Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

(1) Kde tato vyhláška upravuje působnost a úkoly zaměstnance Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba“), rozumí se jím i příslušník Vězeňské služby, pokud jednotlivá ustanovení nestanoví jinak.

(2) Pokud se v této vyhlášce hovoří o věznici, rozumí se jí též zvláštní oddělení vazební věznice (§ 5 odst. 1 zákona).

(1) Pro účely této vyhlášky se pověřenou osobou vykonávající duchovenskou činnost (dále jen „pověřená osoba“) rozumí kvalifikovaný duchovní, který je k vykonávání této činnosti pověřen vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti, a s jehož působením ve věznici po písemném vyjádření vězeňské duchovní služby vyslovil ředitel věznice souhlas.

(2) Ve věznicích obou základních typů pracují s odsouzenými zásadně stabilní týmy zaměstnanců Vězeňské služby složené ze speciálního pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka, vychovatelů a dozorců s odpovídající speciální odbornou přípravou. Jednomu vychovateli je svěřeno do péče zpravidla nejvýše 20 odsouzených.

(1) Při přijetí do věznice je nutno ověřit totožnost odsouzeného, aby byla s ohledem na všechny dostupné doklady vyloučena jeho záměna s jinou osobou. Nemá-li odsouzený, dodaný do výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „výkon trestu“) orgánem Policie České republiky, u sebe žádný doklad totožnosti, lze odsouzeného přijmout do věznice pouze v případě, že totožnost již byla ověřena dříve a je o tom na dokladech učiněn záznam příslušným orgánem soudu nebo policejním orgánem.

(2) Nemá-li odsouzený, který má být přijat do výkonu trestu, u sebe žádný doklad totožnosti, je třeba jeho totožnost ověřit jiným způsobem, a to popřípadě, není-li důvod k pochybnostem, i jeho čestným prohlášením.

(1) Při přijetí do věznice se u odsouzeného provede osobní prohlídka a potřebná hygienická a protiepidemická opatření. Osoba, která prohlídku provádí nebo je prohlídce přítomna, musí být stejného pohlaví jako odsouzený.

(2) Odsouzený si může u sebe ponechat písemnosti související s trestním řízením, které bylo nebo je proti němu vedeno, a další úřední písemnosti; v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce fotografie, dopisy, právní předpisy, vlastní knihy, časopisy a noviny. Odsouzený může mít u sebe též kapesní nebo náramkové hodinky, které neobsahují komunikační nebo záznamové zařízení, psací potřeby, věci potřebné k vedení běžné korespondence, snubní prsten, ruční mlýnek na kávu, elektrický holicí strojek, hrneček na nápoje a základní hygienické potřeby.

(3) Vlastní přenosný radiopřijímač napájený z vlastního zdroje, pro který je v přijímači prostor a je jeho součástí, se odsouzenému umožní používat po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. Provedení kontroly zajistí na náklady odsouzeného správa věznice. V případě porušení pečeti dokumentující neporušenost radiopřijímače nesmí odsouzený radiopřijímač užívat, dokud na své náklady neumožní věznici zajistit kontrolu.

(4) O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby. Ostatní věci, včetně peněz a cenností, které má odsouzený u sebe, mu správa věznice uloží nebo je na žádost odsouzeného a jeho náklady odešle osobě, kterou odsouzený určí. Doklady osobní totožnosti odsouzeného přebírá věznice do úschovy vždy. Není-li uložení některých věcí zejména vzhledem k jejich povaze nebo množství možné, správa věznice na náklady odsouzeného zabezpečí jejich odeslání osobě, kterou odsouzený určí.

(1) Po nástupu do výkonu trestu se nově přijatí odsouzení ubytují v přijímacím oddílu věznice, a to odděleně podle zásad uvedených v § 7 zákona.

(2) Během pobytu v přijímacím oddílu, který zpravidla nepřevýší dva týdny, se odsouzený podrobí vstupní lékařské prohlídce včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření.

(3) Odsouzený zařazený soudem do věznice s ostrahou se podrobí během pobytu v příjímacím oddílu rovněž vstupnímu vyhodnocení vnějších a vnitřních rizik ke stanovení stupně zabezpečení.

(4) Po uzavření vstupní lékařské prohlídky a u odsouzených zařazených soudem do věznice s ostrahou po stanovení stupně zabezpečení zašle správa věznice bez zbytečného odkladu Generálnímu ředitelství Vězeňské služby všechny údaje nezbytné k rozhodnutí o umístění odsouzeného do konkrétní věznice.

(1) Do oddělení s nízkým stupněm zabezpečení se umístí odsouzený s nízkým vnějším a vnitřním rizikem.

(2) Odsouzeným s nízkým vnějším a vnitřním rizikem je odsouzený

(3) Do oddělení se středním stupněm zabezpečení se umístí odsouzený se středním vnějším a vnitřním rizikem.

(4) Odsouzeným se středním vnějším a vnitřním rizikem je odsouzený

(5) Do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení se umístí odsouzený s vysokým vnějším a vnitřním rizikem.

(6) Odsouzeným s vysokým vnějším a vnitřním rizikem je odsouzený za trestný čin, u kterého nejsou splněny podmínky pro umístění do oddělení s nízkým nebo středním stupněm zabezpečení, pokud u něj nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení.

(7) Při posuzování, zda u odsouzeného nenastaly skutečnosti odůvodňující umístění do oddělení s vyšším stupněm zabezpečení, se zohledňuje zejména míra rizika opětovného selhání vyplývající z trestné činnosti odsouzeného, stupeň a povaha narušení odsouzeného, nevykonaná ochranná opatření, průběh předchozích výkonů trestů, hrozba útěku a další trestní řízení, zejména pro trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestný čin zahrnující nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami nebo trestný čin spáchaný pod vlivem takové látky, kdy došlo nebo hrozilo, že dojde k újmě na zdraví nebo na životě člověka, anebo trestný čin, který zahrnoval nebo měl zahrnovat násilí, včetně pohrůžky násilí, anebo skutečnost, že odsouzený byl již v minulosti odsouzen za trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestný čin zahrnující nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami nebo trestný čin spáchaný pod vlivem takové látky, kdy došlo nebo hrozilo, že dojde k újmě na zdraví nebo na životě člověka, anebo trestný čin, který zahrnoval nebo měl zahrnovat násilí, včetně pohrůžky násilí.

(8) Při posuzování, zda u odsouzeného nenastaly skutečnosti odůvodňující umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení, se zohledňuje zejména závažnost trestné činnosti odsouzeného, charakteristika jeho osobnosti a dosavadní způsob jeho života.

(9) Pro účely stanovení stupně zabezpečení se postupně uložené na sebe navazující tresty považují za trest jediný.

(1) Při rozhodování o umísťování odsouzených podle § 9 odst. 3 zákona se Generální ředitelství Vězeňské služby řídí zejména druhem programů zacházení s odsouzenými realizovaných v jednotlivých věznicích, možností poskytovat nebo zajišťovat potřebné zdravotní služby a podle možností též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu pobytu blízkých osob.

(2) Rozhodnutí o umístění do konkrétní věznice se bez odkladu sdělí odsouzenému, aby o něm mohl informovat blízké osoby. Pokud odsouzený nemá prostředky na to, aby informoval blízké osoby, odešle informaci o svém pobytu na náklady věznice.

(1) Odsouzené přijímá v příslušné věznici odborná komise ve složení vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník, vychovatel, popřípadě další zaměstnanci Vězeňské služby určení ředitelem věznice ( dále jen „odborní zaměstnanci“).

(2) Po přijetí do věznice se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených, a to v nástupním oddílu věznice. Během pobytu v nástupním oddílu

(3) Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do tří dnů předvolá před odborné zaměstnance, kteří s ním projednají obsah programu zacházení a určí vychovatele, jemuž je svěřen do péče. Odborní zaměstnanci přitom postupují podle zásad stanovených v § 7 zákona a dbají, aby diferencovaným výkonem trestu méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby se uplatňovaly účinnější prostředky k dosažení účelu trestu.

(1) Odsouzení se předvádějí k orgánům činným v trestním řízení, jiným orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se jich dotýkají, obhájcům, advokátům, kteří odsouzené zastupují v jiné věci, a znalcům, jakož i k orgánům a osobám pověřeným prováděním kontroly a dozoru nad výkonem trestu.

(2) K obhájci se odsouzený předvede, pokud obhájce prokáže oprávnění k rozmluvě nebo k návštěvě plnou mocí, v níž je zmocněn k zastupování v trestní věci nebo písemným opatřením soudu o ustanovení advokáta obhájcem odsouzeného. Předvedení odsouzeného za účelem návštěvy nebo rozmluvy s obhájcem nelze odepřít.

(3) K policejnímu orgánu se odsouzený předvede na základě písemné žádosti podepsané nejbližším oprávněným nadřízeným příslušné osoby služebně činné v policejním orgánu a opatřené otiskem kulatého úředního razítka.

(4) Při předvádění odsouzeného k advokátovi, který odsouzeného zastupuje v jiné věci, se přiměřeně použije odstavec 2.

(1) Odsouzený se přemístí na přechodnou dobu do jiné věznice:

(2) Odsouzený smí být přemístěn pouze do věznice, ve které je zřízeno oddělení stejného základního typu a stupně zabezpečení věznice s ostrahou, v němž vykonává trest, nebo do věznice, ve které je zřízen přijímací oddíl. Při ubytování odsouzených během přemístění se užije ustanovení § 6 odst. 1.

(1) Věznice dbá o to, aby odsouzení byli z výkonu trestu propouštěni s platnými doklady totožnosti.

(2) Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzený podle okolností poučí o povinnosti přihlásit se neprodleně po propuštění k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době podmíněného propuštění a zahlazení odsouzení.

(3) Odsouzený se rovněž prokazatelně poučí o právech a povinnostech uchazečů o zaměstnání a o tom, že je v jeho zájmu, aby se nejpozději do tří dnů dostavil k sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště, popřípadě ke svému zaměstnavateli.

(4) O propuštění odsouzeného z výkonu trestu správa věznice bezodkladně odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li odsouzený omezen ve svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště odsouzeného a, jde-li o mladistvého, jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

(5) Odsouzenému se vydá potvrzení o jeho propuštění.

(1) Rozhodnout o změně umístění do některého z oddělení věznice s ostrahou je možné pouze na základě změny míry vnějších nebo vnitřních rizik.

(2) Vyhodnocení míry vnějších a vnitřních rizik se posuzuje vždy alespoň při

(3) V případě snížení míry vnějších nebo vnitřních rizik může ředitel věznice rozhodnout o umístění odsouzeného do oddělení s nižším stupněm zabezpečení, které se liší o jeden stupeň od oddělení, v němž se vykonává trest. V případě zvýšení míry vnějších nebo vnitřních rizik ředitel věznice může rozhodnout o umístění odsouzeného do oddělení s vyšším stupněm zabezpečení, které se v mimořádných případech může lišit až o dva stupně od oddělení, v němž se vykonává trest.

(1) Při propuštění z výkonu trestu se u odsouzeného provede výstupní lékařská prohlídka, vyplatí se mu postupem podle zákona peníze uložené na zvláštním účtu a vydají se mu věci, cennosti, osobní doklady a dokumenty, které má v úschově věznice.

(2) Odsouzení se z výkonu trestu propouštějí denně v době od 08. 00 do 16. 00 hodin, a to i ti, jimž výkon trestu končí před 08. 00 hodinou následujícího dne.

(3) Je-li propouštěný nemocen, postupuje se v případě potřeby jeho předání do péče dalšího poskytovatele zdravotních služeb podle zákona upravujícího poskytování zdravotních služeb.

(1) Odsouzeným, kterým není umožněna vlastní příprava kávy nebo čaje a nevykonávají některý z kázeňských trestů uvedených v § 46 odst. 3 písm. f), g), h) zákona, se poskytuje nejméně dvakrát denně vřelá voda na přípravu nápojů.

(2) O přiznání léčebné výživy, jejím druhu a délce trvání rozhoduje ošetřující lékař.

(1) K uložení osobních věcí se každému odsouzenému poskytne uzamykatelná skříňka. Odsouzený je povinen kdykoliv umožnit zaměstnanci Vězeňské služby provést kontrolu svých osobních věcí.

(2) Kromě vybavení, stanoveného v § 16 odst. 3 zákona, musejí být místnosti, ve kterých jsou odsouzení ubytováni, vybaveny stolkem a židlemi v množství odpovídajícím počtu ubytovaných odsouzených.

(3) O způsobu úpravy ložnic, lůžek, skříněk a prostorů na uložení osobních věcí odsouzených rozhoduje ředitel věznice. Odsouzeným lze povolit přiměřenou individuální estetickou úpravu místností, ve kterých jsou ubytováni.

(4) K udržování pořádku, čistoty a hygieny v ložnicích a dalších prostorách ubytoven se odsouzeným vydávají v potřebném množství běžné čisticí a dezinfekční prostředky.

(5) Jsou-li ubytovacími místnostmi cely, musí být vybaveny sociálním zařízením, které obsahuje záchod a umyvadlo s tekoucí pitnou vodou; plocha sociálního zařízení se do ubytovací plochy nezapočítává. Záchod musí být oddělen od zbývajícího prostoru cely alespoň neprůhlednou zástěnou. Do každé cely musí být zavedeno elektrické osvětlení a signalizační (přivolávací) zařízení.

(6) V ubytovací místnosti určené pro ubytování více odsouzených musí na jednoho odsouzeného připadat ubytovací plocha nejméně 4 m². Cela nebo ložnice určená k ubytování pouze jedné osoby nesmí mít ubytovací plochu menší než 6 m².

(7) Do cely nebo ložnice, v níž na odsouzeného připadne ubytovací plocha menší než ubytovací plocha stanovená podle odstavce 6, nikoli však menší než 3 m², lze umístit

(8) Jednopatrová lůžka lze užívat, jen bude-li mezi ložnými plochami dolního a horního lůžka zachována vzdálenost nejméně 80 cm a bude-li na jednoho odsouzeného připadat nejméně 7m³ vzduchu. Horní lůžko musí být opatřeno podložkou, která nepropouští prach.

(1) Odsouzeným se poskytují oděvy a další výstrojní součástky podle ročního období; o nošení sezónních výstrojních součástek rozhoduje ředitel věznice. Odsouzení jsou povinni dbát o jejich čistotu a udržovat je ve stavu způsobilém k řádnému užívání; v opačném případě odpovídají za způsobenou škodu.

(2) Vlastní sportovní oděv a sportovní obuv mohou odsouzení používat pouze při tělovýchovných a sportovních aktivitách a v průběhu vycházek.

(3) Vlastní oděv a obuv mohou nosit odsouzení:

(4) Všichni odsouzení mohou nosit vlastní spodní prádlo a ponožky.

(5) Vlastní oděvy, obuv, spodní prádlo a ponožky udržují odsouzení v čistotě na vlastní náklady.

(6) Za mimopracovní dobu se pro účely nošení vlastního oděvu a obuvi považuje veškerá doba mimo dobu vymezenou v časovém rozvrhu dne pro realizaci aktivit programu zacházení uvedených v § 36 odst. 3 až 6.

(1) Výměna vězeňského osobního prádla se provádí nejméně jednou týdně, vězeňského oděvu nebo obuvi podle potřeby a vězeňského ložního prádla jednou za 14 dní.

(2) Výměna vlastního oděvu, prádla nebo obuvi se uskutečňuje zasíláním poštou nebo při návštěvách odsouzeného.

(1) Účelem vycházek je zabezpečit odsouzeným denní pobyt na čerstvém vzduchu a aktivní odpočinek; odsouzení se jich zúčastňují podle vlastního zájmu.

(2) Vycházky se konají ve vycházkových prostorech. Vycházkovým prostorem je vymezený prostor věznice, který může být vybaven stavebně technickým zabezpečením přiměřeným typu věznice a stupni zabezpečení věznice s ostrahou.

(3) Čas pro vycházky se vymezí v časovém rozvrhu dne, který je součástí vnitřního řádu.

(4) Nemocní odsouzení konají vycházky se souhlasem ošetřujícího lékaře a podle jeho doporučení.

(5) Vycházka může být omezena nebo zrušena pouze z vážného důvodu na základě rozhodnutí ředitele věznice nebo jím pověřeného zaměstnance Vězeňské služby.

(6) V průběhu vycházek mohou odsouzení sportovat; na vycházce musejí mít oděv a obuv přiměřené povětrnostním podmínkám.

(1) Věznice je povinna vytvořit náležité podmínky pro dodržování osobní hygieny odsouzených tak, aby bylo zajištěno denní umývání, pravidelné holení a vykonávání běžných hygienických úkonů.

(2) Koupání se odsouzeným umožní nejméně dvakrát týdně. Pokud to vyžaduje pracovní zařazení odsouzených nebo jiné okolnosti, umožní se koupání častěji. Za koupání se v podmínkách výkonu trestu považuje sprchování teplou vodou. Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání přechodně zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě.

(3) Odsouzení jsou podle potřeby zpravidla jednou měsíčně bezplatně stříháni. Vlasy a vousy odsouzení udržují čisté.

(4) Odsouzenému, který nemá základní hygienické prostředky ani peněžní prostředky na jejich zakoupení, poskytne správa věznice základní hygienické potřeby v nutném množství a sortimentu.

(1) Osobním volnem se rozumí čas, který mají odsouzení k dispozici po splnění aktivit programu zacházení, doby potřebné k osobní hygieně, úklidu, stravování, jednohodinové vycházce, osmihodinové době ke spánku a činností vyplývajících z organizačního provozu věznice (např. prověrka početního stavu, úklidová a další obdobná činnost potřebná k zajištění každodenního provozu věznice).

(2) V osobním volnu se odsouzený podle své volby v rámci časového rozvrhu dne věnuje sebevzdělávání, uspokojování svých duchovních a kulturních potřeb, zájmové činnosti nad rámec programu zacházení nebo odpočinku.

(3) Činnosti konané v době osobního volna nesmějí být v rozporu s vnitřním řádem a účelem výkonu trestu.

(1) Zdravotní služby odsouzenému poskytuje Vězeňská služba ve svých zdravotnických zařízeních a v případě potřeby je zajišťuje ve spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb.

(2) Pokud zdravotní stav odsouzeného vyžaduje poskytnutí neodkladné zdravotní péče a není-li možné ji poskytnout ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, musí být orgánem Vězeňské služby přivolána lékařská pohotovostní služba nebo zdravotnická záchranná služba.

(3) V případě, že lékař poskytovatele lékařské pohotovostní služby nebo zdravotnické záchranné služby nařídí převoz za účelem poskytnutí ambulantní nebo lůžkové péče v nejbližším zdravotnickém zařízení jiného poskytovatele oprávněného potřebné zdravotní služby poskytovat, anebo k hospitalizaci v některém zdravotnickém zařízení lůžkové péče Vězeňské služby, jsou jeho pokyny k provedení tohoto postupu pro orgány Vězeňské služby závazné a musí být splněny neodkladně.

(4) O odmítání stravy odsouzeným musí být neprodleně vyrozuměn lékař, který zdravotní stav odsouzeného soustavně kontroluje a rozhoduje o způsobu dohledu nad jeho zdravotním stavem, a státní zástupce, který vykonává dozor nad výkonem trestu.

(5) Pro odsouzené v akutní duševní tísni se ve věznici zřizuje krizový oddíl.

(6) Odsouzeného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze na základě doporučení lékaře umístit na nezbytně nutnou dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddílu.

(7) Na základě vlastní žádosti se odsouzený nekuřák umístí vždy odděleně od odsouzených kuřáků.

(1) Odsouzený může přijímat a odesílat korespondenci pouze písemnou formou prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen „poštovní úřad“).

(2) Ředitelem věznice pověření zaměstnanci Vězeňské služby (zpravidla vychovatelé) mohou bez souhlasu odsouzeného zkontrolovat obsah korespondence
kromě korespondence uvedené v § 17 odst. 3 zákona; pověření zaměstnanců Vězeňské služby oprávněných kontrolovat korespondenci odsouzených se zveřejní ve vnitřním řádu.

(3) Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do kterých ji odsouzení mohou vložit, pokud ji neodevzdají vychovateli. V zalepené obálce se odevzdává pouze korespondence uvedená v § 17 odst. 3 zákona. Schránky se vybírají denně v pracovních dnech. Korespondence vedená v českém jazyce a cizojazyčná korespondence, kterou věznice může zkontrolovat vlastními prostředky a jež nezakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, musí být odeslána neprodleně, nejpozději následující pracovní den.

(4) Korespondence vedená v českém jazyce a cizojazyčná korespondence, kterou věznice může zkontrolovat vlastními prostředky, adresovaná odsouzenému se mu předá ještě týž den, kdy byla převzata z poštovního úřadu, nezakládá-li její obsah podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin.

(5) U cizojazyčné korespondence neuvedené v odstavcích 3 a 4 věznice bez odkladu učiní opatření potřebná k výkonu kontroly a urychlenému doručení, přičemž dbá na zachování tajemství zpráv obsažených v korespondenci.

(6) Korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu právních předpisů a Vězeňské službě je tato skutečnost známa, opatří pověřený zaměstnanec Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno. Na žádost odsouzeného mu pověřený zaměstnanec Vězeňské služby potvrdí převzetí takového podání s uvedením data převzetí.

(7) Správa věznice eviduje veškerou korespondenci uvedenou v § 26 odst. 1 zákona a v § 34 odst. 1. Ostatní korespondence se eviduje pouze v případě, že je zasílána doporučeně; doporučená zásilka se odsouzenému předává proti podpisu.

(8) Odsouzený si může ponechat u sebe došlou korespondenci v množství odpovídajícím možnostem jejího uložení v přidělené skříňce. V případě, že o to odsouzený požádá, je správa věznice povinna mu veškerou jemu adresovanou korespondenci uložit.

(9) Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy jiné věci než knihy, denní tisk, časopisy a věci potřebné k vedení běžné korespondence, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 24 zákona.

(1) Před povolením užívat telefon je zaměstnanec pověřený ředitelem věznice povinen zkontrolovat správnost údajů uvedených v žádosti odsouzeného.

(2) Oprávnění Vězeňské služby seznamovat se s obsahem telefonátů je realizováno zpravidla kontrolou záznamu telefonátů na záznamovém médiu, výjimečně přímým odposlechem ředitelem věznice pověřeným zaměstnancem Vězeňské služby. Pokud obsah telefonátu zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba předá záznam telefonátu orgánu činnému v trestním řízení, v případě přímého odposlechu hovor přeruší a událost oznámí.

(3) Zjistí-li Vězeňská služba při kontrole záznamu telefonátů nebo přímém odposlechu, že odsouzený komunikuje se svým obhájcem nebo osobou uvedenou v § 17 odst. 3 nebo § 61 odst. 9 zákona, je povinna odposlech ihned zrušit, záznam o jeho obsahu zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděla, nijak nepoužít.

(4) Veškeré telefonáty odsouzeného se evidují.

(5) Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka [§ 28 odst. 2 písm. a) zákona] osobou stejného pohlaví.

(2) V odůvodněných případech může ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby rozdělit na základě žádosti odsouzeného dobu návštěvy stanovenou v § 19 odst. 1 zákona na více oddělených časových úseků rozvržených do kalendářního měsíce.

(3) Zaměstnanec Vězeňské služby před návštěvou poučí odsouzené a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě a oprávnění návštěvu přerušit nebo předčasně ukončit, jestliže odsouzený nebo návštěvníci přes upozornění porušují pořádek, kázeň nebo bezpečnost věznice (§ 19 odst. 9 zákona).

(4) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv odsouzených se návštěvníku staršímu 15 let umožní po předložení platného občanského průkazu, pasu nebo jiného průkazu totožnosti vydaného cizím státem, který Česká republika uznává za platný. Vstup na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní, pokud není opatřeno fotografií.

(1) Návštěvy odsouzených jsou organizovány v denní době zpravidla ve dnech pracovního volna nebo pracovního klidu.

(1) Pro návštěvníky odsouzených je zřízena vhodně vybavená čekárna. V čekárně je k dispozici zákon, tato vyhláška, vnitřní řád a základní informace, zejména o peněžních a materiálních náležitostech odsouzených a o zabezpečení zdravotních služeb pro odsouzené.

(2) Přijetí, jakož i odmítnutí návštěvy odsouzeným nebo osobou, které byla návštěva povolena, se eviduje.

(2) Nevyčerpaná doba návštěv stanovená v § 19 odst. 1 zákona se nepřevádí do následujících kalendářních měsíců.

(1) Návštěvu z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby povolit častěji i mimo původně určený čas. Pokud ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby odsouzenému povolí přijmout návštěvu jiné než blízké osoby (§ 19 odst. 4 zákona), nezapočítává se tato návštěva mezi návštěvy blízkých osob.

(2) Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Odsouzenému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duchovních potřeb a vyznání.

(1) Knihy, denní tisk, časopisy a věci potřebné k vedení běžné korespondence mohou odsouzenému zasílat též jeho příbuzní nebo jiné osoby. Na jejich zasílání se nevztahuje omezení uvedené v § 24 odst. 1 zákona. Pokud jsou k zásilce s knihami, denním tiskem, časopisy a věcmi potřebnými k vedení běžné korespondence přiloženy jiné věci, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 24 zákona.

(1) Prodejní doba prodejny věznice se stanoví tak, aby odsouzení mohli využít práva nakupovat zpravidla dvakrát týdně.

(3) Nákup vyhrazených léčiv³) a zdravotnických prostředků lze uskutečnit pouze po předchozím písemném souhlasu ošetřujícího lékaře Vězeňské služby.

(2) Ceny zboží v prodejně věznice nesmějí přesahovat ceny obvyklé v obci, v jejímž územním obvodu se věznice nachází.

(5) Balíček je možno zaslat poštou nebo předat při návštěvě.

(1) K dodržení intervalu pro přijetí balíčku podle § 24 odst. 1 zákona se vydá odsouzenému potvrzení o jeho právu na přijetí balíčku s poučením pro odesilatele balíčku o rozsahu povolených věcí.

(3) Platnost potvrzení končí přijetím balíčku nebo zásilky považované za balíček (§ 24 odst. 9) nebo vydáním nového potvrzení.

(4) Balíček bude odsouzenému předán pouze po předložení platného potvrzení.

(2) Vydaná potvrzení se evidují.

(3) Přijetí balíčku včetně údaje o jeho hmotnosti a poškození či neporušenosti obalu, pokud byl balíček zaslán poštou, potvrdí odsouzený v knize předaných balíčků.

(1) V případě, že balíček obsahuje cennosti, peníze, zbraně a střelivo, mobilní telekomunikační techniku, telekomunikační a radiokomunikační techniku, záznamovou a výpočetní techniku a její součásti, návykové látky včetně rostlin nebo chemikálií k jejich přípravě, jedy, potraviny určené pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu, výbušné nebo pyrotechnické látky, výbušné předměty, nástražné výbušné systémy, léčiva, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, výrobky ve skleněném obalu, potraviny podléhající rychlé zkáze, potraviny obsahující semena máku setého, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a hrubost, tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby návykových látek, nebo v případě, že odsouzený balíček odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesílateli, nezakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření ze spáchání přestupku anebo trestného činu odesílatelem balíčku, jako nová zásilka na náklady odsouzeného, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě. Zakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření ze spáchání přestupku anebo trestného činu, odesílatelem balíčku, balíček nebo jeho nepředaná část se spolu s oznámením předá orgánu Policie nebo jinému příslušnému orgánu, a jde-li o podezření z trestného činu, příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

(2) O nepředání balíčku nebo jeho části se vyhotoví záznam s uvedením důvodu nepředání, s obsahem záznamu se odsouzený proti podpisu seznámí.

(3) Ve věznici se na místech odsouzeným běžně dostupných instalují uzamykatelné schránky, do kterých odsouzení mohou vhazovat korespondenci uvedenou v § 26 odst. 1 zákona. Schránky vybírá v pracovní dny denně ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby, který jinak nepřichází do přímého styku s odsouzenými. Korespondence musí být adresátovi odeslána neprodleně, nejpozději následující pracovní den.

(2) Mezinárodními orgány a organizacemi uvedenými v odstavci 1 jsou zejména:

(8) Pokud odsouzený požádá o rozhovor ředitele věznice, musí mu být takový rozhovor umožněn nejpozději do jednoho týdne ode dne, kdy byl ředitel věznice o žádosti informován, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel věznice podle důvodů uvedených v žádosti.

(4) Konstrukce uzamykatelných schránek na korespondenci uvedenou v § 26 odst. 1 zákona musí znemožňovat nepovolaným osobám manipulaci s jejím obsahem.

(1) Stížnosti a žádosti k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů může odsouzený adresovat jak státním orgánům České republiky, tak mezinárodním orgánům a organizacím, které jsou na celosvětové i evropské úrovni považovány za součást procesu získávání a prošetřování informací o porušování lidských práv.

(6) O rozhovor s osobami uvedenými v § 26 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. O takové žádosti musí být adresát vyrozuměn nejpozději následující pracovní den. Státní zástupce, který provádí dozor nad výkonem trestu, musí být v případě přítomnosti ve věznici vyrozuměn o žádosti odsouzeného o rozmluvu bezodkladně.

(5) Žádosti a stížnosti k uplatňování svých práv a oprávněných zájmů podávají odsouzení v zalepených obálkách.

(7) Ve věznici se zřídí zvláštní místnost přiměřeně vybavená pro rozhovory odsouzených s jejich advokáty. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného nejméně 24 hodin předem, uskuteční se zpravidla v mimopracovní době odsouzeného. V případě, že je třeba ověřit podpis odsouzeného, může se takové návštěvy zúčastnit i notář nebo pověřený pracovník obecního nebo krajského úřadu²). Ustanovení § 26 odst. 1 až 4, § 27 a 28 se na takové návštěvy nevztahují.

(2) Každý odsouzený je povinen dbát na dodržování práv ostatních odsouzených (odstavec 1) a v případě, že se dozví o jejich porušování, neprodleně informovat zaměstnance Vězeňské služby nebo přímo ředitele věznice.

(3) Ředitel věznice je povinen důsledně a neodkladně prošetřit každé hlášení, dopis nebo jinou informaci týkající se porušení práv odsouzených a přijmout účinná opatření k zabránění v pokračování porušování těchto práv.

(1) Zjistí-li zaměstnanec Vězeňské služby, že je ohroženo právo odsouzeného na jeho ochranu před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti a urážkami nebo výhružkami nebo oznámí-li mu odsouzený takové jednání, je povinen učinit neprodleně opatření nezbytná k zamezení takového jednání a současně oznámit tuto skutečnost řediteli věznice.

(5) Ředitel věznice je povinen dbát, aby odsouzení, kteří vzhledem k psychickým vlastnostem, věku, zdravotnímu a tělesnému stavu a dalším zjištěným skutečnostem mohou být oběťmi násilí a ponižování lidské důstojnosti, byli ubytováni odděleně od odsouzených s agresivními sklony; přitom využívá zejména poznatky lékaře, psychologa, sociologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka, kaplana a vychovatelů.

(4) Pokud bylo prokázáno nebo je důvodné podezření, že se jednání uvedeného v odstavci 1 dopustil

(1) Věznice na základě komplexní zprávy zvolí program zacházení, který pro odsouzeného považuje za vhodný. Přitom sleduje zejména minimalizaci identifikovaných rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, popřípadě mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu.

(2) Program zacházení s odsouzenými se člení na

(3) Pracovními aktivitami programu zacházení se rozumí

(4) Vzdělávacími aktivitami programu zacházení se rozumí

(5) Speciálními výchovnými aktivitami programu zacházení se rozumí sociální, speciální pedagogické, psychologické a terapeutické působení vedené zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním, zaměřené zejména na

(6) Zájmovými aktivitami programu zacházení se rozumí formy individuální a skupinové zájmové činnosti organizované a vedené zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním, které rozvíjejí v souladu s účelem výkonu trestu schopnosti, vědomosti a sociální dovednosti odsouzených.

(7) Při realizaci programu zacházení je věznice povinna využívat co nejširší škálu forem, metod a prostředků, které vyžadují aktivní přístup odsouzených a obsahují prvky sebeobsluhy.

(8) Programy zacházení s jednotlivými odsouzenými schvaluje ředitel věznice nebo jeho zástupce.

(1) Odsouzenému s nízkými riziky se stanoví program minimálního zacházení, ve kterém se klade důraz na aktivity pracovní a zájmové. Program minimálního zacházení je charakterizován menší mírou odborné intervence.

(2) Odsouzenému se středními až vysokými riziky se stanoví program standardního zacházení, ve kterém se klade důraz na aktivity pracovní a vzdělávací. Program standardního zacházení je charakterizován střední mírou odborné intervence a činnostmi obecně cílenými.

(3) Odsouzenému s vysokými až velmi vysokými riziky se stanoví program speciálního zacházení, ve kterém se klade důraz na aktivity speciálně výchovné a vzdělávací. Program speciálního zacházení je charakterizován větší mírou odborné intervence a činnostmi speciálně výchovnými.

(4) Odsouzenému, kterého je, vzhledem k délce trestu či potřebě pomoci při vytváření příznivých podmínek pro soběstačný způsob života v souladu se zákonem, nutno připravit na život po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, se stanoví program výstupního zacházení.

(5) Pravidelnou součástí programu zacházení jsou dle možností a nabídky věznice zájmové a volnočasové aktivity.

(6) Aktivity uvedené v § 36 odst. 3 až 6 lze kombinovat tak, aby program zacházení byl sestaven v potřebné míře individualizovaně. Pokud existuje více variant programu zacházení, které jsou ve svém důsledku rovnocenné, umožní se odsouzenému výběr konkrétní varianty. Přijetí programu zacházení stvrdí odsouzený podpisem.

(1) Úspěšnost plnění programu zacházení v oblasti cílů, jednotlivých aktivit, pořádku a kázně se vyhodnocuje zpravidla jednou

(2) Odsouzený je prokazatelně seznámen s výsledky vyhodnocení zaměstnanci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(3) Při vyhodnocení se program zacházení aktualizuje v souladu s mírou a úspěšností jeho plnění. Odsouzený se na aktualizaci programu zacházení podílí. Aktualizací programu zacházení je i změna varianty programu zacházení.

(1) Hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení je součástí komplexního hodnocení naplňování účelu výkonu trestu.

(2) Návrh na přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu se zpracovává na základě komplexního hodnocení naplňování účelu výkonu trestu. Návrh podá soudu ředitel věznice zpravidla na základě doporučení odborných zaměstnanců.

(3) Odborní zaměstnanci doporučí řediteli věznice podání návrhu na přeřazení odsouzeného do věznice s ostrahou, pokud je komplexní hodnocení naplňování účelu výkonu trestu odsouzeného kladné a pokud byly vyčerpány možnosti dané věznice při aktualizaci programu zacházení.

(4) Odborní zaměstnanci doporučí řediteli věznice podání návrhu na přeřazení odsouzeného do věznice se zvýšenou ostrahou, pokud bylo prokázáno, že

(5) Plnění programu zacházení, charakteristika osobnosti odsouzeného a možnosti jeho resocializace jsou vedle chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do prostupných skupin vnitřní diferenciace.

(6) Prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během výkonu trestu na základě změn v přístupu, v charakteristice osobnosti odsouzeného, v možnosti jeho resocializace, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin.

(7) O zařazení a o změně zařazení odsouzeného do prostupné skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje ředitel věznice nebo jeho zástupce na základě doporučení odborných zaměstnanců (§ 8 odst. 1), zpravidla při hodnocení programu zacházení.

(1) Kromě aktivit uvedených v programu zacházení může odsouzený v době vymezené vnitřním řádem uspokojovat své potřeby

(2) Při zprostředkování aktivit vedoucích k uspokojování potřeb odsouzených uvedených v odstavci 1 je věznice povinna využívat co nejširší škálu forem, metod a prostředků, s důrazem na ty, které vyžadují aktivní přístup odsouzených a směřují k minimalizaci rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, nebo mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu.

(1) Odsouzený je zařazen do práce rozhodnutím ředitele věznice, a to zpravidla na základě doporučení odborných zaměstnanců (§ 8 odst. 1) a s přihlédnutím k odborným znalostem odsouzeného, zákazu odsouzenému určitou činnost vykonávat, nebo k dopadu na pořádek nebo bezpečnost ve věznici.

(2) Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného

(3) Odmítnutí práce odsouzeným, který byl zařazen do práce, je závažným porušením povinnosti odsouzeného, za něž se zpravidla odsouzenému uloží kázeňský trest. V případě odmítání práce se odsouzený zpravidla umístí v době, kdy by měl pracovat, odděleně od ostatních odsouzených, přičemž se mu umožní jen činnosti směřující k minimalizaci rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, popřípadě mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu.

(4) Ustanovení předchozího odstavce se netýká odsouzených, kteří vzali zpět svůj souhlas se zařazením do práce u cizích subjektů uvedených v § 30 odst. 4 zákona.

(1) Odsouzení, kteří byli zařazeni do práce, se zpravidla rozdělují do pracovních skupin; vedoucí těchto skupin určuje ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(2) Odsouzení se do pracovních skupin zařazují a přeřazují v souladu s účelem výkonu trestu. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny rozhoduje ředitel věznice.

(1) Před zařazením do práce musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi, jakož i s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a protipožárními předpisy, které je povinen při práci dodržovat. Před zařazením do práce, popřípadě během zařazení do práce, jestliže je to důvodné, se odsouzený podrobí pracovnělékařské prohlídce; k výkonu práce může být odsouzený zařazen, pokud je k výkonu práce zdravotně způsobilý nebo je zdravotně způsobilý s podmínkou.

(2) Odsouzený musí být zaškolen k výkonu prací, které mu byly přikázány, pokud to jejich povaha vyžaduje; délka a rozsah zaškolení jsou stejné jako u ostatních pracovníků zaměstnavatele.

(3) Pro odsouzené, kteří k tomu mají schopnosti, se organizuje odborné školení zaměřené na zvyšování jejich kvalifikace.

(4) Dohled nad pracovní činností odsouzených konanou na všech pracovištích uvnitř i mimo věznici vykonává určený zaměstnanec Vězeňské služby.

(5) K řešení problematiky organizace práce a plnění pracovních úkolů se s pracovními skupinami odsouzených organizují zpravidla jednou měsíčně porady za účasti odpovědných pracovníků zaměstnavatele.

(1) Odsouzené, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, lze zařadit do nestřežených pracovních skupin.

(2) Odsouzeným umístěným v oddělení s nízkým nebo středním stupněm zabezpečení věznice s ostrahou může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů. K tomu účelu se odsouzeným vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou ve stanovené době pohybovat.

(1) Vzdělávání odsouzených je součástí programů zacházení s odsouzenými. Vzdělávání zajišťují zpravidla odloučená pracoviště středního odborného učiliště. Ve věznicích, v nichž nejsou zřízena odloučená pracoviště středního odborného učiliště, zajišťuje vzdělávání odsouzených oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu). Odsouzený musí být ke vzdělávání v konkrétním vzdělávacím programu zdravotně způsobilý.

(2) Při zabezpečování povinné školní docházky mladistvých odsouzených spolupracují orgány Vězeňské služby s příslušnými školami a orgány státní správy a samosprávy ve školství.

(3) Z dokladů o vzdělávání odsouzených nesmí být patrné, že byly získány ve výkonu trestu. Odsouzení, kteří nedokončí studium v době výkonu trestu, mají právo studium dokončit v příslušné škole.

(4) Odsouzeným, umístěným v oddělení s nízkým nebo středním stupněm zabezpečení věznice s ostrahou nebo věznici pro mladistvé, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici k docházce do školy.

(5) Odsouzeným zařazeným do některé z forem vzdělávání věznice vytvářejí vhodné podmínky pro studium, a to jak prostorové, tak organizační.

(1) Odsouzení jsou ve styku s jinými osobami povinni dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Ve styku se zaměstnancem Vězeňské služby, zaměstnancem státního orgánu nebo jiným občanem zdravit způsobem užívaným v běžném společenském styku, oslovovat je slovy „pane“ nebo „paní“ s připojením funkce nebo příjmení, jsou-li jim známy, a vykat jim.

(2) Odsouzení jsou povinni chovat se slušně též k ostatním odsouzeným a oslovovat je způsobem užívaným v běžném společenském styku.

(3) Prohlídkami prováděnými v zájmu zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti ve věznici se rozumí zejména prohlídka osobní, technická nebo prohlídka věcí a zavazadel.

(1) V oddělení s nízkým stupněm zabezpečení a v oddělení se středním stupněm zabezpečení věznice s ostrahou, s výjimkou oddělení zřízených ve věznicích pro mladistvé, ve věznicích s ostrahou s vysokým stupněm zabezpečení, ve věznicích se zvýšenou ostrahou nebo ve vazebních věznicích, nejsou užívány ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Kontrolou a dohledem nad činností odsouzených jsou pověřeni vychovatelé a v oddělení se středním stupněm zabezpečení věznice s ostrahou též dozorci.

(2) Ve věznici pro mladistvé, v oddělení s vysokým stupněm zabezpečení věznice s ostrahou a ve věznici se zvýšenou ostrahou jsou ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených.

(1) Pokud to podmínky ve věznici umožňují, jsou odsouzení během osmihodinové doby ke spánku (§ 16 odst. 5 zákona) uzamykáni v celách nebo v ložnicích.

(2) Doba, po kterou jsou odsouzení uzamykáni v celách nebo v ložnicích, může být ředitelem věznice v odůvodněných případech prodloužena s přihlédnutím na požadavky zachování pořádku a bezpečnosti ve věznici. Důvody pro delší dobu uzamykání jsou uvedeny ve vnitřním řádu věznice.

(1) V určených prostorách věznice se pohybují odsouzení zpravidla bez dohledu zaměstnance Vězeňské služby.

(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích mimo věznici, dohled nad jejich pracovní činností provádí vychovatel nebo určený zaměstnanec Vězeňské služby minimálně jedenkrát týdně.

(3) V mimopracovní době se odsouzeným umožňuje volný pohyb mimo věznici, a to k účasti na akcích kulturně výchovných a osvětových, sportovních, bohoslužbách a k návštěvám zdravotnických, rehabilitačních a obdobných zařízení, na základě povolení ředitele věznice, který rozhodne, zda budou doprovázeni zaměstnancem Vězeňské služby.

(4) K účelu uvedenému v odstavcích 2 a 3 se odsouzeným vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.

(5) Návštěvy odsouzených se uskutečňují zpravidla bez dohledu zaměstnance Vězeňské služby. V souvislosti s návštěvou může ředitel věznice povolit odsouzenému dočasně opustit věznici nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení dočasného opuštění věznice se odsouzenému vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(1) V prostorách věznice se odsouzení pohybují zpravidla organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské služby.

(2) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb uvnitř věznice.

(3) Odsouzení pracují zpravidla na nestřežených pracovištích mimo věznici, dohled nad jejich pracovní činností provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát za hodinu.

(4) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů; dohled nad jejich pracovní činností provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát týdně.

(5) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici k návštěvám zdravotnických, rehabilitačních a obdobných zařízení. Ředitel věznice rozhodne, zda budou doprovázeni zaměstnancem Vězeňské služby.

(6) V mimopracovní době lze organizovat též akce mimo věznici; nejedná-li se o akce výhradně pro odsouzené uvedené v odstavci 4, účastní se jich vždy zaměstnanec Vězeňské služby.

(7) K účelům uvedeným v odstavcích 4, 5 a 6 se odsouzeným vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.

(8) Návštěvy odsouzených se uskutečňují zpravidla za dohledu zaměstnance Vězeňské služby. V souvislosti s návštěvou může ředitel věznice povolit odsouzenému dočasně opustit věznici nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení dočasného opuštění věznice se odsouzenému vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(1) V prostorách věznice se odsouzení pohybují zpravidla organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské služby.

(2) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice výjimečně povolit volný pohyb v prostorách věznice při plnění pracovních úkolů.

(3) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích uvnitř věznice nebo na střežených pracovištích mimo věznici.

(4) Odsouzení, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, mohou být zaměstnáni na nestřežených pracovištích mimo věznici.

(5) Dohled nad pracovní činností odsouzených provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát za 45 minut.

(6) Pro odsouzené uvedené v odstavci 4 a odsouzené zařazené ve výstupním oddílu lze organizovat též akce mimo věznici, kterých se vždy účastní zaměstnanec Vězeňské služby.

(7) Návštěvy odsouzených se uskutečňují zpravidla za dohledu zaměstnance Vězeňské služby. V souvislosti s návštěvou může odsouzeným uvedeným v odstavci 6 ředitel věznice povolit dočasně opustit věznici nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení dočasného opuštění věznice se odsouzenému vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, kde a po jakou dobu se může zdržovat.

(1) V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem příslušníka Vězeňské služby.

(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice nebo mohou vhodnou práci vykonávat v celách.

(3) Dohled nad pracovní činností odsouzených provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát za 30 minut.

(4) Odsouzeným se nepovoluje volný pohyb uvnitř věznice ani při plnění pracovních úkolů.

(5) Návštěvy odsouzených se uskutečňují zpravidla za dohledu příslušníka Vězeňské služby.

(1) V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské služby.

(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích uvnitř věznice.

(3) Odsouzení, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, mohou být zaměstnáni na nestřežených pracovištích mimo věznici.

(4) Dohled nad pracovní činností odsouzených provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát za 30 minut.

(5) Pro odsouzené lze organizovat akce mimo věznici, přičemž se jich vždy účastní zaměstnanec Vězeňské služby.

(6) Návštěvy odsouzených se uskutečňují zpravidla za dohledu zaměstnance Vězeňské služby.

(1) O udělení odměny se pořídí záznam na předepsaném tiskopisu, který se následně založí do osobního spisu odsouzeného. Udělení odměny, její druh a důvod udělení se zaznamenává do osobní karty odsouzeného.

(2) Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před skupinou odsouzených.

(3) Návštěva v mimořádně zvýšené době [§ 45 odst. 2 písm. b) zákona] může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

(4) Osobní volno na sportovní, kulturní nebo zájmové aktivity nelze rozšířit na úkor osmihodinové doby ke spánku, doby potřebné k osobní hygieně, úklidu, stravování a jednohodinové vycházky.

(5) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu a o povolení dočasně opustit věznici v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení s odsouzeným přihlíží ředitel věznice ke stupni narušení odsouzeného, povaze trestné činnosti, za níž byl odsouzen, délce uloženého trestu a jeho nevykonaného zbytku, typu věznice a stupni zabezpečení věznice s ostrahou, v níž odsouzený trest vykonává, a jeho chování v průběhu výkonu trestu.

(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout co nejdříve po zjištění kázeňského přestupku a jeho náležitém objasnění.

(2) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopisu. Ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání. Záznam o kázeňském přestupku a uložení kázeňského trestu se po jeho vykonání založí do osobního spisu odsouzeného. Uložení kázeňského trestu, jeho druh a důvod uložení se zaznamená do osobní karty odsouzeného.

(3) V řízení o kázeňském přestupku je důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění zaměstnance Vězeňské služby, výpovědi odsouzených a jiných osob, věci, listiny a ohledání. Důkazy musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného zaměstnance Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku.

(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se uvede na předepsaném tiskopisu a předloží odsouzenému k podpisu. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný zaměstnanec Vězeňské služby tuto skutečnost včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5) Kázeňský trest lze uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je zaměstnanec Vězeňské služby povinen přihlédnout zejména k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

(1) Je-li stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podána ve stanovené lhůtě, je příslušný zaměstnanec Vězeňské služby povinen přezkoumat, zda je prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc zaměstnance Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

(2) Zaměstnanec Vězeňské služby, který je oprávněn rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu,

(3) Rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu zaměstnanec Vězeňské služby na předepsaném tiskopisu písemně odůvodní.

(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před skupinou odsouzených.

(2) Zakázat lze pouze přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce.

(3) Kázeňský trest pokuty se uloží odsouzenému zpravidla za závažná nebo opakovaná porušení stanovených povinností.

(4) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových³), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(1) Uzavřený oddíl je zřízen ve vyčleněném prostoru věznice, odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni. Prostory uzavřeného oddílu musejí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům. V uzavřeném oddílu není dovoleno mít u sebe bateriový radiopřijímač.

(2) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, nastupuje výkon tohoto kázeňského trestu v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby, případně jiných aktivit programu zacházení a setrvává v něm i ve dnech pracovního volna a pracovního klidu. Při nástupu do uzavřeného oddílu se u odsouzeného provede osobní prohlídka.

(3) Během výkonu kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddílu s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení má odsouzený právo se zúčastnit vycházek v rozsahu jedné hodiny denně, jestliže pracuje v uzavřené místnosti. Odsouzenému se umožní účast na vzdělávacích a speciálních výchovných aktivitách vyplývajících z jeho programu zacházení.

(1) Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddílu s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, celodenního umístění do uzavřeného oddílu a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu přemístění mimo věznici, výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek nebo stanoví-li tak na základě zjištěného zdravotního stavu lékař.

(2) Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiné věznici.

(2) O stížnosti proti zabrání věci rozhoduje ředitel věznice. Pokud o zabrání věci rozhodl ředitel věznice, rozhoduje o takové stížnosti generální ředitel Vězeňské služby.

(4) Věc, o jejímž zabrání bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových³), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(3) Výrok rozhodnutí o zabrání věci obsahuje též přesný popis zabrané věci a označení vlastníka věci, je-li znám. V odůvodnění je třeba označit skutkové okolnosti, které odůvodňují užití ustanovení zákona o zabrání věci (§ 50 zákona). Součástí rozhodnutí o zabrání věci je vždy poučení o opravném prostředku.

(1) O zabrání věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel věznice.

(1) Věznice zabezpečí po dohodě s pověřenými osobami vhodné prostory a podmínky pro bohoslužby a poskytování individuální duchovní služby.

(2) Se souhlasem příslušného lékaře je pověřená osoba oprávněna navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Vězeňské služby; souhlasu není třeba, je-li ohrožen život odsouzeného.

(3) Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(1) Pověřená osoba může žádat věznici o podání zprávy o chování odsouzeného a o nahlédnutí do jeho osobního spisu; této žádosti věznice vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(2) Církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému mohou požádat o podání zprávy o chování odsouzeného, včetně oznámení o nadcházejícím propuštění; této žádosti věznice vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí.

(1) Návštěvy odsouzených [§ 74 písm. a)] se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem věznice a nezapočítávají se do návštěv blízkých osob.

(2) Při poskytování zpráv zájmovým sdružením občanů a nevládním organizacím se obdobně užije ustanovení § 73.

(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují bez omezení, ubytovny se kromě doby určené ke spánku nezamykají. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle svého uvážení.

(2) Odsouzení jsou ubytováni v ložnicích, jejichž zařízení se neliší od běžného internátního ubytování.

(1) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích mimo věznici bez přímého dohledu zaměstnance Vězeňské služby.

(2) Odsouzeným se v mimopracovní době umožňuje volný pohyb mimo věznici, a to k účasti na akcích kulturně výchovných, osvětových, sportovních a bohoslužbách.

(3) K účelům uvedeným v odstavcích 1 a 2 se odsouzeným vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, ve kterém se ve stanovené době mohou pohybovat.

(1) K omezení negativních účinků izolace mladistvých od společnosti v důsledku výkonu trestního opatření se u nich ve zvýšené míře uplatňují individuální způsoby zacházení. Zaměřují se na rozvíjení rozumové, emocionální a sociální zralosti mladistvých. Důraz je kladen na přijetí osobní odpovědnosti za spáchané provinění, posilování samostatného řešení životních situací, omezování a zvládání agresivních reakcí a nevhodného jednání. Vzdělávací a pracovní aktivity jsou zaměřeny na získání znalostí a dovedností usnadňujících zařazení mladistvého do zaměstnání po návratu do občanského života. Mladiství jsou vedeni k takovým volnočasovým aktivitám, které odpovídají jejich vývojovým potřebám a zároveň nejsou v rozporu s běžnými společenskými zvyklostmi.

(2) Správa věznice podá zprávu o chování nebo o zdravotním stavu mladistvého jeho rodičům, popřípadě jeho zákonným zástupcům nebo opatrovníkovi i bez žádosti těchto osob, má-li za to, že to je nutné k udržení nebo zlepšení kontaktu mladistvého s těmito osobami.

(3) Pokud to materiální a hygienické podmínky ve věznici dovolí, umožní se mladistvým, aby si v době osobního volna mohli sami přepírat a žehlit osobní prádlo včetně košil a ve dnech pracovního volna a klidu si sami připravovali snídani a večeři z potravin dodaných věznicí.

(1) Na základě charakteristiky osobnosti a spáchaného provinění se ve věznicích pro mladistvé rozdělují odsouzení do čtyř základních diferenciačních skupin.

(2) Do základní skupiny A se zařazují odsouzení se základní charakteristikou osobnosti v normálu, u nichž poruchy chování vyplývají z nevhodného sociálního prostředí, emocionální a sociální nevyzrálosti, popřípadě špatného zacházení.

(3) Do základní skupiny B se zařazují odsouzení s naznačeným disharmonickým vývojem osobnosti.

(4) Do základní skupiny C se zařazují odsouzení s poruchami chování včetně poruch chování způsobených užíváním návykových látek, kteří vyžadují specializovaný výkon trestního opatření.

(5) Do základní skupiny D se zařazují odsouzení s mentální retardací.

(6) O zařazení mladistvého odsouzeného do základní diferenciační skupiny rozhoduje ředitel věznice na základě doporučení odborných zaměstnanců (§ 8 odst. 1).

(1) Základní skupiny vnitřní diferenciace mladistvých odsouzených se člení na prostupné skupiny. Do těchto skupin jsou mladiství odsouzení zařazováni na základě plnění programu zacházení, charakteristiky osobnosti, možnosti resocializace, svého chování, jednání, postojů ke spáchanému provinění a výkonu trestního opatření.

(2) O zařazení a změně zařazení mladistvého do prostupné skupiny rozhoduje vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) na návrh speciálního pedagoga, zpravidla při zpracování a hodnocení plnění programu zacházení s mladistvým odsouzeným.

(1) Základní diferenciační skupiny se liší obsahem a způsobem zacházení odpovídajícím potřebám žádoucí změny osobnosti mladistvého. Vzdělávání a vhodná forma sociálního výcviku je součástí programů zacházení s odsouzenými ve všech čtyřech základních diferenciačních skupinách.

(2) Prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace mladistvých odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený měl během výkonu trestního opatření možnost být na základě změn v přístupu, v charakteristice osobnosti mladistvého odsouzeného, v možnosti jeho resocializace, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin.

(1) Během návštěvy mohou být mladiství ustrojeni do vlastního oděvu.

(2) Návštěvníkům se umožní účast na kulturních a sportovních vystoupeních mladistvých, jakož i prohlídka prostor věznice užívaných mladistvými včetně pracovišť.

(3) Na návrh vychovatele může ředitel věznice povolit mladistvému v souvislosti s návštěvou dočasně opustit věznici, a to nejdéle na dobu 24 hodin. O povolení dočasného opuštění věznice se mladistvému vydá rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici s vyznačením prostoru, kde a po jakou dobu se může zdržovat a která z blízkých zletilých osob ho bude doprovázet. Rozhodnutí se předává proti podpisu mladistvého a blízké zletilé osoby.

(1) Vnitřní řád a nabídka preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programů zohledňují zvláštní potřeby těhotných žen, žen v období šesti týdnů po porodu a kojících matek.

(2) V ubytovnách odsouzených žen se vytvářejí podmínky pro praní osobního prádla, provádění drobných oprav osobních věcí a pro denní koupání.

(1) Matka, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě, o dítě celodenně pečuje. Celodenní péče zahrnuje zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, včetně přípravy stravy, zajištění hygieny, praní, žehlení, úklidu a aktivního trávení času s dítětem formou vycházek, her, výtvarných, hudebních a sportovních činností odpovídajících věku dítěte.

(2) Zdravotní služby dítěti, o které matka pečuje ve věznici, zabezpečuje Vězeňská služba na základě smlouvy s poskytovatelem oprávněným k poskytování zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost.

(3) Matky, kterým bylo povoleno, aby ve výkonu trestu měly u sebe a staraly se o své děti, mohou nosit vhodný vlastní oděv a obuv podle svého uvážení.

(4) Pro matky, kterým bylo povoleno, aby ve výkonu trestu měly u sebe a staraly se o své děti, lze organizovat též akce mimo věznici, nejedná-li se o akce výhradně pro odsouzené, kterým může v souvislosti s návštěvou ředitel věznice povolit dočasně opustit věznici; účastní se jich vždy zaměstnanec Vězeňské služby.

(5) Matka zajišťuje veškeré potřeby pro dítě z vlastních prostředků a z peněžních prostředků účelově vázaných na úhradu potřeb dítěte.

(6) Matka, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě, vykonává trest zpravidla v oddílu pro matky nezletilých dětí. Každá matka má dítě u sebe v samostatné ložnici, v níž je pro dítě postel s matrací, přebalovací stůl, skříň na dětské prádlo a kosmetiku, ohrádka a umyvadlo.

(7) Pokud se matka, která pobývá ve věznici, ve které je zřízen oddíl pro matky nezletilých dětí, z důvodu nemoci nebo z jiného závažného důvodu nemůže o dítě starat, převezme péči o dítě na nezbytně nutnou dobu ředitelem věznice určený zaměstnanec; o tom věznice informuje zákonného zástupce dítěte, je-li to možné, a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pokud matka pobývá mimo věznici, ve které je zřízen oddíl pro matky nezletilých dětí, řeší se péče o dítě v případech uvedených ve větě první prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Při vzájemném předávání je dítě vždy prohlédnuto lékařem poskytovatele zdravotních služeb uvedeného v odstavci 2.

(8) Věznice umožní příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí pravidelně sledovat vývoj dítěte, o které matka ve věznici pečuje.

(9) O narození dítěte během výkonu trestu odsouzené ženy věznice neprodleně informuje okresní soud, v jehož obvodu se věznice nachází, a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jehož obvodu se věznice nachází.

(1) Způsob zajišťování pořádku a bezpečnosti stanovený pro základní typ věznice a stupeň zabezpečení věznice s ostrahou, do kterých byli odsouzení uvedení v § 69 odst. 1 zákona umístěni, zůstává nedotčen.

(2) Při výkonu trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných se uplatňují následující zásady:

(1) Odsouzení s poruchami duševními a s poruchami chování mohou vykonávat trest ve specializovaných oddílech věznic pouze na základě doporučení psychologa či psychiatra.

(2) Způsob zajišťování pořádku a bezpečnosti stanovený pro základní typ věznice a stupeň zabezpečení věznice s ostrahou, do kterých byli odsouzení uvedení v § 70 zákona umístěni, zůstává nedotčen.

(3) Specializované oddíly nelze zřizovat jako oddíly pro společný výkon trestu odsouzených zařazených do různých základních typů věznice a stupňů zabezpečení věznice s ostrahou.

(1) Při výkonu trestu se podle možnosti věznice přihlíží i k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených cizinců.

(2) Při zpracování programu zacházení se u odsouzeného cizince přihlíží k tomu, zda cizinci byl uložen trest vyhoštění.

(1) Ochranné léčení v ústavní formě, jež má být vykonáno během výkonu trestu, se vykonává formou stacionární péče ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby, pokud k poskytování zdravotních služeb ve formě stacionární péče získala Vězeňská služba oprávnění.

(2) Vnitřní řád, jakož i obsah a formy aplikovaných programů zacházení zohledňují zdravotní stav odsouzených a léčebný režim ochranného léčení.

(1) Ochranné léčení v ambulantní formě, jež má být vykonáno během výkonu trestu,

(2) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu ředitel věznice přihlíží k průběhu výkonu ochranného léčení.

(1) Velmi nebezpečný odsouzený se neumístí do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením zejména po dobu jeho eskorty či hospitalizace ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, anebo jde-li o osobu, u které je zřejmé, že neohrozí bezpečnost jiných osob.

(2) U velmi nebezpečného odsouzeného je obsahem programu zacházení dle § 41 zákona také působení na dosažení postojových změn, snaha o jejich úspěšné přizpůsobení výkonu trestu a odstranění obtíží, které byly příčinou jeho umístění do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, a jeho opětovné ubytování v běžném oddílu. U této osoby jsou používány takové formy a metody zacházení, které spolu s režimovými a preventivními opatřeními snižují nežádoucí projevy chování tohoto odsouzeného vedoucí k maření účelu výkonu trestu.

(3) Hlavním obsahem komplexního působení na velmi nebezpečného odsouzeného je jeho aktivní zapojení nejméně do jedné speciálně výchovné aktivity. Ta je pro tuto osobu závazná. Míra a kvalita aktivního zapojení je jedním z podstatných hodnotících kritérií pro vyřazení velmi nebezpečného odsouzeného z oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením.