vyhlášené znění — není konsolidace — toto znění je vyhlášený snapshot, nikoli konsolidace po zapracování novel.

ODDÍL III.
Ručení železnic. Žaloby.
KAPITOLA PRVNÍ.
Ručení.
KAPITOLA II.
Reklamace. Žaloby, řízení a promlčení ve sporech, vznikajících ze smlouvy přepravní.
KAPITOLA III.
Pravidla pro vyúčtování. Vzájemný postih železnic.

§ 26

Článek 26.
Společné ručení železnic.
§ 1. Železnice, která přijala ku přepravě zboží s nákladním listem, ručí za provedení přepravy na celé cestě až do dodání.
§ 2. Každá následující železnice vstupuje již tím, že převzala zboží s původním nákladním listem, ve smlouvu přepravní podle podmínek této listiny a přejímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanovení článku 42, § 3, která se týkají železnice určení.
§ 3. Ručení železnice podle této Úmluvy zaniká ve stanici určení, označené v nákladním listu, i když odesilatel označil jiné místo určení. Přeprava odtud dále řídí se zákony a řády vnitřními.

§ 27

Článek 27.
Rozsah ručení.
§ 1. Železnice ručí za podmínek, stanovených v této kapitole, za škodu vzniklou buď úplnou nebo částečnou ztrátou jakož i poškozením zboží, která vznikne od přijetí zboží ku přepravě až do jeho dodání neb opožděným dodáním.
§ 2. Je zbavena tohoto ručení při úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním oprávněného příkazce, jeho příkazem, který nevyplývá ze zavinění železnice, vlastní vadností zboží (vnitřní zkázou, ubýváním, obyčejným prosakováním atd.) nebo vyšší mocí.
§ 3. Je zbavena ručení za škodu vzniklou opožděným dodáním, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, kterých železnice nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

§ 28

Článek 28.
Omezené ručení při škodách, které mohou vzniknouti z určitých příčin.
§ 1. Železnice neručí za škody, které vzniknou z jedné nebo několika těchto příčin:
§ 2. Mohla-li podle okolností případu vzniknouti škoda z jedné nebo několika těchto příčin, platí domněnka, že z nich vznikla, nedokáže-li oprávněný příkazce opak.

a) z nebezpečí souvisícího s přepravou v otevřených vozech, u zboží tak přepravovaného buď podle předpisů tarifních nebo podle úmluv, sjednaných s odesilatelem a poznamenaných v nákladním listu;

b) z nebezpečí vznikajícího buď tím, že obal chybí nebo že je vadný, u zboží, které je svou povahou vydáno ztrátám na váze nebo poškozením, není-li zabaleno;

c) z nebezpečí souvisícího s nakládáním nebo vykládáním nebo vznikající z vadného naložení, jde-li o zboží nakládané odesilatelem nebo vykládané příjemcem buď podle tarifů neb úmluv sjednaných s odesilatelem a poznamenaných v nákladním listu nebo podle úmluv sjednaných s příjemcem;

d) ze zvláštního nebezpečí buď úplné nebo částečné ztráty nebo poškození zejména zlomením, rzí, vnitřní přirozenou zkázou, kromobyčejným prosakováním, vysýcháním, roztroušením, jemuž je určité zboží vydáno z příčin vlastních jeho povaze;

e) z nebezpečí vznikajícího buď tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány ku přepravě s pojmenováním nesprávným, nepřesným nebo neúplným, nebo že byly předměty jen podmínečně připuštěné ku přepravě podány s pojmenováním nesprávným, nepřesným nebo neúplným, nebo že neučinil odesilatel předepsaných bezpečnostních opatření;

f) ze zvláštního nebezpečí, spojeného s přepravou pro živá zvířata;

g) z nebezpečí, jemuž má býti čeleno doprovodem živých zvířat nebo zboží, jestliže buď podle této Úmluvy nebo podle tarifů nebo podle úmluv, sjednaných s odesilatelem a poznamenaných v nákladním listu, přeprava těchto zvířat nebo tohoto zboží má býti vykonána s doprovodem.

§ 29

Článek 29.
Výše náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu zboží.
Musí-li železnice podle ustanovení této Úmluvy dáti náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu zboží, vypočítá ji:
podle bursovní ceny,
není-li této, podle tržní ceny,
není-li ani prvé ani druhé, podle obecné hodnoty zboží téhož druhu a jakosti v místě a době, kde zboží bylo přijato ku přepravě. Náhrada nemůže však převyšovati 50 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy, s výhradou omezení stanovených v článku 34.
Kromě toho se nahradí přepravné, clo a jiné výdaje zaplacené za ztracené zboží, bez náhrady další škody, kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35. a 36.
Nejsou-li částky, které tvoří základnu pro výpočet náhrady, vyjádřeny ve měně státu, ve kterém placení jest požadováno, přepočítají se podle kursu dne a místa placení.

§ 30

Článek 30.
Domněnka o ztrátě zboží. Jeho nalezení.
§ 1. Oprávněný příkazce může bez dalších důkazů považovati zboží za ztracené, nebylo-li dodáno příjemci nebo pro něho přichystáno ve třiceti dnech po uplynutí lhůt počítaných podle článku 11.
K těmto třiceti dnům jest přidati tolikrát po deseti dnech, nejvíce však třicet dnů, kolika státy zásilka prošla kromě státu odesílacího a určení.
§ 2. Oprávněný příkazce může, přijímaje náhradu za ztracené zboží, vyhraditi si ve stvrzence, že žádá, aby byl ihned zpraven, bude-li zboží nalezeno do čtyř měsíců po vyplacení náhrady.
O této žádosti bude mu vydáno písemné osvědčení.
§ 3. Po obdržení této zprávy může oprávněný příkazce ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu bylo zboží vydáno zdarma podle vlastní volby ve stanici odesílací nebo ve stanici určení, označené v nákladním listu, vrátí-li náhradu, kterou obdržel, s výhradou všech nároků na náhradu pro opoždění, stanovenou podle článku 33 a případně článku 35, § 3, níže uvedených
§ 4. Není-li ve stvrzence výhrady zmíněné shora v § 2, nebo nebyly-li ve lhůtě třicetidenní dány příkazy podle § 3, nebo bylo-li zboží nalezeno teprve po čtyřech měsících po zaplacení náhrady, naloží železnice se zbožím podle zákonů a řádů svého státu.

§ 31

Článek 31.
Omezené ručení při ztrátě na váze.
§ 1. U zboží, které svou zvláštní povahou zpravidla již pouhou přepravou utrpí ztrátu na váze, ručí železnice za ztrátu na váze pouze tehdy, převyšuje-li mez takto stanovenou:
§ 2. Omezené ručení, stanovené v § 1 tohoto článku, nelze uplatniti, je-li dokázáno podle okolností případu, že ztráta má jiné příčiny než ony, které ospravedlňují stanovenou mez.
§ 3. Je-li přepravováno více kusů jediným nákladním listem, počítá se přípustná mez ztráty na váze u každého kusu, je-li jeho váha při podeji odděleně označena v nákladním listu nebo může-li býti zjištěna jiným způsobem.
§ 4. Při úplné ztrátě zboží nesráží se při výpočtu náhrady nic za ztrátu na váze, vzniklou za přepravy.
§ 5. Předpisy tohoto článku neruší nikterak předpisů článku 28.

a) 2% váhy u zboží tekutého nebo podaného ve vlhkém stavu, jakož i nehledě k délce přepravy u tohoto zboží:

sladké dřevo,chmel,
barvířské dřevo strouhané nebo mleté,ovčí vlna,
rohy a paznehty,čerstvá zelenina,
žíně,čerstvý tmel,
surové kůže,kosti celé nebo mleté,
odpadky koží,zpracované kůže (usně),
kůry,sušené ryby,
čerstvé tabákové listy,kořeny,
kožešiny,mýdla a hutné oleje,
čerstvé plodiny, plodiny sušené nebo pečené,sůl,
tuky,štětiny,
řezaný tabák,
zvířecí šlachy;

b) 1% u všeho ostatního suchého zboží, které rovněž podléhá ztrátě na váze za přepravy.

§ 32

Článek 32.
Výše náhrady za poškození zboží.
Za poškození musí železnice kromě výjimky, uvedené v článku 34, zaplatiti částku, o niž bylo zboží znehodnoceno, bez náhrady další škody kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35 a 36.
Náhrada nemůže však převyšovati:

a) je-li celá zásilka poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za úplnou ztrátu;

b) je-li pouze část zásilky poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za ztrátu znehodnocené části.

§ 33

Článek 33.
Výše náhrady za opožděné dodání.
§ 1. Byla-li překročena lhůta dodací a nedokáže-li oprávněný příkazce, že z opoždění vznikla škoda, jest železnice povinna zaplatiti:
1/10 dovozného při opoždění nepřesahujícím 1/10 lhůty dodací;
2/10 dovozného při opoždění větším než 1/10 a nepřesahujícím 2/10 lhůty dodací;
3/10 dovozného při opoždění větším než 2/10 a nepřesahujícím 3/10 lhůty dodací;
4/10 dovozného při opoždění větším než 3/10 a nepřesahujícím 4/10 lhůty dodací;
5/10 dovozného při opoždění větším než 4/10 lhůty dodací.
§ 2. Byl-li podán důkaz, že z opoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže převyšovati dovozné.
§ 3. Náhrady poskytované podle paragrafů 1 a 2 tohoto článku, nemohou býti požadovány vedle těch, které by příslušely za úplnou ztrátu zboží.
Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny v daném případě za část zásilky, která nebyla ztracena.
Při poškození poskytují se v daném případě vedle náhrady, stanovené v článku 32.

§ 34

Článek 34.
Omezení náhrady podle určitých tarifů.
Poskytuje-li železnice veřejnosti zvláštních podmínek přepravních (tarify speciální nebo výjimečné), které značí slevu z celkového dovozného, počítaného podle obyčejných podmínek (tarifů všeobecných), může omeziti náhradu, příslušející oprávněnému příkazci při poškození, ztrátě neb opoždění, na určitou nejvyšší částku.
Jestliže takto stanovená nejvyšší částka vyplývá z tarifu, kterého bylo použito pouze na části přepravní cesty, lze se jí dovolávati jen tehdy, když příhoda, odůvodňující náhradu, udála se na této části přepravní cesty.

§ 35

Článek 35.
Opověď zájmu na dodání.
§ 1. U každé zásilky může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán v nákladním listu, jak jest řečeno v článku 6, § 6 písmeno k).
Částka opověděného zájmu musí býti vyjádřena buď ve měně státu odesílacího, nebo ve zlatých francích, nebo v jiné měně tarify stanovené.
§ 2. Z opověděné částky vybírá se poplatek 1/4‰ za každých započatých 10 kilometrů.
Tarify mohou tyto poplatky snížiti a stanoviti jejich nejmenší částku.
§ 3. Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při opoždění:
§ 4. Je-li podán důkaz, že škoda vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením zboží, u něhož byl opověděn zájem na dodání, může býti přiznána kromě náhrad, stanovených v článcích 29 a 32, nebo v daném případě v článku 34, další náhrada plné škody až do výše opověděné částky.

a) nebylo-li dokázáno, že vznikla z toho opoždění škoda a v mezích opověděného zájmu:
2/10 dovozného při opoždění nepřesahujícím 1/10 lhůty dodací;
4/10 dovozného při opoždění větším než 1/10 a nepřesahujícím 2/10 lhůty dodací;
6/10 dovozného při opoždění větším než 2/10 a nepřesahujícím 3/10 lhůty dodací;
8/10 dovozného při opoždění větším než 3/10 a nepřesahujícím 4/10 lhůty dodací;
celé dovozné při opoždění větším než 4/10 lhůty dodací;

b) je-li podán důkaz, že vznikla z opoždění škoda: náhradu až do výše opověděného zájmu.
Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 33, mohou býti tyto žádány místo náhrad, určených písmeny a) a b).

§ 36

Článek 36.
Výše náhrady při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice.
Ve všech případech, kdy železnice zavinila úplnou nebo částečnou ztrátu, poškození neb opoždění zboží zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, budiž oprávněnému příkazci plně nahrazena dokázaná škoda až do dvojnásobné výše nejvyšších částek, stanovených v daném případě v článcích 29, 32, 33, 34 a 35.

§ 37

Článek 37.
Zúrokování náhrady.
Oprávněný příkazce může požadovati 6% úroky z přiznané náhrady, převyšuje-li tato náhrada při jednom nákladním listu deset franků.
Tyto úroky počítají se ode dne reklamace, zmíněné v článku 40 nebo, nebylo-li reklamace, ode dne podání žaloby.

§ 38

Článek 38.
Vrácení náhrady.
Náhrada přijatá neprávem musí býti vrácena.
Při podvodu má železnice kromě toho nárok na zaplacení částky, rovnající se částce neprávem vyplacené, nehledě k trestním následkům.

§ 39

Článek 39.
Ručení železnice za její zaměstnance.
Železnice ručí za zaměstnance ve své službě a za jiné osoby, kterých užije k vykonání přepravy, kterou na se vzala.
Jestliže však na žádost zájemce železniční zaměstnanci sepisují nákladní listy, pořizují překlady nebo činí jiné úkony, které nepříslušejí železnici, jest za to míti, že jednají na vrub osoby, které tyto služby prokazují.

§ 40

Článek 40.
Reklamace.
§ 1. Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42.
§ 2. Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici.
§ 3. Podá-li reklamaci odesilatel, musí předložiti duplikát nákladního listu. Podá-li reklamaci příjemce, musí předložiti nákladní list, byl-li mu vydán.
§ 4. Nákladní list, duplikát a jiné doklady, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených.
Při vyřizování reklamace může železnice požadovati předložení nákladního listu, duplikátu nebo dobírkového listu v prvopisu, aby v nich zaznamenala vyřízení.

§ 41

Článek 41.
Osoby, které mohou podati žalobu na železnici.
§ 1. Žaloba na vrácení částky zaplacené podle smlouvy přepravní přísluší pouze tomu, kdo částku zaplatil.
§ 2. Žaloba z dobírek podle článku 19 přísluší pouze odesilateli.
§ 3. Ostatní žaloby na železnici, které vznikají ze smlouvy přepravní, příslušejí:
odesilateli, pokud má právo měniti smlouvu přepravní, jak řečeno v článku 21;
příjemci od okamžiku, kdy buď dostal nákladní list neb uplatnil práva, která mu příslušejí podle článku 16, § 3.
Při podání těchto žalob musí odesilatel předložiti duplikát nákladního listu. Schází-li, může žalovati železnici pouze tehdy, zmocní-li ho k tomu příjemce, nebo podá-li důkaz, že příjemce zboží odmítl.

§ 42

Článek 42.
Železnice, na které mohou býti žaloby podány. Příslušnost.
§ 1. Žaloba na vrácení částky, zaplacené podle přepravní smlouvy, může býti podána pouze na železnici, která ji vybrala.
§ 2. Žaloba z dobírek podle článku 19 může býti podána jen na železnici odesílací.
§ 3. Ostatní žaloby, vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici, na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě.
Nedostala-li železnice určení zboží, může býti nicméně žalována.
Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká.
§ 4. Žaloba může býti podána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi.
Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každá z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu.
§ 5. Žaloba může býti podána na jinou železnici než které jsou označeny v §§ 1, 2 a 3, když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na který se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy.
§ 6. Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III tohoto oddílu.

§ 43

Článek 43.
Zjištění částečné ztráty nebo poškození zboží.
§ 1. Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození, nebo domnívá-li se toho, nebo tvrdí-li tak oprávněný příkazce, jest železnice povinna bez průtahu, a pokud je to možné, v přítomnosti oprávněného příkazce zjistiti zápisem stav a váhu zboží, a pokud je to možné, výši škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla.
Opis tohoto zápisu budiž dán oprávněnému příkazci, žádá-li o to.
§ 2. Neuzná-li oprávněný příkazce zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zboží, jakož i příčin a výše škody podle zákonů a řádů státu, kde bylo zboží dodáno.

§ 44

Článek 44.
Zánik nároků ze smlouvy přepravní proti železnici.
§ 1. Odběrem zboží zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní.
§ 2. Nároky však nezaniknou:
§ 3. Oprávněný příkazce může odpírati odběr zboží, i když byl přijal nákladní list a zaplatil přepravné, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená.
Výhrady, které by příjemce učinil, ač zboží odebral, nemají účinku, neuzná-li je železnice.
§ 4. Chybí-li při dodání některé z kusů uvedených v nákladním listu, může oprávněný příkazce zaznamenati ve stvrzence podle § 1 článku 16, že mu nebyly tyto přesně označené kusy dodány.

1. dokáže-li oprávněný příkazce, že škoda byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice;

2. jde-li o nároky z opoždění, byly-li uplatněny u jedné ze železnic, označených v článku 42, § 3, ve lhůtě nepřesahující čtrnáct dnů, nečítajíc v to den odběru;

3. jde-li o nároky z částečné ztráty nebo z poškození:

a) byla-li zjištěna ztráta nebo poškození před odběrem zboží oprávněným příkazcem podle článku 43;

b) bylo-li zjištění, jež se mělo státi podle článku 43, opominuto pouze vinou železnice;

4. jde-li o nároky ze škod zevně neznatelných, které byly zjištěny po odběru, za těchto podmínek:

a) když železnice nenabídla oprávněnému příkazci přezkoumání zboží ve stanici určení;

b) když byla žádost za zjištění podle článku 43 podána hned po objevení škody a nejpozději v sedmi dnech po odběru zboží;

c) když oprávněný příkazce dokáže, že škoda vznikla v době mezi přijetím zboží ku přepravě a jeho dodáním;

5. jde-li o nároky na vrácení zaplacených částek nebo dobírky podle článku 19.

§ 45

Článek 45.
Promlčení nároků ze smlouvy přepravní.
§ 1. Nároky ze smlouvy přepravní se promlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již na jisto postavena uznáním, smírem nebo soudním rozsudkem.
Promlčení však nastane až ve třech letech, jde-li:
§ 2. Promlčení se počíná:
Den označený jako počátek promlčení nepočítá se nikdy do lhůty.
§ 3. Promlčení se staví písemnou reklamací, podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítla reklamaci písemně a vrátila doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší straně, která se toho dovolává.
Další reklamace nestaví promlčení.
§ 4. S výhradou předcházejících ustanovení řídí se stavení a přetržení promlčení zákony a řády státu, ve kterém byly nároky vzneseny.

a) při nárocích na náhradu za částečnou ztrátu, poškození neb opožděné dodání:
dnem dodání;

a) o nároky odesilatelovy na vyplacení dobírky, vybrané železnicí od příjemce;

b) při nárocích na náhradu za úplnou ztrátu:
dnem uplynutí lhůty dodací;

b) o nároky ze škody, způsobené zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí;

c) při nárocích na doplacení nebo vrácení dovozného, vedlejších poplatků nebo přirážek, nebo při nárocích na opravu přepravného, bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu:
dnem zaplacení dovozného, vedlejších poplatků nebo přirážky nebo, nebylo-li placeno, dnem podeje zboží ku přepravě;

c) o nároky podle článku 38 při podvodu.

d) při nárocích týkajících se dobírek podle článku 19:

90. dnem po uplynutí lhůty dodací;

e) při nárocích na zaplacení doplatku ke clu, požadovaného celním úřadem:
dnem uplatnění nároku celním úřadem.

§ 46

Článek 46.
Nepřípustnost uplatňování nároků zaniklých nebo promlčených.
Nároky zaniklé nebo promlčené podle ustanovení článků 44 a 45 nemohou býti uplatňovány ani žalobou navzájem ani námitkami.

§ 47

Článek 47.
Pravidla pro vyúčtování mezi železnicemi.
§ 1. Každá železnice, která buď při odeslání nebo při příchodu zásilky vybrala přepravné nebo jiné pohledávky, vyplývající ze smlouvy přepravní, jest povinna zaplatiti zúčastněným železnicím podíl, který jim z těchto poplatků a pohledávek připadá.
§ 2. Odevzdání zboží jednou železnicí železnici následující opravňuje první železnici, aby připsala hned druhé železnici na vrub částku poplatků a pohledávek, které váznou na zboží podle nákladního listu v době odevzdání s výhradou konečného vyúčtování podle § 1 tohoto článku.
§ 3. S výhradou svých práv proti odesilateli ručí železnice odesílací za přepravné a ostatní poplatky, kterých nevybrala, ač odesilatel je vzal na se podle nákladního listu.
§ 4. Dodá-li železnice určení zboží, aniž by při dodání vybrala poplatky a pohledávky, jimiž bylo zatíženo, ručí za zaplacení těchto poplatků a pohledávek s výhradou svých práv proti příjemci.

§ 48

Článek 48.
Postih při náhradě za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození.
§ 1. Železnice, která zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození podle ustanovení této Úmluvy, má právo postihu proti železnicím, které se zúčastnily přepravy, podle těchto ustanovení:
§ 2. Je-li některá železnice neschopna platiti, rozdělí se podíl na ni připadající a jí nezaplacený mezi všechny ostatní železnice, které byly zúčastněny na přepravě, v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů.

a) železnice, která škodu způsobila, ručí sama;

b) byla-li škoda způsobena několika železnicemi, ručí každá z nich za škodu, kterou způsobila. Není-li v daném případě rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi ně podle zásad uvedených pod písmenem c);

c) nemůže-li býti dokázáno, že byla škoda způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se příslušná náhrada mezi všechny železnice zúčastněné na přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že se škoda nestala na jejich tratích. Rozdělení se provede v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů.

§ 49

Článek 49.
Postih při náhradě za opožděné dodání.
§ 1. Předpisy uvedené v článku 48 platí též při náhradě placené za opoždění. Bylo-li opoždění způsobeno závadami, které byly zjištěny na několika železnicích, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice v poměru ke zpoždění na jejich tratích.
§ 2. Lhůty dodací, stanovené článkem 11. této Úmluvy, rozdělí se mezi jednotlivé železnice, zúčastněné na přepravě, takto:
§ 3. Přirážky ke lhůtám, na které má některá železnice právo, přidělí se této železnici.
§ 4. Čas mezi okamžikem, kdy bylo zboží první železnici odevzdáno a dobou, kdy se lhůta počíná, jde výhradně k dobru této železnice.
§ 5. Výše uvedené rozdělení platí jen v případě, kdy celková dodací lhůta nebyla zachována.

1. mezi dvě železnice sousední:

a) lhůta výpravní se rozdělí stejným dílem;

b) lhůta přepravní se rozdělí v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů mezi obě železnice;

2. mezi tři nebo více železnic:

a) především se přidělí ze lhůty výpravní první a poslední železnici dvanáct hodin při nákladním zboží a šest hodin při rychlém zboží;

b) zbytek výpravní lhůty a třetina lhůty přepravní se rozdělí stejnými díly mezi všechny zúčastněné železnice;

c) další dvě třetiny lhůty přepravní rozdělí se mezi všechny železnice v poměru k počtu kilometrických vzdáleností podle použitých tarifů.

§ 50

Článek 50.
Řízení při postihu.
§ 1. Železnice, proti které je veden některý z postihů, o nichž je řeč ve shora zmíněných článcích 48 a 49, nemá naprosto práva vzíti v odpor řádně odůvodněné zaplacení, učiněné správou, která vede postih, byla-li náhrada stanovena soudně a byl-li jí spor řádně oznámen a dána zároveň příležitost do sporu vstoupiti. Soudce, který vede hlavní spor, určí podle okolnosti případu lhůty stanovené pro oznámení sporu a pro vstoupení do něho.
§ 2. Železnice, která chce vésti postih, musí svůj požadavek vznésti v jediné žalobě proti všem zúčastněným železnicím, s nimiž nebylo dosaženo narovnání, jinak ztratí právo postihu proti těm, které nežalovala.
§ 3. Soudce je povinen rozhodnouti v jediném rozsudku o všech postizích, které naň byly vzneseny.
§ 4. Žalované železnice nemohou vésti dodatečný postih.
§ 5. Není dovoleno předem spojiti postih se žalobou na náhradu.

§ 51

Článek 51.
Příslušnost v řízení postihovém.
§ 1. Soudce v sídle železnice, proti které se vede postih, jest výhradně příslušným pro všechny postihové nároky.
§ 2. Má-li býti žaloba podána proti několika železnicím, má žalující železnice právo voliti mezi soudci, příslušnými podle předcházejícího paragrafu, toho, u kterého podá žalobu.

§ 52

Článek 52.
Zvláštní ujednání o postizích.
Železnicím je vyhrazeno sjednati zvláštní ujednání buď předem pro různé postihy, které by mohly mezi sebou míti, nebo pro zvláštní případ.