Amnestie.
§ 3
<var>Článek 3.</var>
Republika Polská uděluje dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a republika Československá udělí v tentýž den milost osobám, které
a) v době od 28. října 1918 do 10. srpna 1920 se dopustily činů stíhaných z moci úřední trestními soudy, jestliže činy ty byly v souvislosti s politickou agitací, která byla prováděna v otázce příslušnosti Těšínského Slezska, Oravy a Spiše, nebo
b) majíce na bývalém plebiscitním území řádné bydliště nebo trvalý pobyt nebo majíce tam až do dne sjednání této smlouvy domovskou příslušnost sběhly před 31. prosincem 1921, nebo i potom až do dne podpisu smlouvy jinak vyhnuly se splnění branné povinnosti, pokud uprchly z území jedné smluvní strany na území druhé nebo tam se již zdržovaly.
a) promíjí hlavní i vedlejší tresty již uložené a dosud nevykonané, jakož i veškeré následky odsouzení,
b) odčiňuje odsouzení a trest vymazuje z rejstříku trestů,
c) zastavuje trestní řízení již zahájené a dosud neskončené; nové řízení se nezahájí.
§ 5
<var>Článek 5.</var>
Sbíhají-li se trestné činy, uvedené v čl. 3, s jinými trestnými činy, vztahuje se milost pouze na ony trestné činy a nebude míti vlivu na trestní řízení a výkon trestu uložené pro tyto.
§ 6
<var>Článek 6.</var>
Předměty, které byly zabaveny v trestním řízení dosud pravoplatně neskončeném, a rovněž jistoty a podobná plnění, jež byla konána, aby byla odvrácena vazba, budou vráceny, a to i tehdy, byly-li uznány za propadlé z toho důvodu, že ten, kdo jistotu dal, nesplnil povinností mu uložených.
Předměty, které byly zabaveny pro účely jiného trestního řízení, nebo ty, o nichž jest důvodné podezření, že byly nabyty a jsou drženy bezprávně, jakož i zbraně a třaskaviny nebudou však vráceny.
§ 7
<var>Článek 7.</var>
Osoby, jimž bude udělena milost podle předchozích ustanovení, mohou se vrátiti do svého dřívějšího bydliště a nebudou tam podrobeny z důvodu spáchání trestných činů výše uvedených žádným omezením.
§ 8
<var>Článek 8.</var>
Pokud nebylo trestní řízení pravoplatně skončeno, přihlížejí k udělené milosti jako důvodu zániku trestnosti činu orgány veřejné žaloby i soudy, i když se jí obviněný nedovolává.
Byl-li však již pravoplatně uložen trest, rozhodne soud, který vynesl rozsudek v prvé stolici, z povinnosti úřední nebo na žádost odsouzeného usnesením, zda jsou tu podmínky amnestie, a byl-li vyměřen v případě čl. 3 týmž rozsudkem společný trest, určí zároveň, jaká část trestu se promíjí. Do usnesení bude lze si u něho stěžovati k nadřízenému soudu do patnácti dnů.
§ 9
<var>Článek 9.</var>
Republika Polská uděluje dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a republika Československá udělí v tentýž den milost osobám, které
O rozsahu a účincích milosti platí obdobně ustanovení čl. 4—7 této smlouvy.
O tom, zda jsou tu podmínky amnestie, rozhodnou příslušné úřady správní (administrativní policejní vrchnosti) první stolice.
Byl-li nálezem vyměřen společný trest za trestné činy, stanoví úřad, který nález vydal, jaká část trestu se promíjí.
O stížnostech proti rozhodnutí úřadů uvedených v předchozím odstavci rozhodne se pořadem instancí.
a) v době od 28. října 1918 do 10. srpna 1920 se dopustily činů stíhaných úřady správními (administrativními, policejními vrchnostmi), jestliže činy ty byly v souvislosti s politickou agitací, která byla prováděna v otázce příslušnosti Těšínského Slezska, Oravy a Spiše, nebo
b) se dopustily při sčítání obyvatelstva, jež bylo provedeno na bývalém plebiscitním území, přestupků proti předpisům o sčítání lidu.
§ 10
Článek 10.
1. Smluvní strany prohlašují, že podmínky udělení milosti budou posuzovati blahovolně a bez úzkoprsosti.
2. Do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, sdělí si navzájem vlády obou smluvních stran seznamy osob, jimž byla udělena neb odepřena milost podle výše uvedených ustanovení.