§ 1
(1) Pro spotřebiče topných olejů, uvedené v odstavci 2, které mají být vybudovány nebo rekonstruovány, musí být před schválením investičního úkolu na, jejich výstavby či rekonstrukci určena palivová základna.
(2) Spotřebiče podle odstavce 1 jsou:
a) tepelná zařízení pro ústřední vytápění (parní 9 vodní kotle, kalorifery apod.) a průmyslové kotle, které spalují topné oleje, jestliže výkon jednotlivého topeniště je větší než 600 000 kcal/hod.,
b) ostatní zařízení, která spalují topné oleje (plynové generátory, pece atd.), jestliže výkon jednotlivého topeniště je větší než 300 000 kcal/hod.
(3) Určením palivové základny podle odstavce 1 se rozumí stanovení druhu topného oleje, který bude ve spotřebiči spalován. Bližší charakteristiku a vlastnosti topného oleje projedná ministerstvo nebo ústřední orgán, v jehož oboru působnosti bude výstavba nebo rekonstrukce spotřebiče uskutečněna, s ministerstvem chemického průmyslu.
§ 2
(1) Palivovou základnu určuje:
1. ministr-předseda Státního úřadu plánovacího na návrh příslušného ministra nebo vedoucího ústředního orgánu, v jehož oboru působnosti bude výstavba nebo rekonstrukce spotřebiče uskutečněny, jestliže:
a) spotřeba topného oleje ve spotřebiči bude větší než 1 200 tun měrného paliva za rok, nebo jestliže
b) jde o spotřebič, který bude vybudován v rámci státní centralizované investiční výstavby;
2. ministerstvo nebo ústřední orgán, v jehož oboru působnosti bude výstavba nebo rekonstrukce spotřebiče uskutečněna, v dohodě s ministerstvem chemického průmyslu v ostatních případech.
(2) Návrh podle odstavce 1 č. 1 musí obsahovat roční spotřebu topného oleje v tunách měrného paliva, jakož i údaje uvedené v § 3 odst. 1 písm. a) až c)a e) a f) vyhlášky č. 58/1958 Ú. l., o palivových základnách spotřebičů tuhých nebo plynných paliv.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1858.