Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon Slovenské národní rady o působnosti orgánů Slovenské socialistické republiky v sociálním zabezpečení

(1) Předsedu a místopředsedu posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru volí okresní národní výbor ze svých poslanců.

(2) Za další členy této komise volí okresní národní výbor

(1) Předsedu a místopředsedu posudkové komise sociálního zabezpečení krajského národního výboru volí krajský národní výbor ze svých poslanců.

(2) Za další členy této komise volí krajský národní výbor

(1) Posudková komise sociálního zabezpečení zasedá a usnáší se, jsou-li přítomni předseda nebo místopředseda, zástupce Revolučního odborového hnutí, lékař posudkové služby sociálního zabezpečení, lékař státní zdravotní správy a tajemník komise.

(2) Při jednáni posudkové komise sociálního zabezpečení musí být kromě členů uvedených v odstavci 1 přítomen

(3) je-li účastníkem řízení mladistvý nebo dítě, posudková komise sociálního zabezpečení zasedá a usnáší se za přítomnosti lékaře pověřeného péčí o dorost.

(4) Je-li účastníkem řízení účastník odboje, musí být přítomen zástupce Slovenského svazu protifašistických bojovníků a lékař, který je členem této organizace.

(5) Složení komise určuje podle odstavce 1 až 4 předseda nebo místopředseda komise.

(1) K jednání posudkové komise sociálního zabezpečení lze podle potřeby přizvat

(2) Zástupci orgánů a organizací uvedených v předchozím odstavci a zástupci orgánů sociálního zabezpečení musí být k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení přizváni, jestliže tyto orgány o to požádají. Rovněž musí být k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení přizván ošetřující lékař posuzovaného, požádá-li o to.

(1) Lékařský nález potřebný k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru vyhotovuje lékař, který léčil posuzovaného; jde-li o nemoc z povolání, vyhotovuje tento nález lékař oddělení pracovního lékařství příslušného ústavu národního zdraví. Jde-li o určení stupně invalidity nebo o rozhodnutí, že jde o občana se změněnou pracovní schopností, o rozhodnutí o nutnosti trvalého převedení na jinou práci nebo o nutnosti trvalé změny zaměstnání ze zdravotních důvodů, předkládá lékařský nález ošetřujícího lékaře, popřípadě odborného lékaře příslušná lékařská poradní komise (lékařská komise) po přezkoumání a potvrzení tohoto nálezu. Lékařské nálezy pro jednání posudkové komise sociálního zabezpečení krajského národního výboru podává lékař, který je členem této komise.

(2) Potřebnou lékařskou dokumentaci pro jednání posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru vydává zdravotnické zařízení

(3) Lékaři, kteří jsou členy posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru, spolupracují s lékařskými poradními komisemi (s lékařskými komisemi). Lékaři, kteří jsou členy posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru i krajského národního výboru, kontrolují správnost a úplnost lékařské dokumentace a při jednání posudkové komise sociálního zabezpečení podle potřeby vyšetřují posuzovaného občana znovu; jsou odpovědni za posouzení zdravotního stavu posuzovaného občana a vyjadřují se zejména o tom, zda jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a kdy tato změna nastala.

(4) Posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru zasedají zpravidla ve zdravotnických zařízeních státní zdravotní správy a ve velkých organizacích, které mají zdravotnická zařízení s potřebným vybavením.

(1) Okresní národní výbory organizují, zabezpečují a koordinují výchovu občanů k manželství a k odpovědnému rodičovství prostřednictvím svých komisí, okresních sborů pro občanské záležitosti, koordinačních sborů, kulturních, zdravotnických a sociálních zařízení, která spravují; využívají přitom spolupráce se socialistickými organizacemi.

(2) Místní (městské) národní výbory se podílejí na výchově k manželství a k odpovědnému rodičovství zejména kulturní, zdravotní a sociálně výchovnou činností; v rámci této činnosti pořádají zvláštní besedy se snoubenci, přednášky a kursy.

(3) Místní (městské) národní výbory vykonávají činnost uvedenou v odstavci 2 prostřednictvím svých komisí, sboru pro občanské záležitosti a kulturních zařízení; přitom využívají spolupráce se socialistickými organizacemi.

(1) Okresní národní výbory

(2) Místní (městské) národní výbory se podílejí na činnosti uvedené v odstavci 1; nemůže-li místní (městský) národní výbor sám poskytnout dostatečnou pomoc a zjednat nápravu, upozorní okresní národní výbor na občany, kteří potřebují sociální péči, a spolupůsobí při jejím poskytování. Místní (městský) národní výbor oznámí okresnímu národnímu výboru zejména případy, kdy rodiče nebo jiné odpovědné osoby zanedbávají plnění svých povinností při výchově dětí závažným způsobem, popřípadě kdy je třeba dítě (děti) umístit do výchovy nahrazující výchovu rodičů.

(3) Okresní národní výbory poskytují dětem, rodičům, jiným občanům odpovědným za výchovu dětí a těhotným ženám pomoc a sociálněprávní ochranu a v odůvodněných případech vyhotoví potřebná podání, jednají v jejich zájmu u ostatních orgánů, zařízení a organizací a v případě potřeby jim zprostředkují další pomoc.

(1) Zanedbávají-li rodiče nebo jiní občané odpovědní za výchovu dítěte své povinnosti, narušují-li sami nebo jiní občané výchovu dítěte nebo je-li chování dítěte závadné, vyřeší místní (městský) národní výbor všechny okolnosti případu a projedná se zúčastněnými odstranění nedostatků ve výchově dítěte.

(2) Nelze-li očekávat, že samo projednání povede k nápravě a vyžaduje-li to zájem společnosti, místní (městský) národní výbor.

(3) Výkonem dohledu pověří místní (městský) národní výbor důvěrníka péče o děti, popřípadě jinou vhodnou osobu. Ten, kdo byl výkonem dohledu pověřen, je povinen v součinnosti se školou a se společenskými organizacemi v bydlišti nebo na pracovišti soustavně výchovně působit na dítě a na občany, kteří odpovídají za jeho výchovu, a sledovat, jak se dítě chová, jak o ně rodiče či jiní občané odpovědní za jeho výchovu pečují; v případě potřeby dává podnět k dalším opatřením v zájmu dítěte.

(4) Rozhodnutí, jímž se vyslovuje napomenutí nebo dohled, doručí místní (městský) národní výbor zákonným zástupcům dítěte, popřípadě jiným občanům odpovědným za jeho výchovu, u napomenutí též občanům, jichž se toto opatření týká, dále okresnímu národnímu výboru, popřípadě škole nebo organizaci, v níž účastník pracuje.

(1) Vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dítěte a místní (městský) národní výbor tak ještě neučinil, může komise péče o rodinu a děti okresního národního výboru učinit opatření podle ustanovení § 17; v závažnějších případech, zejména je-li třeba chránit dítě před škodlivými vlivy, může mu uložit i přiměřená omezení; může dítěti například zakázat návštěvu nevhodných místností, podniků nebo zábav pro ně nevhodných, styk s občany, kteří mohou mít nepříznivý vliv na jeho výchovu; o vysloveném opatření uvědomí místní (městský) národní výbor, popřípadě školu nebo organizaci. Okresní národní výbor v součinnosti s místním (městským) národním výborem a ve spolupráci s důvěrníkem péče o děti, se školou nebo organizací sleduje, zda nezletilý dodržuje uložená omezení.

(2) V případech, jimiž se již zabýval soud, může okresní národní výbor rozhodovat, jen postoupí-li mu soud věc k vyřízení.

(3) Dohled vykonává okresní národní výbor v součinnosti s důvěrníkem péče o děti, s místním (městským) národním výborem, se školou a se společenskými organizacemi v místě bydliště nebo pracoviště; přitom soustavně sleduje, jak se dítě chová, jak o ně rodiče nebo jiní občané odpovědní
za jeho výchovu pečují; výchovně působí na dítě i na uvedené občany a v případě potřeby s ohledem na výsledky tohoto působení přijme nebo navrhne další opatření v zájmu dítěte.

(1) Okresní národní výbory podávají soudu návrh na nařízení ústavní výchovy v případech, v nichž se nedostatky v rodinné výchově projevily vážnou mravní narušeností dítěte nebo kdy je dítě v dosavadním prostředí vážně ohroženo ve svém tělesném nebo duševním vývoji, jiná výchovná opatření nevedla k cíli a svěření dítěte do výchovy jiného občana se nejeví účelné nebo postačující. Ústavní výchovu mohou okresní národní výbory navrhnout také tehdy, když se dítě ocitlo bez jakékoliv řádné péče a není možno je svěřit do výchovy jiného občana.

(2) Jestliže je třeba bez odkladu umístit dítě do péče nahrazující výchovu rodičů, protože o ně nikdo řádně nepečuje nebo protože jeho život, zdraví a vývoj v dosavadním prostředí je vážně ohrožen, rozhodne okresní národní výbor předběžně o jeho okamžitém umístění v rodině zaručující příznivé podmínky pro jeho všestranný vývoj nebo o jeho umístění v ústavu; o svém opatřeni uvědomí soud a podá mu návrh k rozhodnutí.

(3) V případech, kdy soud rozhodne o umístění dítěte do výchovy jiného občana nebo nařídí ústavní výchovu nebo ochrannou výchovu, zprostředkuje okresní národní výbor umístění dítěte do výchovy nahrazující výchovu rodičů, popřípadě do zařízení ústavní nebo ochranné výchovy.

(4) Okresní národní výbory zjišťují podmínky další výchovy dětí v rodině, má-li být zrušena ústavní nebo ochranná výchova, působí na zlepšení výchovného prostředí v takových rodinách a sledují
poměry dětí, které se do rodiny vrátily po skončení ústavní nebo ochranné výchovy, nebo mladistvých, kteří se do rodiny vrátili po skončení výkonu trestu odnětí svobody; místní (městské) národní výbory spolupůsobí při výkonu této činnosti a oznamují okresnímu národnímu výboru rozhodující skutečnosti, které přitom zjistí.

(5) Okresní národní výbory při zařazování mladistvých podmíněně odsouzených a mladistvých po skončení ústavní nebo ochranné výchovy a po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody do učebního nebo pracovního poměru spolupracují zejména s hospodářskými organizacemi, s orgány Revolučního odborového hnutí a Socialistickým svazem mládeže v organizacích a poskytují těmto mladistvým zvýšenou výchovnou a sociální péči.

(1) Okresní národní výbory pravidelně sledují tělesný a duševní vývoj dětí svěřených do výchovy jiných občanů než rodičů. Za tím účelem nejméně jednou za čtvrt roku navštíví rodinu, ve které dítě žije, a v případě potřeby poskytnou občanovi odpovědnému za výchovu dítěte, popřípadě dítěti pomoc, potřebnou k jeho všestrannému vývoji.

(2) Dokud soud neustanoví dítěti opatrovníka nebo dokud se tento opatrovník neujme své funkce, činí okresní národní výbor v zájmu dětí neodkladné úkony.

(3) Na základě rozhodnutí soudu vykonává okresní národní výbor funkci opatrovníka.

(1) Okresní národní výbory vyhledávají děti vhodné k osvojení a občany vhodné stát se osvojiteli. Přešetřují, zda tito občané způsobem svého života a života své rodiny poskytují záruku, že dítě budou vychovávat k jeho prospěchu a v zájmu společnosti a působí k tomu, aby osvojení bylo pro dítě co nejprospěšnější.

(2) Krajské národní výbory zabezpečují přehled dětí vhodných k osvojení, občanů vhodných stát se osvojiteli a působí k tomu, aby se vhodným občanům doporučily k osvojení vhodné děti.

(1) Místní (městské) národní výbory poskytují občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební, příspěvek na společné stravování, jednorázový peněžitý příspěvek a věcnou pomoc. Výši příspěvku stanoví s přihlédnutím k jejich příjmům a rodinným a majetkovým poměrům.

(2) Místní (městské) národní výbory zajišťují občanům uvedeným v odstavci 1 společné stravování v závodních a dietních jídelnách, v jídelnách jednotných zemědělských družstev a v zařízeních veřejného stravování, popřípadě dovozem stravy z těchto jídelen nebo z ústavů sociální péče do klubů důchodců.

(3) Věcná pomoc se uskutečňuje zabezpečením namáhavých pracovních úkonů - nutných k zajištění provozu a údržby domácnosti, které občan nemůže pro svůj zdravotní stav nebo věk vykonat sám, popřípadě pskytnutím předmětů potřebných k uspokojování životních potřeb.

(4) Jednorázový peněžitý příspěvek se poskytuje na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemůže občan uhradit ze svých běžných příjmů.

(5) Účast na kulturním a společenském životě zajišťují místní (městské) národní výbory občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům zejména tím, že zřizují kluby důchodců. Zabezpečují též možnost návštěvy divadelních a filmových představení, koncertů, výstav a jiných kulturních a sportovních podniků za snížené vstupné nebo bezplatně.

(6) Okresní národní výbory, popřípadě městské národní výbory mohou pro občany těžce postižené na zdraví a pro staré občany zajišťovat rekreační zájezdy, popřípadě krátkodobé, nejvýše týdenní rekreace. K úhradě nákladů s tím spojených může být sociálně potřebným občanům poskytnut jednorázový peněžitý příspěvek.

(1) Pečovatelskou službu poskytují okresní národní výbory občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou, pokud potřebnou péči nemohou poskytnout rodinní příslušníci, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti.⁴) Pečovatelská služba se neposkytuje při karanténě nařízené pro podezření z nákazy přenosnou nemocí a při onemocnění takovou nemocí.

(2) Pečovatelská služba zahrnuje běžné práce nutné k udržování domácnosti, obstarávání nákupů a donášku jídla, zejména obědů a provádění jednoduchých ošetřovatelských úkonů.

(3) Pečovatelská služba se poskytuje sociálně potřebným občanům bezplatně. Ostatním občanům se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu s přihlédnutím k jejich věku a zdravotnímu stavu. Výše úhrady se určí podle příjmů, rodinných a majetkových poměrů potřebného občana, popřípadě jeho rodinných příslušníků, od kterých lze požadovat úhradu za poskytnuté služby (manžel, děti nebo rodiče). Maximální výše úhrady za jednotlivé úkony pečovatelské služby se stanoví v příloze č. 1 vyhlášky.

(1) Občanům těžce postiženým na zdraví, kteří potřebují zvláštní pomůcky k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení, zejména nevidomým a neslyšícím, poskytují okresní národní výbory jednorázový příspěvek na zakoupení pomůcky, kterou neposkytuje ani nepropůjčuje státní zdravotní správa. Příspěvek se poskytuje přednostně těm občanům, kteří potřebují uvedenou pomůcku k výkonu zaměstnání, k přípravě pro pracovní uplatnění nebo k výkonu soustavné veřejné činnosti. Nevidomým občanům se poskytuje příspěvek na zakoupení vodícího psa.

(2) Výše příspěvku podle předchozího odstavce se určí s přihlédnutím k příjmům a rodinným a majetkovým poměrům občana, a to zpravidla do poloviny kupní ceny pomůcky; v případech sociální potřebnosti může být poskytnuta vyšší částka, a to až do plné výše kupní ceny pomůcky. Příspěvek nevidomému na zakoupení vodícího psa se poskytuje zpravidla do plné výše nákladů potřebných na zakoupení psa, jeho výcvik, jakož i na výdaje spojené s odevzdáním psa nevidomému.

(3) Občan, který vodícího psa již nepotřebuje, je povinen nabídnout jej ke koupi nebo darovat Svazu invalidů ve Slovenské socialistické republice, jestliže mu byl příspěvek poskytnut v plné výši nákladů potřebných k jeho zakoupení.

(1) Občanu s těžkými vadami nosného a pohybového ústrojí, který je odkázán na individuální dopravu, může okresní národní výbor poskytnout příspěvek na zakoupení motorového vozidla s podmínkou, že je bude tento občan používat soustavně ke své dopravě; předpokladem poskytnutí uvedeného příspěvku je, že ani potřebný občan, ani jeho manželka (manžel, družka, druh) žijící s ním ve společné domácnosti nevlastní motorové vozidlo s výjimkou jednostopého vozidla.

(2) Občan, kterému byl poskytnut příspěvek na zakoupení motorového vozidla podle odstavce 1, je povinen neprodleně oznámit okresnímu národnímu výboru, který příspěvek poskytl, prodej, darování nebo jiný převod motorového vozidla do vlastnictví nebo užívání jiné osobě; okresní národní výbor stanoví, zda a jakou částku z poskytnutého příspěvku je tento občan povinen vrátit, pokud od zakoupení motorového vozidla ještě neuplynulo 5 let.

(3) Výši příspěvku podle odstavce 1 stanoví okresní národní výbor s přihlédnutím k ceně vozidla, k jeho využití a k příjmům a majetkovým poměrům občana a jeho rodiny.

(2) Občanům těžce postiženým na zdraví, kteří nemohou zpravidla delší dobu stát, se poskytují mimořádné výhody I. stupně, jimiž jsou:

(1) Občanům těžce postiženým na zdraví, jimž jejich vada nebo choroba v podstatné míře omezuje jejich pohybovou schopnost, se poskytují podle druhu a stupně postižení mimořádné výhody I. až III. stupně. Při určování stupně tělesného postižení občana přihlíží posudková komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru ke všem vadám, které ve vzájemné souvislosti omezují jeho pohybovou schopnost. Sociální potřebnost se nezkoumá.

(3) Občanům trvale těžce postiženým na zdraví, kteří nejsou schopni kromě delšího stání ani delší chůze, se poskytují mimořádné výhody II. stupně, jimiž jsou:

(4) Občanům těžce postiženým na zdraví, kteří nemohou bez průvodce používat veřejných hromadných dopravních prostředků, se poskytují mimořádné výhody III. stupně, jimiž jsou:

(5) Občanům těžce postiženým na zdraví, uvedeným v odstavci 3 a 4 lze poskytnout slevu poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky. Při poskytnutí slevy občanům uvedeným v odstavci 4 se poskytne sleva poloviny vstupného i jejich průvodci.

(6) Okresní národní výbor vydává průkaz opravňující k poskytnutí výhod podle předchozích odstavců s vyznačením, o jaký druh mimořádných výhod se jedná. Průkaz občana těžce postiženého na zdraví, jemuž jsou přiznány výhody III. stupně, platí i pro jeho průvodce, pokud doprovází tohoto občana.

(7) Posudková komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru změní, popřípadě odejme stupeň přiznaných mimořádných výhod, jestliže přiznaný stupeň neodpovídá stavu choroby nebo vady nebo jestliže mimořádných výhod bylo opětovně zneužito.

(1) Občanům těžce postiženým na zdraví, kterým byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně a kteří jsou držiteli motorových vozidel, poskytne okresní národní výbor příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného za škody způsobené provozem motorových vozidel, popřípadě jejich část, používá-li vozidlo držitel motorového vozidla pro svou potřebu a nepropůjčuje-li je k dopravě jiných osob.

(3) Je-li ve společné domácnosti více postižených osob uvedených v odstavci 2, lze poskytnout příspěvek pouze jednomu.

(2) Příspěvky podle předchozího odstavce lze poskytnout též manželu (manželce) nebo dítěti držitele motorového vozidla, pokud jim byly přiznány mimořádné výhody podle § 39 odst. 3 nebo 4 a pokud žijí ve společné domácnosti s držitelem motorového vozidla a vozidlo je používáno k jejich soustavné dopravě.

(1) Nepoužívá-li občan vozidlo, na jehož provoz byl příspěvek podle § 40 odst. 1 poskytnut, nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce, je povinen ohlásit tuto skutečnost neprodleně národnímu výboru, který mu příspěvek poskytl.

(3) Snížení nebo odnětí příspěvku na úhradu pojistného je však možno provést jen s účinností od 1. ledna následujícího kalendářního roku.

(2) Okresní národní výbor upraví nebo odejme příspěvek, popřípadě jeho zvýšení, zjistí-li, že se změnily skutečnosti, za nichž byl příspěvek, popřípadě jeho zvýšení poskytnuto.

(1) Občanům těžce postiženým na zdraví, kterým byly přiznány výhody III. stupně, se poskytne příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného v maximální výši uvedené v příloze č. 2.

(2) Občanům, kterým byly přiznány výhody II. stupně, se poskytuje 50 % příspěvků uvedených v příloze č. 2, pokud jejich hrubý měsíční příjem nepřesahuje částku 2400,— Kčs. Přesahuje-li jejich příjem tuto částku, poskytuje se 30 % příspěvků uvedených v příloze č. 2.

(1) Občanům těžce postiženým na zdraví, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně, trpícím těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo úplnou, popřípadě praktickou slepotou, kteří prokáží, že ze závažných důvodů ujedou více než 6000 km ročně, může být příspěvek na provoz motorového vozidla podle předchozího ustanovení zvýšen až na dvojnásobek.

(2) Za závažné důvody lze považovat zejména dopravu do zaměstnání, častější potřebu dojíždění k lékaři a v přiměřeném rozsahu, tj. do jedné čtvrtiny celkového počtu vykázaných kilometrů, i rekreační cesty.

(3) Příspěvek na provoz motorového vozidla se vyplácí ve dvou splátkách, a to za 1. pololetí k 1. dubnu a za II. pololetí k 1. říjnu. Příspěvek na úhradu pojistného se vyplácí k 1. dubnu.

(2) Příspěvek na úhradu pojistného za běžný kalendářní rok se poskytne pouze tehdy, jestliže se občan stal držitelem motorového vozidla nebo mu byly přiznány mimořádné výhody do 30. června tohoto roku. V ostatních případech se příspěvek na úhradu pojistného poskytne až počínaje 1. lednem následujícího kalendářního roku.

(1) Příspěvek na provoz motorového vozidla, popřípadě jeho zvýšení přísluší od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy se občan těžce postižený na zdraví stál držitelem motorového vozidla, popřípadě kdy mu byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně.

(2) Do evidence se zařazují děti a mladiství s lehčím zdravotním nebo duševním postižením, jestliže jim rodina ani v součinnosti s orgány zdravotnictví, školství a práce a sociálních věcí není schopna zajistit potřebnou péči.

(1) V evidenci jsou vedeni děti a mladiství ve věku od 1 roku do 18 let, kteří pro své mentální, tělesné nebo smyslové postižení jsou odkázáni na trvalou nebo dlouhodobou komplexní koordinovanou zdravotní, sociální a výchovnou péči.

(1) Pro zajištění a prohloubení komplexní péče o děti a mladistvé postižené na zdraví vedou okresní národní výbory evidenci těchto dětí a mladistvých.

(3) Evidence je rozdělena podle stupně zdravotního postižení na základě kritérií vypracovaných ministerstvem zdravotnictví Slovenské socialistické republiky.

(2) Okresní národní výbory zařazují děti a mladistvé do evidence na základě hlášení okresního
pediatra, vedoucího dorostového lékaře v okrese a pracovníků orgánů a zařízení školství, práce a sociálních věcí.

(1) Občanům, kteří v důsledku mimořádných událostí (například živelních pohrom) se ocitli ve zvlášť obtížných poměrech, které nemohou dočasně překonat vlastním přičiněním, ani za pomoci své rodiny, může místní (městský) národní výbor poskytnout věcnou pomoc nebo jednorázový příspěvek na úhradu mimořádných nutných nákladů. Věcná pomoc se uskutečňuje poskytnutím základních předmětů (ošacení a předměty nezbytné k uspokojení základních životních podmínek).

(2) Okresní národní výbory mohou poskytnout občanům uvedeným v odstavci 1 k překonání následků mimořádných událostí bezúročné půjčky, jestliže tito občané mohou poskytnutou půjčku splatit bez toho, že by tím bylo ohroženo zabezpečení jejich životních potřeb nebo životních potřeb jejich rodiny.

(3) Půjčku lze poskytnout zejména na úhradu nákladů spojených s uspokojováním životních potřeb, zejména na výživu, ošacení a vybavení domácnosti a na úpravu bytu nebo rodinného domku.

(1) Okresní národní výbory organizují, koordinují a vykonávají ve spolupráci s ostatními státními orgány, hospodářskými a společenskými organizacemi péči o občany, kteří žijí v mimořádně obtížných poměrech, a kteří potřebují pomoc společnosti k překonání důsledků a návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti.

(2) Okresní národní výbory sledují pracovní zařazení a stabilitu pracovních poměrů občanů uvedených v odstavci 1, úroveň péče o děti, předškolní a školní výchovu, materiální a kulturní úroveň bydlení, úroveň poskytování zdravotnických služeb těmto občanům, jejich kulturní rozvoj a činí opatření k zvýšení úrovně jejich života a k jejich postupné společenské integraci.

(3) Místní (městské) národní výbory pomáhají občanům uvedeným v odstavci 1 při zvyšování jejich životní úrovně, zejména při zařazení do trvalého pracovního poměru, zvýšením úrovně bydlení, výživy a výchovy dětí, převýchovou dospělých, vedou tyto občany k dodržování základních hygienických zásad a k péči o zdraví.

(1) Okresní národní výbory poskytují výchovnou péči a poradenskou službu občanům uvedeným v § 48 odst. 1 k překonání zaostalých forem způsobu života, k upevnění aktivního vztahu k práci, rodině a společnosti a při řešení sociálních problémů.

(2) Místní (městské) národní výbory se podílejí na výchovné péči o tyto občany, sledují život jejich rodin a pomáhají jim řešit jejich sociální problémy.

(1) Krajské národní výbory zřizují v případě potřeby zařízení pro sociálně výchovné působení na skupinu občanů uvedených v § 48 odst. 1, zejména na děti a mládež, s působností pro celý kraj.

(2) Okresní národní výbory pořádají letní rekreačně výchovné tábory pro výchovně zanedbané a prospěchově zaostávající děti občanů uvedených v § 48 odst. 1 v době hlavních školních prázdnin s cílem, aby děti získaly základní sociální, zdravotní a kulturní návyky a doplnily si nedostatky ve výchově a ve vzdělání.

(3) Okresní národní výbory pořádají kursy společenského minima pro mladé občany s cílem zařadit je do pracovního poměru a připravit pro vstup do manželství a společnosti.

(4) Místní (městské) národní výbory se podílejí na pořádání kursů uvedených v odstavci 1 a 2 zejména tím, že pomáhají při výběru účastníků a spolupůsobí při zabezpečování účasti.

(1) Okresní národní výbory poskytují sociálně potřebným občanům uvedeným v § 48 odst. 1 věcnou pomoc zaměřenou ke zvýšení úrovně bydlení, vedení domácnosti, k umístění dětí do mateřských škol a školních družin, k vybavení dětí a mládeže do letních rekreačně výchovných táborů, k vybavení dospělých občanů do kursů společenského minima a jiných kursů a v naléhavých případech k uspokojení základních životních potřeb.

(2) Okresní národní výbory poskytují občanům uvedeným v § 48 odst. 1 v naléhavých a odůvodněných případech peněžité příspěvky k řešení jejích bytových záležitostí tím, že vykupují nevyhovující obytné prostory a poskytují jím pomoc při zabezpečování lepšího bydlení s cílem jejich přemístěni ze zaostalého prostředí, v němž žijí, a urychlit jejich společenskou integraci.

(1) Okresní národní výbory působí výchovně na občany společensky nepřizpůsobené a pomáhají jim poradenskou činností překonat obtížné životní poměry, řešit sociální důsledky jejich společenské nepřizpůsobenosti a vytvářet u nich aktivní vztah k práci a ke společnosti.

(2) Místní (městské) národní výbory se na péči o občany společensky nepřizpůsobené podílejí zejména tím, že sledují zařazení těchto občanů do řádného občanského života a pomáhají při zajištění jejich ubytování.

(1) V odůvodněných a naléhavých případech mohou okresní národní výbory poskytnout peněžitý příspěvek k úhradě nezbytných životních nákladů, jestliže je nemohou občané společensky nepřizpůsobení uhradit ze svých příjmů.

(2) Je-li to účelné, mohou okresní národní výbory poskytnout těmto občanům v odůvodněných a naléhavých případech věcnou pomoc, zejména ošacení, popřípadě jiné věci k zabezpečení nezbytných životních potřeb.

(1) Okresní národní výbory mohou poskytnout bezúročné půjčky občanům společensky nepřizpůsobeným, jestliže se ocitli v nepříznivých životních poměrech, které mohou za pomoci půjčky překonat, a jestliže mohou poskytnutou půjčku splatit, aniž bude ohroženo zabezpečení jejich základních životních potřeb nebo základních životních potřeb jejich rodiny.

(2) Půjčku lze poskytnout zejména na úhradu nákladů spojených s uspokojováním základních životních potřeb, zvláště na výživu, ošacení, vybavení domácnosti základními potřebami.

(1) Ústavy sociální péče (dále jen „ústavy“) zřizují krajské národní výbory, okresní národní výbory nebo městské národní výbory zpravidla ve svých územních obvodech.

(2) Ústavy mohou mít své organizační složky (například rekreační zařízení, zotavovnu mládeže a podobně) i mimo územní obvod národního výboru, který je spravuje. Tato zvláštní zařízení mohou být společná pro více ústavů.

(3) Sloučit nebo rozdělit ústavy nebo jejich části lze jen tehdy, bude-li tím dosaženo lepších výsledků v odborné ústavní péči, jakož i v hospodářské činnosti ústavů. Sloučit lze jen ústavy téhož druhu.

(4) Organizaci ústavu upravuje organizační řád vydaný národním výborem, jenž ústav spravuje.

(1) Občané, kteří jsou zletilí a nebyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, mohou být přijati do ústavů jen s jejich souhlasem. Občané nezletilí a občané zbavení způsobilosti k právním úkonům mohou být přijati do ústavů se souhlasem jejich zákonného zástupce nebo opatrovníka. Má-li být občan přemístěn do jiného ústavu, je třeba s ním toto přemístění předem projednat. Jde-li o občany nezletilé nebo zbavené způsobilosti k právním úkonům, je třeba přemístění předem projednat se zákonným zástupcem nebo s opatrovníkem.

(2) Při přemístění občana ze zdravotnického zařízení do ústavu sociální péče se postupuje stejně jako při jiném přijetí do ústavu sociální péče.

(3) Při přemístění občana do ústavu řízeného jiným národním výborem než ústav, ve kterém byl občan dosud umístěn, vydává rozhodnutí o přemístění národní výbor, který spravuje ústav, do kterého má být občan přemístěn.

(1) Ústavy pro tělesně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 18 let a v případě potřeby další přípravy pro pracovní uplatnění do 26 let pro ty, u nichž těžký stupeň tělesné vady znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a přípravy pro povoláni. Do ústavů lze přijímat i děti a mládež s trvalými lehčími tělesnými vadami, jestliže nelze zabezpečit potřebnou rehabilitaci v prostředí, v němž žijí.

(2) Některé ústavy pro tělesně postiženou mládež mohou být vyhrazeny dětem a mladistvým, kteří kromě tělesné vady jsou postiženi též vadným mentálním vývojem lehčího stupně, který však nevylučuje vzdělávání ve zvláštní škole zřízené pří ústavu.

(4) Příprava pro život zahrnuje

(3) V ústavech pro tělesně postiženou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně rehabilitace a vhodná příprava pro život.

(5) V ústavech pro tělesně postiženou mládež se může poskytnout v potřebném rozsahu péče uvedená v odstavcích 3 a 4 též dětem a mladistvým, kteří bydlí mimo ústav.

(1) Ústavy pro mentálně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 26 let, jejichž rozumové schopnosti jsou tak nízké úrovně, že je nelze vzdělávat ani ve zvláštních školách. Do ústavů se přijímají i děti a mladiství, kteří jsou postiženi též tělesnou nebo smyslovou vadou.

(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 se přednostně přijímají děti a mladiství, kteří nepříznivě ovlivňují vývoj sourozenců, jakož i děti a mladiství, kterým nemůže být poskytnuta potřebná péče v rodině.

(4) V ústavech pro mentálně postiženou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně přiměřené rehabilitace a výchova zaměřená podle možnosti též na pracovní činnost.

(3) Do ústavů pro mentálně postiženou mládež nelze přijímat děti a mladistvé

(1) Ústavy pro denní a týdenní pobyt mentálně postižené mládeže jsou určeny pro nevzdělatelné děti a mladistvé ve věku od 3 do 26 let s vadným mentálním vývojem středního stupně.

(2) Do těchto ústavů nelze přijímat děti a mládež s vadným mentálním vývojem těžšího stupně ani mládež postiženou těžší tělesnou vadou, která má za následek omezenou pohyblivost. Děti školního věku lze přijímat pouze za předpokladu, že byly osvobozeny od povinné školní docházky.

(3) V ústavech pro denní a týdenní pobyt mentálně postižené mládeže se poskytuje v potřebném rozsahu stravování, zdravotní péče a výchova zaměřená též k pracovní činnosti. V zařízeních pro týdenní pobyt se poskytuje též ubytování s výjimkou dnů pracovního klidu.

(1) Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené jsou určeny pro občany postižené úplnou nebo praktickou slepotou nebo pro občany neslyšící ve věku od 18 let, jsou-li odkázáni na ústavní péči, protože jim nelze potřebnou péči zajistit v dosavadním prostředí. Ústavní péče se poskytuje také těm občanům smyslově postiženým, kteří mohou být pracovně činní jen za podmínek ústavní péče.

(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 mohou být přijímáni i smyslově postižení občané, kteří jsou postiženi též lehčí tělesnou nebo mentální vadou.

(2) V domovech důchodců se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a příležitost k dobrovolné činnosti podle schopností a zájmů obyvatel ústavu tak, aby byla zajištěna vhodná náplň jejich života.

(1) Domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, kterou jim nemohou zajistit členové jejich rodiny ani pečovatelskou službou nebo jinými službami sociální péče a pro staré občany, kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

(1) V ústavech pro dospělé občany tělesně nebo smyslově postižené, v domovech důchodců a v domovech — penziónech pro důchodce se obyvatelé zúčastňují na uspořádání života v ústavu svými zástupci, zvolenými do výboru obyvatel; výbor obyvatel zejména spolupracuje při zajišťování kulturní náplně života a pracovní činnosti obyvatel ústavu a dbá o vhodné stravování a dodržování pořádku v ústavu a o ochranu ústavního majetku.

(2) Ústavům pro mládež napomáhají při plněni jejich úkolů sdružení rodičů a přátel ústavu; v ústavech, při nichž jsou ustavena sdružení rodičů a přátel školy,⁶) vykonávají uvedenou působnost tato sdružení.

(2) Do kulturního fondu plyne část čistého výtěžku pomocného hospodářství ústavu včetně ústavní výroby, o který se podstatně zasloužili svojí prací obyvatelé ústavu, a dobrovolné příspěvky.

(1) Ke zvýšení kulturní úrovně života v ústavu se zřizuje kulturní fond. Fond spravuje výbor obyvatel, který používá jeho prostředků v dohodě s vedoucím ústavu. Není-li v ústavu výbor obyvatel (v ústavech pro mládež a v ústavech pro mentálně postižené), rozhoduje o použití prostředků fondu vedoucí ústavu podle zmocnění národního výboru.

(2) Odchod z ústavu je občan povinen oznámit vedoucímu ústavu aspoň 15 dní předem. Za nezletilé a za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům činí prohlášení o odchodu jejich zákonný zástupce.

(3) Obyvatel ústavu může být propuštěn, jestliže další poskytování ústavní péče není účelné nebo potřebné. Obyvatel ústavu může být dále propuštěn, jestliže i po opětovném napomenutí hrubě porušuje ústavní pořádek. Z ústavu nelze propustit občana, o něhož není jinak postaráno a který je plně odkázán na pomoc společnosti.

(4) Úmrtí obyvatele ústavu oznámí vedení ústavu ihned nejbližším příbuzným nebo jiným občanům podle přání zemřelého a místnímu (městskému) národnímu výboru, popřípadě obvodnímu lékaři, v jehož obvodu občan zemřel.

(1) Zaopatření v ústavu končí dobrovolným odchodem občana z ústavu, přemístěním do jiného ústavu, propuštěním nebo úmrtím.