356/2002 Sb. — Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování

Hlava 1

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Vyhláška stanoví

a) seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin,

b) katalog stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „zdroj“),

c) obecné emisní limity pro znečišťující látky a jejich stanovené skupiny a pro tmavost kouře,

d) způsob předávání zpráv a informací,

e) způsob zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, metody, technické prostředky pro měření emisí a požadavky na lhůty a na zpracování jeho výsledků,

f) podmínky autorizace osob pro výkon některých činností souvisejících s ochranou ovzduší,

g) požadavky na vedení provozní evidence zvláště velkých, velkých a středních zdrojů,

h) požadavky na hlášení havárií a poruch,

i) požadavky na zpracování souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdroje (dále jen „provozní řád“),

j) požadavky na vedení registrů v rámci informačního systému kvality ovzduší,

k) náležitosti žádosti o stanovisko a povolení.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) emisním hmotnostním tokem – podíl hmotnosti znečišťující látky odváděné ze zdroje do vnějšího ovzduší (dále jen „ovzduší“) a času, po který je tato látka odváděna, vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času; je jím popsána míra vlivu zdroje na kvalitu ovzduší,

b) hmotnostní koncentrací znečišťující látky – množství znečišťující látky vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu odpadního plynu (podíl hmotnosti znečišťující látky a objemu odpadního plynu) za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky,

c) měřením emisí – stanovení hmotnostních toků a hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí měření,

d) výpočtem emisí – stanovení hmotnostních toků emisí látkovou bilancí technologického procesu nebo pomocí emisních faktorů,

e) měrnou výrobní emisí – poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke vztažné veličině stanovený měřením a výpočtem na jednotlivém zařízení nebo souboru zařízení zdroje; vztažnou veličinou bývá zejména hmotnost spáleného paliva nebo množství tepla přivedeného palivem nebo hmotnost vstupní suroviny nebo množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zařízení nebo souboru zařízení zdroje,

f) emisním faktorem – střední měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů,

g) kontinuálním měřením emisí – průběžné měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí prostředků emisního měřicího systému splňujícího požadavky uvedené v příloze č. 6 k této vyhlášce. Emisní měřicí systém se zpravidla skládá ze zařízení pro odběr a úpravu vzorku nebo měřicí trasy, přístrojů pro měření sledovaných složek, přístrojů pro měření stavových a vztažných (referenčních, srovnávacích) veličin, přístrojů pro stanovení průtoku odpadního plynu a zařízení pro sběr, vyhodnocování a třídění naměřených hodnot a prostředků pro jejich registraci, distribuci a uchovávání,

h) kalibrací přístroje – soubor úkonů, které dávají za určených podmínek závislost mezi hodnotami indikovanými měřicím přístrojem a hodnotami sledované veličiny,

i) metrologickou návazností měření – zařazení daného emisního měření do nepřerušené posloupnosti přenosu hodnoty měřené veličiny počínaje etalonem nejvyšší metrologické kvality pro daný účel,

j) ověřením emisního měřicího systému – porovnání hodnot evidovaných v emisním měřicím systému s hodnotami měřenými referenční nebo ekvivalentní metodou, metrologicky navázaným jednorázovým měřením,

k) jednorázovým měřením emisí – měření emisí prováděné pomocí jednotlivých diskontinuálních měření v intervalech a způsobem předepsaným touto vyhláškou; jednorázové měření se provádí manuálním odběrem vzorku a následnou fyzikální, fyzikálně-chemickou nebo chemickou analýzou, nebo přímým měřením přístroji pro kontinuální měření,

l) jednotlivým měřením – jedno měření jedné znečišťující látky v odpadním plynu v trvání od přibližně 1 minuty do 24 hodin, v závislosti na koncentraci znečišťující látky, metodě stanovení a požadavcích této vyhlášky podle příslušných technických norem pro měření emisí nebo podmínek stanovených orgány ochrany ovzduší, jehož postup je uveden v příručce jakosti autorizované osoby podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona,

m) tuhými znečišťujícími látkami – částice různých velikostí, tvaru, původu, složení a struktury, které jsou za teploty a tlaku v komíně, výduchu, výpusti nebo při měření emisí přítomny v odpadním plynu v pevném skupenství a jsou jím unášeny,

n) celkovým organickým uhlíkem (TOC) – celkové množství uhlíku obsaženého v organických sloučeninách, které jsou přítomny v parní a plynné fázi v odpadním plynu, vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky,

o) těžkými kovy – kovy nebo metaloidy, které jsou stabilní a mají měrnou hmotnost vyšší než 4 500 kg.m^-3, a jejich sloučeniny,

gg) fugitivní emisí – vnášení znečišťujících látek do životního prostředí, kdy nelze měřením určit všechny veličiny nutné k výpočtu hmotnostního toku. Tento pojem zahrnuje zejména emise látek uvolňované do atmosféry okny, dveřmi, větracími průduchy a podobnými otvory, netěsnostmi rozvodů a armatur a veškeré emise vznikající při provozu zdrojů z volného prostranství,

p) persistentními organickými látkami (POP) – organické látky, které vykazují toxické vlastnosti, jsou persistentní, bioakumulují se, dochází u nich k depozicím a k dálkovému přenosu v ovzduší a je u nich pravděpodobný významný škodlivý vliv na lidské zdraví nebo škodlivé účinky na životní prostředí,

ii) normálními stavovými podmínkami – teplota 273,15 K (0 °C) a tlak 101,325 kPa.

hh) odpadním plynem – plyn s obsahem znečišťujících látek, který je odváděn nebo který uniká do venkovní atmosféry ze zdrojů znečišťování; jsou to zejména spaliny, odpadní vzdušina, technologické odplyny, případně jiné plynné látky,

ff) jmenovitě určeným zdrojem – významný zdroj uvedený v § 17 nebo ve zvláštním právním předpisu,¹) pro který platí zvláštní požadavky na měření emisí,

ee) havárií zdroje – nenadálý nebo neočekávaný stav, při němž bezprostředně a výrazně vzrostou emise znečišťujících látek a zdroj nelze zpravidla regulovat ani zastavit běžnými technickými postupy,

dd) zařízením – spalovací nebo výrobní technologické zařízení, které může být samostatným zdrojem znečišťování ovzduší nebo může společně s dalšími zařízeními (skupina kotlů nebo skupina technologických úseků) tvořit zdroj znečišťování,

cc) provozovnou – stavebně samostatný objekt nebo výrobně samostatný úsek (provozní celek), kde je umístěn zdroj nebo více zdrojů, provozovaných jedním provozovatelem,

Hlava 2

SEZNAM ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A JEJICH STANOVENÝCH SKUPIN, KATALOG ZDROJŮ, OBECNÉ EMISNÍ LIMITY A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ
(K § 5 odst. 12 a § 13 odst. 8 zákona)

§ 3

Seznam znečišťujících látek

Seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin (§ 5 odst. 12 zákona) je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.

§ 4

Katalog kategorií, skupin a podskupin zdrojů

(1) Obsah a náležitosti katalogu kategorií, skupin a podskupin zdrojů uvádí příloha č. 3 k této vyhlášce.

(2) Způsob stanovení kategorie zdrojů nezahrnutých v odstavci 1 se provádí podle náležitostí uvedených ve zvláštním právním předpisu.¹)

§ 5

Obecné emisní limity

(1) Obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin a přípustná tmavost kouře a emisní limity jsou uvedeny v přílohách č. 1 a č. 2 k této vyhlášce.

§ 6

Poskytování a zpřístupňování informací

(1) Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „provozovatel“) poskytují informace všem příslušným orgánům ochrany ovzduší nejpozději ve lhůtě do patnácti kalendářních dnů, nebo bezodkladně, pokud na poskytované informaci závisí ochrana lidského zdraví, životního prostředí nebo důležitého veřejného zájmu žadatelem o informaci zdůrazněného, včetně dotazu orgánu Evropské komise podle § 37 odst. 1 zákona.

(2) Seznam držitelů platného osvědčení podle § 15 zákona se zpřístupňuje ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (dále jen „Věstník ministerstva“).

(3) Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) poskytuje informace z registru regulovaných látek a osob, které s nimi zacházejí (§ 32 odst. 8 zákona).

(4) Seznam závazných metod pro zpracování rozptylových studií podle § 17 odst. 5 zákona stanoví zvláštní právní předpis²) spolu s referenčními metodami pro zpracování rozptylových studií a aktualizuje se o nově schválené metody. Aktualizovaný seznam se zpřístupňuje ve Věstníku ministerstva.

(5) V případě, že ze zvláštních právních předpisů nebo právních předpisů Evropských společenství vyplynou povinnosti poskytovat nové nebo rozšířené informace, dohodne ministerstvo s příslušnými orgány ochrany ovzduší způsob jejich zpřístupňování, který bude oznámen ve Věstníku ministerstva.

(6) Seznam technických norem pro měření emisí a požadavků na emisní měřicí systémy je uveden v přílohách č. 5 a č. 6 k této vyhlášce. Tento seznam se doplňuje o nově přijaté normy. Změny seznamu jsou zpřístupňovány ve Věstníku ministerstva.

(7) Oznámení o podání žádosti o povolení podle § 17 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 2 písm. c) zákona u nové spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení nebo u jejich podstatných změn, s informací o místě, kde lze do této žádosti včetně všech stanovených náležitostí nahlížet, zpřístupní příslušné orgány ochrany ovzduší, na jejichž územním obvodu je nebo má být zařízení umístěno, na portálu veřejné správy a svých úředních deskách na 30 dnů. V této době může každý podat příslušnému orgánu své připomínky k žádosti. Příslušný orgán ochrany ovzduší před vydáním povolení připomínky posoudí. Stejným způsobem jsou zpřístupněna i vydaná povolení, jakož i jejich veškeré následné změny nebo dodatky. Oznámení o podání žádosti o schválení plánu snižování emisí u zdroje podle § 54 odst. 10 zákona s informací o místě, kde lze do této žádosti včetně všech stanovených náležitostí nahlížet, zpřístupní příslušné orgány ochrany ovzduší, na jejichž územním obvodu je zdroj umístěn, na portálu veřejné správy a svých úředních deskách na 30 dnů. V této době může každý podat příslušnému orgánu své připomínky k žádosti. Příslušný orgán ochrany ovzduší před schválením plánu připomínky posoudí. Stejným způsobem jsou zpřístupněna i schválená vyhotovení plánu.

(8) Provozovatelé spaloven a spoluspalovacích zařízení se jmenovitou provozní kapacitou 2 tuny odpadu za hodinu a více zpřístupní veřejnosti roční zprávu o jejich provozu. Zpráva obsahuje zejména údaje o druzích a ročních hmotnostních tocích spálených odpadů, o vypouštěných znečišťujících látkách, o plnění emisních limitů, o množství a způsobu odstraňování odpadu po spálení a o veškerých odchylkách od schváleného provozního řádu.

Hlava 3

ZPŮSOB ZJIŠŤOVÁNÍ EMISÍ A TECHNICKÉ PROSTŘEDKY PRO MĚŘENÍ EMISÍ ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK, MĚŘENÍ TMAVOSTI KOUŘE, EMISÍ PACHOVÝCH LÁTEK A ZPŮSOB STANOVENÍ PŘÍPUSTNÉ MÍRY OBTĚŽOVÁNÍ ZÁPACHEM, MĚŘENÍ EMISÍ U JMENOVITĚ URČENÝCH ZDROJŮ
(K § 9 odst. 10 zákona)

§ 7

(1) Emise se zjišťují měřením, popřípadě výpočtem, pokud se od měření upustilo v případech uvedených v odstavci 10.

(2) Emise zjišťované měřením prokazují provozovatelé jednorázovým měřením nebo kontinuálním měřením a výpočtem s použitím výsledků těchto měření.

(3) Emise zjišťované výpočtem prokazují provozovatelé podle § 9 odst. 1 zákona bilancí technologického procesu nebo s použitím emisních faktorů. Emisní faktory pro vybrané spalovací zdroje a ostatní zdroje jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu¹) a v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(4) Měřením se zjišťují emise jen těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro něž má daný zdroj určeny emisní limity specifické nebo obecné uplatněné postupem podle § 9 odst. 4 zákona. Toto ustanovení neplatí pro jmenovitě určené zdroje podle § 17.

(5) Odběr vzorků nebo měření se provádí podle § 9 odst. 2 zákona v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku, tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů. Odběr vzorků fugitivních emisí se provádí podle požadavků této vyhlášky, příslušných technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených orgány ochrany ovzduší.

(6) Vybudování místa pro odběr vzorku nebo měření emisí (měřicí místo) a jeho udržování v provozuschopném stavu zajišťuje provozovatel [§ 11 odst. 1 písm. j) zákona] v souladu s technickými normami uvedenými v přílohách č. 5 a č. 6 k této vyhlášce a zabezpečí je z hlediska bezpečnosti práce podle zvláštního právního předpisu.³) V souladu s těmito přílohami se měřicí místo vybaví odběrovými přírubami.

(7) Schválení měřicího místa Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „inspekce“) je součástí podmínek kolaudačního nebo jiného obdobného rozhodnutí. Popis měřicího místa se uvádí v provozním řádu zdroje.

(8) Způsob sledování provozu zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku kontinuálního měření uvádí provozovatel v provozním řádu zdroje.

(9) Zařízení, která jsou provozována pouze po dobu v úhrnu nepřekračující 700 hodin v kalendářním roce a jsou pro taková použití předem označena a evidována inspekcí, nemusejí být kontinuálním měřením vybavena, i kdyby jinak takové povinnosti podléhala.

(10) Od měření emisí znečišťujících látek lze upustit v případech, kdy nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší. Tímto ustanovením není dotčena povinnost provozovatelů zdrojů podle § 9 odst. 1 zákona a § 12 odst. 1 písm. f) zákona. Způsob měření projedná provozovatel s orgánem kraje.

(11) U spalovacích zdrojů sestávajících z většího počtu spalovacích zařízení (například kotlů), která mají významně odlišné technické parametry (výkon, palivo, technickou konstrukci, dobu provozování v průběhu kalendářního roku, odvod spalin), může provozovatel projednat s inspekcí stanovení individuálního měřicího plánu zdroje, který je uveden v provozním řádu zdroje.

§ 8

Jednorázové měření

(1) Jednorázové měření se provádí u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů tak, aby byly stanoveny emise každého jednotlivého zařízení zdroje
a to do 3 měsíců od vzniku některé ze skutečností uvedených pod písmeny a) až c). Místa odběru vzorků nebo měření emisí jsou popsána v provozním řádu zdroje nebo v případě, že u zdroje se provozní řád nezpracovává, v rozhodnutí inspekce podle § 7 odst. 7.

a) ke dni stanovenému v povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona při uvádění zařízení do provozu,

b) po každé záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného provozního řádu,

c) po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zařízení zdroje, který by mohl vést ke změně emisí,

(2) Jednorázové měření v místech odběru vzorků nebo měření stanovená podle odstavce 1 se dále provádí

a) u zvláště velkých zdrojů dvakrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí 3 měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud tato povinnost není stanovena zvláštním právním předpisem¹) nebo přílohou č. 14 k této vyhlášce jinak,

b) u velkých zdrojů jedenkrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí 6 měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud není stanoveno zvláštním právním předpisem¹) jinak,

c) u středních zdrojů jednou za 3 kalendářní roky, ne dříve než po uplynutí 18 měsíců od data předchozího měření, a to u kotlů spalujících tuhá, kapalná nebo plynná paliva o tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW a dále u zdrojů, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu,

d) u středních zdrojů nespadajících pod písmeno c) jednou za 5 kalendářních roků, ne dříve než po uplynutí 30 měsíců od data předchozího měření.

(3) Termín, rozsah měření a autorizovanou osobu, která bude měření provádět, oznámí provozovatel písemně inspekci nejpozději 14 dní před datem zahájení měření. Případné změny oznámení provozovatel ohlásí inspekci neprodleně; v případě změny termínu měření postupuje provozovatel v dohodě s inspekcí.

(4) Jednorázovým měřením se stanovují emise znečišťujících látek, pro něž má daný proces určeny emisní limity, pokud pro ně není stanovena povinnost měřit kontinuálně. Odchylně od tohoto ustanovení se povinnost měření upravuje u jmenovitě určených zdrojů stanovených zvláštním právním předpisem¹) a v § 17.

(5) Pro jednorázové měření emisí lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % emisního limitu. Technické normy jednorázového měření obsahuje příloha č. 5 k této vyhlášce.

(6) Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím autorizované osoby.

(7) Jednorázové měření u zdroje lze nahradit měřením kontinuálním, a to na základě žádosti provozovatele. V tomto případě postupuje provozovatel podle § 11 a 12.

§ 9

Provedení jednorázového měření

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádí
Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro měření emisí a požadavky této vyhlášky, technickými normami pro měření emisí uvedenými v příloze č. 5 k této vyhlášce a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší. Při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření se měření provádí po celou dobu podle odstavců 2 a 3.

a) nejméně 3 jednotlivá měření u zdrojů s neměnnými provozními podmínkami,

b) nejméně 6 jednotlivých měření u zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami, nebo

c) více jednotlivých měření u zdrojů s periodickým, přerušovaným, šaržovým způsobem výroby, tak, aby měření postihlo celý časový interval cyklu nebo šarže.

(2) Minimální doba jednorázového měření podle § 8 odst. 1
Pokud nelze u zdroje dosáhnout z technických důvodů maximálního projektovaného výkonu, provede se měření při maximálním dosažitelném výkonu zdroje. Zvýšení výkonu zdroje po datu měření se hodnotí jako významný a trvalý zásah do konstrukce zdroje.

a) je 6 hodin u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů při maximálním projektovaném výkonu zdroje, nebo

b) je u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se měření provádí po celou dobu trvání cyklu při maximálním projektovaném výkonu zdroje. Trvá-li cyklus nejdéle 4 hodiny, musí jednorázové měření zahrnovat nejméně 3 šarže, pokud je možno je provést během jednoho dne. Trvá-li jeden cyklus déle než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu při jmenovitém výkonu zdroje.

(3) Minimální doba jednorázového měření podle § 8 odst. 2

a) je 6 hodin u středních zdrojů při obvyklém provozním výkonu zdroje, kterým se rozumí výkon za nepřetržitého využití zařízení zdroje s dosažením produkce, která je z hlediska ekonomických a obchodních podmínek provozovatele v období od posledního autorizovaného měření průměrná a obvyklá,

b) je 6 hodin u zvláště velkých a velkých zdrojů s neměnnými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje,

c) je 12 hodin u zvlášť velkých a velkých zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje, nebo

d) je u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se měření provádí po celou dobu trvání cyklu při obvyklém provozním výkonu zdroje. Trvá-li cyklus nejdéle 4 hodiny, zahrnuje jednorázové měření nejméně 3 šarže, pokud je možno je provést během jednoho dne. Trvá-li jeden cyklus déle než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu při obvyklém provozním výkonu zdroje.

(4) U spalovacích zdrojů s kotli o jmenovitém tepelném výkonu každého z nich nižším než 5 MW spalujícími výhradně lehký topný olej, zemní plyn nebo paliva LPG lze hmotnostní koncentrace oxidu uhelnatého a oxidů dusíku zjišťovat také potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými snímači.

(5) Při jednorázovém měření na zdrojích podle odstavce 4 se provádí na každém zařízení (kotli) zdroje nejméně

a) 3 jednotlivá měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s neměnnými provozními podmínkami,

b) 6 jednotlivých měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s proměnnými provozními podmínkami.

(6) Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m^-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným výhradně pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek. Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím, v souladu s požadavky této vyhlášky, technickými normami pro měření emisí podle příloh č. 5 a č. 6 k této vyhlášce a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší, minimálně však v trvání nepřetržitě 30 minut pro každé jednotlivé dílčí měření.

§ 10

Vyhodnocení jednorázového měření

(1) Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Schopnost zdroje dodržovat emisní limit je prokázána, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu, pokud zvláštní právní předpis¹) nestanoví jinak. Obdobně se hodnotí dodržení emisního limitu, je-li vyjádřen jinou měřitelnou veličinou než koncentrací znečišťující látky.

(2) U jednorázového měření koncentrace znečišťujících látek prováděného přístroji pro kontinuální měření se emisní limit považuje za dodržený, je-li aritmetický průměr třicetiminutových středních hodnot vypočtený podle odstavce 5 menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá třicetiminutová střední hodnota zjištěné koncentrace znečišťující látky je menší než 120 % emisního limitu, pokud zvláštní právní předpis¹) nestanoví jinak.

(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces. Je-li hodnota měrné výrobní emise současně stanovena u zdroje jako emisní limit, je její případné překročení prokázané na základě výsledků jednorázového měření považováno za překročení emisního limitu.

(4) Jednorázové měření koncentrace znečišťujících látek manuálními metodami se vyhodnotí jako střední hodnoty za dobu odběru vzorku vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a vážený průměr těchto hodnot za celé měření.

(5) Jednorázové měření koncentrace znečišťujících látek přístroji pro kontinuální měření se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(6) Jednorázové měření koncentrace oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými snímači na zdroji s kotli o jmenovitém výkonu každého z nich nižším než 5 MW spalujícími výhradně lehký topný olej, zemní plyn nebo paliva LPG se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 15 minut měření při provozu hořáku kotle vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(7) Na základě výsledků jednorázového měření se stanoví měrná výrobní emise znečišťující látky, nebo stanovené skupiny znečišťujících látek. Součinem měrné výrobní emise a počtu jednotek vztažné veličiny dosaženého v průběhu kalendářního roku se vypočte roční hmotnostní tok (roční emise) znečišťující látky.

§ 11

Kontinuální měření

(1) Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu. Ustanovení § 8 odst. 1 tím není dotčeno.

(2) U zdrojů uvedených v odstavci 1 se kontinuálním měřením zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok překračuje při maximálním projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu hodnoty

a) 200 t tuhých znečišťujících látek,

b) 1000 t oxidu siřičitého,

c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor,

d) 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,

e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,

f) 1 t sulfanu,

g) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor, nebo

h) 50 t oxidu uhelnatého.

(3) Odchylně od ustanovení odstavců 1 a 2 se povinnost kontinuálního měření upravuje u jmenovitě určených zdrojů stanovených zvláštním právním předpisem¹) a v § 17.

(4) Současně s hodnotami koncentrací znečišťujících látek se kontinuálně měří hodnoty objemového toku odpadního plynu, tlaku a teploty, koncentrace kyslíku a dalších plynných látek v případě, že je to pro porovnání s emisním limitem a pro stanovení emisního hmotnostního toku potřebné. Dále se současně měří vlhkost, která může být zjišťována i prostředky pro jednorázové měření.

(5) Data zjišťovaná kontinuálním měřením se chrání proti pozměňování a poskytují se ve formě uvedené v § 12.

(6) Analytické metody kontinuálního měření a technické požadavky na emisní měřicí systémy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce. Technické požadavky v odpovídajícím rozsahu a vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin.

(7) Pro měření se používá emisního měřicího systému, který je schopen stanovit hmotnostní koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % emisního limitu.

(8) Údržba emisního měřicího systému a zajištění správnosti funkce přístrojů se provádí v souladu s § 11 odst. 1 písm. j) zákona postupem a ve lhůtách, které jsou stanoveny výrobcem zařízení. Zásady činností a lhůty se uvádí v provozním řádu zdroje.

(9) Přístroje emisního měřicího systému musí být pravidelně kalibrovány podle požadavků zvláštního právního předpisu.⁴) Správnost údajů kontinuálního měření se ověří jednorázovým měřením provedeným autorizovanou osobou nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn.

§ 12

Vyhodnocení kontinuálního měření

(1) Při vyhodnocování kontinuálního měření se použije tento postup

a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte třicetiminutová střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových a vztažných podmínkách. Za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného třicetiminutového intervalu,

b) třicetiminutové střední hodnoty se roztřídí pomocí počítače do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu. Zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu,

c) ze třicetiminutových středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a porovná se s hodnotou emisního limitu; překročení se zaznamená.

(2) Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 musí být kdykoliv přístupné, výstupy z nich se zpracovávají denně. Dále se v poslední den kalendářního roku zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který musí být uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a musí být vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. b) a c).

(3) Při použití kontinuálního měření emisí se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky

a) roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,

b) 95 % všech třicetiminutových středních hodnot je nižší než 120 % hodnoty emisního limitu,

c) všechny třicetiminutové střední hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu,

d) pro zvláště velké spalovací zdroje s jmenovitým tepelným příkonem 50 MW a vyšším žádná z měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech čtyřicetiosmihodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu. Čtyřicetiosmihodinovou střední hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních středních hodnot. Pro výpočet čtyřicetiosmihodinové střední hodnoty se použijí denní střední hodnoty počínaje 1. lednem a končíce 31. prosincem kalendářního roku, přičemž pro výpočet čtyřicetiosmihodinové střední hodnoty může být každý ze dnů v roce použit pouze jednou. Osamocené denní průměry v průběhu roku se pro výpočet čtyřicetiosmihodinové střední hodnoty nesčítají.

(4) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje znečišťování v kalendářním roce.

(5) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu.

(6) Odlišně od postupu podle odstavců 1 až 5 se vyhodnocení kontinuálního měření u některých zdrojů provede, je-li tak výslovně stanoveno ve zvláštním právním předpisu.¹)

(7) Při vyhodnocování kontinuálního měření průtoku (objemového toku) odpadního plynu se použije tento postup

a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte třicetiminutová střední hodnota objemového toku odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách. Za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného třicetiminutového intervalu a

b) z třicetiminutových středních hodnot objemového toku odpadního plynu a denní doby provozu zdroje se vypočte celkový objem odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách vypuštěného do ovzduší za den.

(8) Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 7 písm. b).

§ 13

Výpočet množství vypouštěných znečišťujících látek

(1) Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 7 odst. 10, a to

a) bilancí technologického procesu jako rozdíl mezi hmotnostními toky znečišťující látky do procesu vstupujícími a hmotnostními toky znečišťující látky z procesu vystupujícími jinými cestami než emisí do ovzduší a obsaženými ve výrobku se zohledněním jejich chemických a fyzikálních změn v procesu, nebo

b) použitím emisních faktorů jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo ve zvláštním právním předpisu¹) a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku. Pro zdroje, které nemají emisní faktor stanovený, nelze tento postup použít.

(2) U zdrojů, na něž se nevztahuje odstavec 1, se, pokud tak stanoví ministerstvo, zjišťuje množství vypouštěných znečišťujících látek, které je předmětem zpřístupňování informací podle § 37 zákona, a proto je vykazováno v souhrnné provozní evidenci, a to

a) použitím emisních faktorů jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo ve zvláštním právním předpisu¹) a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku. Pro zdroje, které nemají emisní faktor stanovený, nelze tento postup použít,

b) použitím měrné výrobní emise stanovené orgánem ochrany ovzduší pro daný zdroj pro znečišťující látky.

§ 14

Měření tmavosti kouře

Měření tmavosti kouře se provádí metodou podle Ringelmanna nebo Bacharacha. Postup a náležitosti měření podle těchto metod uvádí příloha č. 11 k této vyhlášce.

§ 16

Měření emisí azbestu

(1) Měřením jsou sledována azbestová vlákna o délce větší než 5 mikrometrů, průměru menším než 3 mikrometry a poměru délky vlákna k průměru vlákna vyšším než 3 : 1.

(2) Odběr vzorku pro stanovení počtu vláken azbestu se provádí způsobem identickým s odběrem vzorku pro stanovení tuhých znečišťujících látek podle příslušných technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených v rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší.

(3) Použitý membránový filtrační materiál pro záchyt vláken azbestu musí mít hladký povrch (nesmí obsahovat vlákna), definovanou poréznost a splňovat podmínky pro následnou mikroskopickou analýzu.

(4) Stanovení vláken azbestu v odebraných vzorcích se provádí metodou optické mikroskopie pro počet vláken vyšší než 3.10⁵ m^-3 a metodou elektronové mikroskopie pro počet vláken nižší než 3.10⁵ m^-3 podle technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených v rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší.

§ 15

§ 17

Měření u jmenovitě určených zdrojů

(1) Jmenovitě určené zdroje jsou

a) zdroje spalující tuhá nebo kapalná paliva v elektrárnách, teplárnách, plynárnách a v průmyslových kotlích s jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW,

b) zařízení na pražení nebo sintrování (aglomeraci) kovových rud (včetně sulfidických) s kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti,

c) zařízení pro výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavba, včetně elektrických obloukových pecí) včetně kontilití s kapacitou nad 2,5 t/hod.,

d) slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t/den,

e) zařízení pro výrobu mědi, olova a zinku z rud, koncentrátů nebo sekundárních surovin metalurgickými procesy s kapacitou nad 30 t kovu denně pro primární zařízení a 15 t kovu denně pro sekundární zařízení nebo pro jakoukoli primární výrobu rtuti,

f) zařízení pro tavení (zejména rafinaci, slévárenské odlévání) včetně výroby slitin mědi, olova, hliníku a zinku, včetně regenerovaných produktů, s kapacitou tavení nad 4 t/den pro olovo nebo 20 t/den pro měď, hliník a zinek,

g) zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou nad 500 t/den nebo v jiných pecích s výrobní kapacitou nad 50 t/den.

(2) U těchto zdrojů se zjišťují jednorázovým měřením bez přihlédnutí k § 9 odst. 4 zákona

a) emise těžkých kovů, a to kadmia a jeho sloučenin vyjádřených jako kadmium (Cd), rtuti a jejích sloučenin vyjádřených jako rtuť (Hg), olova a jeho sloučenin vyjádřených jako olovo (Pb), arsenu a jeho sloučenin vyjádřených jako arsen (As),

b) emise polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF), a to individuální toxické kongenery v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce. Toxicita je vyjádřena ekvivalentním množstvím 2,3,7,8 TCDD (TEQ). Množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství výše uvedených toxických kongenerů vypočtených jako součin analyticky stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného faktoru ekvivalentní toxicity (I-TEF) podle přílohy č. 1 k této vyhlášce,

c) emise polychlorovaných bifenylů (PCB), a to individuální toxické kongenery v rozsahu přílohy č. 1 k této vyhlášce. Emise se vyjádří jako celková hmotnost uvedených toxických kongenerů,

d) emise polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), a to fluoranten, pyren, benz[a]antracen, chrysen, benz[b]fluoranten, benz[k]fluoranten, benz[a]pyren, indeno[1,2,3,-c,d]pyren, dibenz[ah]antracen, benzo[g,h,i]perylen.

(3) U zdrojů výroby vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm. g) a odstavce 2, takto

a) při výpalu vápna, cementářského slínku a magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku (v přepočtu na oxid dusičitý) a oxidu siřičitého každé z těchto látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/h; funkce odlučovačů tuhých znečišťujících látek musí být průběžně sledována,

b) u šachtových pecí s vnitřním topením se zjišťují emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku (v přepočtu na oxid dusičitý) a oxidu siřičitého jednorázovým měřením tak, aby byly získány hodnoty hmotnostních toků emisí odpovídající celému zavážecímu cyklu,

c) u mlecích zařízení a chladičů při výrobě vápna, cementu a zpracování magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/h. Funkce odlučovačů je však průběžně sledována a evidována,

d) na základě souhlasu inspekce lze od kontinuálního měření emise oxidu siřičitého podle písmena a) upustit za předpokladu, že hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého zjištěná z materiálové bilance a ověřená jednorázovým měřením je nižší než 50 % hodnoty emisního limitu,

e) provozovatel zjišťuje roční emisi oxidu uhelnatého, kterou vykazuje v souhrnné provozní evidenci.

(4) Jednorázové měření u znečišťujících látek podle odstavce 2 se provádí při obvyklém provozním výkonu zdroje při prvním uvedení zdroje do provozu a dále jednou za 3 kalendářní roky nebo po každé záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného provozního řádu nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. U zjišťování emisí jiných znečišťujících látek nejsou tím dotčena jiná ustanovení hlavy III této vyhlášky a § 9 zákona.

(5) U výroby oxidu titaničitého včetně navazujících výrob musí být v okolí zdroje prováděno reprezentativní nepřetržité ověřování imisních koncentrací tuhých znečišťujících látek a dále oxidu siřičitého, je-li aplikován sulfátový proces, nebo chloru při použití chlorového procesu. Tím nejsou dotčena ustanovení zvláštního právního předpisu.¹)

§ 18

Protokol o autorizovaném měření, závěry rozptylových studií a odborných posudků

(1) O provedení měření emisí, stavových a vztažných veličin, o ověření správnosti kontinuálního měření znečišťujících látek, měření účinnosti spalovacího procesu u malých spalovacích zdrojů a kontrole stavu spalinových cest podle zvláštního právního předpisu¹) zpracovává autorizovaná osoba protokol. Požadavky na obsah protokolu stanoví přílohy č. 12 a č. 15 k této vyhlášce.

(2) Protokol vystavuje osoba s autorizací podle § 15 zákona. Jeho vyhotovení předává provozovateli stacionárního zdroje a inspekci, v případě protokolu podle přílohy č. 15 k této vyhlášce orgánu obce a pověřené právnické osobě. Protokol obsahuje vyhodnocení výsledků měření podle bodu 6 přílohy č. 12 k této vyhlášce. Porovnání výsledků měření se v protokolu uvádí jako samostatná část zpracovaná podle osnovy, kterou předá autorizovaným osobám inspekce.

(3) Autorizovaná osoba opatřuje zpracované měřicí protokoly, rozptylové studie, posudky nebo provozní dokumentaci kromě svého jména, příjmení, adresy bydliště (u právnické osoby název, forma, sídlo), vlastnoručního podpisu (podpisu odpovědného zástupce) a rozsahu oprávnění také datem a číslem jednacím jemu vydaného osvědčení.

(4) Závěry odborného posudku podle § 17 odst. 5 zákona musí obsahovat, v případě, že doporučí vydání povolení k příslušné žádosti, jednoznačné a řádně odůvodněné vyjádření autorizované osoby o tom, že použité řešení splňuje požadavky zákona a že, pokud se jedná o výstavbu nových zdrojů nebo modernizaci nebo rozšíření zdrojů již provozovaných, jsou pro jeho realizaci voleny nejlepší dostupné techniky nebo technologie za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) zákona.

(5) Závěry rozptylové studie podle § 17 odst. 5 zákona musí obsahovat, v případě, že doporučí vydání povolení k příslušné žádosti, jednoznačné a řádně odůvodněné vyjádření autorizované osoby o tom, že použité řešení obsahuje řešení nejvýhodnější z hlediska ochrany ovzduší a splňuje požadavky § 6 odst. 1 a 7 a § 7 odst. 9 zákona a že v důsledku realizace stavby zdroje a jeho uvedení do provozu nemůže docházet k překročení imisních limitů.

Hlava 4

PODMÍNKY K UDĚLOVÁNÍ AUTORIZACE OSOB, KVALIFIKAČNÍ POŽADAVKY A OSVĚDČENÍ O AUTORIZACI
(K § 15 odst. 14 zákona)

§ 19

Podmínky k udělení autorizace

(1) Orgánem, který uděluje osvědčení o autorizaci, je ministerstvo, které zřizuje autorizační komisi a v jejím rámci zkušební komise pro jednotlivé druhy autorizovaných činností podle § 15 odst. 1 zákona.

(2) Ministerstvo posuzuje všechny předložené doklady příslušné dle druhu autorizace podle § 15 odst. 3 až 6 zákona a rozsah znalostí podle odstavce 3. Při udělování autorizace zejména posoudí

a) zajištění systému kvality měření na základě předloženého dokladu podle § 15 odst. 3 písm. i) zákona,

b) metrologickou návaznost měřidel podle § 15 odst. 3 písm. i) zákona na základě předložených kalibračních listů měřidel podle zvláštního právního předpisu,⁴) seznamu referenčních materiálů a standardů užívaných žadatelem, včetně jejich metrologických charakteristik,

c) příručku jakosti předloženou podle § 15 odst. 3 písm. h) zákona včetně v ní uvedených skutečností.
Při ověřování skutečností uváděných v žádosti se využijí v případě potřeby podklady inspekce.

(3) Rozsah znalostí (§ 15 odst. 7 a 8 zákona) podmiňujících vydání osvědčení o autorizaci ministerstvem se prokazuje

a) předložením dokladu o vzdělání příslušného směru a doložením příslušné délky praxe žadatele nebo odpovědného zástupce žadatele o autorizaci; v případě, že žadatel nebo jeho odpovědný zástupce nemohl doložit potřebnou délku praxe, ale splnil veškeré další požadavky, může autorizační komise učinit výjimku s tím, že v tomto případě bude osvědčení o autorizaci vydáno na dobu ne delší než jeden rok,

b) předložením dokladů, ne starších než 4 roky, o úspěšném absolvování odborného kurzu podle § 20 určeného osobám, které se budou bezprostředně podílet na odběru vzorků a měření na zdroji [§ 15 odst. 3 písm. c) zákona],

c) zkouškou žadatele nebo odpovědného zástupce žadatele podle odstavce 4.

(4) Znalosti žadatelů se ověřují zkouškou před zkušební komisí. Zkušební komise má lichý počet členů, nejméně však pět.

(5) Zkušební komisi tvoří předseda a další členové. Termín zkoušky, rozsah požadovaných znalostí a jednotný zkušební řád bude žadatelům oznámen písemně.

(6) Ke zkoušce bude pozván každý žadatel, který podá žádost o autorizaci, splní požadavky § 15 odst. 3 až 6 zákona příslušné podle druhu autorizace a má plnou způsobilost k právním úkonům.

(7) Práva a povinnosti zkušební komise, jakož i způsob provádění a hodnocení zkoušky upravuje zkušební řád vydaný ministerstvem.

(8) Komise ústně oznámí v den zkoušky žadateli výsledek zkoušky.

(9) Autorizovaná osoba, která podá žádost o prodloužení platnosti osvědčení o autorizaci podle § 15 odst. 10 zákona, přiloží k dokladům podle druhu autorizované činnosti také

a) nejméně pět protokolů o autorizovaném měření jí vydaných v období od udělení stávajícího autorizačního osvědčení, nebo

b) nejméně čtyři rozptylové studie jí vydané v období od udělení stávajícího autorizačního osvědčení, nebo

c) nejméně čtyři odborné posudky jí vydané v období od udělení stávajícího autorizačního osvědčení.

(10) Pokud autorizovaná osoba podá žádost podle § 15 odst. 10 zákona po uplynutí platnosti stávajícího osvědčení o autorizaci, bude toto podání přijato jako žádost o novou autorizaci. Platnost odstavce 9 není tímto dotčena.

§ 20

Odborný kurz

(1) Za odborný kurz k zajištění požadavků § 15 odst. 3 písm. c) a odst. 4 zákona se považuje kurz uznaný ministerstvem. Osnovy, program a závěrečné písemné testy odborného kurzu schvaluje ministerstvo, které stanoví kritéria pro určení úspěšnosti v závěrečném testu. Součástí osnov a programů je ověření znalostí právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí s přihlédnutím k předmětu autorizace. Ministerstvo dohlíží na odbornou úroveň kurzu a na nestrannost při posuzování úspěšnosti absolvování.

(2) Odborný kurz se ukončuje písemným testem. Ministerstvo určuje kritérium pro uznání úspěšnosti absolventa kurzu v testu. Potvrzení o úspěšném absolvování kurzu vydá pořadatel odborného kurzu.

§ 21

Osvědčení o autorizaci

(1) Osvědčení o autorizaci, případně záporné rozhodnutí ve věci žádosti bude žadateli vydáno nejpozději do 30 dnů od absolvování zkoušky podle § 19 odst. 4.

(2) Osvědčení o autorizaci obsahuje

a) jméno a příjmení, adresu trvalého pobytu, datum narození a rodné číslo osoby, která splnila podmínky podle odstavce 1, jde-li o fyzickou osobu, nebo název, právní formu, sídlo, IČO a statutární orgán a odpovědného zástupce pro výkon autorizovaných činností, který úspěšně složil zkoušku podle § 19 odst. 4, jde-li o právnickou osobu,

b) číslo jednací a datum vydání osvědčení,

c) osvědčovací výrok, ve kterém bude uveden název a rozsah činností, k nimž je držitel osvědčení autorizován,

d) otisk razítka ministerstva,

e) podpisy zmocněného zástupce ministerstva a předsedy autorizační komise.

(3) Seznam autorizovaných osob bude zpřístupněn veřejnosti ve Věstníku ministerstva.

(4) Dojde-li u autorizované osoby ke změně osob podílejících se na měření, je to považováno za změnu údajů podle § 16 odst. 4 zákona.

Hlava 5

PROVOZNÍ EVIDENCE A POSKYTOVÁNÍ ÚDAJŮ, PROVOZNÍ ŘÁDY, HLÁŠENÍ HAVÁRIÍ A PORUCH
(K § 13 odst. 8 zákona)

§ 22

Provozní evidence a poskytování údajů

(1) Provozní evidence je záznam o provozu zdroje vedený jeho provozovatelem. Je rovněž základním zdrojem údajů pro zpracování databází informačních systémů o stacionárních zdrojích a jejich emisích a k hodnocení účinků zdrojů na životní prostředí. Údaje o zdrojích a jejich emisích se zajišťují podle § 13 odst. 1 zákona a jsou vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší.

(2) Provozní evidence se vede samostatně pro každý jednotlivý zvláště velký, velký a střední zdroj. Její součástí jsou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů vedených pro každé jednotlivé zařízení zdroje a dále provozní údaje tohoto zdroje. V případě středního spalovacího zdroje, který obsahuje výhradně spalovací zařízení se jmenovitými tepelnými výkony do 0,2 MW, se výše uvedené záznamy vedou pro zdroj jako celek.

(3) V provozní evidenci se zaznamenávají

a) stálé údaje nutné k identifikaci provozovny a zdroje a proměnné údaje o provozu zařízení a technologie, o jakosti a spotřebě paliva, surovin a odpadů včetně spoluspalovaných odpadů, o výrobě, o zařízení k omezování emisí, o emisích a způsobu a výsledcích zjišťování jejich množství, o provozu měřicích přístrojů, a to v rozsahu uvedeném v přílohách č. 5, č. 6, č. 7 a č. 9 k této vyhlášce,

b) údaje o poruchách, způsobu jejich odstranění; dále údaje o haváriích a způsobu jejich likvidace,

c) údaje nezbytné pro vedení registrů podle § 26 a 27,

d) údaje o náležitostech plnění plánu snížení emisí, dodržování stanoveného emisního stropu a o plnění plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe podle § 5 odst. 8 zákona.

(4) Souhrnná provozní evidence obsahuje přehled všech stálých údajů a průměrných hodnot všech proměnných údajů. Souhrnnou provozní evidenci zpracovávají provozovatelé samostatně pro každou provozovnu podle vzoru poskytnutého příslušným orgánem ochrany ovzduší každý rok a předávají ji tomuto orgánu k datu stanovenému pro splnění oznamovací povinnosti podle § 13 odst. 4 a 5 zákona. Provozní evidence a související doklady provozovatel zdroje archivuje po dobu 5 let.

(5) Provozovatel v souladu s § 11 odst. 1 písm. f) zákona oznamuje údaje o zahájení a trvalém ukončení provozu, včetně změn podmínek provozování zdrojů, a to do 15 dnů od vzniku těchto skutečností,

a) inspekci (zvláště velké, velké a střední zdroje),

b) příslušnému orgánu ochrany ovzduší, na jehož území se zdroj nachází (střední zdroje).

§ 23

Provozní evidence u spaloven odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu

Provozní evidenci podle § 11 odst. 1 písm. e) a f) a § 13 zákona vede provozovatel samostatně pro každou spalovnu odpadu nebo spoluspalovací zařízení. Její součástí jsou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů vedených pro každou jednotlivou spalovací linku, příjem odpadu, předzpracování odpadu na místě, zařízení k čištění odpadních plynů a vod a dále údaje související se sledovaným znečišťováním ovzduší a vod, zejména emise a hmotnostní koncentrace znečišťujících látek. Evidence odpadů vznikajících při spalování se provádí podle zvláštního právního předpisu.⁶)

§ 24

Hlášení a odstraňování havárií a poruch

(1) Hlášení provozovatele o havárii bezprostředně po jejím zjištění, nejdéle však do 24 hodin, orgánům ochrany ovzduší obsahuje

a) název zařízení a určení místa a času vzniku, a pokud je to známo, i předpokládanou dobu trvání havárie,

b) druh emisí znečišťujících látek a jejich pravděpodobné množství a

c) opatření přijatá z hlediska ochrany ovzduší a podle zvláštního právního předpisu⁷) (zejména údaje o tom, zda havárie byla řešena vlastními silami, povoláním konkrétní složky integrovaného záchranného systému, zda byl zdroj odstaven a další informace).

(2) Do 14 dnů po nahlášení havárie podle odstavce 1 provozovatelé vypracují a inspekci předají zprávu, která vedle souhrnu všech dostupných podkladů pro stanovení množství uniklých znečišťujících látek do ovzduší obsahuje

a) název zařízení, u něhož došlo k havárii,

b) časové údaje o vzniku a době trvání havárie,

c) druh a množství emisí znečišťujících látek po dobu havárie,

d) příčinu havárie,

e) přijatá konkrétní opatření k zamezení vzniku dalších případů havárií,

f) časový údaj o hlášení havárie inspekci.

(3) Provozovatel poskytuje na vyžádání inspekce doplňující údaje, které souvisejí se vznikem, průběhem, likvidací a s důsledky havárie.

(4) V případě poruchy postupuje provozovatel v souladu se souborem technickoorganizačních opatření uvedených v provozním řádu.

(5) V případě poruchy podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona postupuje provozovatel spalovacího zdroje v souladu s provozním řádem tak, aby

a) omezil nebo zastavil provoz zařízení, nedojde-li do 24 hodin k obnovení bezporuchového provozu,

b) při poruše provozu zařízení k omezení emisí nebyla překročena celková doba trvání poruchy tohoto zařízení v provozu zdroje v součtu 120 hodin za kalendářní rok.

(6) U zvláště velkého spalovacího zdroje, kde je převažujícím palivem zemní plyn, může provozovatel stanovit v provozním řádu pro případ poruchy náhlým přerušením dodávky plynu možnost použít výjimečně jiná paliva, nejdéle však na dobu deseti dnů.

(7) V případě poruch způsobujících nedostatek energie pro zásobování obyvatelstva je postup uvedený v odstavci 5 nahrazen postupem uvedeným v provozním řádu provozovatele zdroje.

§ 25

Provozní řády

(1) Provozovatelé zvláště velkých a velkých zdrojů projednají (§ 11 odst. 2 zákona) znění provozních řádů s inspekcí ještě před jejich trvalým provozem.

(2) Provozovatelé zdrojů předkládají návrhy na změny provozních řádů bezodkladně poté, co nastanou změny v provozu zdroje nebo jiné závažné okolnosti, nejpozději však do 60 dnů od data jejich vzniku.

(3) Obsah provozního řádu je uveden v příloze č. 10 k této vyhlášce.

Hlava 6

REGISTRY INFORMAČNÍHO SYSTÉMU KVALITY OVZDUŠÍ, VEDENÍ EVIDENCÍ ZDROJŮ VYPLÝVAJÍCÍCH ZE ZÁKONA, NÁLEŽITOSTI ŽÁDOSTI O STANOVISKO A ŽÁDOSTI O POVOLENÍ
(K § 13 odst. 8 a § 17 odst. 10 zákona)

§ 26

Registr spaloven odpadů

(1) Registr spaloven a zařízení schválených pro spoluspalování odpadu je součástí registru zdrojů znečišťování ovzduší. Provozovatelé spaloven odpadů a zdrojů se spoluspalováním odpadů podle zvláštního právního předpisu¹) vedou údaje potřebné pro registr spaloven v provozní evidenci a poskytují je orgánům ochrany ovzduší v rámci předávání souhrnné provozní evidence nebo na vyžádání kdykoliv.

(2) Údaje z registru spaloven se zpřístupňují veřejnosti.

(3) Ministerstvo zpřístupní veřejnosti seznam spaloven a spoluspalovacích zařízení z registru spaloven.

§ 27

Registr zdrojů používajících rozpouštědla

(1) Registr zdrojů používajících rozpouštědla podle zvláštního právního předpisu¹) je součástí registru zdrojů znečišťování ovzduší. Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních vyjmenovaných zdrojů [§ 4 odst. 4 písm. b) bod 3 zákona] vedou údaje potřebné pro registr zdrojů používajících rozpouštědla v provozní evidenci a poskytují je orgánům ochrany ovzduší v rámci předávání souhrnné provozní evidence nebo na vyžádání kdykoliv.

(2) Údaje z registru zdrojů používajících rozpouštědla se zpřístupňují veřejnosti.

§ 28

Registr látek ovlivňujících klimatický systém Země

Registr látek ovlivňujících klimatický systém Země je součástí informačního systému kvality ovzduší a jeho údaje se zpřístupňují veřejnosti.

§ 29

Evidence zdrojů s uplatněným plánem snížení emisí

Evidenci zdrojů s uplatněným plánem snížení emisí podle § 5 odst. 6 a 7 zákona vede orgán kraje podle § 48 odst. 1 písm. d) zákona. Údaje potřebné pro evidenci zpracovávají provozovatelé podle příslušného vzoru poskytnutého orgánem kraje a předávají je současně s žádostí o uplatnění plánu snížení emisí.

§ 30

Evidence zdrojů s uplatněným plánem zavedení správné zemědělské praxe

Evidenci zdrojů s uplatněným plánem zavedení správné zemědělské praxe podle § 5 odst. 8 zákona vede orgán kraje. Údaje potřebné pro evidenci zpracovávají provozovatelé zdrojů podle příslušného vzoru poskytnutého orgánem kraje a předávají je současně s žádostí o uplatnění plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe.

§ 31

Evidence malých zdrojů

(1) Evidenci malých zdrojů podléhajících povinnosti měření účinnosti spalování a kontrole stavu spalinových cest podle § 12 odst. 1 písm. f) zákona zajišťuje orgán obce. K tomu využívá údajů z evidence malých zdrojů podléhajících poplatkové povinnosti podle § 19 zákona nebo, v případě, že se jedná o zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně, který je provozován při podnikatelské činnosti provozovatele, údajů předaných jeho provozovatelem na základě písemné výzvy nebo prostřednictvím osoby oprávněné k měření těchto zdrojů.

(2) Evidenci malých zdrojů vypouštějících emise těkavých organických látek vede orgán obce na základě oznámení podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona.

§ 32

Náležitosti žádosti o stanovisko podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona a žádosti o povolení podle § 17 odst. 1 a 2 zákona

(1) Žádost o povolení nebo žádost o stanovisko obsahuje doklady předepsané podle § 17 zákona a dále podklady, údaje a popis nezbytný pro zjištění toho, že
Podrobný popis některých náležitostí žádosti uvádí příloha č. 13 k této vyhlášce.

a) zdroj je navržen, vybaven a je nebo bude provozován způsobem, který splňuje ustanovení zákona a jeho prováděcích právních předpisů,

b) výška komína a výduchů je u navrhované stavby zdroje nebo její změny stanovena tak, aby nebyly překročeny imisní limity v dotčeném území. Tato skutečnost se prokazuje rozptylovou studií podle § 6 odst. 4,

c) je dostatečně specifikován postup vzorkování a měření stanovených pro kontinuální i periodická jednorázová měření emisí všech relevantních látek znečišťujících ovzduší.

(2) Žádost dále obsahuje

a) jméno a příjmení (název a právní formu) a adresu (sídlo) žadatele,

b) údaje o dosavadních rozhodnutích dotčených správních úřadů podle zákona a podle zvláštních právních předpisů,

c) projektovou dokumentaci nebo jiné podklady, které je žadatel povinen předložit stavebnímu úřadu v řízení podle § 17 odst. 1 zákona,

d) dokumentaci k žádosti o povolení podle § 17 odst. 2 zákona,

e) popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem žádosti, včetně uvedení identifikačního čísla provozovny, pod kterou je vedena v registru emisí a zdrojů znečišťování, pokud je přiděleno.

(3) Žádost o povolení podle § 17 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 2 písm. c) nebo f) zákona u spalovny odpadu nebo zařízení pro spoluspalování odpadu obsahuje kromě dokladů podle odstavců 1 a 2 také údaje dokládající, že

a) spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení jsou navrženy, vybaveny a budou provozovány pro stanovené kategorie odpadů způsobem, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu¹) a této vyhlášky,

b) teplo vznikající při procesech spalování nebo spoluspalování bude podle možnosti využito,

c) odpady ze spalovny nebo spoluspalovacího zařízení budou minimalizovány co do množství a škodlivosti, a kde je to vhodné, recyklovány,

e) výška komínu a výduchů je stanovena tak, aby nebyly překročeny imisní limity v dotčeném území. Tato skutečnost se prokazuje rozptylovou studií podle § 17 odst. 5 zákona a

d) je stanoven postup odstranění odpadů, které nelze recyklovat a nelze zabránit jejich vzniku ani snížit jejich množství v souladu se zvláštním právním předpisem,⁸)

f) bude vydáno vyjádření vodoprávního úřadu k odpadním vodám z čištění odpadních plynů, pokud budou vznikat.⁹)

(4) Žádost podle odstavce 3 pro spalovny odpadu nebo spoluspalovací zařízení zařazené do kategorie zvlášť velkých zdrojů obsahuje další podmínky stanovené zvláštními právními předpisy.¹⁰)

(5) V žádosti podle odstavce 3 se uvedou všechny údaje v rozsahu, který umožní, aby na jejich podkladě v povolení vydaném pro spalovnu odpadu nebo spoluspalovací zařízení byly uvedeny

a) kategorie a druhy odpadů podle zvláštního právního předpisu,¹⁰)

b) celková jmenovitá provozní kapacita spalování nebo spoluspalování odpadu a

c) specifikace postupu vzorkování a měření stanovených pro jednorázová měření emisí všech relevantních látek znečišťujících ovzduší a vodu.

(6) Povolení vydané pro spalovnu nebo spoluspalovací zařízení na základě žádosti podle odstavců 3 až 5 se udělí, jestliže žadatel dále prokáže, že navrhované metody měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek v emisích do ovzduší splňují požadavky přílohy č. 3 ke zvláštnímu právnímu předpisu¹) a této vyhlášky, a v případě měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek v odpadních vodách ze zařízení na čištění odpadních plynů požadavky bodů 1 a 2 přílohy č. 3 ke zvláštnímu právnímu předpisu⁹) schválené příslušným vodoprávním úřadem.

(7) Povolení vydané pro spalovnu nebo spoluspalovací zařízení nebezpečného odpadu vedle požadavků uvedených v odstavcích 3 a 4 obsahuje

a) množství odpadu podle jednotlivých kategorií, která mohou být spalována, a

b) přípustný minimální a maximální hmotnostní tok jednotlivých kategorií nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální výhřevnost a jejich maximální přípustný obsah znečišťujících látek, zejména PCB, PCP, chloru, fluoru, síry, těžkých kovů.

(8) Platnost povolení k umístění stavby spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení a povolení stavby spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení zanikají

a) do 3 let od data povolení k umístění stavby, pokud není v této lhůtě podána stavebnímu úřadu žádost o povolení stavby,

b) do 5 let od data povolení stavby, pokud není podána žádost o povolení k uvedení zařízení do zkušebního nebo trvalého provozu.

(9) Povolení k provozování spalovny odpadu a spoluspalovacího zařízení se vydává nejdéle na dobu 5 let. Na žádost provozovatele lze prodloužit platnost povolení k provozu nejdéle o 2 roky, pokud se provozní podmínky z hlediska ochrany ovzduší nezměnily a ani v následujícím období se nezmění.

(10) V případech uvádění nové spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení do provozu nebo po změně jejich provozu nebo po zahájení spoluspalování odpadu ve stávajícím zařízení se povolení k provozování zařízení vydává na dobu nejdéle 2 let.

(11) Ministerstvo může ve Věstníku ministerstva zveřejnit seznam druhů odpadů, jejichž spoluspalování je po splnění podmínek podle odstavců 3 až 8 a při splnění dalších podmínek uvedených v povolení přípustné.

(12) Podrobnosti k obsahu žádosti o stanovisko a povolení a k podkladům stanoviska a povolení uvádí příloha č. 13 k této vyhlášce.

Hlava 7

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ

§ 33

Přechodná ustanovení

(1) Kontinuální měření prováděné u zdrojů v roce 2002 se provede a vyhodnotí postupem uplatňovaným do dne nabytí účinnosti této vyhlášky.

(2) První jednorázové autorizované měření emisí po dni nabytí účinnosti této vyhlášky provedou provozovatelé, pokud zvláštní právní předpis¹) nestanoví jinak,

a) u zvláště velkých zdrojů do 31. března 2003,

b) u velkých zdrojů do 1 kalendářního roku ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky,

c) u středních zdrojů, a to u kotlů spalujících tuhá, kapalná nebo plynná paliva o tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW, a dále u středních zdrojů, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu, do 3 let od posledního měření provedeného do dne účinnosti této vyhlášky, s výjimkou zdrojů, u kterých bylo provedeno poslední měření před datem 1. června 1999 nebo nebylo provedeno vůbec a jejichž provozovatelé provedou toto měření do 1. června 2003,

d) u středních zdrojů nespadajících pod písmeno c) do 5 let od posledního měření provedeného do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, s výjimkou zdrojů, u kterých bylo provedeno poslední měření před datem 1. června 1997 nebo nebylo provedeno vůbec a jejichž provozovatelé provedou toto měření do 1. června 2003.

(3) Pokud zákon zakládá u již provozovaného zdroje povinnost změnit nebo nově zpracovat provozní řád, učiní tak provozovatel nejpozději do 31. května 2003.

(4) Pokud zákon zakládá u již provozovaného zdroje změnu kategorie zdroje, učiní tak provozovatel nejpozději do 31. prosince 2002 písemným oznámením příslušnému orgánu ochrany ovzduší.

(5) Provozní evidence v roce 2002 se provede, vyhodnotí a vykáže postupem uplatňovaným do dne nabytí účinnosti této vyhlášky.

(6) U zdrojů provozovaných ke dni 30. dubna 2004 a dříve provede orgán kraje stanovení obecných emisních limitů podle § 9 odst. 4 zákona a podle zvláštního právního předpisu¹) nejpozději do 30. června 2004.

(7) Počínaje datem 1. ledna 2008 musí žadatelé o vydání osvědčení o akreditaci podle § 19 odst. 3 předložit mezi vyžadovanými doklady také doklady o akreditaci měřicích metod používaných žadatelem pro měření emisí u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů.

§ 34

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 614/1992 Sb., kterou se upravuje ověřování odborné způsobilosti pro podávání odborných posudků v řízení podle zákona o ovzduší.

2. Vyhláška č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a stanoví zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů a některá další opatření k ochraně ovzduší.

3. Vyhláška č. 279/1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a stanoví zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů a některá další opatření k ochraně ovzduší.

4. Vyhláška č. 122/1995 Sb., kterou se stanoví emisní limity pro lakovny se spotřebou nad 10 tun nátěrových materiálů ročně.

7. Vyhláška č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší.

8. Vyhláška č. 97/2000 Sb., kterou se mění vyhláška č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší.

9. Příloha č. 4 opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 1. října 1991 k zákonu č. 309/1991 Sb. ze dne 9. července 1991 o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami vyhlášeného v částce č. 84/1991 Sb., ve znění opatření Federálního výboru pro životní prostředí ze dne 23. června 1992 vyhlášeného v částce 84/1992 Sb.

§ 35

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
SEZNAM ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A JEJICH STANOVENÝCH SKUPIN A JEJICH OBECNÉ EMISNÍ LIMITY
Všechny obecné emisní limity uvedené v této příloze platí pro koncentrace ve vlhkém plynu při normálních stavových podmínkách (tlaku 101,325 kPa a teplotě°C). Kódový seznam znečišťujících látek je sestaven pro potřeby provozní evidence zdrojů (§ 13 odst. 8 zákona) a evidence spotřeby těkavých organických látek (§ 12 odst. 5 zákona).

1. Základní znečišťující látky a jejich stanovené skupiny

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
	Zdroje znečišťování ovzduší se zřizují a provozují tak, aby při hmotnostním toku látky vyšším než 20 kg/h, hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého v odpadním plynu nepřekročila hodnotu 2500 mg/³.
1.3.
1.3.	Zdroje znečišťování se zřizují a provozují tak, aby při hmotnostním toku všech těchto látek vyšším než 10 kg/h nepřekročila jejich hmotnostní koncentrace v odpadním plynu hodnotu 500 mg/m³. Hodnoty hmotnostního toku a hmotnostní koncentrace se vyjadřují jako oxid dusičitý.
1.3.1
1.3.1	Zdroje znečišťování se zřizují a provozují tak, aby při hmotnostním toku obou oxidů dusíku vyšším než 10 kg/h nepřekročila jejich hmotnostní koncentrace v odpadním plynu hodnotu 500 mg/m³. Hodnoty hmotnostního toku a hmotnostní koncentrace oxidů dusíku se vyjadřují jako oxid dusičitý.
1.4
1.4	Zdroje znečišťování se zřizují a provozují tak, aby při hmotnostním toku oxidu uhelnatého vyšším než 5 kg/h hmotnostní koncentrace oxidu uhelnatého v odpadním plynu nepřekročila hodnotu 800 mg/m³.
1.5 ^a⁾	Obecné emisní limity pro stanovené skupiny látek uvedené pod body 1.5.1, 1.5.1.1 a 1.5.2 nejsou stanoveny. Obecné limity pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich skupiny jsou dále uvedeny v bodech 3, 4, 5, 6 a 7.
1.5 ^a⁾	Platí obecný emisní limit 50 mg/m³ pro celkovou hmotnostní koncentraci těchto látek.
1.6
1.6	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 500 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 50 mg/m³ všech těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
1.6.1
1.6.1	Při hmotnostním toku emisí znečišťující látky vyšším než 500 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 50 mg/m³ v odpadním plynu.
1.7
1.7	Obecný emisní limit prozatím nestanoven. Tímto se oznamuje jeho vyhlášení ve lhůtě po uplynutí tří let od účinnosti této vyhlášky.

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
1.1	Obecné emisní limity pro látky uvedené pod body 1.1.1 a 1.1.2 nestanoveny
1.1	Zdroje znečišťování musí být zřizovány a provozovány tak, aby při hmotnostním toku tuhých znečišťujících látek 2,5 kg/h a menším, hmotnostní koncentrace tuhých znečišťujících látek v odpadním plynu nepřekročila hodnotu 200 mg/m³. Při hmotnostním toku tuhých znečišťujících látek vyšším než 2,5 kg/h nesmí hmotnostní koncentrace tuhých znečišťujících látek v odpadním plynu překročit hodnotu 150 mg/m³.
1.2
1.2	Zdroje znečišťování ovzduší se zřizují a provozují tak, aby při hmotnostním toku všech těchto látek vyšším než 20 kg/h, hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého v odpadním plynu nepřekročila hodnotu 2500 mg/m³. Hodnoty hmotnostního toku a hmotnostní koncentrace se vyjadřují jako oxid siřičitý.
1.2.1
1.2.1	Zdroje znečišťování ovzduší se zřizují a provozují tak, aby při hmotnostním toku obou oxidů síry vyšším než 20 kg/h, hmotnostní koncentrace oxidů v odpadním plynu nepřekročila hodnotu 2500 mg/m³. Hodnoty hmotnostního toku a hmotnostní koncentrace se vyjadřují jako oxid siřičitý.
1.2.2

Obecné emisní limity pro základní znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny
^a) Emise se uvádějí v případech, kdy není stanoven specifický nebo obecný emisní limit jednotlivých organických látek uvedených v bodech 3, 4, 5, 6 a 7.

1.1 tuhé znečišťující látky (TZL)

1.1.1 částice o velikosti menší než 10 μm (PM 10)

1.1.2 částice o velikosti menší než 2,5 μm (PM 2,5)

1.2 anorganické kyslíkaté sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý (oxid siřičitý)

1.2.1 oxid siřičitý a oxid sírový (SO_x)

1.2.2 oxid siřičitý (SO₂)

1.3 anorganické kyslíkaté sloučeniny dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý (oxidy dusíku)

1.3.1 oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý (NO₂)

1.4 oxid uhelnatý (CO)

1.5 organické látky (OC) vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC)

1.5.2 uhlovodíky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC)

1.5.1 těkavé organické látky celkem (VOC) vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC)

1.5.1.1 organická rozpouštědla vyjádřená celkovou hmotností jejich roční spotřeby dle bilance

1.6 amoniak a soli amonné vyjádřené jako amoniak (NH₃),

1.6.1 amoniak

1.7 methan (CH₄)

2. Azbest a těžké kovy a jejich anorganické sloučeniny vyjádřené jako kov
Obecné emisní limity pro azbest a těžké kovy a jejich anorganické sloučeniny vyjádřené jako kov

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
2.1	Demolice budov, konstrukcí a instalací obsahujících azbest a odstraňování azbestu nebo materiálů obsahujících azbest z nich, které by mohly vést k uvolnění azbestových vláken nebo prachu, musí být prováděny v izolovaném prostředí, jehož prostor je oddělen od vnějšího ovzduší. Doprava a ukládání odpadu obsahujícího azbestová vlákna nebo prach musí být zabezpečena tak, aby nedošlo k jejich uvolnění do ovzduší. Odpad obsahující azbestová vlákna nebo prach musí být ukládán pouze na skládky k tomu určené, u kterých je zajištěno trvalé zamezení úniku azbestu do vnějšího ovzduší.
2.1	Při hmotnostním toku emisí azbestu vyšším než 0,5 g/h nesmí být překročena hmotnostní koncentrace 0,1 mg/m³ azbestu v odpadním plynu. Při hmotnostním toku emisí azbestu 0,5 g/h a nižším, a pokud je zároveň průtok odpadního plynu nižší než 5000 m³/hod., se uplatní obecný emisní limit pro stanovenou skupinu 2.19. V případě, že ke zjišťování koncentrací azbestu je použito metody počítání vláken, platí přepočtový faktor stanovující, že počtu 2 000 000 definovaných vláken azbestu v objemu 1 m³ odpovídá hmotnostní koncentrace 0,1 mg/m³. Tento emisní limit platí pro koncentrace zjišťované na komíně, výduchu nebo výpusti ze zařízení pro omezování emisí u zdroje, na kterém je zpracováván azbest nebo produkty ho obsahující. U těchto zdrojů musí být zásadně instalováno zařízení pro omezování emisí azbestu. V okolí zdrojů, u kterých jsou prováděny činnosti uvedené v poznámce, platí emisní limit fugitivních emisí 1 000 definovaných vláken azbestu v objemu 1 m³ měřeno v místě na hranici pozemku umístění zdroje.
2.3 a 2.4
2.3 a 2.4	Uplatní se obecný emisní limit pro stanovenou skupinu látek uvedenou pod bodem 2.20.
2.2 a 2.5 až 2.18
2.2 a 2.5 až 2.18	Obecné emisní limity nestanoveny.
2.19
2.19	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 1 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 0,2 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
2.20
2.20	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 10 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 2 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
2.21
2.21	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 50 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 5 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
2.21 – 2.31
2.21 – 2.31	Obecné emisní limity nestanoveny.

2.1 azbest

2.2 antimon

2.3 arsen

2.4 beryllium

2.5 cín

2.6 chrom

2.7 kadmium

2.8 kobalt

2.9 mangan

2.10 měď

2.11 nikl

2.12 olovo

2.13 rtuť

2.14 selen

2.15 telur

2.27 skupina kovů zahrnující olovo, chrom, měď, mangan (spalovny komunálního odpadu)

2.23 skupina kovů zahrnující kobalt, nikl, chrom, arsen, kadmium, selen (výroba skla)

2.25 skupina kovů zahrnující antimon, arsen, olovo, chrom, kobalt, měď, mangan, nikl, vanad (spalování odpadu)

2.31 skupina kovů zahrnující nikl, arsen, chrom, kobalt (spalovny „nemocničního“ odpadu)

2.30 skupina kovů zahrnující olovo, měď, mangan (spalovny „nemocničního“ odpadu)

2.29 skupina kovů zahrnující kadmium, rtuť, thallium (spalovny komunálního a „nemocničního“ odpadu)

2.28 skupina kovů zahrnující nikl, arsen (spalovny komunálního odpadu)

2.22 skupina kovů zahrnující olovo, antimon, mangan, vanad, cín, měď (výroba skla)

2.24 skupina kovů zahrnující kadmium, thallium (spalování odpadu)

2.16 thallium

2.17 vanad

2.18 zinek

2.19 skupina znečišťujících látek zahrnující azbest, beryllium, kadmium, rtuť, thallium

2.26 skupina kovů zahrnující chrom, měď, vanad (spalování odpadních olejů)

2.20 skupina kovů zahrnující arsen, kobalt, nikl, selen, telur, chrom šestimocný

2.21 skupina kovů zahrnující cín, chrom jiný než šestimocný, mangan, měď, olovo, vanad, zinek

3. Persistentní organické látky (POP)

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
3.1
3.1	Platí obecný emisní limit 0,1 ng TEQ/m³ pro celkovou hmotnostní koncentraci těchto látek.
3.2
3.2	Platí obecný emisní limit 0,2 mg/m³ pro celkovou hmotnostní koncentraci těchto látek.
3.3
3.3	Při eventuálním výskytu emisí nesmí být překročena celková hmotnostní koncentrace těchto znečisťujících látek 0,2 mg TEQ/m³ po přepočtu na standardní stavové podmínky. V nejkratší možné době je nutno tyto látky eliminovat z emisí do vnějšího ovzduší.
3.4
3.4	Nesmí být překročena celková hmotnostní koncentrace těchto znečisťujících látek 0,2 mg/m³ po přepočtu na standardní stavové podmínky. V nejkratší možné době je nutno tyto látky eliminovat z emisí do vnějšího ovzduší.

2) Ekvivalenty toxicity polychlorovaných bifenylů jsou uvedeny v bodu 11, jejich výčet v bodu 12 této přílohy.
Obecné emisní limity pro persistentní organické látky (POP)
Odkazy: 1) Ekvivalenty toxicity dibenzodioxinů a dibenzofuranů jsou uvedeny v bodu 10 této přílohy

3.1 Polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF) celkem vykazované v ekvivalentech toxicity (I-TEQ) 2,3,7,8 – TCDD

3.1.1 polychlorované dibenzodioxiny (PCDD)

3.1.2 polychlorované dibenzofurany (PCDF)

3.2 Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) celkem

3.2.3 chrysen

3.2.1 fluoranten

3.2.2 pyren

3.2.9 benz[a]antracen

3.2.7 benz[g,h,i]perylen

3.2.5 benz[k]fluoranten

3.2.6 benz[a]pyren

3.2.10 dibenz[a, h]antracen

3.2.4 benz[b]fluoranten

3.2.8 indeno[1,2,3, - c, d]pyren

3.3 Polychlorované bifenyly (PCB) celkem

3.3.1 tetraCB IUPAC No.77 + tetraCB IUPAC No. 81 + pentaCB IUPAC No. 126 + hexaCB IUPAC No. 169 celkem

3.3.2 pentaCB IUPAC No. 118 + IUPAC No. 105 + IUPAC No.123 + IUPAC 114 + hexaCB

3.3.3 IUPAC No. 156 + IUPAC No. 157 + IUPAC No. 167 + heptaCB IUPAC No. 189 celkem

3.3.4 ostatní polychlorované bifenyly celkem

3.4 jiné chlorované persistentní organické sloučeniny

3.4.4 trichlorbenzen

3.4.1 hexachlorcyklohexan

3.4.2 tetrachlorfenol

3.4.3 hexachlorbenzen

4. Organické sloučeniny klasifikované podle nařízení vlády č. 25/1999 Sb. jako karcinogeny, mutageny nebo jedy pro reprodukční proces (R-věty R-45, R-46, R-49, R-60 a R-61) neuvedené v bodech 1 nebo 3 této přílohy*
Obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny uvedené v bodu 4

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
4.4	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
4.4	Při hmotnostním toku emisí vyšším než 1 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 0,2 mg/m³ této znečišťující látky v odpadním plynu.
4.1, 4.3, 4.5 až 4.9, 4.12, 4.16	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
4.1, 4.3, 4.5 až 4.9, 4.12, 4.16	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 50 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 5 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
4.2, 4.10, 4.11, 4.13, 4.14, 4.15	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
4.2, 4.10, 4.11, 4.13, 4.14, 4.15	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 100 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 20 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.

4.1 1,2-dibromethan

4.2 1,2-dichlorethan (ethylendichlorid)

4.3 1,3-butadien*

4.4 2-naftylamin

4.5 akrylonitryl (vinylkyanid)

4.6 benzen*

4.7 epichlorhydrin (1-chlor-2,3 epoxy propan)*

4.8 ethylenoxid (oxiran, epoxyethan)*

4.9 hydrazin

4.10 nitrosodimethylamin

4.11 o-toluidin (2-methylanilin)

4.12 propylenoxid (2-methyloxiran)*

4.13 tetrachlormethan*

4.14 toluidiny (metatoluidin, paratoluidin)

4.15 trichlormethan (chloroform)*

4.16 vinylchlorid*
*) Vysvětlivka:
Látky označené hvězdičkou náleží ke stanovené skupině 1.5.1 - těkavé organické látky

5. Organické sloučeniny halogenované klasifikované podle nařízení vlády č. 25/1999 Sb. R-větou R-40 neuvedené v bodech 1, 2, 3 nebo 4 této přílohy*

Číslo znečišťující Látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující Látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
5.1, 5.2, 5.5, 5.6	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
5.1, 5.2, 5.5, 5.6	Při celkovém hmotnostním toku emisí těchto znečišťujících látek větším než 100 g/h nesmí být překročena celková hmotnostní koncentrace těchto znečisťujících látek 20 mg/m³ v odpadním plynu.
5.3, 5.4	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
5.3, 5.4	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 3 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 150 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.

Obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny uvedené v bodu 5

5.1 1,1-dichlorethylen (vinylidenchlorid)

5.2 benzylchlorid (alfa-chlortoluen)

5.3 dichlormethan (methylenchlorid)*

5.4 chlorethan (ethylchlorid)*

5.5 tetrachlorethylen*

*) Vysvětlivka:
Látky označené * náleží ke stanovené skupině 1.5.1 - těkavé organické látky (VOC)
5.6 trichlorethylen*

6. Těkavé organické látky podle definice uvedené v § 2 odst. 1 písm. n) zákona, neuvedené v bodech 1, 2, 3, 4 nebo 5 této přílohy

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
6.1, 6.4, 6.6, 6.11, 6.13, 6.16, 6.19, 6.24, 6.26, 6.27, 6.29, 6.30, 6.32, 6.33	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 0,1 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 20 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
6.2, 6.7, 6.9, 6.17, 6.20 až 6.23, 6.25, 6.28, 6.31, 6.34 až 6.37	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 2 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 100 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
6.3, 6.5, 6.8, 6.10, 6.12, 6.14, 6.15, 6.18, 6.38 až 6.42	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
6.3, 6.5, 6.8, 6.10, 6.12, 6.14, 6.15, 6.18, 6.38 až 6.42	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 3 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 150 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.

Obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny uvedené v bodu 6

6.1 1,2-dichlorethylen

6.2 1,4-dichlorbenzen

6.3 2-butanon (ethylmethylketon)

6.4 acetaldehyd (ethanal)

6.5 aceton (2-propanon, dimethylketon)

6.6 akrylová (propenová) kyselina

6.7 benzaldehyd

6.9 butylaldehyd (butyraldehyd, butanal)

6.8 butylacetát (octan butylnatý)

6.10 dibutylether

6.11 diethylamin

6.13 dimethylamin

6.12 diethylether (ether)

6.14 dimethylether

6.15 ethylacetát (octan ethylnatý)

6.23 izopropylbenzen (kumen)

6.16 ethylakrylát (akrylan ethylnatý)

6.17 ethylbenzen

6.18 ethylenglykol (1,2-ethandiol, glykol)

6.19 formaldehyd

6.20 furfural (2-furaldehyd)

6.21 chlorbenzen

6.22 chloropren (2-chlor-1,3-butadien)

6.24 estery kyseliny akrylové jmenovitě neuvedené pod bodem 6 této přílohy

6.25 methylacetát

6.26 methylakrylát

6.27 methylamin

6.28 methylmethakrylát (methakrylan methylnatý)

6.29 kyselina mravenčí

6.30 nitrotolueny

6.31 kyselina octová

6.42 parafiny s výjimkou methanu (počet atomů uhlíku v molekule 11 a nižší)

6.41 alkeny (olefiny) s počtem atomů uhlíku v molekule 11 a nižším s výjimkou 1,3-butadienu a jmenovitě neuvedených pod bodem 6. této přílohy

6.40 alkylalkoholy (počet atomů uhlíku v molekule 6 a nižší)

6.39 alifatické aldehydy (počet atomů uhlíku v molekule 8 a nižší) jmenovitě neuvedené pod bodem 6 této přílohy

6.38 alifatické a aromatické ethery (počet atomů uhlíku v molekule 9 a nižší) jmenovitě neuvedené pod bodem 6 této přílohy

6.37 xyleny (dimetylbenzen)

6.36 vinylacetát

6.35 toluen

6.34 styren

6.33 sirouhlík

6.32 pyridin

7. Organické látky a jejich stanovené skupiny neuvedené v bodech 1, 2, 3, 4, 5 nebo 6 této přílohy

Číslo znečišťující Látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující Látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
7.1, 7.6, 7.10 až 7.14, 7.17, 7.19, 7.21 až 7.24	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
7.1, 7.6, 7.10 až 7.14, 7.17, 7.19, 7.21 až 7.24	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 0,1 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 20 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
7.2 až 7.4, 7.16	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
7.2 až 7.4, 7.16	Při hmotnostním toku emisí znečišťující látky vyšším než 2 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 100 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
7.5, 7.7 až 7.9, 7.15, 7.18, 7.20, 7.25	Vyjádřené jako celkový organický uhlík
7.5, 7.7 až 7.9, 7.15, 7.18, 7.20, 7.25	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 3 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 150 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
7.26 až 7.28	Vyjádřené jako celkový halogen
7.26 až 7.28	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 0,1 kg/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 10 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.

Obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny uvedené v bodu 7

7.1 1,1,2,2-tetrachlorethan

7.2 1-methylnaftalen

7.3 2-chlorpropan (izopropylchlorid)

7.4 2-methylnaftalen

7.5 4-hydroxy-4-ethyl-2-pentanon

7.6 anilin

7.7 bifenyl (difenyl)

7.8 difenylether (difenyloxid)

7.9 diizopropylether

7.11 fenol

7.10 ethanolamin (2-aminoethanol, kolamin)

7.12 fenylhydrazin

7.13 kresoly

7.14 merkaptany

7.15 methylester kyseliny benzoové

Uplatňuje se v případě, že není stanoven specifický nebo obecný emisní limit jednotlivých organických halogenovaných sloučenin nebo jejich stanovených skupin
**) Vysvětlivka:
7.28 organické sloučeniny bromu vyjádřené jako Br**

7.27 organické sloučeniny chloru vyjádřené jako Cl**

7.26 organické sloučeniny fluoru vyjádřené jako F**

7.25 estery kyseliny benzoové s výjimkou metylesteru

7.24 thioethery

7.23 nitrosloučeniny

7.22 nitrokresoly

7.21 nitrofenoly

7.20 4-methyl-2-pentanol

7.19 tetrachlorethan

7.18 N-methyl-2-pyrrolidon

7.17 nitrobenzen

7.16 naftalen

8. Anorganické látky a jejich stanovené skupiny neuvedené v bodech 1, 2, 3, 4, 5, 6 nebo 7 této přílohy
Obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny uvedené v bodu 8

Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Poznámka
Číslo znečišťující látky nebo stanovené skupiny	Obecný emisní limit a další podmínky jeho uplatnění:
8.1 až 8.5
8.1 až 8.5	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 10 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 2 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
8.6 až 8.7
8.6 až 8.7	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 50 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 5 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
8.8 až 8.12
8.8 až 8.12	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 100 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 10 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
8.13 až 8.14
8.13 až 8.14	Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 500 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 50 mg/m³ těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.

8.1 antimonovodík (stibin)

8.2 arsenovodík (arsan)

8.3 fosforovodík (fosfan)

8.4 fosgen

8.5 chlorkyan

8.6 fluoridy vyjádřené jako F

8.7 kyanidy vyjádřené jako CN

8.8 kyanovodík

8.9 sirovodík (sulfan)

8.11 fluor a jeho anorganické sloučeniny, včetně fluoridů podle bodu 8.6, vyjádřené jako F

8.10 silné anorganické kyseliny vyjádřené jako H kromě HCl

8.12 brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br

8.13 chlor

8.14 chlor a jeho anorganické sloučeniny, včetně Cl₂ podle bodu 8.13, vyjádřené jako Cl

10. Ekvivalenty toxicity polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů

		koeficient ekvivalentu
		toxicity
2, 3, 7, 8	- tetrachlordibenzodioxin, (TCDD)	1
1, 2, 3, 7, 8	- pentachlordibenzodioxin (PeCDD)	0,5
1, 2, 3, 4, 7, 8	- hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1, 2, 3, 7, 8, 9	- hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1, 2, 3, 6, 7, 8	- hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,4, 6, 7,8	- heptachlordibenzodioxin (HpCDD)	0,01
	- oktachlordibenzodioxin (OCDD)	0,001
2, 3, 7, 8	- tetrachlordibenzofuran (TCDF)	0,1
2, 3, 4, 7,8	- pentachlordibenzofuran (PeCDF)	0,5
1, 2, 3, 7, 8	- pentachlordibenzofuran (PeCDF)	0,05
1, 2, 3, 4, 7, 8	- hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1, 2, 3, 7, 8, 9	- hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1, 2, 3, 6, 7, 8	- hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
2, 3, 4, 6, 7, 8	- hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1, 2, 3, 4, 6, 7, 8	- heptachlordibenzofuran (HpCDF)	0,01
1, 2, 3, 4, 7, 8, 9	- heptachlordibenzofuran (HpCDF)	0,01
	- oktachlordibenzofuran (OCDF)	0,001

Ke stanovení součtové hodnoty se hmotnostní koncentrace dále uvedených polychlorovaných dioxinů a dibenzofuranů před sečtením násobí uvedenými koeficienty ekvivalentů toxicity 2,3,7,8 TCDD:

11. Ekvivalenty toxicity polychlorovaných bifenylů

kód UIPAC		koeficient ekvivalentu toxicity
77	- non-ortho PCB	0,0005
126	- non-ortho PCB	0,1
169	- non-ortho PCB	0,01
105	- mono-ortho PCB	0,0001
114	- mono-ortho PCB	0,0005
118	- mono-ortho PCB	0,0001
123	- mono-ortho PCB	0,0001
156	- mono-ortho PCB	0,0005
157	- mono-ortho PCB	0,0005
167	- mono-ortho PCB	0,00001
189	- mono-ortho PCB	0,0001
170	- di-ortho PCB	0,0001
180	- di-ortho PCB	0,00001

Ke stanovení součtové hodnoty se hmotnostní koncentrace dále uvedených polychlorovaných bifenylů před sečtením násobí uvedenými koeficienty ekvivalentů toxicity 2,3,7,8 TCDD:

12. Výčet polychlorovaných bifenylů
Kongenery IUPAC (částečně toxické):
3,3',4,4',5-pentaCB (IUPAC 126)
3,3',4,4',5,5'-hexaCB (IUPAC 169)
3,3',4,4'-tetraCB (IUPAC 77)
2,3,3',4,4'-pentaCB (IUPAC 105)
2,3,3',4,4',5'-hexaCB (IUPAC 157)
2,3,3',4,4',5,5'-heptaCB (IUPAC 189)
monoortho:
2,3,3',4,4',5-hexaCB (IUPAC 156)
2,3,4,4',5-pentaCB (IUPAC 114)
2,3',4,4',5,5'-hexaCB (IUPAC 167)
2',3,4,4',5-pentaCB (IUPAC 123)
2,3',4,4',5-pentaCB (IUPAC 118)

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
LIMITY PŘÍPUSTNÉ TMAVOSTI KOUŘE A EMISNÍ LIMITY PRO PACHOVÉ LÁTKY
Nejvyšší přípustná tmavost kouře je optická vlastnost kouře vyvolaná pohlcováním světla v kouřové vlečce vystupující z komína. Vyjadřuje se ve stupních podle Ringelmanna v kouřové vlečce (stupeň 0 - 5). Tmavost kouře lze rovněž vyjádřit ve stupních Bacharacha (stupeň 0 - 9) nebo měřením opacity (udávané v %), která se měří v kouřovodu.
Nejvýše přípustná tmavost kouře vypouštěného ze spalovacího procesu je obecně dána těmito emisními limity:

1. Emisní limity přípustné tmavosti kouře

a) Při spalování paliv nesmí být odcházející kouř tmavší než 2. stupeň při měření a hodnocení Ringelmannovou stupnicí a změřená hodnota opacity nesmí být větší než 40 %. Po dobu roztápění zařízení ze studeného stavu v trvání nejdéle 30 minut, pokud pasport kotle nestanoví jinak, může tmavost kouře dostoupit až do úrovně stupně 3 Ringelmannovy stupnice nebo hodnoty 60 % opacity.

b) Při spalování kapalných paliv musí být proces veden tak, aby kromě podmínek stanovených v předchozím písmenu a) nebyla při kontrole obsahu sazí měřením tmavosti skvrn na filtru z odsátého vzorku podle Bacharacha zjištěna vyšší hodnota, než odpovídá stupni 4 Bacharachovy stupnice při žádném ze tří po sobě provedených testů a stupni 3 alespoň u dvou ze tří provedených testů. Při roztápění zařízení ze studeného stavu se kontrola tmavosti kouře Bacharachovým testem neprovádí.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
KATALOG KATEGORIÍ, SKUPIN A PODSKUPIN ZDROJŮ

1. Katalog podle této přílohy je veden v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 1 zákona.

2. Výčet kategorií zdrojů je uveden v § 4 odst. 4 písm. a) zákona.

3. Výčet základních skupin zdrojů podle technického a technologického uspořádání je uveden v § 4 odst. 4 písm. b) zákona. (Poznámka: Součástí inventur emisí jsou také emise z dopravy a emise z provozu dalších mobilních zdrojů).

4. Každý zdroj znečišťování ovzduší je zařazen do Katalogu podle číselného kódu, který stanovuje skupinu a podskupinu zdroje. Pokud se jedná o vyjmenovaný zdroj znečišťování, který má zvláštním právním předpisem¹⁾ stanoveny specifické emisní limity, je v katalogu číselnému kódu přiřazen název zdroje uvedený tímto předpisem.

5. Výčet základních skupin zdrojů je uveden v § 4 odst. 4 písm. b) zákona.

6. Dále se zdroje dělí do skupin:
Spalovací zdroje
Spalovací zdroje vyjmenované
Spalovací zdroje nevyjmenované
Ostatní zdroje
Zdroje emitující VOC z z procesů aplikujících organická rozpouštědla
Zdroje emitující VOC ze skladování a distribuce benzinu
Zdroje v energetickém průmyslu - odvětví transformace paliv
Zdroje ve výrobě a zpracování kovů
Zdroje ve výrobě nekovových minerálních produktů a zpracování nerostů
Zdroje v chemickém průmyslu a výrobách
Zdroje v odvětví nakládání s odpady vyjma spaloven odpadů
Zdroje z provozů zemědělských technologií
Zdroje v lehkém a potravinářském průmyslu, službách a některých dalších oborech
Zdroje ostatní nevyjmenované se spalováním paliv
Zdroje ostatní nevyjmenované bez spalování paliv
Spalovny odpadu

7. Osnova Katalogu je zveřejněna ve Věstníku ministerstva.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
EMISNÍ FAKTORY VYBRANÝCH OSTATNÍCH ZDROJŮ

1. Emisní faktory slouží pro výpočet poplatků za znečišťování ovzduší podle § 19 zákona. Pokud u zdroje nemůže být stanovena koncentrace znečišťující látky v odpadním plynu, popřípadě měrná výrobní emise, použije se postup zjištění množství vypouštěné znečišťující látky pomocí emisního faktoru uvedeného touto přílohou nebo zvláštním právním předpisem¹⁾.

2. Stanovení množství vypuštěné znečišťující látky se provede výpočtem podle vztahu:
E_z = E_f. M
kde E_f je emisní faktor a M je množství jednotek, na které je emisní faktor vztažen (vztažná veličina emisního faktoru - například hmotnost spáleného paliva, hmotnost vstupní suroviny, hmotnost produkce, počet jednotek produkce apod).

3. V případě trvalého zavedení opatření omezujícího emise určité znečišťující látky u zdroje je nutno prokázat jeho průměrnou účinnost výsledkem autorizovaného měření. Stanovení množství vypuštěné znečišťující látky se v tomto případě provede výpočtem podle vztahu:
E_o= E_z.(1-0,01.η)
kde η je účinnost opatření omezující emise znečišťující látky v %.

4. Emisní faktory pro použití plynných paliv ve stacionárních plynových turbínách a pístových spalovacích motorech (kg/10³.m³)

Specifikace	NOx	SOx	VOC	TZL	CO
Plynové turbíny	11	0,002.S	0,2	-	3,7
Plynové turbíny odvozené z leteckých motorů	25	0,002.S	7	-	7
Pístové motory zážehové	60	0,002.S	30	0,05	15
Pístové motory dvojpalivové	40	0,002.S	30	0,1	15

Poznámka: S = obsah síry v palivu v mg/m³

5. Emisní faktory pro použití kapalných paliv ve stacionárních plynových turbínách a pístových spalovacích motorech (kg/t)

Specifikace	NOx	SOx	VOC	TZL	CO
Plynové turbíny	15	20. S	0,6	-	5
Plynové turbíny odvozené z leteckých motorů	32	20. S	6	-	9
Pístové motory zážehové	75	20. S	30	0,1	250
Pístové motory vznětové	50	20. S	6	1,0	15

Poznámka: S = obsah síry v palivu v v % hmotnosti

6. Emisní faktory pro koksování uhlí

Znečišťující látka	E_f (g/t koksu)
NOx	260
SO₂
Z otopu koksárenským plynem	1400
Z otopu směsným plynem	320
VOC	1000
TZL	1000
CO	1200

Poznámka: Uvedené hodnoty jsou orientační, pro výpočet poplatků jsou stanovovány E_f pro jednotlivé baterie a provozní služby hutních a báňských koksoven

7. Emisní faktory pro úpravu rud v černé metalurgii (spékací pásy)

Znečišťující látka	E_f (kg/t spečence)
NOx	0,5
SO₂	2,0
VOC	0,1
TZL	2,0
CO	50

8. Emisní faktory vysokopecní provozy

Znečišťující látka	E_f (kg/t surového železa)
NOx	0,7
SOx	0,3
VOC	0,2
TZL	0,2; 1,0*
CO	8,0

Poznámka: * provozy bez licího pole
** provozy bez odprášení licího pole

9. Emisní faktory základních znečišťujících látek pro ocelárny v g/t oceli

Znečišťující látka	Kyslíkové konvertory	Nístějové pece	Elektrické obloukové pece
NOx	50	3500	300
SOx	1,5	2000	1,5
VOC	30	80	170
CO	5000	10000	2000
TZL* **	120	450	150

Poznámka: * Po odprášení
** Uvedené hodnoty jsou orientační – k dispozici jsou E_f konkrétních agregátů

10. Emisní faktory základních znečišťujících látek pro válcovny a slévárny
Vysvětlivka: * g/t vývalků
** g/t tekutého kovu

Znečišťující látka	Válcovny *		Slévárny **
Znečišťující látka	Válcovny *		Studenovětrné kuplovny	Horkovětrné kuplovny
NOx	Směsný plyn	250	70	350
NOx	Koksárenský plyn	400	70	350
SO₂	Směsný plyn	2100	1400
SO₂	Koksárenský plyn	2800	1400
TZL			10 000
CO			70 000

11. Emisní faktory pro vápenky

Znečišťující látka	E_f (g/t výrobku)
NOx	200
SO₂	0
TZL	1500

12. Emisní faktory pro cihelny (veškerý cihlářský sortiment)

Znečišťující látka	Otop	E_f *
TZL	LTO, TTO	1,5
TZL	ZP, SV	20
SO₂ **	LTO, TTO	20,0.S
SO₂ **	ZP, SV	2,0.S
NOx	LTO, TTO	10
	ZP	3300
	SV	1600
CO	LTO, TTO	0,5
CO	ZP, SV	270
VOC	LTO, TTO	0,4
VOC	ZP, SV	48

Vysvětlivky: LTO – lehký topný olej, TTO – těžký topný olej, ZP – zemní plyn, SV – svítiplyn
S – obsah síry udaný pro LTO TTO v % hmotnosti, pro ZP a SV v mg/m³
* E_f pro LTO a TTO jsou udány v kg/t spáleného oleje, E_f pro ZP a SV jsou udány v kg/10⁶.m³spáleného plynu
** V případě použití uhelného prachu jako ostřiva je třeba přičíst emisi SO₂ podle obsahu síry v použitém uhlí s použitím E_f= 19,0.S_p (S_p= obsah síry v původním vzorku paliva v % hmotnosti)
Množství emisí fluoru z cihlářských a keramických výrob závisí na jeho obsahu ve výchozí surovině a na vypalovací teplotě. Pro stanovení množství uvolněného fluoru ze suroviny v závislosti na vypalovací teplotě se použije vztah:
t = nejvyšší teplota v °C (od 834 °C výše)
Kde A = podíl uvolněného fluoru v %
A = (0,174. t – 145).0,97
Výpočet množství emisí fluoru z cihlářských a keramických výrob

13. Emisní faktory pro výrobu keramiky a porcelánu
Uplatní se pro

c) emisní faktor TZL pro úpravy materiálů je 500 g/t upravené suroviny pro zařízení bez odlučovačů, v případě, že jsou instalovány se postupuje ve smyslu písmena b).

b) ostatní procesy E_f pro TZL se stanoví individuálně podle vybavení odlučovací technikou,

a) tepelné procesy E_f stejné jako u cihelen, včetně použití výpočtu emisí fluoru,

14. Emisní faktory pro výroby anorganické chemie

Výrobek	Znečišťující látka	E_f (g/t výrobku)
H₂SO₄ jednoduchá absorpce	SOx	10000
dvojitá absorpce	SOx	2200
Elementární síra – Clausův proces bez odsíření	SOx	50000
Elementární síra – Clausův proces bez odsíření		10000
s odsířením		10000

PHM	E_f (g VOC/m³)
Benzin	1400
Motorová nafta	20

15. Emisní faktory pro čerpadla pohonných hmot (PHM)

*** závisí na technickém stavu zásobníku
16. Emisní faktory pro skladování pohonných hmot (PHM)
** petrolej letecký i technický
Poznámka: * benzin automobilový, letecký i technický

PHM	Typ zásobníku	E_f (g VOC/t prosazení)
Benzin *	s plovoucí střechou	2000 ***
Nafta		39,3
Petrolej **		45,1
Ropa		380
Benzin automobilový	s pevnou střechou	730
Nafta		200

Základní E_f = 0,4 kg TZL (prachu)/t vyrobeného kameniva pro kamenolomy vyrábějící výhradně kámen těžený v blocích.
Výpočet podle způsobu odlučování prachu:
Základní E_f = 1 kg TZL (prachu)/t vyrobeného kameniva pro kamenolomy vyrábějící drcené kamenivo nebo kámen těžený v blocích s povrchovým opracováním.
17. Emisní faktory pro kamenolomy a zpracování kamene

Způsob odlučování	Záchyt (%)	Únik emise (%)
Lom bez jakéhokoliv odlučování, bez zakrytí technologických celků a dopravních cest	0	100
Lom bez jakéhokoliv odlučování, ale se zakrytými technologickými celky (drtič, granulátor, třídírna) včetně dopravních cest	10	90
Lom bez jakéhokoliv odlučování, ale se zakrytými technologickými celky včetně dopravních cest a se zkrápěním	30	70
Lom s cyklony na zakrytých technologických celcích	50	50
Lom s cyklony na zakrytých technologických celcích a se zkrápěním	60	40
Lom se zakrytými technologickými celky a tkaninovými filtry	80	20
Lom se zakrytými technologickými celky, tkaninovými filtry a se zkrápěním	90	10

Příklad výpočtu emise prachu pro kamenolom:
Roční výroba lomu = 60 660 t kameniva – roční emise prachu před odloučením je 60,66 t
Způsob odlučování je prováděn podle 3. řádku tabulky – únik emise je 70 %
Emise TZL se stanoví výpočtem takto: 60,66.0,7 = 42,5 t/rok

18. Emisní faktory pro krematoria

Znečišťující látka	E_f (g/žeh)
CO	300
VOC	30
NOx	800
SO₂	50
TZL	350
Cl^-	15
F^-	5

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
METODY MĚŘENÍ A TECHNICKÉ POŽADAVKY PRO JEDNORÁZOVÉ MĚŘENÍ EMISÍ
Metody analýzy pro jednorázové měření emisí^*⁾

Číslo normy	Název normy	Účinnost od
ČSN ISO 9096 (83 4615)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace a hmotnostního toku tuhých částic v potrubí - Manuální gravimetrická metoda	1.7.1998
ČSN ISO 7934 (83 4702)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace emisí oxidu siřičitého - Odměrné stanovení chloristanem barnatým	1.7.1998
ČSN EN 1948-1 (83 4745)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF - Část 1: Vzorkování	1.8.1998
ČSN EN 1948-2 (83 4745)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF - Část 2: Extrakce a čištění	1.8.1998
ČSN EN 1948-3 (83 4745)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF - Část 3: Identifikace a kvantitativní stanovení	1.8.1998
ČSN EN 1911-1 (83 4750)	Stacionární zdroje emisí - Manuální metoda stanovení HCl - Část 1: Vzorkování Nahrazuje normy ČSN 83 4751-1 a ČSN 84 4751-2 od 1.6.1999	1.6.1999
ČSN EN 1911-2 (83 4750)	Stacionární zdroje emisí - Manuální metoda stanovení HCl - Část 2: Absorpce plynných sloučenin Nahrazuje normy ČSN 83 4751-1 a ČSN 84 4751-2 od 1.6.1999	1.6.1999
ČSN EN 1911-3 (83 4750)	Stacionární zdroje emisí - Manuální metoda stanovení HCl - Část 3: Analýza absorpčního roztoku a výpočty Nahrazuje normu ČSN 83 4751-5 od 1.6.1999	1.6.1999
ČSN ISO 10780 (83 4772)	Stacionární zdroje emisí - Měření rychlosti a objemového průtoku plynů v potrubí	1.7.1998
ČSN 83 4011	Ochrana ovzduší. Zdroje znečišťování ovzduší. Názvosloví	1.7.1985
ČSN 83 4501	Ochrana ovzduší. Měření emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší. Základní pojmy, názvosloví a rozdělení	1.10.1988
ČSN 83 4511	Ochrana ovzduší. Klasifikace emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší	1.12.1982
ČSN 83 4611	Ochrana ovzduší. Měření tuhých emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší	1.1.1983
ČSN 83 4711-1	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Všeobecná část	1.3.1983
ČSN 83 4711-2	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Odběr vzorku pro manuální metody měření	1.3.1983
ČSN 83 4711-3	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení celkového obsahu oxidů síry	1.3.1983
ČSN 83 4711-4	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení obsahu kyseliny sírové a celkového obsahu oxidu siřičitého a sírového	1.3.1983
ČSN 83 4711-5	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení celkového obsahu oxidu sírového a kyseliny sírové a obsahu oxidu siřičitého	1.3.1983
ČSN 83 4711-6	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení obsahu oxidu sírového	1.3.1983
ČSN 83 4712-1	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirovodíku ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část	1.6.1988
ČSN 83 4712-2	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirovodíku ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorku pro manuální metody měření	1.6.1988
ČSN 83 4712-3	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirovodíku ze stacionárních zdrojů. Metoda odměrného stanovení	1.6.1988
ČSN 83 4712-4	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirovodíku ze stacionárních zdrojů. Metoda fotometrického stanovení	1.6.1988
ČSN 83 4713-1	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirouhlíku ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část	1.6.1988
ČSN 83 4713-2	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirouhlíku ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorku pro manuální metody měření	1.6.1988
ČSN 83 4713-3	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirouhlíku ze stacionárních zdrojů. Metoda argentometrická	1.6.1988
ČSN 83 4713-4	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirouhlíku ze stacionárních zdrojů. Metoda jodometrická	1.6.1988
ČSN 83 4721-1	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část	1.1.1988
ČSN 83 4721-2	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorku pro manuální metody měření	1.1.1988
ČSN 83 4721-3	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Metoda alkalimetrické titrace	1.1.1988
ČSN 83 4728-1	Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Všeobecná část	1.4.1986
ČSN 83 4728-2	Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Odběr vzorku pro manuální metody měření	1.4.1986
ČSN 83 4728-3	Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda odměrného stanovení	1.4.1986
ČSN 83 4728-4	Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda fotometrického stanovení	1.4.1986
ČSN 83 4728-5	Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda potenciometrická	1.4.1986
ČSN 83 4751-3	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Fotometrická metoda	1.8.1988
ČSN 83 4751-4	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Odměrná metoda	1.8.1988
ČSN 83 4751-6	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru a chlorovodíku vedle sebe	1.8.1988
ČSN 83 4752-1	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část	1.8.1990
ČSN 83 4752-2	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorků pro manuální metody měření	1.8.1990
ČSN 83 4752-3	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Potenciometrická metoda stanovení	1.8.1990
ČSN 83 4752-4	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Fotometrická metoda stanovení	1.8.1990
ČSN 83 4752-5	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Metoda odměrného stanovení	1.8.1990

^*⁾ Vysvětlivka: Za součást této přílohy je dále nutno považovat veškeré platné normy ČSN, ČSN ISO a ČSN EN, které jsou nebo budou vydány Českým normalizačním institutem a které souvisí s prováděním jednorázového měření emisí látek znečišťujících ovzduší.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
METODY MĚŘENÍ A TECHNICKÉ POŽADAVKY PRO KONTINUÁLNÍ MĚŘENÍ EMISÍ

I. Princip metody pro kontinuální měření emisí - měřená látka

- absorpce beta záření	tuhé znečišťující látky
- fotometrie	tuhé znečišťující látky
- absorpce viditelného záření	tuhé znečišťující látky
- infračervená spektrometrie	SO₂, CO, NO_x (NO), HCl, HF
- nedisperzní infračervená absorpční spektromtetrie (NDIR)	- CO, CO₂, SO₂, NO, NO₂, NH₃, H₂S, CS₂, jednotlivé organické sloučeniny
- ultrafialová spektrometrie	SO₂, NO_x (NO), CO
- nedisperzní ultrafialová absorpční spektrometrie (NDUV)	- CO, CO₂, SO₂, NO, NO₂, NH₃, jednotlivé organické sloučeniny
- potenciometrie	F^-a Cl^-
- kolorimetrie	H₂S
- plamenoionizační detekce	TOC
- katalytické spalování	TOC
- chemoluminiscence	NO_X (NO)
- paramagnetismus	O₂
- elektrochemická s keramickým elektrolytem	O₂, H₂O
- psychrometrická vysokoteplotní metoda	H₂O
- hmotnostní spektrometrie (MS)	současně všechny jednotlivé organické látky, TOC, většina plynných anorganických látek
- infračervená absorpční spektrometrie s Fourierovou transformací (FTIR)	- TOC, současně všechny plynné anorganické i organické látky s výjimkou slouč. s homoatomárními molekulami
- měření diferenčního tlaku Prandtlovy trubice	rychlost proudění plynu
- tepelná anemometrie	rychlost proudění plynu
- měření rychosti šíření ultrazvuku	rychlost proudění plynu

II. Požadavky na přístroje pro kontinuální měření emisí

a) minimální stanovitelné množství	do 2 % rozsahu,
b) okolní teplota	od + 5 °C do 35 °C nebo
b) okolní teplota	od - 10 °C do + 55 °C,
c) teplotní závislost nulového bodu (zero) při změně o 10 °C	menší než ± 2 % z nejcitlivějšího rozsahu (větší vliv musí být kompenzován),
d) teplotní závislost kontrolního bodu (span) při změně o 10 °C	menší než ± 3 % z rozsahu (větší vliv musí být kompenzován),
e) rušivý vliv všech ostatních složek na měření	± 4% z nejcitlivějšího rozsahu
f) 90 % časová hodnota	nesmí být větší než 200 sekund včetně odběrového zařízení,
g) posun nulového bodu (zero) během kontrolního intervalu	nesmí být při nejcitlivějším rozsahu větší než ± 2 %,
h) posun kontrolního bodu (span) během kontrolního intervalu	nesmí být při nejcitlivějším rozsahu větší než ± 2 %,
i) odběr vzorku a odběrová zařízení	jsou konstruována tak, že nedochází k zanášení pevnými látkami a k sorpcím měřené látky,
j) nulový bod (zero) a kontrolní bod (span)	musí být během intervalu kontroly minimálně 1x zaznamenán na registračním zařízení,
k) výrobcem musí být stanoveny intervaly justování, tj. nastavení nulového bodu (zero) a kontrolního bodu (span) a údržby,
l) odběrná trasa musí být provedena a provozována tak, aby nedocházelo ke ztrátám analytu a poruchám funkce trasy.

III. Metody analýzy pro kontinuální měření emisí^*⁾

Číslo normy	Název normy	Účinnost od
ČSN ISO 10155 (83 4616)	Stacionární zdroje emisí - Automatizovaný monitoring hmotnostní koncentrace částic - Charakteristiky, zkušební metody a specifikace	1.7.1998
ČSN ISO 10396 (83 4770)	Stacionární zdroje emisí - Odběr vzorků pro automatizované stanovení hmotnostních koncentrací plynných složek	1.7.1998
ČSN ISO 7935 (83 4701)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace emisí oxidu siřičitého - Charakteristiky automatizovaných měřicích metod	1.7.1998
ČSN ISO 10849 (83 4704)	Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace emisí oxidů dusíku - Charakteristiky automatizovaných měřicích metod	1.7.1998
ČSN EN 12619 (83 4742)	Stacionární zdroje emisí. Stanovení nízkých hodnot hmotnostní koncentrace celkového plynného organického uhlíku ve spalinách. Kontinuální metoda s použitím plamenového ionizačního detektoru	1.5.2000
ČSN 83 4611	Ochrana ovzduší. Měření tuhých emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší.
ČSN 83 4711-7	Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Kontinuální stanovení celkového obsahu oxidu siřičitého	1.3.1983
ČSN 83 4740	Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidu uhelnatého ze stacionárních zdrojů. Metoda infračervené absorpční spektroskopie	1.6.1991

^*) Vysvětlivka: Za součást této přílohy je dále nutno považovat veškeré platné normy ČSN, ČSN ISO a ČSN EN, které jsou nebo budou vydány Českým normalizačním institutem a které souvisí s prováděním jednorázového měření emisí látek znečišťujících ovzduší.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
SEZNAM STÁLÝCH A PROMĚNNÝCH ÚDAJŮ TVOŘÍCÍCH PROVOZNÍ EVIDENCI

1. Identifikace zdroje znečišťování
Stálé údaje
Údaje o provozovateli
Identifikační číslo provozovatele (IČO, DIČ), obchodní jméno a sídlo nebo jméno, příjmení, bydliště, adresa (obec, část obce, ulice, číslo orientační, číslo popisné, evidenční nebo náhradní a PSČ; telefon, fax, elektronická adresa), statutární zástupce, bankovní spojení.
Údaje o zdroji ( provozovně)
Identifikační číslo provozovny (IČP), kategorie, název a skladba provozovny, počet zdrojů v provozovně, adresa a kontakty (okres, NUTS, kód ZÚJ, kód ÚTJ, obec, část obce, ulice, číslo orientační, číslo popisné, evidenční nebo náhradní a PSČ; telefon, fax, elektronická adresa - pokud se liší od identifikace provozovatele, odpovědná osoba), číslo katastrálního území, parcelní číslo, souřadnice, celkový jmenovitý tepelný výkon nebo příkon (MW) nebo projektovaná výrobní, skladovací, případně jiná kapacita.

2. Údaje o technologickém provozu
Stacionární zdroje znečišťování se podle technického a technologického uspořádání dělí na zařízení spalovacích technologických procesů (spalovací zdroje), spalovny odpadů a ostatní technologické zdroje ( § 4 odst. 4 zákona). Provozovna sestává ze zařízení, která samostatně nebo společně s jinými zařízeními tvoří zdroj nebo více zdrojů znečišťování ovzduší.
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie, kategorie zdroje, druh výroby, název podle katalogu zdrojů, výrobce, rok výroby a uvedení do provozu, životnost, denní, týdenní a roční provozní rytmus, počet odlučovacích zařízení a jejich evidenční čísla, evidenční čísla komínů nebo výduchů, evidenční čísla měření a uplatněné emisní limity.

Proměnné údaje:
Typ kotle nebo zařízení, výrobce, rok uvedení do provozu, jmenovitý tepelný výkon a příkon, účinnost kotle nebo zařízení udaná výrobcem, druh topeniště.
U kotlů ve výrobě elektřiny nebo kombinované výrobě elektřiny a tepla také instalovaný elektrický výkon.
U kotlů a zařízení spalujících plynná nebo kapalná paliva také druh, výkon a pracovní přetlak hořáku. U kotlů a zařízení spalujících současně více druhů paliv také druhy přídavných paliv nebo spoluspalovaného odpadu a jejich průměrný podíl na tepelném příkonu zařízení.
Stálé údaje:
a) Údaje o zařízeních na spalování paliv, kotlích, spalovnách odpadu a procesních ohřevech bez kontaktu s technologickou látkou
U kotlů ve výrobě elektřiny nebo kombinované výrobě elektřiny a tepla také vyrobená elektrická energie, průměrné využití instalovaného elektrického výkonu.
Rok, měsíc, den, čas, provozní hodiny, vyrobené teplo, průměrné využití jmenovitého tepelného výkonu, evidenční čísla měření.
Při spoluspalování odpadu evidenční údaje povolení ke spoluspalování odpadu, druh odpadu povoleného ke spoluspalování, jeho nejvyšší přípustné množství za jednotku času nebo podíl při spoluspalování.

b) Údaje o procesních ohřevech s kontaktem spalin s technologickou látkou
Rok, měsíc, den, čas, provozní hodiny, množství vyrobeného produktu (počet měrných jednotek produktu za daný den, měsíc a rok), evidenční čísla měření.
Druh a charakteristika spalovacího zařízení, jmenovitý tepelný výkon, počet hořáků, druh, výkon a pracovní přetlak hořáku, název produktu, měrná jednotka produktu, kapacita výroby, měrná energetická náročnost.
Proměnné údaje:
Stálé údaje:

Rok, měsíc, den, čas, provozní hodiny, množství vyrobeného produktu (počet měrných jednotek výrobku za daný den, měsíc a rok), evidenční čísla měření.
Stálé údaje:
c) Ostatní technologické procesy
Označení výrobku (produktu), měrná jednotka výrobku, kapacita výroby, měrná energetická náročnost.
Proměnné údaje:

3. Údaje o palivech, surovinách nebo odpadech

Rok, měsíc, den, čas, druh paliva, spotřeba paliva, odpadu nebo spoluspalovaného odpadu, jakostní znaky (výhřevnost, obsah vody, obsah popela a síry v sušině nebo obsah popela a síry v původním vzorku, nebezpečné vlastnosti odpadu), počet provozních hodin, emise znečišťujících látek.
Evidenční číslo zařízení, evidenční číslo provozu.
Stálé údaje:
a) Údaje o spalovaných palivech nebo odpadu, případně o spoluspalovaném odpadu
Proměnné údaje:
U kotlů a jiných zařízení spalujících současně více druhů paliv také: druhy paliv, spotřeba jednotlivých druhů paliv nebo odpadu, počet provozních hodin, jakostní znaky jednotlivých druhů paliv a podíl jednotlivých druhů paliv nebo odpadu na celkovém jmenovitém tepelném příkonu nebo výkonu.

Stálé údaje:
Proměnné údaje:
b) Údaje o surovinách nebo odpadu
Rok, měsíc, den, čas, název suroviny nebo odpadu, druh a složení suroviny nebo odpadu, měrná jednotka suroviny nebo odpadu, obsah znečišťujících látek v surovině nebo odpadu na jednotku (měrná výrobní emise vztažená na měrnou jednotku suroviny nebo odpadu), spotřeba suroviny nebo odpadu v měrných jednotkách.
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu.

4. Údaje o zařízení k omezování emisí
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu. Evidenční číslo a typ odlučovacího zařízení, odlučovací stupeň, počet jednotek, výrobce, rok uvedení do provozu, druh znečišťující látky, garantovaná účinnost odlučovače za nejméně příznivých provozních podmínek.
Proměnné údaje:
Čas, druh znečišťující látky, provozní účinnost, časové využití v daném intervalu, objemový průtok odpadního plynu odlučovačem.

5. Údaje o komínech a emisích
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu. Evidenční číslo komína (nebo jiného výduchu či výpusti), výška komína (nebo jiného výduchu či výpusti), světlost v koruně komína, nadmořská výška paty komína, materiál a tepelněizolační vlastnosti komína, evidenční čísla vypouštěných znečišťujících látek.
Proměnné údaje:
Evidenční číslo komína, průměrná teplota a rychlost plynů protékajících komínem, výduchem nebo výpustí ze zařízení na odlučování emisí v místě měření emisí, termín, ve kterém bylo u zdroje provedeno autorizované měření emisí, druh a množství emisí znečišťující látky.

6. Údaje o měření nebo jiném způsobu zjišťování množství emisí znečišťujících látek
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje a provozovny, evidenční číslo zařízení technologie a provozu, seznam znečišťujících látek, pro které má zdroj stanoveny emisní limity, a údaje, na které látky se vztahuje jednorázové měření a na které kontinuální měření emisí, četnost jednorázových měření emisí.
Proměnné údaje:
Čísla protokolů jednorázových měření emisí a data jejich vystavení, název znečišťující látky, způsob zjištění množství emise, datum, název subjektu provádějícího jednorázové měření nebo ověřujícího kontinuální měření, druh, četnost, podmínky a místo měření, použitá přístrojová technika a měřicí metoda, naměřená koncentrace znečišťující látky při referenčních podmínkách, objemový průtok, teplota a tlak, obsah kyslíku v odpadním plynu, koncentrace a hmotnostní tok zjišťované znečišťující látky, vypočtená nebo odvozená měrná výrobní emise, emisní faktor použitý pro výpočet množství emisí, příp. jiný způsob výpočtu množství emisí.

7. Údaje o poruchách a haváriích
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu.
Proměnné údaje:
Datum, název zařízení, doba trvání, druh a množství emisí, příčina havárie, přijatá opatření, hlášení orgánu ochrany ovzduší.

8. Údaje o uplatňování plánu snížení emisí
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu, evidenční číslo znečišťující látky, termíny a plánované snížení množství emisí.
Proměnné údaje:
Údaje o plnění (realizaci) plánu.

9. Údaje o uplatňování plánu na zavedení zásad správné zemědělské praxe
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu, termíny a plánované úkoly na zavedení zásad správné zemědělské praxe.
Proměnné údaje:
Údaje o plnění plánu.

10. Údaje o plnění emisního stropu
Stálé údaje:
Evidenční číslo zdroje, evidenční číslo zařízení technologie a provozu, evidenční číslo znečišťující látky, stanovený emisní strop.
Proměnné údaje:
Údaje o plnění stanoveného emisního stropu.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
OBSAH PROVOZNÍHO ŘÁDU
1) Identifikace zdroje a provozovny, ve které je zdroj umístěn, majitele a provozovatele (zejména aktuální výpis z obchodního rejstříku apod).
2) Podrobný popis technologie zdroje znečišťování s důrazem na technický popis instalovaných zařízení nebo částí zařízení, která při provozu znečišťují nebo v případě havárie nebo poruchy mohou znečišťovat ovzduší, a dále popis zařízení sloužících k omezování emisí znečišťujících látek a jejich funkce. Číslování zdroje a jeho částí musí být shodné s provozní evidencí zdroje a v jednoznačné návaznosti na platné provozní a technologické předpisy provozovatele.
3) Zpracovávané suroviny a spalovaná paliva nebo odpady používané na zdroji, u všech paliv a surovin musí být k dispozici bezpečnostní datové listy (výrobce, dodavatel, vlastnosti, složení, požadavky na jakost), údaje o vztahu k dodržování emisních limitů nebo podmínek provozu zdroje.
4) Popis technologických operací prováděných v zařízeních uvedených v bodu 2 se vstupními surovinami a s palivy uvedenými v bodu 3, chemismus reakcí včetně známých vedlejších reakcí, způsoby řízení a kontroly prováděných operací (detailní podmínky zpracování surovin a podmínky spalování paliv, podmínky provozu zařízení sloužících k omezování emisí znečišťujících látek nebo dalších operací sloužících k omezování emisí znečišťujících látek).
5) Výstupy z technologie - produkty, energie, odpady (zbytky), znečišťující látky, a jejich vlastnosti, kvalitu, kvantitu, místa výstupu z technologie do ovzduší a způsob zacházení s nimi.
6) Detailní popis zařízení pro kontinuální měření emisí (pokud je instalováno) a popis měřicího místa, včetně postupu sledování provozu zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku kontinuálního měření emisí (zejména sledováním teploty, tlaku, obsahu kyslíku, viskozity, pH, tmavosti kouře, ale i dalších parametrů).
7) Označení operací, u kterých v případě poruchy nebo havárie zařízení nebo jeho části může dojít k emisím znečišťujících látek ve vyšší míře než při obvyklém provozu (uvedení v úvahu přicházejících znečišťujících látek, jejich koncentrace, množství, vlastnosti).
8) Uvedení aktuálního spojení^*) na kompetentní orgány ochrany ovzduší. Způsob a rozsah podávání hlášení o havárii nebo poruše orgánům ochrany ovzduší včetně časových lhůt a odpovědných funkcí (osob). Způsob interního předávání informací o poruchách a haváriích.
9) Způsob předcházení haváriím a poruchám^*). Termíny kontrol, revizí a údržby zařízení odlučovačů (denní, týdenní, čtvrtletní, pololetní a roční), popřípadě dalších zařízení a technologií sloužících k ochraně ovzduší nebo pro ovzduší rozhodujících. Uvedení způsobu proškolení obsluh a odpovědných osob.
10) Způsob a četnost seřizování zařízení ke spalování paliv.
11) Definice poruch s dopadem na ovzduší a jejich odstraňování, termíny odstraňování poruch pro konkrétní technologii zdroje a podmínky odstavení zdroje z provozu.
12) Definice havárií s dopadem na ovzduší a jejich odstraňování pro konkrétní technologii zdroje, podmínky odstavení zdroje z provozu.
13) Uvedení opatření, která jsou nebo budou provozovatelem přijata ke zmírnění důsledků předpokládaných havárií a poruch.
14) Uvedení postupů provozovatele při zmáhání havárií a odstraňování poruch včetně režimů omezování nebo zastavování provozu zařízení.
16) Výjimečná a zvláštní ustanovení a ujednání (výzkum, odvracení nebezpečí ohrožení jiné složky životního prostředí, havarijní odvětrání, zdolávání požárů, odstraňování příčin nebo následků nebezpečných epidemií, živelní nebo jiné krizové situace, inertizace, požární cvičení apod.).
15) Informování^*) veřejnosti při haváriích.
17) Situace, operace a stavy - neplnění stanovených emisních limitů (zásady - stanovené emisní limity nebudou plněny (nutno zdůvodnit a doložit) v případech definovaných poruch, definovaných havárií, při najíždění technologií do provozu nebo při odstavování technologií z provozu po stanovenou dobu nebo při seřizování technologií).
18) Podpis statutárního zástupce nebo jím zmocněné osoby, platnost provozního řádu, zrušující ustanovení, rozhodnutí inspekce.
19) Způsob vedení a kontroly údajů závazných pro sledování přijatého plánu snížení emisí, plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe, plnění emisního stropu nebo plánu útlumu provozování zvláště velkého spalovacího zdroje.
*) Poznámka: Takto označené údaje mohou být zpracovány ve zvláštní části provozního řádu jako společné pro všechny zdroje jediné provozovny podle § 2 písm. cc).

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
MĚŘENÍ TMAVOSTI KOUŘE

A. Měření tmavosti kouře metodou podle Ringelmanna

1. Metoda je založena na porovnání tmavosti kouřové vlečky s odpovídajícím stupněm Ringelmannovy stupnice lidským zrakem. Tmavost zbarvení kouřové vlečky přibližně odpovídá koncentraci sazí, popílku a jiných částic.

2. Ringelmannova stupnice se skládá z pěti čtvercových polí. V každém poli je na bílém podkladě pravoúhlá síť černých čar o takové tloušťce a hustotě sítě, že pole odpovídá určitému procentu černé barvy na bílém podkladě.

3. Rozlišuje se stupeň 0 až 5 Ringelmannových stupňů

a) stupeň 0 tvoří čistě bílé pole s definovanou odrazivostí světla 80 %,

d) stupeň 3 odpovídá 60 % černé barvy na bílém podkladě,

b) stupeň 1 odpovídá 20 % černé barvy na bílém podkladě,

c) stupeň 2 odpovídá 40 % černé barvy na bílém podkladě,

e) stupeň 4 odpovídá 80 % černé barvy na bílém podkladě,

f) stupeň 5 odpovídá 100 % černé barvy na bílém podkladě a slouží pro ověření optických vlastností Ringelmannovy stupnice, černá barva použitá k tisku stupnice musí mít odrazivost světla 5 %.

4. Optické vlastnosti Ringelmannovy stupnice použité k měření musí být ověřeny.

5. Měření tmavosti kouře podle této metody provádí pozorovatel ze vzdálenosti 150 až 400 m od pozorovaného komína. Směr kouřové vlečky vystupující z komína má být přibližně v pravém úhlu na směr pozorování. Pozadí kouřové vlečky má tvořit rozptýlené světlo oblohy během dne, pozorování není možno provádět proti slunci ani proti zástavbě nebo okolnímu terénu. Pozorovatel drží při měření Ringelmannovu stupnici ve volně natažené paži tak, že síť jednotlivých polí se slije do rozdílných stupňů šedé barvy. Porovnáním stupnice s kouřovou vlečkou v místě výstupu kouře z koruny komína se určí stupeň tmavosti kouře.

6. Při každém měření se provádí 30 odečtů v pravidelných půlminutových intervalech. Délka jednoho odečtu činí 5 sekund. Měření se vyhodnotí jako průměrná tmavost kouře ze třiceti odečtů.

B. Měření tmavosti kouře metodou podle Bacharacha

1. Metoda je založena na porovnání kruhové barevné skvrny získané prosátím předepsaného množství kouřových plynů přes filtrační papír se standardními skvrnami Bacharachovy stupnice. Tmavost zbarvení kouřové vlečky přibližně odpovídá koncentraci sazí, popílku a jiných částic.

2. Zařízení pro měření se skládá z odběrové sondy o vnitřním průměru 6 mm s odchylkou max. 0,1 mm, filtračního papíru, odsávací pumpy o zdvihovém objemu 0,163 dm³ s odchylkou max. 0,007 dm³ a Bacharachovy stupnice.

3. Zdvihový objem odsávací pumpy a optické vlastnosti Bacharachovy stupnice použité k měření musí být ověřeny.

4. Měření tmavosti kouře podle této metody se provádí odběrem kouřových plynů sondou z kouřovodu. Do zářezu v pumpě se vloží čistý filtrační papír a dotažením se zajistí těsnost spoje. Odsávací sonda se zasune do kouřovodu kolmo ke směru proudu spalin, co nejdále směrem ke středu (umístění sondy musí být takové, aby byl nasáván vzorek z hlavního proudu spalin). Deseti úplnými zdvihy pumpy se provede nasátí předepsaného vzorku spalin 1,63 dm³ s odchylkou max. 0,071 dm³. Zdvihy pumpy se provádí volně, avšak tak, aby celý vzorek byl odebrán v čase kratším než tři minuty. Po provedení odběru se uvolní a vyjme filtrační papír; vytvořená skvrna musí být kruhová o průměru 6,0 mm s odchylkou max. 0,1 mm. Tmavost skvrn se porovná s tmavostí skvrn Bacharachovy stupnice.

5. Při každém měření se provádí 3 odběry v pravidelných intervalech 5 minut. Měření se hodnotí jako tři samostatné odběry.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
PROTOKOL O AUTORIZOVANÉM MĚŘENÍ
Protokol musí obsahovat alespoň tyto údaje

1. Úvod - obsahuje popis zadání, způsob realizace, identifikaci dodavatele, případně spolupráci se subdodavateli.

2. Účel měření - obsahuje údaje o účelu měření, případně údaje o způsobu použití výsledků provedeného měření.

3. Popis zařízení - obsahuje dostupná technická data o zařízení, na kterém bylo prováděno měření, případně stručný komentář k technologii a postupu výrobních operací ve vztahu k měření, případně schéma měřeného zařízení.

4. Způsob měření - obsahuje podrobné údaje o použité přístrojové technice, postupech a metodikách měření, postupech získání a zpracování vzorků a údaje o metrologické návaznosti měření, vyhodnocení měření, případně schéma měřicího místa.

5. Průběh měření - obsahuje údaje o průběhu měření, odběru vzorků, sledování parametrů provozu měřeného zdroje, probíhajících technologických operacích a o vlivech, které mohly působit na přesnost a správnost měření.

6. Výsledky měření - obsahují přehled výsledků měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek vyjádřených ve formě přímo porovnatelné s emisními limity pro měřený zdroj, výsledky měření průtoku odpadních plynů, hmotnostní tok znečišťujících látek a měrnou výrobní emisi (je-li stanovení hodnoty vztažné veličiny prakticky možné), včetně vyjádření nejistot a platnosti měření, a dalších měření - především obsahu kyslíku a vodní páry v odpadním plynu a fyzikálních veličin charakterizujících stav odpadního plynu, především jeho teplotu, tlak a hustotu.

7. Použitá literatura - obsahuje seznam literatury, zákonů, vyhlášek, technických norem a metodických postupů na které je v textu odvolávka.

8. Použité veličiny a značky - obsahuje seznam značek, popis veličiny a příslušnou jednotku.

9. Tabulky a přílohy - obsahují přehledy naměřených a vypočtených hodnot uspořádaných v tabelární a grafické formě, případně stručný komentář k nim.

10. Vyhodnocení výsledků měření podle bodu 6 a jejich porovnání s hodnotami emisních limitů platných u zdroje k datu měření. Toto porovnání výsledků měření musí být v protokolu uvedeno jako samostatná část, a musí být zpracována podle osnovy, kterou předá autorizovaným osobám podle § 15 zákona inspekce.

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
NÁLEŽITOSTI ŽÁDOSTI O POVOLENÍ
Vysvětlivky k příloze:

a) Pro účely této přílohy jsou používány výrazy „nový zdroj“ a „stávající zdroj^“.
- Nový zdroj = zdroj, který je buď ve fázi projektové přípravy nebo kterému nebylo ještě uděleno povolení k provozu (není ještě provozován).
- Stávající zdroj = zdroj, který je již provozován na základě dosavadních povolení, ať již po jakoukoli dobu.

b) Orgán ochrany ovzduší nemusí po žadateli vyžadovat doklady, které již má k dispozici nebo které jsou zřejmé z předložené souhrnné provozní nebo provozní evidence nebo které nemají vztah k předmětu či podstatě žádosti.

1. Náležitosti žádosti o povolení u zdrojů podle zvláštního právního předpisu¹⁾, s výjimkou spaloven odpadu a zařízení schvalovaných pro spoluspalování odpadu.
Orgán ochrany ovzduší udělující povolení podle zákona vyžaduje k žádosti tyto podklady:

1.16. Údaj o ochraně okolí investice (nový zdroj) nebo stávajícího zdroje před obtěžováním emisemi pachových látek. Informace, zda v důsledku provozu zařízení pachové látky vznikají, pokud ano, tak s uvedením jejich specifikace a způsobu, kterým budou zachycovány.

1.15. Údaje o vstupním použití látek poškozujících ozonovou vrstvu Země specifikovaných zákonem při výstavbě nebo provozu investice (nový zdroj) nebo o skutečném použití a nakládání s těmito látkami za provozu stávajícího zařízení. Pakliže látky jsou používány, uvést úplný výčet druhů a množství těchto látek.

1.14. Specifikace všech znečišťujících látek, které budou při provozu investice přecházet do vnějšího ovzduší, včetně látek, které budou emitovány za přechodných stavů (najíždění, zastavování operací) nebo při náhodných jevech nebo haváriích. U stávajících zdrojů uvést informace o stávajících emisích ve stejném rozsahu.

1.13. Referenční údaje na dřívější instalaci identické technologie v zahraničí, a jestliže se na ní firma investora podílela, zda lze její projekt považovat za obdobný s projektem investice v ČR.

1.12. Doklad o tom, zda investice (nový zdroj) nebo existující zařízení (stávající zdroj) je vedena jako nejlepší dostupná technika (BAT) z hlediska ochrany ovzduší a v jakém referenčním dokumentu, v případě velkých a středních zdrojů porovnání s nejlepšími známými technologiemi.

1.11. Podrobná informace o zajištění zjišťování emisí látek znečišťujících ovzduší. Údaje o počtu a umístění měřicích míst pro zjišťování emisních koncentrací látek znečišťujících ovzduší a hmotnostního toku emisí.

1.1. Specifikace katastrálních území, na kterých bude investice realizována (nový zdroj) nebo je již zbudována (stávající zdroj).

1.10. Vyjádření, zda projekt investice nového zdroje nebo dokumentace stávajícího zdroje obsahuje podrobné technické řešení ochrany ovzduší. Jeho popis dle projektu (nový zdroj), v případě stávajícího zdroje předložit podrobný popis stávajícího technického řešení. Doklad o tom, že projekt investice (nový zdroj), nebo stav zařízení (stávající zdroj) zajišťuje odvod odpadních plynů do vnějšího ovzduší kontrolovaným způsobem, doložený informacemi o technickém řešení, počtech a výškách výduchů a komínů, instalovaných zařízeních pro zachycování látek znečišťujících ovzduší, která musí být použita, aby bylo zajištěno splnění emisních limitů, a dále o zařízeních pro zamezení nekontrolovatelnému úniku znečišťujících látek do vnějšího ovzduší (podtlakem, hermetizací nebo jinak).

1.6. Provozní řády stávajícího zdroje (zdrojů) zpracované podle § 11 odst. 2 zákona, nebo jejich návrhy v případě nových zdrojů. Dále regulační řády u stávajících zdrojů, pokud jsou ze zákona zpracovány.

1.9. Informace k plánovaným modernizacím stávajícího závodu (zdroje). Uvést kvantifikikaci snížení emisí stávajícího závodu (zdroje).

1.8. Doklad o tom, že investoru nebo provozovateli (stávající zdroj) je známa imisní situace a rozptylové podmínky v místě předpokládané realizace. Jeho hodnocení nebo předpoklad (nový zdroj) konkrétního dopadu provozu investice na kvalitu ovzduší doložený rozptylovou studií nebo odborným posudkem pokud tak stanoví zákon.

1.7. Údaje souhrnné provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší za poslední tři roky u stávajících zdrojů.

1.5. Emisní limity, které jsou u všech stávajících zdrojů stanoveny k datu žádosti o povolení. Dále schválené plány snižování emisí nebo schválené plány zavádění zásad správné zemědělské praxe u stávajícho zdroje, pokud jsou uplatněny.

1.4. Pokud jde o stávající zdroj, platnou výkresovou a technickou dokumentaci staveb a technologií zdrojů, provozní předpisy, technologické předpisy a reglementy a další materiály nezbytné k tomu aby byl zřejmý podrobný technický popis celého technologického zařízení, procesů na něm probíhajících, a technické parametry - zejména kapacitu zařízení, hmotnostní toky jednotlivých vstupních i výstupních materiálů, spotřeba energií.

1.3. Vlastní projekt, včetně jeho názvu a identifikačního označení, který je předmětem žádosti, pokud jde o nový zdroj. Materiály musí obsahovat mimo jiné údaje o přesném umístění stavby, investorovi, zpracovateli projektu a další projektovou dokumentaci - zejména technickou zprávu. Z materiálu musí být zřejmý podrobný technický popis celého technologického zařízení, procesů na něm probíhajících a technické parametry - zejména kapacita zařízení, hmotnostní toky jednotlivých vstupních i výstupních materiálů, spotřeba energií ad.

1.22. Ve výše uvedených dokladech musí být mimo jiné uvedeno:

g) V případě, že je v provozu zařízení nakládáno s odpady (nevztahuje se na spalování nebo spoluspalování odpadu) a působí-li toto nakládání emise do ovzduší, pak uvést podrobný popis všech způsobů nakládání s nimi (od předání odpadu do zařízení až po konečné naložení s vlastními odpady a rezidui).

a) Specifikace hořáků použitých na zařízení jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší, jejich typy, výrobce, parametry, použité palivo, certifikáty, případně měřicí protokoly o stanovení emisí provedeném na těchto hořácích.

b) Technický popis a parametry spalovacích zařízení procesních ohřevů, zejména údaje o objemu a složení spalin vypouštěných do ovzduší a podrobný popis teplotního režimu.

c) Specifikace spalovacích zdrojů používaných k zásobování zařízení energiemi. Jejich tepelné výkony (příkony), výrobce, názvy a typy.

d) Technické popisy dalších přídavných zařízení, která jsou součástí technologického celku, pokud mají vliv na emise látek znečišťujících ovzduší (zařízení pro uložení kapalných uhlovodíků, zařízení na spalování přebytečných plynů).

e) Přesná specifikace složení vstupních přírodních i umělých surovin, paliv, odpadů, chemických látek a přípravků, těkavých organických látek, regulovaných látek a provozních náplní, s nimiž je v provozu zařízení nakládáno s uvedením závazných předpisů stanovujících požadavky na jejich vlastnosti a dokladů, které se na ně vztahují podle zvláštních právních předpisů. Popis způsobu zajištění jejich stabilních vlastností a jejich kontroly zejména s ohledem na možnosti vzniku nebezpečných emisí persistentních organických polutantů nebo těžkých kovů. Uvést jejich celkové a měrné spotřeby při provozu zařízení na jmenovitý a obvyklý provozní výkon. Pro těkavé organické látky doložit jejich podrobnou hmotnostní bilanci z procesů aplikujících organická rozpouštědla podle zvláštního právního předpisu¹⁾.

f) Vyjádření zpracovatelů rozptylové studie a odborného posudku o tom, zda projekt (zdroj) nebo emisní vlastnosti zařízení zvláště velkého zdroje, zahrnujíce všechny zdroje znečišťování ovzduší, které k němu náleží, zajišťuje splnění imisních limitů stanovených pro znečišťující látky.

1.21. Rozptylové studie podle zákona tam, kde jsou předepsány.

1.20. Odborné posudky podle zákona tam, kde jsou předepsány.

1.2. Úplný soupis všech zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na území zdroje znečišťování ovzduší včetně specifikace všech komínů, výduchů nebo výpustí ze zařízení pro zachycování emisí. V případě nových zdrojů tyto údaje dle projektu. Podrobný technický popis všech zdrojů znečišťování ovzduší, které zde žadatel provozuje. Pro posouzení technologie a zařízení je nutno dodat minimálně následující údaje: přesné označení zařízení názvem a typem, název a adresu výrobce zařízení, podrobný technický popis zařízení, technické parametry zařízení.

1.19. Typy a výrobce přídavných zařízení u zdrojů, která s nimi tvoří dílčí technologické celky, pokud mají vliv na emise látek znečišťujících ovzduší.

	3
Azbest (suspendované	1	g/rok	mg/Nm³
částice, vlákna)	2
	3
Chlor a jeho sloučeniny	1	kg/rok	mg/Nm³
	2
	3
Fluor a jeho sloučeniny	1	kg/rok	mg/Nm³
	2
	3
Arsen a jeho sloučeniny	1	g/rok	mg/Nm³
	2
	3
Kyanovodík a kyanidy	1	g/rok	mg/Nm³
	2
	3
Látky pro které bylo prokázáno, že vykazují karcinogenní či mutagenní vlastnosti nebo vlastnosti, které mohou ovlivnit reprodukci cestou ovzduší	1	g/rok	mg/Nm³
	2
Poznámka: Podrobnější popis problematiky výskytu těchto látek	3
Persistentní organické polutanty (zejména polychlorované di-benzodioxiny a polychlorované dibenzofurany).	1	g/rok g/rok g/rok g/rok g/rok	ng/Nm³ng/Nm³ng/Nm³ng/Nm³ng/Nm³
	2
	3

Dotazy k zajištění ochrany ovzduší před emisemi jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich skupin.

Vysvětlivky k tabulce: 1. U jednotlivých položek uvést předpokládané (nový zdroj) nebo skutečně dosahované (stávající zdroj) hmotnostní množství emisí dotyčné látky za jednotku času standardního provozu zařízení investice na jmenovitý výkon, jejich garantovanou maximální koncentraci v odpadních plynech nebo v odpadní vzdušině v místě výstupu ze zařízení do vnějšího ovzduší. (Zapsat pro každou příslušnou znečišťující látku do řádku 1). 2. Popsat způsob zachycování nebo snižování emisí příslušné látky, zejména typy, názvy a technické parametry filtrů, odlučovačů, skrubrů, spalovačů, katalyzátorů atp. (Zapsat do řádku 2). 3. Doložit vhodným způsobem, že projektovaný postup zachycování nebo snižování emisí příslušné látky odpovídá požadavkům na nej lepší dostupné techniky. (Zapsat do řádku 3).
Oxid siřičitý	1	t/rok	mg/Nm³
	2
	3
Oxidy dusíku	1	t/rok	mg/Nm³
	2
	3
Amoniak (NH₃)	1	t/rok	mg/Nm³
	2
	3
Oxid uhelnatý	1	t/rok	mg/Nm³
	2
	3
Těkavé organické	1	kg/rok	mg/Nm³
látky VOC	2
	3
Těžké kovy a jejich	1	g/rok	mg/Nm³
sloučeniny	2
	3
Tuhé znečišťující látky	1	t/rok	mg/Nm³
	2

1.18. Uvedení podrobných konkrétních hodnot parametrů uvedených v následující tabulce:

1.17. Zprávy o autorizovaném stanovení látek znečišťujících ovzduší - měřicí protokoly podle zákona a této vyhlášky.

2. Podrobnosti k obsahu žádosti o povolení a k podkladům povolení vydávaným podle § 17 odst. 1 a 2 zákona pro spalovny odpadu a zařízení schvalovaná pro spoluspalování odpadu

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
ZVLÁŠTĚ VELKÉ ZDROJE ZNEČIŠŤOVÁNÍ A ČETNOST JEDNORÁZOVÉHO MĚŘENÍ EMISÍ U TĚCHTO ZDROJŮ
Vysvětlivky k příloze:

1. Tato příloha uvádí úplný seznam zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší a dále četnost jednorázového měření emisí u těchto zdrojů k provedení § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky.

2. Nestanoví-li zvláštní právní předpis¹⁾ jinak, jedná se o jednorázové měření u techniky nominálního zařízení technologie zvláště velkého zdroje, která odpovídá názvu zdroje uvedenému v následující tabulce. Pokud jsou v areálu zvláště velkého zdroje ještě jiné zdroje znečišťování odlišných technologií (například pomocná tepelná zařízení), které s ním tvoří společný zdroj, platí pro ně emisní limity a další podmínky provozování jim stanovené zvláštním právním předpisem¹⁾ jako velkým, středním nebo malým zdrojům znečišťování ovzduší.

3. Je-li v pravém sloupci tabulky uvedeno „podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky“, provádí se jednorázové měření dvakrát za kalendářní rok, ne však dříve než po uplynutí tří měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost příslušnou znečišťující látku měřit kontinuálně. První jednorázové měření musí být provedeno do 31. března 2003.

4. Je-li v pravém sloupci tabulky uvedeno „podle zvláštního právního předpisu“, provádí se měření v četnosti stanovené příslušným zvláštním právním předpisem¹⁾. To se týká zejména spaloven odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu a zvláště velkých spalovacích zdrojů.

5. Je-li v pravém sloupci tabulky uvedeno „1 x za kalendářní rok“, provádí se jednorázové měření jedenkrát za kalendářní rok, ne však dříve než po uplynutí šesti měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost příslušnou znečišťující látku měřit kontinuálně. První jednorázové měření musí být provedeno do jednoho roku od účinnosti zákona. Postupuje se obdobně ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) této vyhlášky.

^*) Demolice budov, konstrukcí a instalací obsahujících azbest a odstraňování azbestu nebo materiálů obsahujících azbest z nich, které by mohly vést k uvolnění azbestových vláken nebo prachu, musí být prováděny v izolovaném prostředí, jehož prostor je oddělen od vnějšího ovzduší. Doprava a ukládání odpadu obsahujícího azbestová vlákna nebo prach musí být zabezpečeny tak, aby nedošlo k jejich uvolnění do ovzduší. Odpad obsahující azbestová vlákna nebo prach musí být ukládán pouze na skládky k tomu určené, u kterých je zajištěno trvalé zamezení úniku azbest do vnějšího ovzduší.
Výčet zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší a četnost jednorázového měření emisí u těchto zdrojů:
^**) Není-li u zdroje plněn plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje znečišťování ovzduší.
6. Je-li v pravém sloupci tabulky uvedeno „1 x za 3 kalendářní roky“, provádí se jednorázové měření jednou za tři kalendářní roky, ne však dříve než po uplynutí osmnácti měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost příslušnou znečišťující látku měřit kontinuálně. První jednorázové měření musí být provedeno do tří let od posledního měření provedeného přede dnem nabytí účinnosti zákona. Provozovatelé, kteří provedli poslední měření před datem 1. června 1999 provedou toto měření do 1. června 2003.

Název zvláště velkého zdroje		Četnost jednorázového měření
denně u všech ostatních kovů
Zařízení na povrchovou úpravu kovů a plastů s použitím elektrolytických nebo chemických postupů, je-li obsah lázní větší než 30 m³		1 x za kalendářní rok

Zařízení na výrobu cementového slinku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t denně nebo na výrobu vápna v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně. Zařízení na zpracování magnezitu		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Zařízení na výrobu azbestu a produktů na bázi azbestu, opravy a demoliční práce na objektech a zařízeních obsahujících azbest a produkce výrobků s obsahem azbestu		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky*⁾

Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně		1 x za kalendářní rok

Zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu o výrobní kapacitě větší než 75 t denně a/nebo o kapacitě pecí větší než 4 m³a s hustotou vsázky větší než 300 kg/m³		1 x za kalendářní rok

Chemická průmyslová zařízení na výrobu základních organických chemických látek, a to:
	jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické),	1 x za kalendářní rok
	organické sloučeniny obsahující kyslík, jako alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery, acetáty, ethery, peroxidy, epoxidové pryskyřice,	1 x za kalendářní rok
	organické sloučeniny síry,	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky
	organické sloučeniny dusíku, jako aminy, amidy, nitroderiváty, nitrily, kyanatany, isokyanatany,	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky
	organické sloučeniny fosforu,	1 x za kalendářní rok
	halogenderiváty uhlovodíků,	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky
	organokovové sloučeniny,	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Název zvláště velkého zdroje		Četnost jednorázového měření
Zvláště velký spalovací zdroj		podle zvláštního právního předpisu

Výroba a rafinace plynů a minerálních olejů		1 x za kalendářní rok

Výroba koksu (koksovací baterie)		1 x za kalendářní rok

Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy)		1 x za kalendářní rok

Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (z prvotních nebo druhotných surovin), včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu		1 x za kalendářní rok

Zařízení na zpracování železných kovů, a to:
	válcovny za tepla o kapacitě větší než 20 t surové oceli za hodinu,	1 x za kalendářní rok
	kovárny s buchary o energii větší než 50 kJ na jeden buchar, kde spotřeba tepelné energie je větší než 20 MW,	1 x za kalendářní rok
	nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů se zpracovávaným množstvím větším než 2 tuny surové oceli za hodinu.	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Slévárny železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 tun denně		1 x za kalendářní rok

Zařízení metalurgie neželezných kovů na výrobu surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Zařízení metalurgie neželezných kovů na tavení, včetně slévání slitin, neželezných kovů, včetně přetavovaných produktů (rafinace, výroba odlitků apod.), o kapacitě tavení větší než 4 t denně u olova a kadmia nebo 20 t		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Název zvláště velkého zdroje		Četnost jednorázového měření
Průmyslové závody na výrobu buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenky o výrobní kapacitě větší než 20 t denně		podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Závody na předúpravu (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení vláken či textilií, jejichž zpracovatelská kapacita je větší než 10 t denně		1 x za 3 kalendářní roky

Závody na vydělávání kůží a kožešin, jejichž zpracovatelská kapacita je větší než 12 t hotových výrobků denně		1 x za kalendářní rok

Potravinářský průmysl, a to tyto závody:
	jatka o kapacitě porážky větší než 50 t denně,	1 x za 3 kalendářní roky
	zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin z živočišných surovin (jiných než mléka) o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně,	1 x za 3 kalendářní roky
	zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin z rostlinných surovin o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí),	1 x za 3 kalendářní roky
	zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok).	1 x za 3 kalendářní roky

Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně		1 x za kalendářní rok

Zařízení na intenzivní chov drůbeže nebo prasat nebo skotu, a to:
	40 000 kusů drůbeže	1 x za kalendářní rok**⁾
	2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg)	1 x za kalendářní rok**⁾
	750 kusů prasnic	1 x za kalendářní rok**⁾
	1 000 kusů skotu.	1 x za kalendářní rok**⁾

Vysvětlivky k tabulce:

Název zvláště velkého zdroje	Četnost jednorázového měření
Chemická průmyslová zařízení na výrobu hnojiv na bázi fosforu, dusíku a draslíku (jednoduchých nebo směsných)	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Chemická průmyslová zařízení na výrobu základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Průmyslová zařízení využívající chemické nebo biologické procesy k výrobě základních farmaceutických produktů	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Chemická průmyslová zařízení na výrobu výbušnin	1 x za 3 kalendářní roky

Spalovny a spoluspalovací zařízení nebezpečného odpadu podle zvláštního právního předpisu⁶⁾ o jmenovité provozní kapacitě větší než 10 tun nebezpečného odpadu za den	podle zvláštního právního předpisu

Spalovny a spoluspalovací zařízení komunálního odpadu podle zvláštního právního předpisu⁶⁾ o jmenovité provozní kapacitě větší než 3 tuny komunálního odpadu za hodinu	podle zvláštního právního předpisu

Spalovny a spoluspalovací zařízení jiného než nebezpečného a komunálního odpadu podle zvláštního právního předpisu⁶⁾ o jmenovité provozní kapacitě větší než 10 tun nebezpečného odpadu za den	podle zvláštního právního předpisu

Skládky, které přijímají více než 10 t odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu	1 x za 3 kalendami roky

Zařízení na využívání nebo recyklaci nebo regeneraci nebezpečného odpadu včetně odpadních olejů, případně na odstraňování těchto odpadů jiným způsobem, než jsou spalování, spoluspalování nebo ukládání do skládek	1 x za kalendářní rok

Název zvláště velkého zdroje	Četnost jednorázového měření
Zařízení pro povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla, zejména provádějící apreturu, potiskování, pokovování, odmašťování, nepromokavou úpravu, úpravu rozměrů, barvení, čištění nebo impregnaci, o spotřebě organického rozpouštědla větší než 150 kg za hodinu nebo větší než 200 t za rok	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním či grafitizací	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky

Název zvláště velkého zdroje		Četnost jednorázového měření
	základní plastické hmoty (na bázi syntetických a přírodních polymerů),	1 x za kalendářní rok
	syntetické kaučuky,	1 x za kalendářní rok
	barviva a pigmenty,	1 x za kalendářní rok
	povrchově aktivní látky a surfaktanty.	1 x za kalendářní rok

Chemická průmyslová zařízení na výrobu základních anorganických chemických látek a to:
	plyny, jako čpavek, chlor nebo chlorovodík, fluor nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny síry, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, karbonylchlorid,	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky
	kyseliny, jako kyselina chromová, kyselina fluorovodíková, kyselina fosforečná, kyselina dusičná, kyselina chlorovodíková, kyselina sírová, oleum, kyselina siřičitá,	podle § 8 odst. 2 písm. a) této vyhlášky
	zásady, jako hydroxid amonný, hydroxid draselný, hydroxid sodný,	1 x za 3 kalendářní roky
	soli, jako chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, perboritan, dusičnan stříbrný,	1 x za 3 kalendářní roky
	nekovy, oxidy kovů či jiné anorganické sloučeniny, jako karbid vápníku, křemík, karbid křemíku.	1 x za kalendářní rok

k vyhlášce č. 356/2002 Sb.
PROTOKOL O AUTORIZOVANÉM MĚŘENÍ U MALÝCH SPALOVACÍCH ZDROJŮ
Protokol musí obsahovat minimálně tyto údaje:
Další nakládání s protokolem o měření:
TECHNICKÉ POŽADAVKY NA MĚŘICÍ PŘÍSTROJE POUŽÍVANÉ PRO MĚŘENÍ ÚČINNOSTI SPALOVÁNÍ A MĚŘENÍ MNOŽSTVÍ VYPOUŠTĚNÝCH LÁTEK U MALÝCH SPALOVACÍCH ZDROJŮ
Přenosný měřicí přístroj používaný k autorizovanému měření účinnosti a množství vypouštěných látek malých stacionárních zdrojů znečišťování musí splňovat technické požadavky a další podmínky uvedené v bodech 1 až 5 této přílohy:
S protokolem nakládá autorizovaná osoba podle § 18 odst. 2 této vyhlášky. Pověřenou právnickou osobou ve smyslu tohoto ustanovení je Společenstvo kominíků ČR, které protokoly a výsledky měření statisticky zpracovává a vyhodnocuje a roční přehledy výsledků předává ministerstvu.

1. Úvod - obsahuje základní identifikační údaje autorizované osoby a provozovatele měřeného zdroje.

2. Účel měření - obsahuje údaje o účelu měření účinnosti spalování.

3. Popis zařízení – obsahuje dostupná technická data o zařízení, na kterém bylo prováděno měření.

4. Způsob měření - obsahuje podrobné údaje o použité přístrojové technice, postupech a metodikách měření, vyhodnocení měření, případně schéma měřicího místa.

5. Průběh měření - obsahuje údaje o průběhu měření, odběru vzorků, případně vlivech, které mohly působit na přesnost a správnost měření.

6. Výsledky měření účinnosti spalování – obsahuje přehledy naměřených a vypočtených hodnot, včetně tabulek a příloh, případně stručný komentář k nim.

7. Vyhodnocení výsledků měření – obsahuje porovnání naměřených a vypočtených hodnot s limitními údaje podle zvláštního právního předpisu¹⁾.

8. Odkaz na technický předpis (ČSN 73 4201 - Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv), podle kterého se postupuje při kontrole spalinových cest.

9. Popis spalinových cest u zdroje, případně schéma spalinové cesty.

11. Navrhovaná opatření - obsahuje návrh, případně popis, jak je možno zjištěné závady spalinové cesty odstranit, a termíny jejich odstranění.

10. Zjištěné závady - seznam zjištěných závad včetně jejich zařazení do kategorie přímo ohrožujících bezpečnost spalinové cesty.

12. Závěr - obsahuje závěr kontroly spalinových cest.

13. Náležitosti předepsané autorizované osobě zákonem a touto vyhláškou.