Vyhláška ministerstva paliv a energetiky, kterou se provádějí ustanovení plynárenského zákona

(1) Zařízeními pro výrobu topných plynů jsou nejen plynárny a generátorové stanice, nýbrž i čistírny topných plynů a zařízení pro jejich úpravu (zejména na krakování zemních plynů, na karburaci topných plynů, pro výrobu směsi propanu-butanu se vzduchem), kde jsou topné plyny hlavním výrobkem a jsou určeny pro dodávku do plynovodní sítě nebo pro jinou účelovou potřebu.

(2) Součástí zařízení pro výrobu topných plynů je též vnitrozávodní rozvod topných plynů, a to až k uzávěru ústícímu do plynovodní sítě (předávací místo), popřípadě u zařízení sloužících k účelové výrobě provozovatele až k vlastnímu spotřebiči.

(3) Předávacím místem z výroby, těžby a uskladnění, jakož i ze zdroje topných plynů do plynovodní sítě je první uzávěr za měřidlem, nebylo-li mezi Sdružením plynáren a provozovatelem plynárenského zařízení nebo zdroje topných plynů dohodnuto něco jiného.

(1) Zařízeními pro rozvod topných plynů jsou nejen plynovody (od předávacího místa z výroby, těžby nebo uskladnění až k plynovodní přípojce), nýbrž i kompresní, dmýchací a regulační stanice pro veřejný rozvod a tankovací stanice topných plynů. Regulačními stanicemi pro veřejný rozvod jsou stanice pro zásobování měst, sídlišť a obytných domů.

(2) K zařízením pro rozvod topných plynů, jde-li o zkapalněné topné plyny, patří též plnicí stanice, jakož i zařízení na dopravu těchto plynů (sudy a ocelové nádoby (láhve) s náplní o váze 10 kg a vyšší, jakož i cisterny, s výjimkou cisteren železniční dopravy).

(1) Plynovodní přípojka slouží k připojení odběrního plynového zařízení na plynovod; sahá od plynovodu až k hlavnímu uzávěru odběrního plynového zařízení.

(2) Plynovodní přípojka, která odbočuje od vysokotlakého nebo středotlakého plynovodu, je přípojkou průmyslovou. Plynovodní přípojky nízkotlaké a středotlaké přípojky pro obytné domy jsou přípojkami pro veřejný rozvod.*)

(3) Bude-li podle plánu gazifikace průmyslová přípojka sloužit k zásobování více odběratelů (průmyslových), považuje se za přípojku pro veřejný rozvod.

(1) Plynárenská zařízení v souladu s předpisy o investiční výstavbě zřizují a provozují plynárenské podniky.

(2) Souhlas k vybudování plynárenských zařízení jinými organizacemi než plynárenskými podniky udělí ministerstvo paliv a energetiky jen,

(3) O udělení souhlasu podle odstavce 2 požádá investor při projednávání investičního úkolu, který zahrnuje výstavbu nebo podstatné rozšíření plynárenských zařízení uvedených v odstavci 2, a to prostřednictvím svého nadřízeného orgánu. K žádosti nutno připojit návrh investičního úkolu. Ministerstvo paliv a energetiky sdělí žadateli do 30 dnů ode dne doručení žádosti, zda se zamýšlenou výstavbou nebo rozšířením souhlasí. Udělení souhlasu lze vázat na splnění určitých podmínek (zejména jde-li o způsob a rozsah výstavby a provozování), jakož i na možnost dodávky topných plynů do plynovodní sítě.

(1) Plynovodní přípojky pro veřejný rozvod (§ 5 odst. 2) zřizují plynárenské podniky.

(2) O zřízení plynovodní přípojky pro veřejný rozvod žádá vlastník (uživatel) stavby nebo zařízení, jež mají být připojeny k plynovodu, a u nově budovaných staveb nebo zařízení jejich investor u plynárenského podniku, a to na zvláštním tiskopise, který obdrží u tohoto podniku.**)

(3) Plynárenský podnik zřídí přípojku pro veřejný rozvod v rámci schváleného plánu gazifikace měst s přihlédnutím k maximální efektivnosti.

(4) Se souhlasem plynárenského podniku a za podmínek jím stanovených mohou výjimečně zřizovat nebo rozšiřovat plynovodní přípojky pro veřejný rozvod i jiné organizace než plynárenské podniky nebo i fyzické osoby, a to vlastním nákladem.

(5) U soustředěné bytové a občanské výstavby zřizuje plynovodní přípojky pro veřejný rozvod, popřípadě potřebnou část zařízení pro rozvod po projednání s plynárenským podnikem a za podmínek jím stanovených investor této výstavby.

(1) Plynovodní přípojky musí vyhovovat technickým normám a bezpečnostním předpisům. Práce při zřizování nebo rozšiřování plynovodních přípojek mohou provádět pouze organizace, které mají pro tyto práce odborně způsobilé pracovníky (§§ 26 až 31).

(2) Plynárenský podnik sdělí vlastníku (uživateli) stavby nebo zařízení, popřípadě investorovi údaje a pokyny potřebné pro bezpečné a hospodárné zřízení, popřípadě rozšíření plynovodní přípojky a stanoví podmínky pro její připojení k plynovodu. Plynárenský podnik může připojení odmítnout, nebyly-li stanovené podmínky dodrženy.

(3) Vlastník (uživatel) stavby nebo zařízení, které mají být připojeny k plynovodu, popřípadě u nově budovaných staveb nebo zařízení jejich investor, je povinen v těchto objektech zajistit provedení potřebných stavebních úprav (zejména zřídit otvor pro přípojku).

(1) Jestliže plynovodní přípojky zřídil někdo jiný než plynárenský podnik (§ 8 odst. 4 a 5, a § 9), je investor povinen po vydání povolení k trvalému provozu (užívání) předat plynárenskému podniku veškerou dokumentaci plynovodní přípojky. Plynárenský podnik je též účastníkem řízení o vydání tohoto povolení. Plynárenský podnik provozuje tyto plynovodní přípojky (u soustředěné bytové a občanské výstavby i příslušnou část zařízení pro rozvod) ode dne jejich připojení.

(2) Plynovodní přípojky zřízené jinými organizacemi než plynárenskými podniky přecházejí (včetně příslušné části zařízení pro rozvod) do správy plynárenského podniku bezúplatně.*) Plynovodní přípojky zřízené jinými organizacemi než státními nebo vybudované fyzickými osobami přecházejí dnem uvedení do trvalého provozu do vlastnictví státu a do správy plynárenského podniku.

(1) Souhlasu podle § 7 odst. 1 zákona není třeba ke zrušení nebo dlouhodobému zastavení:

(2) K přerušení provozu plynárenského zařízení není třeba souhlasu ministerstva paliv a energetiky. Přerušením provozu se rozumí jen krátkodobé zastavení provozu, např. při poruchách, revizích, popřípadě přerušení, které bylo nařízeno orgánem plynárenského dispečinku (§ 11 zákona) nebo kontrolními orgány (§ 14 zákona).

(1) Odběrními plynovými zařízeními jsou kromě spotřebičů topných plynů:

(2) Pro průmyslové spotřebiče topných plynů, které mají být vybudovány nebo rekonstruovány, musí být před vypracováním investičního úkolu stavby nebo rekonstrukce určena palivová základna topných plynů.**)

(1) Provozovatelé plynárenských zařízení, jakož i odběrních plynových zařízení, s výjimkou provozovatelů spotřebičů určených pro domácnost, jsou povinni:

(2) Uživatelé spotřebičů určených pro domácnost jsou povinni při používání zachovávat potřebnou opatrnost a řídit se návodem pro používání těchto spotřebičů; návod musí být dodán současně se spotřebičem.

(1) Působnost kontrolních orgánů Sdružení plynáren se vztahuje též na plynojemy, plynovody, kompresní, dmýchací a čisticí stanice, jež jsou provozním příslušenstvím zdrojů topných plynů.

(2) Kontrola spotřebičů a instalací na zkapalněný topný plyn v domácnostech se řídí zvláštními předpisy.^**)

(1) Kontrolní orgány

(2) Kontrolní orgány vykonávají své úkoly ve spolupráci s orgány inspekce práce, orgány hygienické a protiepidemické služby a s orgány požární ochrany.

(1) Kontrolní orgány sepisují o výsledku svých šetření zápis, v němž uvedou zjištěné závady a navrhnou opatření k jejich odstranění. Ředitel (vedoucí) podniku, závodu nebo provozovny je povinen zápis podepsat; nesouhlasí-li s obsahem zápisu, uvede v něm své námitky.

(2) Kontrolní orgány odevzdají jedno vyhotovení zápisu řediteli (vedoucímu) podniku, závodu nebo provozovny, další vyhotovení odešlou orgánu, který je podniku (závodu nebo provozovně) nadřízen. Podle potřeby uvědomí kontrolní orgány o zjištěných závadách jiné příslušné orgány.

(3) Kontrolní orgány jsou povinny zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství ve věcech, o nichž se dovědí při výkonu své činnosti. Tato povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení pracovního poměru.

(1) Všechna nová, jakož i rozšiřovaná odběrní plynová zařízení lze zřídit a připojit teprve po předchozím projednání s plynárenským podnikem, popřípadě za podmínek jím stanovených.

(2) Odběrní plynová zařízení uvedená v § 13 odst. 1 písm. a) až c) a spotřebiče topných plynů připojí plynárenský podnik jen tehdy, jestliže odpovídají podané přihlášce, podkladům projednaným podle § 23, jsou provedeny podle technických norem a byly odborně technicky přezkoušeny (§ 25). Způsob připojování upravují technické normy.

(1) U nových nebo rozšiřovaných (rekonstruovaných) odběrních plynových zařízení uvedených v § 13 odst. 1 písm. a) a b), jakož i u spotřebičů topných plynů provozovaných velkoodběrateli topných plynů je odběratel povinen předložit plynárenskému podniku potřebné podklady, umožňující posouzení těchto odběrních plynových zařízení z hlediska jejich připojení na plynovodní síť (např. projekt nebo jinou dokumentaci).

(2) Údaje potřebné pro vypracování podkladů (např. velikost spotřebičů, údaje týkající se stavby regulační stanice, jakož i jiné technické údaje včetně údajů o umístění měřidla) sdělí plynárenský podnik odběrateli na požádání.

(3) Posouzení podkladů předložených odběratelem provede plynárenský podnik bezplatně. U velkých průmyslových odběrních plynových zařízení, u nichž je posouzení podkladů mimořádně náročné, dohodne se plynárenský podnik s odběratelem, jakým způsobem bude posudek opatřen.

(4) Jestliže montážní práce nebyly započaty do jednoho roku ode dne, kdy plynárenský podnik stanovil podmínky, za kterých odběrní plynové zařízení může být provedeno (§ 22 odst. 1), je odběratel povinen projekt s plynárenským podnikem znovu projednat.

(1) Vlastníci (uživatelé) staveb a zařízení, popřípadě provozovatelé odběrních plynových zařízení jsou povinni umožnit pověřeným zaměstnancům plynárenského podniku přístup k odběrním plynovým zařízením uvedeným v § 13 odst. 1 písm. a) až c) i ke spotřebičům topných plynů.

(2) Odborným technickým přezkoušením (§ 17 zákona) se rozumí provedení tlakové zkoušky, popřípadě zhodnocení, zda odběrní plynové zařízení bylo provedeno podle podkladů (projektu), technických norem, popřípadě podle podmínek stanovených plynárenským podnikem.

(3) O výsledku přezkoušení vydá plynárenský podnik vlastníku (uživateli) stavby nebo zařízení, popřípadě provozovateli (investorovi) osvědčení; toto osvědčení nahrazuje povolení k uvedení odběrního plynového zařízení do provozu.

(1) Instalační, montážní, opravářské a údržbářské práce (dále jen „montážní práce“) na odběrních plynových zařízeních smějí provádět jen osoby, které k tomu mají odbornou způsobilost.

(2) Plynárenský podnik není povinen připojit odběrní plynové zařízení, jestliže montážní práce provedla osoba, která k tomu nemá odbornou způsobilost.

(3) Organizace provádějící montážní práce v novostavbách nebo větší rekonstrukce na odběrních plynových zařízeních jsou povinny předem písemně oznámit plynárenskému podniku provádění těchto prací tak, aby se plynárenský podnik mohl přesvědčit, zda práce jsou prováděny řádně, zejména zda se dodržují technické normy.

(1) Týká-li se změna druhu nebo tlaku topného plynu většího počtu odběratelů, projedná ji plynárenský podnik předem s krajským národním výborem. Změnou druhu plynů se rozumí vzájemná záměna topných plynů uvedených v § 1. Za změnu tlaku se považuje pouze změna tlaku mezi nízkým, středním a vysokým tlakem.*)

(2) Změnu druhu topných plynů nebo tlaku projedná dodavatel se všemi velkoodběrateli, jichž se změna týká, nejméně 2 roky před začátkem roku, v němž změna má být provedena, nedohodne-li se s nimi předem lhůta kratší.

(3) Změnu druhů topných plynů nebo tlaku oznámí plynárenský podnik písemně vlastníkům (uživatelům) nemovitostí připojených na přípojku pro veřejný rozvod, jakož i všem odběratelům odebírajícím topné plyny v maloobchodním rozsahu, jichž se změna týká. Tuto změnu je plynárenský podnik povinen oznámit nejméně jeden rok před začátkem roku, v němž má být změna provedena, nedohodne-li se s nimi na lhůtě kratší. Plynárenský podnik uvědomí o zamýšlené změně místní národní výbory, jakož i organizace, které se v dotčené oblasti zabývají prováděním montážních prací nebo prodejem a opravami plynových spotřebičů.

(4) Úpravu plynových spotřebičů v domácnostech, pokud jsou ve vlastnictví spotřebitelů, provádí na svůj náklad plynárenský podnik.

(1) Plánovitá výstavba celostátní plynovodní soustavy, připojování měst a obcí a rozšiřování plynovodní sítě v městech a na venkově, jakož i dodávka plynu v tlakových nádobách spotřebitelům se řídí plánem gazifikace, který je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství a obsahuje též plán gazifikace měst pro jednotlivé kraje.

(2) Plán gazifikace obsahuje:

(1) Podle schváleného plánu gazifikace vypracovávají plynárenské podniky ve spolupráci s krajskými národními výbory plány gazifikace měst pro jednotlivé kraje.

(2) Plány gazifikace měst pro jednotlivé kraje obsahují zejména tyto údaje:

(1) Gazifikaci zajišťují a provádějí plynárenské podniky; národním výborům jednotlivých stupňů přísluší pravomoc a odpovědnost v rozsahu stanoveném v § 21 zákona.

(2) Okresní národní výbor, popřípadě místní národní výbor, pokud je stavebním úřadem, může vlastníku stavby nařídit, *) aby v souladu s plánem gazifikace měst provedl stavební úpravy potřebné z důvodu obecného zájmu, zejména připojení na plynovodní přípojku včetně zařízení domovní a bytové instalace, popřípadě její úpravy.

(1) Plynárenským podnikům přísluší v rozsahu uvedeném v § 22 odst. 1 zákona oprávnění k cizím nemovitostem.

(2) Za výkon oprávnění uvedených v § 22 odst. 1 zákona nejsou plynárenské podniky povinny poskytnout náhradu. Je-li však vlastník (uživatel) nemovitosti, která není ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením plynovodní sítě nebo zařízením pro uskladnění topných plynů (§ 3 písm. b)) v užívání nemovitosti podstatně omezen, může žádat u národního výboru, který vydal rozhodnutí o přípustnosti stavby, aby mu plynárenský podnik poskytl přiměřenou jednorázovou náhradu; žádost musí být pod ztrátou nároku podána do 3 měsíců ode dne, kdy byly plynovodní síť nebo zařízení na uskladnění topných plynů uvedeny do trvalého provozu (užívání).

(3) Oprávnění podle § 22 odst. 1 zákona vznikají dnem vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby plynovodní sítě nebo zařízení pro uskladnění topných plynů, popřípadě dnem, kdy plynárenská zařízení přejdou do správy plynárenského podniku; uvedená oprávnění zanikají zrušením těchto plynárenských zařízení.

(4) Je-li rozsah oprávnění sporný, vymezí je okresní národní výbor, popřípadě místní národní výbor, pokud je stavebním úřadem.

(1) Povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v § 22 odst. 1 zákona vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno; tato věcná břemena postihují i národní majetek. Věcná břemena se nezapisují do pozemkových knih a neplatí o nich předpisy o promlčení a vydržení.

(2) Ocitne-li se věcné břemeno změnou okolností, za kterých vzniklo, v hrubém nepoměru k výhodě plynárenského podniku, lze se domáhat, aby plynárenský podnik plynovodní síť, popřípadě zařízení pro uskladnění topných plynů změnil nebo přeložil. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o změně (přeložení) a o úhradě nákladů s tím spojených okresní národní výbor, popřípadě místní národní výbor, pokud je stavebním úřadem.

(1) Za skutečnou škodu způsobenou na nemovitosti nebo jejím příslušenství při přípravných pracích (§ 22 odst. 1 písm. d) zákona), stavbě, provozu, opravě, změně nebo odstranění plynovodní sítě, popřípadě zařízení pro uskladnění topných plynů (§ 3), náleží poškozenému vlastníku (uživateli) nemovitosti náhrada.

(2) Nedojde-li k dohodě, rozhodne o náhradě škody okresní národní výbor, popřípadě místní národní výbor, pokud je stavebním úřadem, a to na žádost, kterou musí poškozený podat do 30 dnů ode dne, kdy zjistil rozsah škody, nejpozději však do 6 měsíců ode dne vzniku škody; nepodá-li žádost v těchto lhůtách, nárok zaniká.

(1) Ochranná pásma jsou u plynovodů a plynovodních přípojek vymezena ve vodorovné vzdálenosti měřené po obou stranách kolmo na plynovod nebo plynovodní přípojku; tato vzdálenost činí:

(2) Plynovody a přípojky, jimiž se rozvádějí topné plyny pod nízkým tlakem (nízkotlaké plynovody a přípojky), jakož i středotlaké plynovody, jestliže jsou vedeny ve městech, v sídlištích a souvisle zastavěných obcích, nechrání se ochrannými pásmy. Ochrana jejich plynulého provozu je upravena technickými normami.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro zařízení na odvádění vytěžených přírodních topných plynů, včetně topných plynů získaných z důlních děl (degazace), popřípadě i pro zařízení na odvádění topných plynů získaných podzemním zplyňováním.

(1) Vlastníci (uživatelé) nemovitostí v ochranném pásmu jsou povinni zdržet se všeho, co by mohlo ohrozit plynárenská zařízení a plynulost a bezpečnost jejich provozu.

(2) V ochranných pásmech nesmějí být zřizovány sklady třaskavin, hořlavin, plynojemy, vtažné jámy průzkumných nebo těžebních podniků a jiné zvlášť důležité objekty; v ochranném pásmu nesmějí být též umístěny odvaly hlušin.

(3) Uvnitř ochranného pásma je u vysokotlakého plynovodu o průměru alespoň 300 mm též zakázáno:

(4) Pro vysokotlaké plynovody do průměru 300 mm, jakož i pro vysokotlaké přípojky a středotlaké plynovody (§ 40 odst. 1) platí poloviční vzdálenosti, než které jsou uvedeny v odstavci 3 písm. a) až d); vzdálenosti uvedené pod písm. e) a f) zůstávají však nedotčeny.