Závěrečná ustanovení.
§ 12
<var>Článek 12.</var>
Vklady pro poštovní spořitelnu, které do dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, nebudou na ni převedeny ku připsání k dobru na příslušných účtech, vrátí se oprávněným osobám poštovní správou, ku které nyní patří poštovní úřad, který platbu přijal.
Platební poukázky poštovní spořitelny, které až do zmíněného dne nebudou provedeny, vrátí se jí k opětnému připsání poukázaných částek k dobru na příslušných účtech a dosud nedošlé výtahy z účtů o provedených výplatách odevzdají se poštovní spořitelně.
§ 13
<var>Článek 13.</var>
Smluvní státy se zavazují, že uschovají po dobu jednoho roku po úplném provedení převodů veškeré spisy a doklady týkající se správy převáděných pohledávek.
Kromě toho zavazují se smluvní státy ku každé vzájemné pomoci při provádění všech šetření a všech opatření potřebných k stanovení a zajištění pohledávkových bloků. Poštovní spořitelna obstará rozdělení hodnot uvedených ve článcích 9. a 10. a bude při tom postupovati ve vzájemné dohodě se zúčastněnými státy. Podá rovněž všechna nutná vysvětlení a dohodne se nejkratší cestou s funkcionáři delegovanými smluvními státy.
§ 14
<var>Článek 14.</var>
Práva vyplývající z této úmluvy pro Polský stát nebudou nijak dotčena prozatímní úmluvou sjednanou před časem mezi tímto státem a poštovní spořitelnou.
Dosavadní vyúčtování mezi poštovními spořitelnami ve Vídni a ve Varšavě budou opravena podle ustanovení této úmluvy, avšak s výhradou, že vyloučením pohledávek již vyúčtovaných nesmí býti způsobeno případné zmenšení polského bloku již převzatého.
§ 15
<var>Článek 15.</var>
Bude-li po konečném rozdělení nezajištěného předválečného dluhu podíl některé skupiny tohoto dluhu, vyměřený Rakousku, větší nežli část v Rakousku okolkovaná, vymění se titry příslušných skupin státního dluhu, které při provedení bodu 2. článku 9. a 10. této úmluvy budou odevzdány národním státům, za neokolkované titry stejné jmenovité hodnoty takového druhu nezajištěného předválečného dluhu, u kterého část v Rakousku okolkovaná bude převyšovati rakouský podíl.
§ 16
<var>Článek 16.</var>
Za převedení pohledávek bude poštovní spořitelna účtovati toliko poplatky stanovené jejími předpisy a odečte je od pohledávky při její likvidaci.
Poplatky a výlohy spojené s odevzdáním deposit cenných papírů, jež nebudou kryty pohledávkami v hotovosti, budou zapraveny zaúčtováním v rakouských kolkovaných korunách podle článku 10., bodu 6. této úmluvy.
§ 17
<var>Článek 17.</var>
Uskutečněním této úmluvy, za jejíž provedení poštovní spořitelnou ve Vídni ručí republika Rakouská, pomíjí státní ručení stanovené článkem 1. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z.
§ 18
<var>Článek 18.</var>
Tuto úmluvu jest pokládati jedině za finanční úpravu sjednanou podle znění článku 215 mírové smlouvy St. Germainské, obzvláště pokud se týče bývalého hospodaření poštovní spořitelny rakouské. Tato úprava není nikterak na újmu jakékoliv jiné finanční úpravě a nedotýká se žádného jiného ustanovení mírové smlouvy výše zmíněné. Tím vzdávají se všechny smluvní státy práva v článku 215 stanoveného: dovolávati se v této záležitosti Reparační komise.
§ 19
<var>Článek 19.</var>
Kdyby při provádění této úmluvy nastaly mezi smluvními státy různosti mínění, zřídí se zvláštní rozhodčí soud, nedojde-li do té doby k ustavení se stálého a všeobecného rozhodčího soudu pro vyřizování neshod mezi různými státy.
Tento soud bude utvořen z jednoho člena delegovaného republikou Rakouskou a z jednoho člena, jenž bude jmenován po společné dohodě ostatními smluvními státy. Oba tito členové zvolí si předsedu, který musí náležeti smluvnímu státu, jenž nemá dosud člena v rozhodčím soudu.
V případě, že by oba rozhodčí soudcové nemohli se shodnouti na volbě předsedy, bude předseda zvolen většinou hlasů všemi smluvními státy.
Sídlem rozhodčího soudu jest Vídeň.
Smluvní státy se zavazují poskytnouti rozhodčímu soudu veškerou podporu potřebnou k vykonávání jeho úřadu.
Náklady rozhodčího soudu ponesou zúčastněné státy v poměru případů k rozhodnutí předložených. Podíly těchto nákladů, vypadající na jednotlivé účastníky, budou stanoveny rozhodčím soudem od případu k případu.
Rozhodčí soud svolá se na žádost kteréhokoli ze smluvních států a rozhoduje většinou hlasů. Předseda hlasuje naposled.
Rozhodnutí rozhodčího soudu je pro zúčastněné státy závazné a z jeho rozhodnutí není odvolání.
§ 20
<var>Článek 20.</var>
Tato úmluva bude ratifikována.
Ratifikace budou sděleny zúčastněnými státy co nejdříve italské vládě. Italská vláda vyrozumí o tom všechny ostatní signatární státy.
Ratifikační listiny budou uloženy v archivech italské vlády.
Tato úmluva nabude účinnosti po ratifikaci všemi smluvními státy.
Jakmile všechny ratifikace dojdou, bude sepsán protokol, jehož datum bude též dnem, kdy tato úmluva stane se účinnou.
NA DŮKAZ TOHO zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.
DÁNO v Římě dne šestého dubna roku tisíc devět set dvacátého druhého, francouzsky, italsky a německy. Francouzský a italský text mají stejnou platnost. Při odchylkách přihlédne se k textu německému. V tomto případě bude z obou textů, francouzského nebo italského, jedině rozhodným text, který souhlasí s textem německým.
Sepsáno v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády království Italského a jehož ověřené opisy budou vydány všem signatárním státům.