(1) Každému sboru jest dáno na vůli, aby si vypracoval se zřetelem k místním poměrům aneb dosavadním zvyklostem místní statut. I dva neb několik sborů mohou míti takový statut, který by upravoval jejich vzájemný poměr i jejich případnou zvláštní spolupráci. Statut nesmí se protiviti církevnímu zřízení a musí býti schválen příslušnými shromážděními sborovými — po případě zastupitelstvy — a synodní radou.

(2) Ve sborech s filiálkami takový statut býti musí.