Oddíl1
Řízení o zjištění a odevzdání věcí, jakož i přiznání nároku na náhradu za věci vydané nebo vrácené cizímu státu.
§ 1
(1) Požádá-li cizí stát, aby mu byly vráceny nebo vydány podle zákona z 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n., movité věci, sdělí ministerstvo zahraničních věcí tuto žádost ministerstvu, jež podle povahy věci jest příslušné, zejména půjde-li o stroje, ministerstvu obchodu a sociální péče, půjde-li o cenné papíry, ministerstvu financí, půjde-li o věci historické neb umělecké ceny, ministerstvu školství a národní osvěty.
(2) V tomto sdělení jest pokud možno uvésti všecky údaje nutné pro zjišťovací řízení, zejména popis věci, označení, odkud, kdy a kým byla odvlečena, jméno dřívějšího a nynějšího držitele, jakož i místo, kde věc nyní jest. Při tom jest odkázati na příslušné smlouvy (§ 1 zákona), na jichž základě jest československý stát povinen, aby věc vydal nebo vrátil požadujícímu státu.
(3) V případech, kde jsou požadovány předměty, jejichž nynější držitel není znám, jest nynější držitel povinen přihlásiti tyto věci ve lhůtě, kterou ustanoví ministerstvo podle odstavce 1. příslušné, vyhláškou uveřejněnou v úředním listě Československé republiky.
§ 2
(1) Ministerstvo zmíněné v předchozím paragrafu postoupí, nelze-li užíti zkráceného řízení podle § 16, sdělení ministerstva zahraničních věcí se všemi doklady politickému úřadu druhé stolice (županu), v jehož obvodu věc jest. Při tom jest pokud možno uvésti zvláště každého držitele a každý závod a sděliti, má-li býti odborný zástupce tohoto ministerstva pozván k vyšetření podle § 3.
(2) Politický úřad druhé stolice (župan) zařídí neprodleně vyšetření věci, k němuž může zmocniti politický úřad prvé stolice, příslušný podle místa, kde věc jest.
§ 3
(1) Vyšetření jest zpravidla provésti ohledáním věci na místě samém.
(2) Provede je zástupce politického úřadu druhé stolice (župan), a byl-li k vyšetření zmocněn politický úřad prvé stolice, jeho přednosta nebo jeho zástupce, přibera podle potřeby odborného zástupce, jejž určí ministerstvo v § 2 zmíněné.
(3) K šetření jest nejméně osm dní předem pozvati nynějšího držitele věci nebo jeho zmocněného zástupce, místně příslušnou finanční prokuraturu (generální finanční ředitelství v Bratislavě) a dřívějšího držitele věci, jeho nástupce nebo zástupce, a nejsou-li známi, ministerstvo zahraničních věcí. Tyto osoby mají právo býti přítomny jednání, činiti návrhy a prohlášení.
§ 4
(1) Držitel věci jest povinen, aby byl řízení přítomen buď osobně nebo aby vyslal k němu informovaného zástupce, jest povinen dovoliti úředním orgánům přístup do místností nebo na pozemky, kde požadované věci jsou, umožniti jich prohlídku a zjištění jejich totožnosti a předložiti veškeré doklady o jich nabytí. Zároveň jest zjistiti, zda na věci váznou věcná práva ve prospěch osob třetích a jaká.
(2) O vyšetření jest poříditi písemný zápis, v němž třeba uvésti jména přítomných, předložené doklady, výsledek ohledání věci a zjištění její totožnosti s věcí cizím státem požadovanou.
(3) Zápis jest podepsati všemi přítomnými.
(4) K zápisu tomuto jest připojiti dobrozdání zástupce ministerstva jmenovaného v § 2 o nynějším stavu věci a její dnešní hodnotě, a jde-li o prostředky výrobní, též o tom, zda věc možno odevzdati, aniž provoz podniku utrpí vydáním věci, a jaké náklady budou spojeny s opatřením náhradních prostředků výrobních podobného druhu.
§ 5
(1) Po provedeném šetření jest předložiti spisy příslušnému politickému úřadu druhé stolice (županu), který rozhodne písemným nálezem, zda držitel věci jest povinen věc odevzdati československému státu či nikoliv.
(2) V nálezu jest uvésti:
1. přesné označení věci, která má býti státu odevzdána,
2. nynějšího držitele věci,
3. stanoviti dobu a místo pro odevzdání věci,
4. úřad nebo zástupce státu, jemuž věc jest odevzdati,
(3) Dále jest uvésti důvody rozhodnutí, zejména na základě kterých smluv plyne povinnost československého státu k odevzdání věci, a na podkladě jakých průvodů byla zjištěna její totožnost.
(4) Prohlásí-li zástupce finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě), že nečiní námitek podle § 2, odst. 2., zákona, jest do nálezu pojmouti výrok, že držiteli věci přísluší nárok na náhradu, případně že mu přísluší nárok na dvě třetiny náhrady, jsou-li okolnosti uvedené v § 2, odst. 4., zákona před vydáním nálezu pravoplatně zjištěny nebo stranami uznány.
(5) Mimo případy právě zmíněné jest v nálezu vysloviti, že se držitel s nárokem na náhradu za odevzdanou věc odkazuje na pořad práva.
§ 6
(1) Písemný nález jest doručiti:
1. nynějšímu držiteli věci nebo jeho zmocněnému zástupci,
2. finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě) podle místní příslušnosti,
3. politickému úřadu prvé stolice, jemuž přísluší výkon nálezu,
4. ministerstvu zahraničních věcí,
5. ministerstvu zmíněnému v § 2,
6. všem osobám, pro které vázne na věci věcné právo.
(2) Ministerstvu zahraničních věcí jest doručiti dvojí vyhotovení nálezu, aby mohlo zpraviti o výsledku řízení příslušný cizí stát, po případě dřívějšího cizího držitele, jeho nástupce nebo zástupce.
§ 7
(1) Proti výroku, že držiteli věci přísluší nárok na náhradu, nebo že se se svým nárokem na náhradu odkazuje na pořad práva, přísluší stížnost nynějšímu držiteli a finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě).
(2) Stížnost proti této části nálezu jest do čtyř neděl od doručení nálezu podati u politického úřadu druhé stolice (župana), který nález vydal. O stížnosti rozhodne ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zmíněným v § 2.
§ 8
(1) Jakmile byl držiteli doručen nález o tom, že má věc odevzdati státu, jest povinen uvésti věc neprodleně do takového stavu, aby mohla býti státní správou převzata v době a na místě, jež nález určil. Zejména je povinen, byla-li věc pevně spojena s nemovitostí, opětně zrušiti toto spojení.
(2) Výkon nálezu není závislý na tom, že držiteli věci byl přiznán nárok na náhradu, anebo na tom, že mu náhrada byla již z prostředků státních vyplacena.
(3) K žádosti zúčastněných stran může však politický úřad druhé stolice (župan), který ve věci rozhodl, odložiti povinnost v odstavci prvním zmíněnou, bylo-li mu prokázáno, že proti nálezu byla podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, anebo jde-li o věci zmíněné v § 2, odst. 3. a 5., zákona, předpokládajíc v obou případech, že jest toho nezbytně potřebí k udržení dalšího provozování živnosti neb podniku.
(4) O odkladu výkonu nálezu v tomto případě jest vyrozuměti politický úřad prvé stolice, nynějšího držitele věci, finanční prokuraturu (generální finanční ředitelství v Bratislavě) a ministerstvo zahraničních věcí.
§ 9
O výkonu nálezu dohodne se politický úřad prvé stolice se státním orgánem, jemuž podle nálezu má býti věc odevzdána, vyžádaje si případně pokyny od ministerstva zahraničních věcí.
Oddíl2
Vyměření náhrady.
§ 10
Byl-li držiteli přiznán v nálezu pravoplatně nárok na náhradu za věc vydanou státu, nebo bylo-li pořadem práva rozhodnuto, že mu takový nárok přísluší, rozhodne o výši náhrady — nedojde-li k dohodě o její výši mezi oprávněnými a příslušnou finanční prokuraturou (generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě) za souhlasu osob třetích, pro něž na věci váznou věcná práva — okresní soud, v jehož obvodu věc jest, na písemnou žádost oprávněné strany v řízení nesporném.
§ 11
(1) Žádost podle § 10 jest podati u soudu v dvojím vyhotovení, z nichž jedno soud doručí příslušné finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě) k vyjádření.
(2) V žádosti jest uvésti veškeré okolnosti rozhodné pro vyměření náhrady.
(3) Neposkytují-li spisy o řízení před úřady politickými dostatečné opory pro rozhodnutí soudní, a zejména, neobsahují-li znaleckého dobrozdání o obecné hodnotě věci (§ 5), nařídí soud k projednání věci rok, k němuž obešle žadatele a příslušnou finanční prokuraturu (generální finanční ředitelství v Bratislavě). K roku jest přibrati jednoho znalce, žádá-li za to žadatel nebo úřad zastupující stát.
§ 12
(1) Náhradu jest vyměřiti po náležitém objasnění všech rozhodných okolností ve výši:
1. zaplacené kupní ceny připočtené podle kursu v den jejího skutečného splacení, a nemůže-li býti tento den zjištěn, podle kursu v den uzavření kupní smlouvy, pokud nepřesahuje zjištěnou obecnou hodnotu věci (§ 5),
2. nákladů na nutné a účelné opravy,
3. nákladů spojených s odevzdáním věcí, zejména s odloučením jejich od nemovitostí, byly-li s nemovitostmi uvedeny v trvalé spojení přede dnem účinnosti zákona ze dne 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n.
(2) V případě § 2, odst. 4., zákona jest náhradu vyměřiti pouze dvěma třetinami částek uvedených pod 1.—3.
(3) Při výrobních prostředcích, pokud jsou v provozu, jest při vyměření náhrady hleděti k tomu, aby strana měla možnost opatřiti si náhradní výrobní prostředky a udržeti nerušený provoz živnosti nebo podniku.
§ 13
Rozhodnutí soudu budiž s důvody doručeno straně a finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě), ministerstvu zahraničních věcí a stranám uvedeným v § 6, pod. č. 6.
§ 14
(1) Práva osob třetích váznoucích na věci státu vydané přecházejí na poskytnutou náhradu.
(2) V případě § 2, odst. 5., zákona může býti oprávněné straně vyplacena náhrada, jen prokáže-li, že se postarala o opatření náhradních prostředků výrobních.
§ 15
(2) Soudu náleží, aby zjistil, jsou-li tu podmínky § 14, odst. 2. Neprokáže-li držitel souhlas osob třetích, pro které na věci váznou věcná práva, zadrží soud výplatu náhrady nebo přiměřené její části na zajištění těchto nároků.
Oddíl3
Zkrácené řízení.
§ 16
Bude-li předložen politickému úřadu druhé stolice (županu) písemný doklad o tom, že držitel věci dohodl se s finanční prokuraturou (generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě) o odevzdání věci požadované podle § 1 zákona, a že došlo k dohodě podle § 10 tohoto nařízení, vydá politický úřad druhé stolice (župan) nález podle § 5 bez dalšího řízení.
Oddíl4
Ustanovení všeobecná.
§ 17
Náklady řízení před úřady správními a před soudem, vyjímajíc výlohy spojené s účastí zástupců a znalců, které si strany samy přibraly, hradí stát, pokud § 2, odst. 4., zákona nestanoví jinak.
§ 18
Ministerstvo zahraničních věcí povede přehled všech případů, v nichž vrácení věci podle zákona z 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n., bylo cizím státem požadováno a provedeno nebo odepřeno.
§ 19
Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou je ministři zahraničních věcí, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.