(1) Pro členy sboru, kteří jsou buď příliš vzdáleni od farního sídla, aneb v jejichž zájmu jest, aby měli zvláštní shromažďovací středisko, mohou býti zřízeny kazatelské stanice. Zřizuje je staršovstvo buď na žádost těch, pro něž má stanice býti, aneb z vlastního popudu a usnesení. Zřízení se oznámí seniorátnímu výboru, který zřízení stanice buď schválí aneb neschválí a o schválení podá zprávu synodní radě.

(2) Kazatelská stanice koná svá pravidelná shromáždění bohoslužebná a volí si svůj výbor; ten je však podřízen staršovstvu příslušného sboru, jež může samo, neučiní-li tak stanice, výbor ustanoviti. Poměr mezi stanicí a mateřským sborem upraví se zvláštním statutem, který schvaluje seniorátní výbor. Farář sboru farního je členem výboru kazatelské stanice.

(3) Objeví-li se v některém obvodu potřeba zříditi stanici a není-li možno, aby staršovstvo kteréhokoli sboru ve věci té dalo podnět, může seniorátní výbor na žádost zúčastněných kazatelskou stanici zříditi, určiti její sborovou příslušnost a členům jejím uděliti práva členská, pokud jich nemají. O tom pak podá zprávu synodní radě.

(4) I stanice mohou nabývati jmění movitého a nemovitého se schválením staršovstva příslušného sboru.