1. Každý pobřežní stát je povinen jednak se zdržeti jakýchkoli počinů, které by mohly býti na úkor plavbě, neb umenšiti výhody, jichž požívá plavba, jednak učiniti co nejrychleji veškerá vhodná opatření k odstranění náhodných překážek a nebezpečí pro plavbu.

2. Vyžaduje-li tato plavba pravidelného udržování, má každý z pobřežních států vůči ostatním závazek co nejrychleji činiti opatření a prováděti nutné práce na svém území, přihlížeje vždy ke stavu plavby, jakož i k hospodářským poměrům krajů, jimž slouží vodní cesta.
Není-li opačné úmluvy, má každý z pobřežních států právo požadovati, dovolávaje se závažných důvodů, na ostatních pobřežních státech přiměřenou účast na nákladech tohoto udržování.

3. Nemá-li některý ze států pobřežních, počítajíc sem i stát územně dotčený, oprávněného důvodu k odporu, opírajícího se ať o samotné poměry splavnosti na jeho území, ať o jiné zájmy, na př. zachovávání normálního režimu vodního, potřeby zavodňování, využití vodní síly neb nutnost zříditi jiné spojovací cesty výhodnější, nemůže odmítnouti výkon prací nutných pro zlepšení splavnosti, některým jiným státem pobřežním žádaných, nabídne-li tento stát hrazení příslušných nákladů, jakož i převzetí přiměřené části tím zvýšených udržovacích výloh. Nicméně se rozumí, že tyto práce nelze podniknouti, pakli se stát, na jehož území se mají provésti, proti tomu staví z důvodu životních zájmů.

4. Není-li opačné úmluvy, může stát prováděním udržovacích prací povinný zprostiti se tohoto závazku, jestliže za souhlasu všech pobřežních států převezme jeden neb několik z nich provedení těchto prací místo něho; pokud se týče prací zlepšovacích, bude stát k jich provádění povinný zproštěn této povinnosti, zmocní-li stát, který o ně žádá, aby je provedl místo něho; provádění prací jinými státy, než jest stát územně zúčastněný, neb přispívání těchto států na náklady s těmito pracemi spojené bude upraveno tak, aby nebylo pro stát územně zúčastněný na újmu jeho právu dozoru a správy těchto prací, aniž prerogativám jeho svrchovanosti nebo pravomoci nad splavnou cestou.

5. Na splavných cestách uvedených v článku 2 platí ustanovení tohoto článku s výhradou předpisů smluv, úmluv neb navigačních akt, které vymezují pravomoc a odpovědnost mezinárodní komise vzhledem k pracím.
S výhradou zvláštních ustanovení řečených smluv, úmluv neb navigačních akt, které sjednány jsou neb budou:
Rozhodnutí komise musí hověti pravidlům tohoto článku.

a) přísluší rozhodování o pracích komisi;

b) za podmínek v článku 22 níže uvedených může býti urovnání každého sporu, který by z těchto rozhodnutí vznikl, vždy požadováno z důvodu nepříslušnosti nebo porušení mezinárodních úmluv, obsahujících pravidla pro vodní cesty. Žádost o urovnání za řečených podmínek může z každého jiného důvodu podati jen stát územně zúčastněný.

6. Přes ustanovení prvního paragrafu tohoto článku může pobřežní stát, není-li opačné úmluvy, se souhlasem všech ostatních pobřežních států neb všech států zastoupených v mezinárodní komisi, jde-li o splavné cesty dotčené v článku 2, uzavříti úplně neb částečně pro plavbu některou splavnou cestu.
Výjimečně může býti některá splavná cesta mezinárodního významu v článku 2 neuvedená některým z pobřežních států uzavřena, je-li plavba po ní málo vyvinutá a může-li dotyčný stát ospravedlniti takové jednání hospodářským zájmem zřejmě vyšším než je zájem na plavbě. V tomto případě může k uzavření dojíti teprve po uplynutí jednoho roku od předchozího ohlášení a pokud nepodá některý jiný pobřežní stát odvolání za podmínek článku 22. Bude-li nutno, určí se v daném případě podmínky, za nichž může k uzavření dojíti, rozhodnutím.

7. V případech, kde některá splavná cesta mezinárodního významu poskytuje přístup k moři několika rameny ležícími v území téhož státu, ustanovení paragrafů 1, 2 a 3 tohoto článku platí jen o těch hlavních ramenech, o nichž se soudí, že jsou pro úplný přístup k moři nezbytna.