II. O doručování soudních a mimosoudních spisů.
§ 2
<var>Článek 2.</var>
Mají-li býti doručeny soudní nebo mimosoudní spisy, zřízené na území jednoho ze smluvních států, na území druhého státu, mohou býti předány, komu jsou určeny, podle volby súčastněné strany některým ze způsobů uvedených v čl. 3, 5 a 6.
§ 3
Článek 3.
(1) Žádost o doručení soudem (úřadem) druhého státu je říditi:
v republice Československé britským konsulem na ministerstvo spravedlnosti republiky Československé v Praze,
v Anglii československým konsulem v Londýně na předsedu Nejvyššího soudu v Anglii.
(2) Žádost, jež má obsahovati označení soudu (úřadu), jemuž je žádost určena, pokud je znám, jakož i soudu (úřadu), od něhož doručovaný spis pochází, jména a postavení stran, adresu příjemcovu a povahu doručovaného spisu, jest sepsati v řeči státní (officielní) dožádaného státu. Dožádaný soud (úřad) zašle konsulárnímu úřadu výkaz o provedeném doručení nebo mu oznámí důvody, které doručení byly na překážku.
Není-li soud (úřad), jemuž spis byl předán, příslušným, postoupí jej z úřední povinnosti příslušnému soudu (úřadu) vlastního státu.
(3) Doručení provede příslušný soud (úřad) dožádaného státu. Tento soud (úřad) může se mimo případy uvedené v odst. (4) tohoto článku obmeziti na to, že předá doručovaný spis osobě, které jest určen, je-li ochotna jej přijmouti.
(4) Je-li spis, jenž má býti doručen, sepsán v řeči státní (officielní) dožádaného státu, nebo opatřen překladem v této řeči, doručí jej dožádaný soud (úřad), bylo-li o to výslovně žádáno, způsobem, který je předepsán zákony platnými v jeho sídle pro doručování spisů stejného druhu, nebo ve formě zvláštní, nepříčí-li se ta těmže zákonným předpisům. Kde o to výslovně žádáno nebylo, pokusí se dožádaný soud (úřad) doručiti spis způsobem zmíněným v odst. (3).
Správnost překladu zmíněného v předchozím odstavci jest ověřiti diplomatickým nebo konsulárním zástupcem dožadujícího státu neb úředním či přísežným tlumočníkem jednoho z obou států.
(5) Doručení lze odepříti jen tehdy, pokládá-li stát, na jehož území má býti provedeno, že by bylo s to ohroziti jeho svrchovanost nebo bezpečí.
(6) Průkaz o doručení bude podán vysvědčením soudu (úřadu) dožádaného státu, kterým bude zjištěno, že spis byl doručen a kdy a jakým způsobem se tak stalo.
Doručovaný spis třeba dodati dvojmo a průkaz o provedeném doručení jest napsati na jedno z obou vyhotovení anebo jej k němu připojiti.
§ 4
<var>Článek 4.</var>
Za doručení podle článku 3. nebudou smluvní státy vzájemně požadovati poplatky jakéhokoli druhu.
Nicméně nahradí dožadující stát dožadovanému státu všechny výlohy, jež podle zákonů platných v místě doručení třeba zapraviti osobám, jimž přísluší doručení, nebo ony, jež vzešly provedením doručení ve formě zvláštní. Tyto výlohy budou vyměřeny podle sazby platné pro příslušníky dožádaného státu. Dožádaný soud (úřad) předá průkaz o doručení, o němž je řeč v článku 3, odst. (6),konsulárnímu úřadu, který o doručení žádal, a připojí výzvu pro dožadující soud (úřad), aby mu nahradil tyto výlohy.
§ 5
<var>Článek 5.</var>
I bez součinnosti soudů (úřadů) státu, na jehož území spis má býti doručen, může tento býti předán do rukou osoby, které jest určen, nehledíc k její státní příslušnosti:
Aby mohl spis býti předán podle tohoto článku, musí býti sepsán v řeči státní (officielní) toho státu, na jehož území doručení má býti provedeno, nebo býti opatřen překladem v této řeči, leč by příjemce byl příslušníkem státu dožadujícího.
a) diplomatickými nebo konsulárními zástupci dožadujícího státu, nebo
b) pokud se to nepříčí zákonodárství dožadujícího státu, advokátem (solicitorem) nebo notářem druhého státu, který bude k tomu ustanoven soudy (úřady) státu dožadujícího nebo stranou, k jejíž žádosti byl spis vydán, ať již všeobecně, ať pro jednotlivý případ.
§ 6
<var>Článek 6.</var>
Doručiti bude lze také poštou tam, kde to připouštějí zákony státu, ve kterém spis doručovaný byl vydán.