III. O provádění důkazů.

(1) Soud (úřad) jedné strany smluvní může, podle zákonných předpisů pro něj platných, obrátiti se na příslušný soud (úřad) druhé strany smluvní se žádostí, aby v oboru vlastní příslušnosti důkaz provedl.

(2) Dožádání jest sepsati v řeči státní (officielní) dožádaného státu nebo opatřiti je překladem v této řeči, jehož správnost bude ověřena diplomatickým nebo konsulárním zástupcem dožadujícího státu, nebo úředním či přísežným tlumočníkem jednoho z obou států. Není-li opatřeno takovým překladem, může tento, bylo-li o to požádáno, býti pořízen státem dožádaným.

(3) Dožádání o právní pomoc bude předáváno:
v republice Československé britským konsulem ministerstvu spravedlnosti republiky Československé v Praze,
v Anglii československým konsulem v Londýně předsedovi Nejvyššího soudu v Anglii.

(4) Soud (úřad), na který bude řízeno dožádání o provedení důkazu, jest povinen vyhověti mu a použíti při tom, bude-li třeba, týchž donucovacích prostředků, jako kdyby vykonal dožádání soudů (úřadů) vlastního státu.

(5) Konsulární úřad dožadujícího státu budiž, přeje-li si toho, zpraven o době a místě, kdy a kde bude žádaný výkon proveden, tak aby súčastněné strany mohly býti při tom přítomny.

(6) Výkon žádané právní pomoci lze odmítnouti pouze:

a) není-li prokázána autentičnost dožádání o právní pomoc;

b) nenáleží-li žádaný výkon ve státě dožádaném k pravomoci soudů (úřadů);

c) pokládá-li dožádaný stát za to, že by výkon dožádání o právní pomoc ohrozil jeho svrchovanost nebo bezpečí.

(7) Není-li dožádaný soud (úřad) příslušným, postoupí z úřední povinnosti dožádání o právní pomoc příslušnému soudu (úřadu) vlastního státu.

(8) Kdykoli nebude dožádaným soudem (úřadem) vyhověno žádosti o právní pomoc, oznámí to tento ihned konsulárnímu úřadu dožadujícího státu a uvede důvody, pro které výkon dožádání byl odmítnut nebo pro které nebylo lze jej provésti, nebo označí soud (úřad), jemuž bylo dožádání postoupeno.

(9) Soud (úřad), prováděje žádanou právní pomoc, zachová, pokud jde o formu řízení, zákony vlastního státu.
Nicméně bude vyhověti žádosti dožadujícího soudu (úřadu), aby byla zachována zvláštní forma řízení, ačli takováto zvláštní forma neodporuje zákonům státu dožádaného.

(1) Je dále přípustno, aby bez účasti soudů (úřadů) státu, v němž důkaz má býti proveden, stalo se tak konsulárním zástupcem státu dožadujícího.

(2) Zástupce státu uvedený v odstavci (1) je oprávněn obeslati strany nebo jiné osoby k svědeckému či znaleckému výslechu a vyzvati je ku předložení listiny nebo ku podání dokladů, a vzíti strany, svědky nebo znalce do přísahy, nemůže však použíti nijakých donucovacích prostředků.

(3) Obsílky vydané podle odst. (2) jest sepsati v řeči státní (officielní) státu, kde důkaz má býti proveden, nebo opatřiti je překladem v této řeči, leč by obeslaný byl příslušníkem státu dožadujícího.

(4) Důkaz může býti proveden ve formě předepsané zákony státu, kde ho má býti užito, a stranám přísluší právo dáti se při tom zastupovati advokáty (barristry, solicitory) z tohoto státu.

(1) Je rovněž přípustno požádati příslušný soud (úřad) dožádaného státu, aby sám dal provésti důkaz konsulárním zástupcem dožadujícího státu.

(2) V takovém případě učiní dožádaný soud (úřad) nutná opatření, aby zajistil, aby strany, svědkové nebo znalci se dostavili a aby byly předloženy listiny či doklady, a použije, bude-li toho třeba, též donucovacích prostředků, k nimž jest oprávněn.

(3) Konsulární zástupce uvedený v odstavci (1) může vzíti strany, svědky či znalce do přísahy, jsou-li ochotni složiti ji.

(4) Ustanovení článku 10, odst. (4), platí rovněž pro případ, kdy důkazy budou prováděny dle tohoto článku.