1. Zákony a nařízení v postoupeném území nově zavedené nemají účinku na jednání, která se stala přede dnem, kdy ony zákony a nařízení tam nabývají účinnosti, a na práva, jichž někdo nabyl dříve podle zákonů tam dosud platných.

2. Právní jednání, prohlášení a skutečnosti, jež se staly před účinností nových zákonů v onom území, budou posuzovány co do formy a osobní způsobilosti zúčastněných podle zákonů plativších před tím. Pokud mají nové zákony obdobná ustanovení, nebo mají výhodnější ustanovení pro zavázaného a nejsou tím práva třetích osob dotčena, posuzovány buďte právní účinky jednání, prohlášení a skutečností, stavších se i před jejich účinností, podle zákonů nově zavedených, jinak podle zákonů platných v době, kdy právní účinky ty nastaly. To platí zejména o způsobilosti, zavazovati se a činiti pořízení o jmění, ať mezi živými nebo pro úmrtí.

3. Platnost manželství posuzuje se vždy podle zákonů, které platily v době uzavření jeho. Rozepře o rozvod anebo rozluku manželství, jakož i účinky jeho, a poměry z něho plynoucí, posuzovány buďte podle zákonů platných v době, kdy se o nich rozhoduje, nechť bylo manželství kdykoliv uzavřeno. Ustanovení §§ 15 a násl. zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n., platí také tehdy, když bylo před účinností tohoto zákona v postoupeném území soudem příslušným pravoplatně uznáno na zrušení manželského společenství (§§ 1575, 1576 něm. ob. zák.).

4. Poručníci a opatrovníci, zřízení podle ustanovení dříve platných, budou svůj úřad vykonávati nadále pod dohledem soudu, příslušného podle nových zákonů, se všemi povinnostmi a obmezeními jim těmito uloženými.

5. Účinky posledních pořízení a dědičných smluv, zřízených před tím, než nabyl účinnosti v postoupeném území obec. zákon občanský z roku 1811, posuzovány budou podle dřívějších zákonů. Zemřel-li zůstavitel před tímto dnem, a nastane-li zákonná posloupnost dědická, rozhodnými jsou pro posouzení způsobilosti děditi a pro povolání k dědictví zákony, platné v době úmrtí.

6. Jsou-li v zákonech nově zavedených stanoveny kratší lhůty k uplatnění práv nebo k zachování jejich, ku podání žaloby neb odporu, nebo ku prohlášení, nežli v zákonech dosud platných, platí delší lhůty určené v těchto, když skutečnost rozhodná pro počátek lhůty nastala dříve, nežli nové zákony nabyly účinnosti. Zejména vydržení lety a promlčení, které počalo dříve, a pro které je snad v novém zákoně stanovena kratší lhůta, posuzuje se podle dřívějších zákonů. Chtěl-li by se někdo dovolávati vydržení nebo promlčení tam, kde podle dřívějších zákonův ani nemělo místa, neb alespoň mělo nastati po delším čase, může v onom případě počítati vůbec vydržení nebo promlčení, a v tomto kratší lhůtu podle nových zákonů teprv od času, kdy nabyly účinnosti.