(1) Farář má nárok na dovolenou nejméně třínedělní. O tuto dovolenou třeba jest mu žádati u seniora. Postará-li se o obstarání nejnutnějších prací sborových, zvláště služeb Božích, nemůže mu býti odepřena. Rozstůně-li se farář, nebo zemře-li, nebo je-li déle nepřítomen z příčiny úřední, pečuje o jeho zastupování staršovstvo v dorozumění se seniorem. Náklad na zastupování ve všech těchto případech platí sbor. Jde-li o dovolenou farářovu z důvodů soukromých, mimo roční pravidelnou dovolenou, pečuje o zastupování své a hradí náklad na ně on sám, leč by se stala jiná dohoda se sborem. Je-li farář nemocen více nežli jeden rok a podle dobrozdání lékařského potrvá nemoc ještě delší čas a nelze čekati, že by v případě uzdravení mohl práci ve sboru vykonávati, musí se státi dojednání mezi sborem a dotyčným farářem, podle něhož buď odebéře se farář na odpočinek, nebo mu sbor umožní povolati vikáře. Toto dojednání nabývá platnosti teprve schválením synodní rady po slyšení příslušného seniorátního úřadu. Nemůže-li se docíliti dohodnutí ani po zakročení seniorátního úřadu, rozhodne synodní rada.