§ 1
Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje u zaměstnance s pravidelným pracovištěm v zahraničí (dále jen „zaměstnanec v zahraničí“)
a) sjednání délky pracovního poměru na dobu určitou na dobu vyslání na práci v zahraničí,
b) prodlužování pracovního poměru na dobu určitou na dobu vyslání k výkonu práce v zahraničí a
c) odchylné rozvržení pracovní doby v zahraničí ve vztahu ke dnům pracovního klidu.
§ 2
Trvání pracovního poměru na dobu určitou2) s přijímanou fyzickou osobou, jejíž pravidelné pracoviště má být v zahraničí, je možné sjednat na dobu vyslání k výkonu práce v zahraničí, nejdéle však na 5 let; tuto dobu je možné smluvně prodlužovat, nejdéle však celkem o 5 let.
§ 3
Zaměstnanci v zahraničí může zaměstnavatel nařídit výkon prací i na den, který je podle zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu3) v České republice svátkem; v tomto případě se poskytne za 1 den, který je podle tohoto zákona v České republice svátkem, 1 den pracovního klidu v den, který je v příslušném státu svátkem.
§ 4
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011.