§ 110

§ 110.
Církevním orgánům náleží o to pečovati, aby se českobratrským žákům evangelickým na veřejných školách dostávalo vyučování náboženství.
Pokud je na těchto školách vyučování náboženství povinně nebo nepovinně zavedeno, přísluší konseniorovi, aby se schválením státních úřadů školních učinil potřebné opatření k vyučování tomu, po případě i spojením několika žákovských oddělení v jedno aneb sloučením žáků z několika sousedních škol na jedno místo vyučování.
Za učitele náboženství může býti ustanoven jen ten, koho některý konsenior uznal za způsobilého k tomu, a na ústavech středních jen ti, kdož od synodního výboru dostali vysvědčení kandidátů bohosloví po první bohoslovecké zkoušce aneb zvláštní vysvědčení způsobilosti k tomuto vyučování.
Církevní dozor k vyučování náboženství má příslušný farář, na školách středních konsenior a vrchní dozor synodní výbor (senior).
Způsobilost k náboženskému vyučování žáků obecných a občanských škol prokáže se zkouškou před konseniorem aneb jeho zástupcem; způsobilost k vyučování na střední škole, nemá-li uchazeč vysvědčení o vykonané zkoušce kandidátní, zkouškou před synodním výborem nebo komisí od něho ustanovenou.