotlivých úkonů dožádáním (§ 22 odst. 2 tr. ř., § 16 o. s. ř.) je třeba požádat zpravidla zvláštním dopisem, v němž se podrobně uvedou potřebné údaje. To platí zejména tehdy, je-li o provedení úkonů dožádáno několik lidových soudů současně. Je-li však k provedení úkonů, o které bylo žádáno, třeba podrobnější znalosti spisů, zašlou se dožádanému soudu příslušné spisy nebo jejich části. Při tom je třeba dbát, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno. Dožádání musí být vyhověno s největším urychlením, aby u dožadujícího soudu nebylo třeba stanovené jednání odročit.

(2) Mělo-li telegrafické podání ostatní náležitosti předepsané pro písemná podání, je třeba nedostatek vlastnoručního podpisu [§ 43 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] odstranit dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání; projev souhlasu lze učinit písemně nebo ústně do protokolu. Zároveň mají být předloženy též potřebné přílohy.

(1) Písemná podání ve věcech občanskoprávních učiněná telegraficky (§ 44 o. s. ř.), která neměla náležitosti předepsané pro písemná podání, musí být opakována písemným podáním nebo ústně do protokolu.

(3) Nedojde-li dodatečné podání podle odstavce 1 nebo projev souhlasu podle odstavce 2 soudu do tří dnů po dojití podání telegrafického, postupuje soud podle § 45 o. s. ř.

(3) Je-li z údajů oznamovatele patrno, že oznámený skutek není trestným činem nebo že pachatele nelze stíhat z jiných důvodů, je třeba o tom oznamovatele poučit; trvá-li oznamovatel přesto na svém oznámení, poznamená se v protokole, že oznamovatel byl poučen.

(4) Protokol o ústně učiněném trestním oznámení zašle soud bez odkladu příslušnému prokurátoru.

(1) K sepisování trestních oznámení činěných ústně do protokolu je příslušný prokurátor; soud takováto trestní oznámení sepíše jen tehdy, jestliže oznamovatel přes dané mu poučení na tom výslovně trvá, nebo je-li nebezpečí v prodlení anebo jde-li o oznámení učiněná na úředním dnu, kterého se prokurátor nezúčastnil.

(2) Soudce, který sepisuje protokol o ústně činěném trestním oznámení, vyslechne oznamovatele o trestném činu, o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech pachatele a o důkazech, jakož i o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným, vyslechne ho též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nárocích (§ 164 odst. 1 tr. ř.). Výslechem má být získán podklad potřebný pro další řízení, aby nebylo třeba výslech oznamovatele opakovat.

(1) Nahlížet do spisů (§ 66 tr. ř., § 87 o. s. ř.) je možno, není-li dále stanoveno něco jiného, výhradně v místnostech soudu pod dohledem vedoucího úředníka oddělení nebo správního zaměstnance jím k tomu určeného. Předseda senátu učiní zároveň vhodná opatření, aby bylo zachováno státní, hospodářské nebo služební tajemství.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro znalce (§ 118 odst. 1 tr. ř., §§ 108 a násl. o. s. ř.). Znalcům, kteří nemohou podat spolehlivý posudek bez zevrubného prostudování spisů, může předseda senátu spisy zapůjčit.

(3) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně i na spisy uložené ve spisovně.

(3) Spisy jiných soudů mohou být zapůjčeny jen tehdy, tvoří-li součást (přílohu) zároveň zapůjčovaného spisu vlastního.

(4) O zapůjčení spisů, i když jsou uloženy ve spisovně, rozhoduje předseda senátu; nejde-li o zapůjčení spisů soudu nebo prokurátoru, rozhoduje však o zapůjčení trestních spisů předseda soudu, který si ve zvláště závažných případech vyžádá souhlas ministerstva spravedlnosti.

(1) Soudní spisy mohou být zapůjčeny soudům, státním notářstvím a jiným justičním složkám, dále prokurátoru a v odůvodněných případech též jiným orgánům státní správy. Při zapůjčení spisu se učiní vhodná opatření, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno.

(2) Trestní spisy mohou však být zapůjčeny toliko soudu a prokurátoru; jen ve výjimečných, zvlášť odůvodněných případech mohou být zapůjčeny též orgánům státní správy (na př. národnímu výboru k účelům trestního řízení správního).

(1) Dožádání tuzemských soudů (orgánů státní správy) o doručení písemností vyřizuje samostatně oddělení, které obstarává doručnou službu (zaměstnanec tím pověřený).

(2) Žádosti cizozemských soudů (úřadů) o doručení písemností vyřizuje soudce, který byl k tomu rozvrhem práce určen.

(1) Spisy, které byly zcela nebo zčásti zničeny nebo se ztratily, rekonstruuje, jestliže je toho třeba, na návrh nebo z úřední povinnosti podle záznamů v rejstřících a jiných evidenčních pomůckách soud, který ve věci konal řízení v prvé stolici.

(2) Soud pořídí ověřené opisy stejnopisů vyhotovení rozhodnutí, které má sám nebo které si vyžádá od jiného soudu nebo orgánu státní správy; na ověřených opisech stejnopisů připojí doložku, že opis nastupuje na místo zničené nebo ztracené listiny. Za týmž účelem může uložit účastníkům, jejich zástupcům a třetím osobám, aby předložili stejnopisy podání, opisy protokolů, stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti, které snad mají v rukou; tyto listiny soud po opatření ověřeného opisu vrátí.

(3) Nestačí-li prostředky uvedené v odstavci 2, může soud obsah zničené nebo ztracené písemnosti zjistit usnesením; usnesení nahrazuje listinu. Před vydáním usnesení vykoná soud potřebná šetření, zejména vyslechne svědky, znalce, po případě provede i jiné důkazy. Usnesení doručí známým účastníkům.

(4) Řízení provádí soudce jediný.

(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách ozbrojených sborů smí soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného velitele.

(1) Úkony soudu se konají zpravidla v budově soudu. Vyžaduje-li toho povaha úkonu nebo je-li toho třeba pro urychlení řízení, náležité objasnění věci anebo z jiných důležitých důvodů, zejména výchovných, konají se úkony soudu i mimo soudní budovu.

(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově orgánu státní správy, veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.

(3) Prokurátor musí být v trestních věcech vyrozuměn o všech úkonech soudu, jichž se má nebo může účastnit; to platí i o věcech občanskoprávních, které byly na návrh prokurátora zahájeny nebo do kterých prokurátor vstoupil (§ 6 o. s. ř.).

(2) Vyrozumění o hlavním a odvolacím líčení, jakož i o veřejném zasedání v řízení proti mladistvému (§ 232 odst. 3 tr. ř.) se zašle úřadovně ochrany mládeže v sídle prokurátora; žalobu proti mladistvému (§ 232 odst. 1 tr. ř.) je však třeba doručit též úřadovně, v jejímž obvodu měl mladistvý své poslední bydliště.

(1) Ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 3 věty prvé a druhé se užije přiměřeně, vyrozumívají-li se o úkonech soudu obviněný, jeho obhájce nebo zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci, úřadovna ochrany mládeže nebo účastníci a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci.

(4) V písemném předvolání určeném obviněnému se kromě zákonného ustanovení uvede též slovně, o jaké obvinění jde.

(5) Příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého představeného. Není-li znám představený vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím posádkové správy; není-li znám představený příslušníků národní bezpečnosti v činné službě, předvolají se prostřednictvím nejbližší součásti národní bezpečnosti.

(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní okolnosti případu, zejména při nařízeném předvedení, lze předvolání v trestních věcech zařídit též prostřednictvím orgánů národní bezpečnosti.

(3) V písemném předvolání se uvede zejména označení věci, místo a čas, a není-li tím ohrožen obecný zájem, také předmět výslechu nebo jiného úkonu, dále zda se má předvolaný dostavit jako obviněný, účastník, svědek, znalec nebo tlumočník a které pomůcky a důkazní prostředky má s sebou přinést. Zaměstnané osoby se zároveň vyzvou, aby o svém předvolání včas uvědomily svého zaměstnavatele (bezprostředního představeného), aby mohlo být zařízeno jejich zastupování po dobu jejich nepřítomnosti v práci. Kromě toho se v písemném předvolání uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů a bez omluvení nedostavil.

(6) Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti (větší počet příslušníků ozbrojeného sboru téhož útvaru), lze jejich výslech provést po předchozí dohodě se správou pracoviště (s příslušným velitelem) v místě pracoviště (u útvaru), a to i bez jejich předchozího předvolání.

(3) Jde-li o výkon rozhodnutí poručenského (opatrovnického) soudu (§ 251a o. s. ř.), požádá se příslušná součást národní bezpečnosti o předvedení dítěte k rodiči (umístění dítěte a pod.), jen pokud jiný způsob předvedení (prostřednictvím zaměstnanců soudu nebo úřadovny ochrany mládeže) podle okolností není dostačující.

(2) O předvedení příslušníků ozbrojených sborů v činné službě se požádá jejich představený.

(1) O předvedení (§§ 92, 109 a 232 odst. 2 tr. ř., §§ 69, 100 odst. 2 a § 112 o. s. ř.) se požádá příslušná součást národní bezpečnosti (okresní nebo obvodní oddělení veřejné bezpečnosti); o předvedení mladistvého požádá se příslušná součást národní bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo úřadovny ochrany mládeže.

(1) Přibere-li soud k ohledání znalce (§ 80 tr. ř., §§ 119 a násl. o. s. ř.), může podle povahy věci určit, že se ohledání má konat jen v přítomnosti znalců samých.

(3) Ohledání těla, není-li provedeno lékařem, a osobní prohlídku mohou provést jen osoby téhož pohlaví; jde-li o ohledání těla ženy nebo o její osobní prohlídku, lze v případě potřeby požádat o pomoc příslušnici národní bezpečnosti, zdravotní sestru, porodní asistentku, sociální pracovnici a pod.

(2) Je-li obava, že předmět ohledání bude ohledáním zničen nebo změněn, odevzdá se znalcům, je-li to možné, jen část předmětu a učiní se opatření, aby ohledání mohlo být podle potřeby opakováno.

(4) Protokol o výpovědi osoby neznalé ani českého, ani slovenského jazyka sepíše se některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž tato osoba vypovídala.

(7) Protokol je třeba sepsat perem nebo strojem, čitelně a bez zbytečného škrtání; používání t. zv. věčného pera je nepřípustné. Protokoly určené pro cizozemské soudy je třeba sepsat vždy strojem a na zvláštním archu (půlarchu) papíru opatřeném v záhlaví označením soudu a opatřit kulatým úředním razítkem.

(6) Je-li toho třeba, může být průběh celého výslechu nebo jeho části, po případě průběh celého úkonu nebo jeho části, zaznamenán těsnopisně; těsnopisný záznam se přepíše obyčejným písmem a připojí k protokolu.

(5) Protokol se diktuje hlasitě, aby přítomní diktovanou výpověď slyšeli. Předseda senátu může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď diktoval zapisovateli sám. Tato okolnost se poznamená v protokole.

(3) Při výslechu několika obviněných nebo svědků sepíše se s každým protokol zvláštní, a to, jde-li o obviněného, vždy na samostatném listě. O pozdějších výsleších, nebude-li třeba sepsat protokol nový, sepíše se jen dodatek k protokolu dřívějšímu.

(2) Zpravidla se zapisuje toliko obsah výpovědi vyslýchaných osob. Jestliže je to pro posouzení věci důležité, zapíší se výpovědi vyslýchaných osob doslovně; v tomto případě se příslušné místo vyslýchané osobě vždy z protokolu přečte a v protokole se poznamená, že se tak stalo, po případě také, jaké námitky byly činěny. Záleží-li na přesném a doslovném znění odpovědi nebo vypovídá-li vyslýchaný vyhýbavě, provádí se výslech tak, že se kladou jednotlivé otázky, které se doslovně zaprotokolují; rovněž se doslovně zaprotokoluje odpověď vyslýchaného.

(1) Protokol (§ 60 tr. ř., §§ 66 a 68 o. s. ř.) musí obsahovat všechny podstatné okolnosti a musí být z něho zřejmo, zda při provádění úkonu bylo dbáno příslušných předpisů (na př. napomenutí k pravdivé výpovědi, prohlášení, které vyslýchaný učinil na upozornění, že má právo odpověď odepřít).

(3) Protokol v občanskoprávních věcech, který byl sepsán před soudcem dožádaným nebo pověřeným, podepisuje též vyslýchaný.

(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podepíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li pro překážku delšího trvání podepsat jiná osoba, není jejího podpisu třeba. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.

(1) Protokol v trestních věcech podepisují osoba řídící jednání a zapisovatel, jakož i tlumočník a osoba přibraná podle § 127 odst. 2 a § 133 odst. 2 tr. ř. Protokol sepsaný mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání podepisuje též vyslýchaný; byla-li výpověď vyslýchaného napsána na několika samostatných listech nebo arších, podepíše vyslýchaný každý samostatný list nebo arch zvlášť. Před podepsáním se protokol vyslýchanému přečte nebo předloží k přečtení; dál-li se výslech za pomoci tlumočníka, je nutno protokol vyslýchané osobě přeložit do jazyka, ve kterém vypovídala. V protokole se poznamená, že se tak stalo, a uvede se, zda byl protokol vyslýchaným schválen. Odmítne-li vyslýchaný protokol podepsat, poznamená se to v protokole spolu s důvody, které uvedl.

(3) Vyslýchanému může být dovoleno, aby dříve, než dá odpověď, nahlédl do svých písemných poznámek. Stalo-li se tak, poznamená se to v protokole. Vyslýchaný může být vyzván, aby soudci, který řídí výslech, předložil poznámky k nahlédnutí.

(2) Na počátku výslechu zjistí vyslýchající:

(1) Před výslechem zjistí vyslýchající totožnost vyslýchaného a poučí jej o jeho právech a povinnostech. V protokole se výslovně uvede, že se tak stalo; kde je toho třeba, uvede se i prohlášení vyslýchaného.

(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro výslech osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

(1) Výslech osob, které se nedovedou vyjadřovat ani v českém ani ve slovenském jazyku, koná se prostřednictvím tlumočníka. Od přibrání tlumočníka lze upustit, jestliže vyslýchající nebo zapisovatel ovládá jazyk, ve kterém se bude výslech konat; tato okolnost se poznamená v protokole.

(1) Po podání žaloby zůstanou věci důležité pro trestní řízení (§ 82 tr. ř.) nadále v úschově prokurátora; rozhodování o nich však podáním žaloby přechází na soud. Také věci vzaté soudem do úschovy se uloží u prokuratury.

(2) Ihned po rozhodnutí ve věci (rozsudkem nebo usnesením o zastavení trestního stíhání) nebo nejpozději po právní moci rozsudku rozhodne soud o všech věcech vzatých do úschovy, jestliže nepropadly ani nebyly zabrány nebo jestliže o nich nebylo rozhodnuto již v rozsudku. Není-li však známo, komu věc patří, nebo není-li znám pobyt poškozeného, vyhlásí soud veřejně popis věci (§§ 129 a 56 odst. 1 tr. ř.).

(3) Požádá-li prokurátor podle § 128 odst. 2 tr. ř. lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních o prodej věcí podléhajících zkáze, postupuje tento soud přiměřeně podle předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

(1) Nejsou-li známa všechna osobní data obviněného [§ 26 odst. 1 písm. b) tr. ř.], uvedou se v rozsudku všechny okolnosti, jichž je třeba, aby obviněný nemohl být zaměněn s jinou osobou.

(2) Trestný čin [§ 26 odst. 1 písm. c) tr. ř.] se v rozsudku označí nejen uvedením příslušného ustanovení (příslušných paragrafů) trestního zákona, nýbrž i svým pojmenováním.

(5) Skončí-li jednání, aniž bylo odročeno, pojmou se všechny zápisy o hlasování senátu do jediného protokolu o hlasování.

(1) V protokole o hlasování (§ 24 tr. ř., § 155 o. s. ř.) se uvede:

(2) Mínění odlišné od názoru většiny se zapíše v celém svém znění a stručně se odůvodní.

(3) Důvody rozhodnutí se pojmou do protokolu jen tehdy, je-li mezi členy senátu rozpor pro odůvodnění, který bylo třeba hlasováním odstranit.

(4) Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.

(6) Jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela pouze porada v jednací síni bez přerušení jednání, zvláštní protokol o hlasování se nesepisuje; v protokole o jednání se poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

(7) Protokol o hlasování se připojí ke spisu v zalepené obálce opatřené na uzávěře kulatým úředním razítkem. Tuto obálku může otevřít jen předseda senátu nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona. Otevřenou obálku je třeba po nahlédnutí znovu zalepit a uzávěru opatřit kulatým úředním razítkem a podpisem předsedy senátu, který ji otevřel.

(1) Předseda senátu může vypracováním písemného vyhotovení rozhodnutí pověřit některého soudce, který je členem senátu, nebo soudcovského čekatele; vypracování písemného vyhotovení jednoduchého usnesení může svěřit též správnímu zaměstnanci.

(2) Nemůže-li předseda senátu ani jiný člen senátu vypracovat písemné vyhotovení vyhlášeného (vyneseného) rozhodnutí pro překážku delšího trvání, může je na příkaz předsedy soudu vypracovat jiný soudce, který nebyl členem senátu.

(3) Písemné vyhotovení se opatří datem jeho vyhlášení (vynesení).

(1) Povolovací razítko se otiskne na přední straně stejnopisu písemného podání nebo rubriky.

(2) Povolovací razítko má tento vzor:

(3) Jsou-li stejnopisy uvedené v odstavci 1 určeny pro cizinu, podepisuje je předseda senátu vlastnoručně; správnost ostatních stejnopisů potvrzuje vedoucí úředník oddělení.

(2) Stejnopisy vyhotovení usnesení ve zkrácené formě (§§ 69 a 70) se kulatým úředním razítkem neopatřují; kulatého úředního razítka není třeba užít též, jestliže doložka o právní moci nebo vykonatelnosti anebo ověřovací doložka je již opatřena malým státním znakem.

(1) Stejnopisy vyhotovení rozhodnutí (usnesení o schválení soudního smíru), listiny o ustanovení poručníka nebo opatrovníka (§ 253 odst. 2, § 262 odst. 1 o. s. ř.), listiny o ustanovení správce likvidační podstaty (§ 581 o. s. ř.), úřední potvrzení (vysvědčení) (§ 39), doložka o právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí (§§ 76 a 77), ověřovací doložky (§ 152 odst. 2, § 155 odst. 3), jakož i všechny stejnopisy vyřízení určené pro soudy nebo úřady v cizině opatří vedoucí úředník oddělení kulatým úředním razítkem.

(2) Záznam uvedený v odstavci 1 se učiní též na stejnopisech vyhotovení rozhodnutí, kterými se vyrozumívají jiné soudy nebo orgány státní správy; na žádost osoby, které byl stejnopis vyhotovení rozhodnutí doručen ještě před tím, než nabylo právní moci, učiní se tento záznam i na stejnopise, který tato osoba předloží.

(1) Jakmile rozhodnutí nabylo právní moci, zaznamená vedoucí úředník oddělení na vyhotovení rozhodnutí tuto skutečnost, jakož i den, kdy právní moc nastala. Nabylo-li rozhodnutí právní moci jen zčásti, je nutno to v záznamu přesně vyjádřit.

(3) Je-li návrh na povolení exekuce podán u soudu, který jako rozhodující soud prvé stolice se účastnil ve věci, o které bylo vydáno rozhodnutí nebo v níž uzavřen soudní smír, tvořící exekuční titul, vyznačí vedoucí úředník oddělení spolu s ostatními náležitostmi stanovenými zákonem i vykonatelnost rozhodnutí a druh vymáhaného nároku přímo na návrhu na povolení exekuce, a to z úřední povinnosti.

(2) Vykonatelnost rozhodnutí v trestních věcech vyznačuje vedoucí úředník oddělení přímo na vyhotovení rozhodnutí, a to z úřední povinnosti. Ustanovení § 76 odst. 2 se užije obdobně.

(1) Na žádost osoby, které byl doručen stejnopis vyhotovení rozhodnutí nebo vydán stejnopis vyhotovení schváleného soudního smíru, vyznačí vedoucí úředník oddělení vykonatelnost rozhodnutí (soudního smíru) na stejnopise, který tato osoba předloží.

(1) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem („Návrhu se vyhovuje“).

(2) V povolovacím záznamu se dále uvede, zda se má pro pořízení stejnopisu vyhotovení rozhodnutí použít předepsaného vzoru („Návrhu se vyhovuje, vzor č. ....“) nebo povolovacího razítka („Návrhu se vyhovuje, raz.“).

(3) Povolovacího razítka lze použít, je-li po ruce dostatečný počet stejnopisů písemného podání nebo dostatečný počet stejnopisů rubrik; tato podání nebo tyto rubriky musí obsahovat určitý návrh souhlasný s písemným podáním, jakož i právní poučení o opravném prostředku.

(4) Je-li toho třeba, uvede se v povolovacím záznamu též výše určených nákladů.

(4) Ve zvláště naléhavých případech může předseda senátu požádat o doručení příslušný místní národní výbor nebo, zejména při nařízeném předvedení, příslušnou součást národní bezpečnosti (okresní nebo obvodní oddělení veřejné bezpečnosti).

(3) Uzná-li to předseda senátu za výhodnější, vykoná se doručení soudním doručovatelem.

(2) Písemnosti se doručují zpravidla poštou jako zásilky listovní, v naléhavých případech jako zásilky spěšné.

(5) Má-li být písemnost doručena při nějakém úředním úkonu (na př. při výkonu exekuce zabavením movitých věcí), obstará její doručení orgán, který má úkon vykonat; v takových případech se doručenka nepřipojuje a výkon doručení se osvědčí v protokole, který byl o úkonu sepsán.

(1) Doručení písemností a jeho způsob nařizuje předseda senátu. K písemnostem, jejichž doručení musí být prokázáno, se připojí doručenka.

(6) Adresát může písemnost převzít také u soudu; její převzetí potvrdí ve spise.

(7) Prokurátoru se písemnosti soudu doručují v trestních věcech zpravidla zároveň se spisy, aby do nich mohl nahlédnout.

(1) Nebyl-li adresát zastižen v bytě, kde mu má být písemnost doručena, ačkoli se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena každé dorostlé osobě v bytě spolubydlící, a kdyby takové osoby nebylo, pronajimateli bytu nebo osobě pověřené v domě dozorem, jestliže tam bydlí a jsou ochotni písemnost přijmout.

(2) Nebyl-li adresát zastižen na pracovišti, kde mu má být písemnost doručena, ačkoli se v místě doručení zdržuje, může být písemnost určená zaměstnavateli doručena každému jeho zaměstnanci, jestliže je ochoten ji přijmout; písemnost určená zaměstnanci může být doručena jeho zaměstnavateli nebo zástupci zaměstnavatele anebo spoluzaměstnancům, jsou-li ochotni ji přijmout.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 se na obálce písemnosti uvede osoba, které při náhradním doručení nesmí být písemnost doručena pro její zájem na věci nebo i z jiných důvodů.

(4) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel ihned zjistit nové místo jeho pobytu, zašle písemnost za adresátem, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že doručení mimo místo určení je vyloučeno.

(1) Jestliže adresát odepřel písemnost přijmout, vrátí ji doručovatel soudu. Na doručence uvede datum a důvod odepření přijetí.

(2) Uznal-li soud, že přijetí písemnosti bylo bezdůvodně odepřeno, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno. Na tyto následky musí doručovatel adresáta upozornit a na doručence poznamenat, že se tak stalo.

(1) Není-li možno písemnost doručit některým ze způsobů uvedených v § 85 odst. 1 a 2, uloží ji:

(2) O uložení podle odstavce 1 vyrozumí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá v jeho bytě nebo na pracovišti, a není-li to možné, ve schránce určené pro přijímání jeho pošty. Není-li takové schránky, upevní oznámení na dveřích vchodu do jeho bytu nebo na vhodném místě pracoviště a podle možnosti vyrozumí o tom i osoby ze sousedství nebo osoby zaměstnané na pracovišti. Tyto okolnosti uvede doručovatel na doručence, poznamená, kterého dne a kde byla písemnost uložena, a vrátí doručenku soudu.

(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den doručení písemnosti. Takové uložení má účinky doručení, i když se adresát o uložení písemnosti nedověděl.

(1) Při doručování do vlastních rukou adresáta se použije doručenek zvlášť označených (modrým pruhem).

(2) Zásilky se zvlášť označenými doručenkami se podávají na poštu vždy doporučeně.

(3) Trestní spisy se zasílají jako zásilky zapsané (doporučené - balíkové); stejným způsobem se zasílají v odůvodněných případech i spisy ve věcech občanskoprávních.

(1) Nebyl-li adresát, jemuž má být písemnost doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, vyzve doručovatel adresáta, aby byl v určitý den a hodinu přítomen k přijetí písemnosti. Výzvu zanechá v jeho bytě nebo na pracovišti, a není-li to možné, ve schránce určené pro přijímání jeho pošty. Není-li takové schránky, upevní výzvu na dveřích vchodu do jeho bytu nebo na vhodném místě pracoviště a podle možnosti vyrozumí o tom i osoby ze sousedství nebo osoby zaměstnané na pracovišti. Nebude-li výzvě vyhověno, uloží písemnost:

(2) O uložení podle odstavce 1 se adresát vyrozumí a zároveň se upozorní, že si má doručovanou písemnost do tří dnů vyzvednout.

(3) Jestliže si adresát písemnost ve lhůtě tří dnů nevyzvedne, považuje se poslední den této lhůty za den, kdy bylo doručení vykonáno, i když se adresát o uložení písemnosti nedověděl.

(4) Ustanovení odstavce 1 věty třetí a odstavců 2 a 3 nelze užít při doručení písemností, u nichž je náhradní doručení podle ustanovení § 65 odst. 2 druhé věty tr. ř. vyloučeno. V těchto případech se doručenka opatří nápadným označením „Uložení písemnosti vyloučeno“.

(1) Písemnosti, určené v trestním řízení příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě, doručují se prostřednictvím představeného těchto osob. Není-li znám představený vojáků v činné službě, doručí se takové písemnosti prostřednictvím posádkové správy; není-li znám představený příslušníků národní bezpečnosti v činné službě, doručí se takové písemnosti prostřednictvím nejbližší součásti národní bezpečnosti.

(2) Předseda senátu může nařídit, aby se i v jednotlivé občanskoprávní věci doručovalo způsobem uvedeným v odstavci 1.

(3) Písemnosti, určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest, doručují se prostřednictvím velitelství ústavu.

(1) Jestliže účastník (§ 91) při větší vzdálenosti místa řízení od stanoviště veřejného hromadného dopravního prostředku musil použít ještě i místního veřejného hromadného dopravního prostředku, hradí se mu i místní přepravné.

(2) Místní přepravné se hradí též účastníku, který bydlí v místě, kde se řízení koná, jestliže pro vzdálenost místa řízení od svého bydliště nebo pracoviště použil místního veřejného hromadného dopravního prostředku.

(1) Účastník, který se dostavil k soudu osobně, poněvadž to bylo účelné k uplatnění nebo k obraně jeho práva, má proti osobám, vůči nimž má nárok na náhradu nákladů řízení (§§ 129 až 132 o. s. ř.), nárok na náhradu nutných vydání, a účastníci, kteří jsou v pracovním poměru, též nárok na náhradu ušlé mzdy.

(2) K nutným vydáním účastníka náleží

(3) Náhrada ušlé mzdy se poskytuje ve výši průměrného výdělku dosaženého v posledním mzdovém zúčtovacím období. Výši ušlé mzdy je účastník povinen prokázat potvrzením zaměstnavatele.

(4) Potřebuje-li účastník stižený těžkou tělesnou chorobou nebo vadou, jakož i v jiných podobných případech průvodce, tvoří nutná vydání průvodce a jeho ušlá mzda součást nákladů řízení účastníka.

(3) Účastníku stiženému těžkou tělesnou chorobou nebo vadou, jakož i v jiných podobných případech se může uhradit i jízdné vyšší vozové třídy.

(1) Nárok na jízdné má jen účastník, který nebydlí v místě, kde se řízení koná.

(2) Účastníku se hradí skutečné cestovní výdaje, nejvýše však jízdné za nejnižší vozovou třídu veřejného hromadného dopravního prostředku. Jízdné za použití rychlíku (rychlíkového vlaku, rychlíkového autobusu) se hradí při vzdálenostech přes 100 km, jinak jen tehdy, kdyby se účastník se zřetelem na dobu jednání nemohl dostavit na místo řízení včas nebo bude-li použitím rychlíku dosaženo vyšších úspor na nocležném nebo na náhradě ušlé mzdy.

(2) Rozhodování o svědečném ve věcech občanskoprávních může předseda senátu svěřit vedoucímu úředníku oddělení (§ 107 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

(1) Pro určení výše nutných vydání a ušlé odměny za práci, které je obviněný povinen poškozenému na jeho žádost nahradit [§ 68 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pro určení nákladů zákonného zástupce účastníka nebo poškozeného anebo jejich zmocněnců, kteří nejsou advokáty, pro určení nákladů opatrovníka ustanoveného účastníkovi nebo poškozenému, jakož i pro určení výše svědečného (§ 113a odst. 1 tr. ř., § 107 odst. 1 o. s. ř.) užije se ustanovení §§ 90 až 95 obdobně.

(2) Nocležné činí 70 Kčs za každou noc. Nestačí-li toto nocležné k úhradě nutného výdaje za ubytování, hradí se tento výdaj v prokázané výši. Za noc, které účastník se zřetelem na dobu řízení použije k cestě, přísluší mu nocležné jen tehdy, musí-li se téže noci ubytovat pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

(1) Nárok na nocležné přísluší jen účastníku, který nebydlí v místě řízení, jestliže se zřetelem na dobu řízení byl nucen se ubytovat mimo domov.

(1) Dojde-li v řízení před soudem k zajištění majetku obviněného (§ 283 tr. ř.), předseda senátu neprodleně požádá okresní národní výbor, v jehož obvodu měl obviněný své poslední bydliště, a není-li poslední bydliště známo, okresní národní výbor, v jehož obvodu je takový majetek, aby zabezpečil zajištěný majetek podle směrnic o tom vydaných; zároveň vyrozumí o zajištění majetku součást národní bezpečnosti (představeného - § 76 odst. 2 tr. ř.), která podala na obviněného trestní oznámení. Je-li obviněný na svobodě, zašle soud usnesení o zajištění majetku příslušnému národnímu výboru ve dvojím vyhotovení se žádostí o doručení usnesení obviněnému.

(2) Jestliže nějaká osoba oznámí soudu, který nařídil zajištění majetku, že má ve své moci věci, které náležejí k zajištěnému majetku (§ 284 odst. 2 tr. ř.), soud o tom uvědomí okresní národní výbor (odstavec 1).

(3) Při zajišťování movitých věcí obviněného, které mají sloužit k zajištění nároků poškozeného vzešlých z trestného činu (§ 49 odst. 1 tr. ř.), postupuje soud podle ustanovení §§ 127, 128 odst. 2 a § 130 tr. ř.

(3) Opisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

(2) Opisy vojenských a občanských průkazů není dovoleno ověřovat.

(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že se opis nebo fotokopie listiny (dále jen,, „opis“) shoduje s předloženou listinou [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(1) Ověřující orgán musí pečlivě ve všech podrobnostech porovnat opis s předloženou listinou.

(3) Skládá-li se ověřený opis z několika listů nebo archů, je nutno je sešít; na uzávěru se připojí kulaté úřední razítko.

(2) Potvrzení, že se opis shoduje s předloženou listinou, vydá se na opise nebo na listu s ním pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:

(4) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložka se připojí na každý z předložených prvopisů.

(2) Podpisy ověřuje soudce nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

(1) Každý lidový soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že někdo před soudem listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině vlastnoručně již dříve učiněný uznal za svůj vlastní [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(2) Nezná-li ověřující orgán účastníka osobně a jménem a příjmením, musí mu být jeho totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li ověřující orgán svědky totožnosti jménem a příjmením, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem. Svědky totožnosti nemohou být osoby nezletilé, osoby, které pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopny vydat svědectví, které neumějí nebo nemohou číst a psát a které jsou zúčastněny na věci.

(1) Ověřující orgán vyslechne osobu, jejíž podpis se ověřuje (dále jen „účastník“), zda uznává podpis na listině za svůj vlastní; jde-li o listinu nepodepsanou, účastník se před ním na listinu vlastnoručně podepíše.

(3) Ověření podpisu se vyznačí na listině nebo na listu s ní pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující orgán podepíše. V doložce se dále uvede:

(4) Ověření podpisu se zapíše do ověřovací knihy.