Likvidace majetku země Slezské, bývalých žup Oravské a Spišské, jakož i jiných korporací.
§ 34
<var>Článek 34.</var>
Majetek země Slezské, bývalých žup Oravské a Spišské, jakož i jiných samosprávných svazů a veřejnoprávních korporací, které existovaly dne 28. října 1918 a jejichž obvod nebo okruh působnosti byl rozdělen novou hranicí mezi republikou Polskou a Československou na základě rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920, podléhá likvidaci podle ustanovení této smlouvy.
§ 35
<var>Článek 35.</var>
Majetkem veřejnoprávních korporací a ústavů, který má býti rozdělen, rozumějí se veškerá věcná práva, výsady, práva obligační, dluhy, břemena a závazky, jakož i všeliké právní poměry majetkové povahy. Mimo to stejně jako tyto majetky jest rozděliti všeliké fondy, na něž státní nebo samosprávné úřady měly dozor.
§ 36
<var>Článek 36.</var>
Z likvidace jsou vyloučeny: statek veřejný, silnice a cesty, chrámy a kaple, církevní sbory, hřbitovy, jakož i pomníky všeho druhu a pod.
§ 37
<var>Článek 37.</var>
Veškeré otázky týkající se udržování pohraničních mostů, společných silnic a cest, užívání vodovodu, elektrárny, plynárny, sítě tramvajové a kanalisační oběma částmi bývalé obce Těšína, dále právních poměrů na pohraničních tocích (vodách tekoucích), jakož i stanovení povahy hraniční čáry těmito toky probíhající, upraveny budou zvláštními dohodami mezi oběma státy na podkladě dat získaných u příležitosti administrativních pochůzek po hranici, provedených společně zúčastněnými delegacemi mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské.
§ 38
<var>Článek 38.</var>
Směrodatným pro likvidaci (t. j. pro zjištění a ocenění majetku) jest zásadně stav majetku dne 28. října 1918.
§ 39
<var>Článek 39.</var>
Svazy samosprávné a korporace veřejnoprávní mohou se dohodnouti o likvidaci samy, a to v rámci předpisů je zavazujících.
Pokud se samy nedohodly nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, předloží soupis veškerých aktiv a pasiv, podléhajících rozdělení (inventáře a případně bilance) podle stavu ze dne 28. října 1918 likvidační komisi.
Nestane-li se tak, vyhotoví tyto soupisy orgán, určený k tomu likvidační komisí, při čemž na její požádání poskytnou pomoc jak správy těchto majetků, tak i příslušné úřady.
§ 40
<var>Článek 40.</var>
Súčtování nepodléhá majetek, o jehož rozdělení byly nebo mají býti sjednány zvláštní smlouvy.
To platí především o spořitelnách města Těšína, Jablunkova a Fryštátu, o sirotčích pokladnách a ústavech pro sociální pojišťování.
Co do rozdělení spisů zavazují zvláštní předpisy této smlouvy.
1. Pro majetek žup a obcí průměrem na základě poměru velikosti převzatého území, počtu obyvatelstva podle sčítání z roku 1910, jakož i přímých daní státních (průměrem z let 1911, 1912, 1913) připadajících na převzaté části území.
2. Pro jiné korporace a ústavy stanoví komise likvidační slušný a spravedlivý klíč buď podle vzniku majetku, či počtu členů, či počtu a velikosti podílů, nebo délky silnic a cest a podobně.
§ 43
<var>Článek 43.</var>
O vlastnictví nemovitostí s inventářem a příslušenstvím, jakož i o vlastnictví movitostí rozhoduje zásada územní.
Práva majetková, vzniklá z pohledávek veřejného i soukromého práva za osobami fysickými i právnickými, připadnou té straně, na jejímž území nachází se v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, předmět zatížený těmito pohledávkami, pokud se týče bydliště nebo sídla dlužníka.
Pokud majetek, který připadl v podíl jedné ze stran, představuje hodnotu větší, než jaká té které straně náleží podle rozdělovacího klíče, započte se přebytek k dobru druhé strany.
§ 44
<var>Článek 44.</var>
Břemeno dluhů zabezpečených hypotekárně převezme ona strana, která převzala vlastnictví nemovitosti zatížené dotyčnou hypotékou. V případě, že nemovitost zatížená hypotékou byla rozdělena novou hranicí, bude hypotekární dluh rozdělen mezi obě části hranicí přeťaté nemovitosti v poměru k jejich ploše a v poměru jejich výnosnosti zapsané do pozemkového katastru. Tím způsobem budou rozděleny hypotekární dluhy, váznoucí simultanně na několika nemovitostech, z nichž jedna leží nyní na území republiky Polské a jiná na území republiky Československé.
Rozdělení dluhů hypotekárních, provedené podle předcházejících zásad mezi části nemovitosti přeťaté hranicí, resp. mezi jednotlivé nemovitosti zatížené dosud simultanní hypotékou, bude na žádost zúčastněné strany zapsáno do příslušných pozemkových knih.
§ 45
<var>Článek 45.</var>
Dluhy nezabezpečené a jiné závazky, které nespadají pod ustanovení předchozího článku a tíží samosprávné svazy nebo veřejnoprávní korporace, budou rozděleny v poměru k hodnotě převzatého majetku.
§ 46
<var>Článek 46.</var>
Břemeno nezajištěných dluhů a jiných závazků země Slezské, které nespadají pod ustanovení čl. 44, přejímá strana československá.
Břemeno nezajištěných dluhů a jiných závazků bývalé obce Těšína přejímá strana polská.
Aby se vyvarovalo obtížím a nákladům, jež by byly spojeny s podrobným súčtováním majetku země Slezské a bývalé obce Těšína, obě smluvní strany shodly se na tom, že na úplné vyrovnání vzájemných likvidačních nároků těchto svazů poukáže strana polská straně československé částku pět milionů šest set tisíc korun československých, splatnou ve dvou stejných lhůtách ročních dne 2. ledna 1926 a 2. ledna 1927.
Tím jest likvidace majetku země Slezské a bývalé obce Těšína definitivně vyřízena.
§ 47
<var>Článek 47.</var>
Rozdělení nadací mezi oba státy bude provedeno likvidační komisí, o níž je řeč ve čl. 48 této smlouvy, na základě nadačních listin se zřetelem na účel a závazky nadací.
§ 48
<var>Článek 48.</var>
Podrobné súčtování, pokud nebylo provedeno touto smlouvou nebo svazy nebo korporacemi samými, provede podle výše uvedených zásad smíšená likvidační komise československo-polská.
Komise ta bude sestavena do šesti týdnů ode dne ratifikace této smouvy a bude se skládati ze zástupců obou stran, a to po jednom zástupci a jednom náhradníku z každé strany a z potřebného počtu expertů. Bude zasedati střídavě v Opavě a Katovicích.
Zahájení prací komise bude stanoveno dohodou obou vlád.
§ 49
<var>Článek 49.</var>
K platnému usnesení likvidační komise jest třeba shody delegací obou stran.
Případný nedostatek shody bude konstatován oběma delegacemi na společné schůzi.
Každé z delegací náleží právo konstatovati jednostranně nedostatek shody během jednoho měsíce od schůze zmíněné v předchozím odstavci a předložiti spornou otázku své vládě, která o tom zpraví vládu druhé strany.
V obou případech přechází rozřešení sporné otázky na vlády obou stran.
§ 50
<var>Článek 50.</var>
Jestliže se vlády obou států neshodnou ve sporné otázce jim přikázané do šesti měsíců ode dne, kdy jim byla věc odkázána likvidační komisí, nebo ode dne, kdy vláda jedné ze stran byla uvědomena, že delegace druhé ze stran předložila spornou věc své vládě, mohou obě vlády odevzdati spornou otázku arbitrovi jmenovanému dohodou obou stran a v případě, že nedojde mezi nimi k dohodě, presidentem Institutu mezinárodního práva v Brusselu.
Náklady spojené s řízením rozhodčím nesou obě strany stejným dílem.
§ 51
<var>Článek 51.</var>
Společenstva, spolky a jich svazy i jiné korporace, které nemají povahy veřejnoprávní, a jejichž okruh působnosti byl rozdělen novou hranicí, mohou, pokud se jim nezdaří provésti súčtování vnitřní dohodou, odevzdati provedení tohoto súčtování likvidační komisi (čl. 48).
Komise provede súčtování na podkladě zásad této smlouvy.
Obě strany se zavazují, že svolí, aby hospodářská činnost společenstev, spolků a jejich svazů i jiných korporací, zmíněných v odst. 1. tohoto článku, za dosavadních podmínek dále trvala až do doby, kdy likvidační komise skončí súčtování.
Výměna peněz těchto společenstev, spolků a jejich svazů i jiných korporací nebude brána v pochybnost, pokud byla provedena před 1. lednem 1921.
Jestliže taková společenstva, spolky, jejich svazy a jiné korporace uskutečnily již faktické rozdělení majetku, obě strany se zavazují, že vyměří pouze daně připadající na majetek, který leží na území dotčeného státu, a to ode dne skutečného rozdělení.
§ 52
<var>Článek 52.</var>
Tato část smlouvy se netýká majetku vratislavského biskupství, který se nachází na části Slezska, která připadla Československé republice. O majetku tom sjednají v případě potřeby obě strany zvláštní smlouvu.