(1) Výplata (převod) částky vyšší, než stanoví § 1, jest přípustna, je-li žádost hodnověrně věřitelem (vkladatelem) doložena, jen:

a) na platy a mzdy zaměstnanců ve vlastním podniku věřitelově nebo k placení nájemného (pachtovného) věřitelem;

b) z běžných účtů vedle volné částky, uvedené v § 1, odst. 1, písm. a), dalších 30% z pohledávky podle stavu dne 31. července 1945 během čtyř týdnů k obnovení provozu podniku nebo během téže doby dalších 20% k udržení provozu podniku;

c) na placení daní a veřejných dávek; tuto výplatu jest však peněžní ústav povinen provésti přímo příslušnému výběrčímu úřadu;

d) z běžných účtů státu;

e) z běžných účtů zemí, okresů, obcí, veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů a jiných veřejnoprávních korporací a fondů na nezbytně nutné platy, za předpokladu, že nemají jiných volných prostředků a že poukazy podepíší vedle osob, ustanovených k nakládání s těmito účty, také oprávnění zástupci těchto svazků územní samosprávy, korporací a fondů;

f) na placení pojistného v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, jakož i na placení pojistných prémií soukromým pojišťovnám;

g) z peněz uložených bezprostředně na příkaz soudu nebo soudem;

h) z peněz uložených národními správci nebo jinými podobnými zmocněnci (pověřenci), dále advokáty, veřejnými notáři nebo vnucenými správci, pokud jich tito potřebují, aby vyhověli soudním opatřením nebo rozhodnutím.