§ 1
(1) Racionalisační opatření jsou významným prostředkem technického rozvoje v průmyslu i v ostatních odvětvích národního hospodářství a tím pomáhají k rychlému zvyšování produktivity práce. Jsou výsledkem tvůrčí iniciativy pracujících, která se projevuje jak v zlepšovacích námětech a vynálezech racionalisačních opatření, tak i v tom, že je pracující uskutečňují bez újmy řádného plnění plánovaných úkolů mobilisací plánových i mimoplánových zdrojů.
(2) Stát podporuje zavádění racionalisačních opatření mimo plán investiční výstavby a plán generálních oprav rozšířením možnosti úvěru.
§ 2
Racionalisačními opatřeními se rozumí zavádění nové techniky, mechanisace, zlepšování technologie výroby, racionalisace a zintensivnění výrobních procesů mimo plán investiční výstavby a plán generálních oprav, jestliže těmito opatřeními bude ve lhůtě stanovené pro splacení úvěru dosaženo úspor nebo jiného zlepšení hospodářského výsledku (dále jen „úspory“) v takové výši, že z nich bude v téže lhůtě uhrazen úvěr na ně poskytnutý.
§ 3
(1) Na náklady racionalisačních opatření, ať jde o dodávku nebo vlastní výrobu, poskytují banky úvěr se splatností do dvou, po případě tří let, zpravidla ode dne plánovaného uvedení zařízení do provozu, a to za podmínek stanovených zvláštními předpisy.*)
(2) Splátky úvěrů poskytnutých na náklady racionalisačních opatření se uhrazují především z úspor vyplývajících z provedení těchto opatření.
(3) Úspory vyplývající z racionalisačních opatření Investiční povahy se zahrnují do vykazovaného hospodářského výsledku. Splátky úvěru jsou proto v roce, v němž s nimi nebylo ještě ve finančním plánu organisace počítáno, použitím dosaženého zisku, po případě nadplánových úspor. V dalších letech se tyto splátky plánují jako použití zisku, po případě jako použití úhrady plánovaných ztrát.
§ 4
O čerpání mzdových fondů na racionalisační opatření platí obecné předpisy.
§ 5
O opatřování materiálu a výrobků na provádění úvěrovaných racionalisačních opatření platí všeobecné předpisy o materiálně technickém zásobování. K provádění úvěrovaných racionalisačních opatření je třeba využít především vlastních reserv podniků a orgánů jim nadřízených. Nároky na materiál a výrobky nutné k provedení racionalisačních opatření, s nimiž se počítá již v době sestavování plánu, mohou být též uplatněny v plánu materiálně technického zásobování.
§ 6
Tato vyhláška se vztahuje na hospodářské organisace státního socialistického sektoru a obdobně též na strojní a traktorové stanice. Ministr financi spolu s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a v dohodě s předsedou příslušné ústřední družstevní organisace mohou však rozšířit platnost této vyhlášky na družstva a stanovit přitom pro ně potřebné odchylky.
§ 7
Ministr financí spolu s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího mohou ze závažných hospodářských důvodů povolit výjimky z této vyhlášky.
§ 8
Zrušuje se vyhláška ministra financí č. 4/1955 Ú. l., o použití neplánového (neplánovaného) zisku k spláceni úvěru na racionalisační opatření.
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 8. listopadu 1955.