a) Spisový materiál, který nemá povahy společné a týče se jednotek territoriálních, které byly rozděleny státní hranicí československo-polskou, rozdělí se mezi obě strany tak, aby každé straně dostalo se spisů dotýkajících se té části dané jednotky territoriální, jež jí připadla.
Společný spisový materiál, t. j. jednotlivé svazky, knihy, sešity, fascikle, doklady, které týkají se obou částí jednotek territoriálních rozdělených mezi smluvní strany, připadají té smluvní straně, které se dostalo větší části dané jednotky.
Za společný materiál tohoto druhu považuje se toliko materiál nedělitelný vůbec, anebo takový, který lze rozděliti toliko způsobem mechanickým (roztržením, vytržením), při čemž přílohy tvoří se spisem nerozlučný celek.
Strana, která podrží originály příloh, pořídí vlastním nákladem kopie jejich pro stranu druhou.

b) Stát, jemuž takový společný materiál nepřipadne, má právo nahlížeti do něho svými orgány a zhotoviti si jeho opisy, fotografie, snímky a pod., případně žádati na státu chovajícím tento materiál vyhotovení kopií a případných vysvětlení za náhradu vlastních výloh, též vypůjčovati si takové spisy na lhůtu předem stanovenou k použití se zárukou jich bezpečnosti a vrácení.

c) Právo nahlížení vztahuje se na spisový materiál vzniklý v době od 1. ledna 1870 do 10. srpna 1920.

d) Jestliže vedle originálu takového společného materiálu je v úschově ještě druhopis (na př. u matrik) nebo kopie psané anebo mechanicky rozmnožené, obdrží ona ze smluvních stran, které originál nepřipadne, druhopis, po případě jednu anebo v případě potřeby a dle možnosti i více kopií.