§ 1
Ustanovení této vyhlášky se vztahují na osobní automobily včetně automobilů s karosérií STW (Station Wagon), které jsou nebo již byly v držení spotřebitele (dále jen „ojetá vozidla“); nevztahují se však na ojetá vozidla, jimž byla příslušným orgánem trvale odňata způsobilost k provozu.
§ 2
Nejvyšší cena, za kterou je možno ojeté vozidlo prodávat a kupovat, je cena utvořená ze základní ceny vozidla odečtením srážky za znehodnocení. Základní cenou vozidla se rozumí maloobchodní cena nového stejného nebo porovnatelného typu vozidla, platná v den, kdy se prodává ojeté vozidlo. Při srážce za znehodnocení se přihlíží k stáří, technickému stavu, vybavení a ostatním vlastnostem vozidla. Srážka za znehodnocení činí nejméně 20 %. Touto nejvyšší cenou se rozumí cena na stanovišti vozidla.
§ 3
Soukromníkům není dovoleno provádět za úplatu zprostředkování prodeje ojetých vozidel.
§ 4
Ministerstvo všeobecného strojírenství může stanovit výjimky z ustanovení této vyhlášky.
§ 5
Vyhláška č. 44/1951 Ú. l. I, o tvoření cen a prodeji ojetých motorových vozidel a jejich přívěsů, se zrušuje.
§ 6
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. července 1960.