ODDÍL IV.
Různá ustanovení.
§ 53
Článek 53.
Platnost práva tuzemského.
Pokud není v této Úmluvě žádných ustanovení, platí v každém státě pro přepravu předpisy tuzemských zákonů a řádů.
§ 54
Článek 54.
Všeobecná pravidla o řízení.
Řízení ve všech sporech, vznikajících z přeprav, pro které platí tato Úmluva, má pokračovati podle příslušného soudce, s výhradou opačných ustanovení v této Úmluvě.
§ 55
Článek 55.
Vykonání rozsudků. Zabavení a jistoty.
§ 1. Jakmile rozsudky, podle ustanovení této Úmluvy vynesené příslušným soudcem po provedeném řízení s oběma stranami nebo pro zmeškání, staly se vykonatelnými podle zákonů, kterých bylo použito tímto soudcem, stávají se vykonavatelnými v každém z ostatních států smluvních ihned po splnění předpisů předepsaných v tom státě. Přezkoumání podstaty sporu není přípustné.
Toto ustanovení neplatí pro rozsudky, které jsou vykonatelné pouze prozatímně, ani pro odsuzující výroky, jimiž byla vyslovena povinnost žalobcova k náhradě škody, kromě útrat sporu, byla-li jeho žaloba zamítnuta.
§ 2. Pohledávky vzniklé z mezinárodní přepravy ve prospěch jedné železnice proti železnici, která není v témže státě jako první železnice, mohou býti zabaveny jen podle rozsudku vyneseného soudem státu, ve kterém jest železnice věřitelka.
§ 3. Železniční vozidla, jakož i movité předměty všeho druhu železnici náležející a v těchto vozidlech obsažené, mohou býti zabaveny na jiném území než na území státu, ve kterém jest železnice, která jest jejich vlastnicí, jen podle rozsudku vyneseného soudem onoho státu.
§ 4. Při soudních žalobách, které se zakládají na mezinárodní přepravní smlouvě, nemůže býti požadováno poskytnutí jistoty, aby bylo zabezpečeno zaplacení soudních útrat.
§ 56
Článek 56.
Měna. Přepočítací nebo přijímací kurs cizích měn.
§ 1. Jsou-li v této Úmluvě nebo v jejich Přílohách vyjádřeny částky ve francích, jest je považovati za zlaté franky v hodnotě zlatého dolaru Spojených států amerických.
§ 2. Železnice je povinna uveřejňovati ve vývěscích na pokladnách nebo jiným vhodným způsobem kursy, podle nichž přepočítává dovozné, dobírky, vedlejší poplatky a jiné poplatky, vyjádřené v jednotkách cizí měny, jsou-li placeny ve měně tuzemské (přepočítací kurs).
§ 3. Železnice, která přijímá placení v cizí měně, je též povinna uveřejňovati kursy, podle nichž je přijímá (kurs přijímací).
§ 57
Článek 57.
Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy.
§ 1. Aby bylo usnadněno a zajištěno provádění této Úmluvy, je zřízen Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy, jehož úkolem jest:
§ 2. Zvláštní řád, jímž jest Příloha VI této Úmluvy, určuje sídlo, složení a organisaci tohoto úřadu, jakož i to, čeho potřebuje pro svou činnost. Tento řád a jeho změny smluvené dohodou mezi všemi smluvními státy mají stejnou platnost a trvání jako Úmluva.
a) přijímati oznámení každého smluvního státu a každé zúčastněné železnice a oznamovati je ostatním státům a železnicím;
b) sbírati, pořádati a uveřejňovati zprávy všeho druhu důležité pro mezinárodní přepravy;
c) na žádost stran projevovati dobrá zdání o sporech, které by mohly vzniknouti mezi železnicemi;
d) usnadňovati finanční vztahy mezi železnicemi, vzešlé z provádění mezinárodních přeprav, jakož i dobývání pohledávek nezaplacených a zajišťovati tímto způsobem bezpečnost vzájemných vztahů mezi železnicemi;
e) připravovati ku projednání žádosti o změnu této Úmluvy a navrhovati v daném případě svolání konferencí, o nichž je řeč v článku 60.
§ 58
Článek 58.
Seznam tratí, pro které platí Úmluva.
§ 1. Úkolem Ústředního úřadu, o němž je řeč v článku 57, jest sestaviti a přesně vésti seznam tratí, pro které platí tato Úmluva. K tomu účelu dostává oznámení smluvních států o zápisu do tohoto seznamu neb o výmazu tratí, některé železnice nebo některého z podniků, zmíněných v článku 2.
§ 2. Účast nové trati na mezinárodní přepravě počíná teprve za měsíc ode dne, kdy Ústřední úřad oznámil ostatním státům její zápis.
§ 3. Výmaz některé trati vykoná Ústřední úřad ihned, jakmile mu oznámí smluvní stát, na jehož žádost tato trať byla zapsána do seznamu, že tato trať nemůže nadále dostáti závazkům Úmluvou uloženým.
§ 4. Již přijetí oznámení Ústředního úřadu opravňuje každou železnici přerušiti hned s tratí, která byla vyškrtnuta, veškerý mezinárodní přepravní styk, pokud nejde o zásilky na cestě, v jejichž přepravě musí býti pokračováno až do stanice určení.
§ 59
Článek 59.
Připuštění nových států.
§ 1. Chce-li stát, který nepodepsal tuto Úmluvu, k ní přistoupiti, pošle svou žádost vládě švýcarské, která ji oznámí všem zúčastněným státům se zprávou Ústředního úřadu o stavu železnic žádajícího státu se stanoviska mezinárodní přepravy.
§ 2. Neoznámí-li ve lhůtě šesti měsíců, počínaje od rozeslání této zprávy, nejméně dva státy švýcarské vládě své námitky, jest žádost pravoplatně přijata, o čemž vláda švýcarská zpraví stát, který žádost podal, i všechny státy zúčastněné.
V případě opačném oznámí vláda švýcarská všem státům a státu žádost podávajícímu, že zkoumání žádosti se odročuje.
§ 3. Připuštění stává se účinným měsíc ode dne oznámení rozeslaného vládou švýcarskou.
§ 60
Článek 60.
Revise úmluvy.
§ 1. K revisi Úmluvy sejdou se zástupcové smluvních států svolaní vládou švýcarskou, nejpozději pět let po té, kdy vešly v platnost změny, přijaté poslední konferencí.
Konference svolá se dříve, požádá-li o to nejméně třetina smluvních států.
§ 2. Ku přesnému vedení Přílohy I je zřízena komise znalců, jejíž organisace a činnost jsou upraveny řádem, jenž jest v Příloze VII této Úmluvy. Usnesení této komise jsou hned oznamována vládám zúčastněných států prostřednictvím Ústředního úřadu. Jsou považována za přijata, nevznesou-li ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení proti nim námitky nejméně dvě vlády. Vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce po měsíci, ve kterém Ústřední úřad oznámil jich přijetí vládám zúčastněných států. Ústřední úřad označí ten den při oznámení těchto usnesení.
§ 61
Článek 61.
Doplňující ustanovení.
§ 1. Doplňující ustanovení, která by některé smluvní státy nebo zúčastněné železnice pokládaly za vhodné uveřejniti ku provádění Úmluvy, buďtež oznámeny Ústřednímu úřadu.
§ 2. Úmluvy o přijetí těchto ustanovení mohou vejíti v platnost na železnicích, které k nim přistoupily, způsobem stanoveným zákony a řády každého státu, nesmí však odporovati Mezinárodní úmluvě.
Jejich uvedení v platnost budiž oznámeno Ústřednímu úřadu.
§ 62
Článek 62.
Doba platnosti závazku vyplývajícího z přistoupení k Úmluvě.
§ 1. Doba platnosti této Úmluvy je neomezena. Každý zúčastněný stát může ji však vypověděti za těchto podmínek:
První závazek platí až do 31. prosince pátého roku po vstoupení této Úmluvy v platnost. Každý stát, který by ji chtěl vypověděti po uplynutí této doby, musí oznámiti svůj úmysl nejméně jeden rok před tím švýcarské vládě, která o tom zpraví všechny zúčastněné státy.
Nebylo-li oznámení učiněno v naznačené lhůtě, závazek se pravoplatně prodlužuje na další tři leta a tak dále od tří do tří let, nebyla-li dána výpověď nejméně jeden rok před 31. prosincem posledního roku jednoho z těchto tříletí.
§ 2. Nové státy, připuštěné k účasti na Úmluvě během pětiletí nebo během jednoho z tříletí, jsou zavázány až do konce tohoto období, pak až do konce každého následujícího období, dokud nevypovědí svůj závazek nejméně jeden rok před uplynutím jednoho z nich.
§ 63
Článek 63.
Texty Úmluvy a jejich vzájemná platnost.
Tato Úmluva byla podle diplomatických zvyklostí sjednána a podepsána v jazyku francouzském.
Textu francouzskému jest připojen text v jazyku německém a text v jazyku italském, které mají platnost oficiálních překladů.
Při rozporu rozhoduje text francouzský.
Tomu na svědomí podepsali tuto Úmluvu plnomocníci shora jmenovaní a zástupce vládní komise Saarského území.