33/1968 Sb. — Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu

§ 1

Tato vyhláška se vztahuje na ověřování zbraní a schvalování střeliva, které je oprávněn provádět Strojírenský zkušební ústav v Brně (dále jen státní zkušebna).^*)

Část I

Zbraně
Závady zbraní

§ 2

Základní ustanovení

(1) U zbraní a jejich hlavních částí, které jsou určeny pro civilní potřebu, podléhá ověření každý kus; smějí být uváděny do oběhu a používány jen tehdy, jsou-li ověřeny a označeny ověřovací značkou.

(2) Za zbraň podle této vyhlášky se považují:

a) ruční palné zbraně, a to
brokovnice,
malorážky,
kulovnice,
pistole,
flobertky,
pušky pro pokojovou střelbu,
kulobrokové pušky,
revolvery;

b) balistické zbraně určené k zjišťování balistických hodnot (tlaku, rozptylu, rychlosti) střeliva a sledování jeho funkce ve zbrani;

c) startovací pistole a jiné poplašné zbraně s výjimkou těch, jejichž ráže je menší než 7 mm, a ostatní expansní přístroje, u nichž je zdrojem energie střelný prach nebo nárazová slož (jateční a omračovací přístroje, vstřelovací přístroje, palné lisy, průbojníky apod.);

d) ruční plynové zbraně, jež se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní (jako vzduchovky, plynovky, větrovky s přídavným zdrojem hnací energie, s nekontrolovatelnou kompresí plynu v tlakové nádobě apod.).

(3) Hlavními částmi zbraní jsou hlavně a závěry.

§ 3

Přihlašování a předkládání zbraní k ověření

(1) Zbraně a jejich samostatně dodávané hlavní části (dále jen zbraně) je jejich tuzemský výrobce povinen přihlásit a předložit státní zkušebně k ověření a označení ověřovací značkou; jejich dovozce je tak povinen učinit do 30 dnů po dovezení z ciziny.

(2) Výrobce je povinen mimo zbraní uvedených v § 2 odst. 2 přihlásit a předložit státní zkušebně k ověření a označení ověřovací značkou též všechny ruční plynové zbraně s počáteční energií střely 0,45 kpm a větší.

(3) Pokud se zjistí, že zbraň není označena ověřovací značkou, má povinnost podle odst. 1:

a) opravna, jíž byla taková zbraň svěřena k opravě,

b) každý uživatel jakmile to zjistí, nejdéle však do 30 dnů po převzetí zbraně.

(4) Zbraně označené již ověřovací značkou jsou povinni přihlásit a předložit státní zkušebně k novému ověření:

a) uživatel zbraně na výzvu státní zkušebny, národního výboru, orgánu Veřejné bezpečnosti; dále též, je-li vyzván Svazem pro spolupráci s armádou nebo mysliveckou organizací v souvislosti s jejich činností;

b) uživatel zbraně, má-li za to, že její bezpečnost utrpěla skladováním, používáním nebo jiným způsobem;

c) opravna po provedení opravy, která mohla mít vliv na bezpečnost zbraně, popřípadě shledá-li, že na zbrani byla provedena oprava nepřípustná.

§ 4

Ověřování zbraní

(1) Zbraň, která vyhověla podmínkám zkoušky, označí zkušebna ověřovací značkou a posledním dvojčíslím letopočtu zkoušky a v písemném ověření uvede pořadové číslo zkoušky a výrobní číslo zbraně, pokud je na ní vyznačeno.

(2) Výrobce je povinen opatřit zbraně předkládané k ověření výrobním číslem a takovým označením ráže, aby nebylo pochybností, jakého náboje nebo nábojky smí být použito.

(3) Na zbraň předloženou jiným přihlašovatelem než výrobcem vyrazí státní zkušebna nezávisle na výsledku zkoušky také pořadové číslo zkoušky a je-li to nutné, i označení ráže. U zbraní se sklopnými hlavněmi se navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o váze hlavní.

(4) Nevyhoví-li při ověřování nová zbraň z dovozu, vrátí ji státní zkušebna dovozci, aniž ji jakkoli označila.

(5) Ověřovací značkou označuje státní zkušebna zbraně jen při prvním ověření, při dalších ověřeních jen posledním dvojčíslím letopočtu a pořadovým číslem zkoušky.

(6) Nevyhoví-li zbraň zkoušce při novém ověření, odstraní státní zkušebna dříve udělené československé nebo cizozemské ověřovací značky mechanickým nebo jiným způsobem.

(7) Přihlašovatel je povinen předkládat zbraně ke zkoušce ve stavu schopném střelby a s pažbou; jde-li o samostatnou hlaveň, je povinen předložit současně závěr umožňující provedení zkoušky, a jde-li o samostatný závěr, hlaveň.

§ 3a

Opravy, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, a opravy nepřípustné

(1) Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost zbraně, jsou:

a) založení nových hlavní,

b) jakákoliv úprava nábojové komory a přechodového kužele,

c) převrtání vývrtu nebo odstranění jamek po rzi na vnějším či vnitřním povrchu hlavně nebo na vnitřním povrchu brokové hlavně,

d) chromování vývrtu,

e) oprava nebo úprava hlavně nebo závěru, při níž došlo k pájení natvrdo nebo ke sváření,

f) úprava zahrdlení (nejde-li o jeho rozšíření) nebo úprava ústí hlavně pro měnitelné zahrdlení,

g) vyrovnání deformací hlavně, pokud tuto opravu zkušebna připustila,

h) montáž puškového dalekohledu, je-li jí zeslabena hlaveň nebo snížena bezpečnost pouzdra závěru,

i) zvětšení otvoru pro vytahovač nebo vyhazovač u zbraní se sklopnými hlavněmi,

j) zmenšení spáry mezi čelem hlavně a závěru, mohla-li tím být snížena bezpečnost zbraně,

k) jiné opravy, které zkušebna prohlásí za závažné.

(2) Nepřípustnými opravami zbraní jsou:

a) zhotovení vložkované nábojové komory brokové hlavně,

b) zhotovení nesamonosných vložek nábojové komory kulové hlavně nebo nesamonosných vložných hlavní, přičemž nesamonosnými se rozumějí ty, jež nejsou schopny samy o sobě trvale snášet provozní tlak,

c) přestavby, u nichž
- nová ráže zbraně namáhá hlaveň vyšším tlakem, přičemž není v její pevnosti dostatečná rezerva,
- vývrt hlavně neodpovídá svými rozměry nové ráži zbraně.
- nová ráže zbraně namáhá závěr větší zpětnou silou, přičemž není v jeho pevnosti dostatečná rezerva,

§ 5

Zkoušky zbraní

(1) Zkouška zbraně spočívá v její prohlídce před zkušební střelbou, ve zkušební střelbě a v prohlídce po zkušební střelbě. Technické podmínky zkoušky jsou uvedeny v příloze II. této vyhlášky. Státní zkušebna nesmí ověřit zbraň, u které shledá závady obsažené v technických podmínkách zkoušky nebo na které byla provedena nepřípustná oprava.

(2) Při hromadném předkládání zbraní ke zkouškám určí státní zkušebna v jakém počtu a termínech se jí mohou zbraně předkládat popřípadě, kde bude zkouška provedena.

(3) Výrobce je povinen dát státní zkušebně k dispozici bezplatně své zařízení a střelivo potřebné k provedení zkoušky, zajistit její bezpečnost a vypomoci při ní svými pracovníky, jestliže o to státní zkušebna požádá.

(4) Jiný přihlašovatel než výrobce je povinen u zbraně s kulovou hlavní dodat ke zkoušce státní zkušebně zároveň se zbraní spotřební náboje, popřípadě nábojnice opatřené zápalkou a střely, a to v množství stanoveném státní zkušebnou.

§ 6

(1) Zjistí-li se při zkoušce závady, jež lze opravit, vrátí státní zkušebna zbraň přihlašovateli, který je povinen dát závadu odstranit a do 6 měsíců znovu předložit zbraň státní zkušebně ke zkouškám.

(2) Přihlašovatel, jemuž byla zbraň vrácena k opravě, ji nesmí používat, pokud nebyla opravena a ověřena státní zkušebnou.

§ 6a

(1) Zjistí-li se při zkoušce neopravitelné závady, učiní státní zkušebna zbraň před jejím vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou k užívání, a to zpravidla deformací hlavně nebo závěru podle toho, která část zbraně při zkoušce nevyhověla. Má-li u zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne státní zkušebna přihlašovateli odborné zaslepení vadné hlavně, které znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li přihlašovatel s tímto návrhem, znepotřební státní zkušebna celý svazek hlavní.

(2) Neopravitelnými závadami jsou:

a) hlavně a závěry prasklé a v nebezpečných místech zavařované,

b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené,

c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných technickými podmínkami zkoušky), ^*)

d) kulové hlavně s příliš zvětšeným vývrtem,

e) nepřípustné opravy podle § 3a odstavce 2,

f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti zkušebna rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou.

(3) Přihlašovatel může předem požádat státní zkušebnu o odborné zaslepení nábojových komor hlavní.

Část II

Střelivo

§ 7

Základní ustanovení

(1) Střelivo a jeho samostatně dodávané hlavní části nesmějí být uváděny bez schválení do oběhu ani používány pro civilní potřebu.

(2) Za střelivo se podle této vyhlášky považují náboje a nábojky pro ruční palné zbraně a pro expansní přístroje a střelivo pro ruční plynové zbraně. Hlavními částmi střeliva jsou střely, nábojnice a zápalky.

§ 8

Schvalování střeliva

Při schvalování střeliva může státní zkušebna kromě jiné dokumentace požadovat od přihlašovatele zejména, aby jí sdělil maximální tlak prachových plynů, který toto střelivo vyvíjí. Přihlašovatel, a to i dovezeného střeliva, je povinen pečovat o to, aby mu tyto údaje byly známy.

§ 9

Kontrola schváleného střeliva

(1) Zjistí-li se při kontrole, že u některých kusů, či výrobních dávek střeliva se snížila bezpečnost jejich použití (např. skladováním), může státní zkušebna též rozhodnout, že odnímá schválení jen těm kusům nebo výrobním dávkám, které by mohly ohrozit bezpečnost uživatele nebo jeho okolí.

(2) Uživatel střeliva je povinen předložit je ke kontrole na výzvu státní zkušebny, národního výboru, orgánů veřejné bezpečnosti; dále též, je-li vyzván Svazem pro spolupráci s armádou nebo mysliveckou organizací v souvislosti s jejich činností; tuto povinnost má každý uživatel i tehdy, má-li pochybnosti o bezpečnosti nebo spolehlivosti střeliva. Toto ustanovení se netýká střeliva pro plynové zbraně.

§ 10

Zkoušky střeliva

Technické podmínky pro zkoušky střeliva stanoví příslušné československé státní normy. Střelivo, které nevyhovělo těmto podmínkám, nesmí být schváleno.

Část III

Ustanovení společná a závěrečná

§ 11

Osvobození

(1) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují:

a) na zbraně a střelivo
- provážené československým celním územím,
- patřící cizincům, používají-li jich při přechodném pobytu v Československu ke své osobní potřebě,
- dovezené pro pokusy výzkumných a studijních nebo zkušebních institucí, slouží-li výhradně jejich účelům; za pokus se nepovažuje používání zbraně nebo střeliva na střeleckých závodech, při cvičeních ve střelbě, při lovu apod.;

b) na ruční palné zbraně vyrobené nejpozději roku 1870, s výjimkou revolverů - zadovek a pistolí - zadovek, a na ruční palné zbraně, u nichž je výstřel vyvozen jinak než úderem zápalníku na střed nebo okraj nábojnice;

c) na zbraně, které byly odborně učiněny trvale nezpůsobilými k užívání;

d) na střelivo pro ruční plynové zbraně, které bylo dovezeno z ciziny, neobsahuje-li přídavný zdroj hnací energie (např. slož ve střele).

(2) Podle této vyhlášky se neověřují a neoznačují příslušnou značkou zbraně a neschvaluje střelivo:

a) které byly dovezeny z ciziny a jsou označeny cizozemskými ověřovacími, popřípadě u střeliva schvalovacími značkami podle mezinárodních úmluv o vzájemném uznávání značek uzavřených Československou socialistickou republikou;^*)

b) které byly dovezeny z ciziny a jsou označeny jinými cizozemskými ověřovacími, popřípadě schvalovacími značkami za podmínek vzájemnosti; Úřad pro normalizaci a měření po dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu stanoví, zda jsou tyto podmínky splněny;

c) které byly státní zkušebnou ověřeny, popřípadě schváleny přede dnem 1. července 1962 a jsou určeny pro potřebu v tuzemsku;

d) které byly státní zkušebnou ověřeny, popřípadě schváleny podle vyhlášky ministerstva všeobecného strojírenství č. 52/1962 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu.

(3) Náboje do loveckých zbraní, které pro vlastní potřebu zhotovily osoby oprávněné k tomu podle zvláštních předpisů, nemusejí být schváleny ani označeny značkou, byly-li vyrobeny z nábojnic, střel a zápalek, jež byly schváleny, nebo jimž byla udělena zkušební značka podle dřívějších předpisů.

(4) Ustanoveními odstavce 2 a 3 není dotčena povinnost předložit zbraně a střelivo k ověření, schválení nebo kontrole podle § 3 odst. 4 a § 9 odst. 2.

§ 12

Označování zbraní a střeliva

(1) Značkami podle této vyhlášky mohou být označovány pouze zbraně, které byly ověřeny, nebo střelivo, které bylo schváleno.

(2) Podrobný způsob označování zbraní ověřovací značkou a střeliva schvalovací značkou je uveden v příloze.

(3) Výrobní, tovární nebo obchodní značky na zbraních a střelivu a jejich hlavních částech se nesmějí podobat značkám předepsaným v příloze této vyhlášky.

(4) Výrobce je povinen ponechat na hlavních a závěrech měkké místo pro vyražení značky a předepsaných údajů. Polohu a velikost tohoto místa stanoví státní zkušebna.

§ 13

(1) Státní zkušebna provádí v organizacích, které zbraně vyrábějí, skladují, prodávají nebo opravují, kontrolu zbraní podléhajících ověřování.

(2) Uživatelé, zejména Svaz pro spolupráci s armádou a myslivecké organizace, oznámí státní zkušebně všechny závažné závady zbraní a střeliva, které se při jejich používání vyskytují opakovaně.

§ 14

Pokud tato vyhláška neupravuje ověřování zbraní nebo schvalování a kontrolu střeliva zvláštním způsobem, platí pro ně přiměřeně ustanovení vyhlášky Úřadu pro normalizaci a měření č. 32/1968 Sb., kterou se provádí zákon o státním zkušebnictví.

§ 15

(1) Úřad pro normalizaci a měření může povolit výjimky z ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 6 odst. 1 a ze způsobu označování uvedeného v příloze této vyhlášky, nebudou-li tím dotčena ustanovení mezinárodních úmluv o vzájemném uznávání ověřovacích nebo schvalovacích značek, které uzavřela Československá socialistická republika. Jedná-li se o povolení výjimky pro výrobce, projedná ji Úřad pro normalizaci a měření předem s jeho nadřízeným orgánem.

(2) Uplynutím čtyř měsíců ode dne účinnosti této vyhlášky pozbývají platnosti výjimky povolené z ustanovení vyhlášky ministerstva všeobecného strojírenství č. 52/1962 Sb., o zkoušení a ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu, pokud nebudou nahrazeny výjimkami povolenými podle předchozího odstavce.

§ 16

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1968.

k vyhlášce Úřadu pro normalizaci a měření č. 33/1968 Sb., o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu

Technické podmínky zkoušky zbraní při jejich ověřování

OddílA

ODDÍL A
Ověřování nových zbraní a tuzemské výroby

I. Prohlídka zbraně před zkušební střelbou
Každá zbraň je při prohlídce před zkušební střelbou podrobena

- nedostatečně dimenzovaný závěr,
- vadnou funkci zabraňující bezpečnému provedení zkušební střelby;
- ohnutou hlaveň,
- praskliny či porézní nebo necelá a zavařovaná místa na hlavni a na závěru,
- nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně včetně nábojové komory, který nedovoluje účelnou kontrolu,
- výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře,
a) celkové prohlídce, při které jsou odmítnuty zbraně rezivé nebo nedostatečně vyleštěné na vnějším povrchu a zbraně s poškozenou pažbou. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, které mají:

b) kontrole rozměrů vývrtu a nábojové komory mezními kalibry, při které jsou odmítnuty hlavně, jejichž rozměry vývrtu a nábojové komory neodpovídají mezinárodním či tuzemským předpisům nebo továrním údajům vyrytím na zbrani;

c) kontrole tloušťky stěny hlavně, při které jsou odmítnuty hlavně s místně nebo celkově zeslabenými stěnami (které nemají státní zkušebnou předepsanou minimální tloušťku stěny hlavně), jakož i nedostatečně spojené hlavňové svazky. Excentrický vývrt se posuzuje jako zeslabení stěny hlavně. Brokové hlavně se kontrolují poklepem měděného kladívka o hmotě 50 g a tloušťkoměrem v přechodovém kuželu a před zahrdlením. Považuje-li to státní zkušebna za nutné, kontrolují se přiměřeným způsobem i tloušťky stěn hlavní ostatních zbraní;

d) kontrole závěrové vůle lístkovými měrkami u zbraní se sklopnými hlavněmi a uzamykacími kalibry u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty zbraně, jejichž spára mezi čelem hlavně a závěru je 0,1 mm a větší u zbraní se sklopnými hlavněmi nebo jejichž závěrová vůle je větší než 0,15 mm u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty též zbraně, jejichž hlavně se viklají;

e) kontrole bicího a spouštěcího ústrojí, při které jsou odmítnuty zbraně, jejichž zápalník příliš přečnívá, je příliš krátký, má velkou vůli nebo je příliš ostrý. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, jejichž odpor spouště je příliš nízký nebo neodpovídá předepsaným hodnotám, zbraně, které jsou náchylné k samospuštění, jejichž kohouty dostatečně nedrží v záchytech nebo jejichž pojistka (popřípadě výstražníky) nemá správnou funkci.

II. Zkušební střelba

(1) Po prohlídce před zkušební střelbou se zbraně podrobí zkušební střelbě, která se provádí na zbraních ve vnějších a vnitřních rozměrech úplně dohotovených, a to buď ve stavu ještě bílém nebo již černém; v každém případě před první střeleckou zkouškou. Státní zkušebna stanoví, zda bude ověřovat zbraň ve stavu bílém nebo černém.

(3) Tlaky zkušebních nábojů se měří měděnými tlakoměrnými válečky o průměru 3 mm a výšce 4,9 mm v tlakoměrných hlavních při teplotě prachové náplně + 20 °C s tolerancí ± 2 °C a odečítají se ze staticky získané tarážní tabulky. Tlaky zkušebních nábojů pro expanzní přístroje mohou být v případě potřeby měřeny takovým způsobem, který je pro daný přístroj nejschůdnější nebo nejvěrohodnější.

(2) Zkušební náboje musí odpovídat svým provedením technickým podmínkám a smějí být použity při teplotě prachové náplně + 15 °C až + 25 °C, jestliže střední hodnota jejich tlaků ze série měření splňuje předepsané hodnoty.

(4) Tlakoměrné hlavně musí odpovídat mezinárodním předpisům a doporučením.

Předepsané tlaky v kp/cm² (v barech) a předepsaná místa jsou:
(5) Jednotlivé druhy zbraní a jejich samostatné části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:

Ráže	Délka nábojové komory
menší než 76 mm
	1. tlakoměr	2. tlakoměr
16 a větší	920 (900)	510 (500)
20 a menší	1 020 (1 000)	510 (500)
Ráže	Délka nábojové komory
76 mm a delší
	1. tlakoměr	2. tlakoměr
16 a větší	1 020 (1 000)	510 (500)
20 a menší	1 120 (1 110)	510 (500)

Poznámka:

h) Plynové zbraně, které se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní, se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším než je největší tlak provozní.

1. tlakoměrem se rozumí měřící místo vzdálené 17 mm od dna lůžka závěru,

2. tlakoměrem místo vzdálené 162 mm od tohoto dna.

a) Zbraně s hladkým vývrtem určené na brokové náboje a polotovary hlavní brokovnic (jimiž se rozumí hlaveň v bílém stavu s definitivními vnitřními a vnějšími rozměry s výjimkou háků a hákových plošin) se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech a poté nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně.

b) Zbraně s drážkovaným vývrtem určené na kulové náboje se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na nábojovou komoru a poté nejméně jedním výstřelem náboje spotřebního na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší než je střední hodnota tlaku zjištěného vypálením dostatečné skupiny nejsilnějších spotřebních nábojů.

c) Zbraně určené na náboje Flobert se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního náboje na nábojovou komoru. Zkušební náboje s kulí jsou plněny prachem v celém objemu nábojnice a mají nejtěžší spotřební střelu; zkušební náboje s broky mají zvýšenou náplň broků.

d) Expanzní přístroje se zkoušejí stejným způsobem jako zbraně ad b) s tím rozdílem, že se ověřuje funkce každého přístroje nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje.

e) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební.

f) Výměnné hlavně se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně.

g) Samostatně dodávané hlavně a závěry se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Závěry použitelné k hlavním různých ráží se zkoušejí jako brokovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň broková, i jako kulovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň kulová. Je-li závěr určen pro více různých brokových nebo kulových ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je síla působící na závěr.

(7) Dojde-li při zkušební střelbě ke snížení tlaku zkušebního náboje únikem plynů, náboj se nahrazuje. Dojde-li k poruše i u náhradního náboje, může jej zkušebna nahradit znovu podle potřeby i vícekrát.

(6) Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití. Zkušební střelba se koná u vícehlavňových zbraní postupně, tj. hlaveň po hlavni.

III. Prohlídka po zkušební střelbě
Při prohlídce po zkušební střelbě jsou odmítnuty zbraně:

f) u nichž došlo k porušení závěru nebo jiného ústrojí zbraně,

c) jejichž hlavně mají kdekoliv v jejich délce deformace nebo trhliny,

d) u nichž došlo k poruše se spojení hlavní, plošin a háků,

e) u kterých se zvětšila závěrová vůle nad dovolenou mez,

g) u kterých nábojnice svědčí o závadě v opracování nábojové komory nebo v úderu zápalníku (proražení zápalky, slabý úder zápalníku nebo nesprávná poloha zápalníkového důlku).

a) které nebylo možno nabít a odpálit,

b) u kterých nelze odstranit vystřelenou nábojnici vytahovacím ústrojím,

OddílB

ODDÍL B
Ověřování zbraní z dovozu
Zbraně dovezené z ciziny, jejichž ověřovací značky nejsou v Československé socialistické republice uznávány, se ověřují podle oddílu A této přílohy s tím rozdílem, že se u zbraní se sklopnými hlavněmi:

c) váží hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g,

a) měří délka hlavní s přesností na 1 mm,

b) měří průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm,

d) zjišťuje Brinellovou zkouškou pevnost materiálu hlavně a z této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka stěny hlavně vyhovující.

OddílC

ODDÍL C
Nové ověřování zbraní
Nové ověřování zbraní (§ 3 odst. 4 vyhlášky) se provádí stejně jako ověřování zbraní z dovozu (oddílu B této přílohy).
Státní zkušebna může však tolerovat:

c) malé přestoupení rozměrů vývrtů a nábojové komory,

b) slabou korozi vně i uvnitř zbraně,

a) menší poškození pažby,

d) spáru mezi čelem hlavní a čelem závěru u zbraní se sklopnými hlavněmi 0,1 mm a větší (nesmí však být 0,2 mm a větší),

f) menší prohnutí hlavní.

e) nepatrné deformace v horní třetině brokové hlavně (při ústí),

OddílD

ODDÍL D
Ověřování plynových zbraní z tuzemské výroby
Plynové zbraně z tuzemské výroby, na které se vztahuje povinnost ověření (§ 3 odst. 2 vyhlášky) se ověřují tak, že se zkušebna přesvědčí:

b) u 3 % kusů z předložené dávky plynových zbraní o tom, že parametry těchto namátkou vybraných kusů a schváleného vzorku jsou shodné.

a) u každého kusu plynové zbraně i o správnosti její základní funkce,