(1) Sbor ať farní, ať filiální, může býti zrušen, když počet členů jeho i hospodářská síla klesnou tak, že sbor není s to hraditi své potřeby, a když dvě třetiny hlasovných údů vysloví se zrušením souhlas anebo toho žádají.

(2) Zrušení sboru farního může se státi tím způsobem, že se promění ve sbor filiální, aneb tak, že vůbec přestane trvati a že se členové jeho připojí k jednomu nebo několika sousedním sborům.

(3) Také seniorátní konvent se může usnášeti na zrušení takového sboru, který sice neučinil usnesení o svém zrušení, ale stal se hospodářsky neschopným trvati, aneb poklesl tak, že nejeví vůbec církevního a náboženského života.

(4) Při zrušení sboru musí býti učiněno řádné narovnání s farářem, jestliže je který posud na sboru. Nároky zaručené povolací listinou aneb jinou smlouvou nesmějí ani faráři ve službě sborové jsoucímu, ani pensionovanému nijak býti zkráceny.

(5) Také musí býti učiněno řádné usnesení, jak se naloží se jměním nemovitým i movitým, s jeho správou i výnosem jeho. Jmění nesmí býti vynaloženo jinak nežli k účelům, pro které bylo získáno, to jest k náboženským účelům Českobratrské církve evangelické; ať je spravuje kdokoli, musí býti spravováno odděleně. Kdyby v obvodu zrušeného sboru povstal nový sbor českobratrský, má mu jmění to býti odevzdáno. Kdyby pro jakoukoli příčinu se nestalo řádné usnesení o správě a vynakládání jmění sboru zrušeného, náleží seniorátnímu výboru učiniti o tom rozhodnutí. Může v tom případě konati správu jmění toho také sám.

(6) Přeměniti sídlo sboru jest možno, když dvoutřetinovou většinou hlasovní údové si toho žádají a seniorátní konvent to schválí. Jak se naloží s majetkem toho sboru, zejména s budovami, o tom — nestane-li se dohodnutí ve sboru samém se schválením seniorátního výboru — učiní rozhodnutí seniorátní výbor sám. Změna oznámí se zemskému úřadu.