Všeobecná ustanovení.
§ 1
<var>Článek 1.</var>
Smluvní státy, kterým připadlo nějaké území bývalého císařství Rakouského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto císařství, vyjímaje Rakousko, zařídí podle ustanovení této úmluvy převod všech pohledávek svých příslušníků u poštovní spořitelny ve Vídni, počítaje v to pohledávky bývalých rakouských nebo rakousko-uherských civilních a vojenských vrchností, úřadů, státních ústavů atd., jichž sídlo zapsané v knihách poštovní spořitelny jest mimo republiku Rakouskou na území těchto států.
Pohledávky, které nebudou převzaty jinými národními státy, budou převzaty Rakouskem.
Každý z výše uvedených států pověří některý ze svých veřejných peněžních ústavů provedením všech operací vyplývajících z této úmluvy.
Tato úmluva nevztahuje se na pohledávky, jejichž majitelé prohlásí, že je chtějí ponechati u poštovní spořitelny ve Vídni.
Za likvidační den považuje se, pokud v následujících předpisech není výslovně ustanoven den jiný, poslední den měsíce, v němž tato úmluva stane se účinnou podle článku 20.
§ 2
<var>Článek 2.</var>
Za příslušníky území oddělených od bývalého císařství Rakouského, jichž pohledávky mají býti převedeny na národní ústavy, považují se zásadně oni vkladatelé úspor a majitelé šekových účtů, kteří v den rakouské rozluky měnové (26. března 1919) měli na území příslušného státu své řádné bydliště (sídlo) a je od té doby nezanechali. Dočasné změny pobytu, zvláště byly-li způsobeny válečným stavem, nelze považovati za změny řádného bydliště (sídla). Přeložili-li vkladatelé úspor anebo majitelé šekových účtů své bydliště (sídlo) po dni výše uvedeném z území jednoho národního státu do území jiného státu, vyjímaje do Rakouska, rozhoduje o převzetí jejich pohledávek jejich státní příslušnost v den, kdy úmluva tato stane se účinnou.
U odboček peněžních ústavů a podniků všeho druhu, u správ statků atd., považuje se místo provozu těchto odboček a správ za sídlo.
V příčině příslušníků, kteří měli své bydliště (sídlo) v území položeném mimo bývalé císařství Rakouské a kteří odtud přesídlili do svého národního státu anebo zůstali v cizině, obsahuje druhá část této úmluvy bližší ustanovení.
Pokud jde o pohledávky účtované poštovní spořitelnou v bývalých korunách rakousko-uherských, vyhrazují si smluvní státy právo neuznati nebo jen částečně uznati přírůstek, který případně vzniknul po rakouské rozluce měnové, pokud tento přírůstek neplyne z dobropisů úroků na účtech nebo z převodů pohledávky, která přechází na týž národní ústav.
§ 3
<var>Článek 3.</var>
Úhrnná částka pohledávek, tímto způsobem ze správy poštovní spořitelny vylučovaných, bude účetně vyjádřena jednotně v korunách.
K úhradě této úhrnné částky dá poštovní spořitelna přejímajícím národním ústavům k disposici hodnoty uvedené v článku 9.
Aktiva, poštovní spořitelnou k úhradě postoupená, rozdělí se mezi národní státy, vyjímaje Rakousko, podle ustanovení článku 10.
§ 4
<var>Článek 4.</var>
Kromě pohledávek z úspor a šekových účtů budou na žádost zájemníků převedena na ústavy ku přejímání ustanovené také deposita cenných papírů, která poštovní spořitelna opatruje a spravuje na účet státních občanů příslušného území, majících bydliště mimo Rakousko. Státní obcanství musí však býti nabyto podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské anebo smluv s ní souvisejících.
Pohledávky na účtech v hotovosti, vzešlé z obchodů poštovní spořitelny cennými papíry a účtované poštovní spořitelnou v korunách rakousko-uherských, vyšetří se podle zásad stanovených v článku 8. a přičtou se ku převedeným pohledávkám z šekového a úsporného řízení. Naproti tomu nezahrnou se pohledávky na účtech v hotovosti, účtované v jiné měně, do úhrnné částky, která se má převésti, nýbrž vydají se v této jiné měně.
§ 5
<var>Článek 5.</var>
Provedením této úmluvy sprošťuje se poštovní spořitelna každého dalšího závazku vůči oněm stranám, jichž pohledávky přecházejí ze správy její do správy ústavu, na nějž byly převedeny. Přejímající ústavy vstoupí co do převzatých pohledávek v práva a povinnosti poštovní spořitelny s obmezením, že přeměnu pohledávek na národní měnu bude nutno provésti až po obdržení všech úhrad zmíněných ve čtvrté části této úmluvy a jenom v rámci této úhrady.
Smluvním státům je však vyhrazeno, aby samy určily, jakým způsobem a jakou částkou má přejímající ústav uspokojiti oprávněné osoby.
Obdržených úhrad může býti použito k výplatě vkladů, které výslovně náležejí státu a jsou uloženy na státních účtech, teprve po vyrovnání pohledávek všech ostatních oprávněných osob.