První díl.
Všeobecná ustanovení

(1) Textilní zboží ve smyslu předpisů o spotřebě textilního zboží jest ono zboží, které oznámí ministerstvo vnitřního obchodu (v dalším jen ministerstvo) v Úředním listě ve směrnicích k této vyhlášce. Ve směrnicích se oznámí, které druhy zboží jsou volné nebo vázané. Vázané textilní zboží možno odebírati na, odběrní průkazy podle § 4. Rozsah, úpravu a způsob použití odběrních průkazů oznámí ministerstvo směrnicemi v Úředním listě.

(2) Spotřebou textilního zboží se rozumí vlastní užívání spotřebitele, jakož i užívání v jeho domácnosti, při výkonu povolání nebo veřejného příkazu.

(3) Spotřebitelem textilního zboží jest ten,

(1) Odběrní průkaz nezakládá nároku na dodávku vázaného zboží, nýbrž opravňuje pouze spotřebitele k odběru.

(2) Ministerstvo může dočasně zakázati buď výdej textilního zboží určitým spotřebitelům (druhům spotřebitelů) nebo výdej určitých druhů zboží.

(3) Odběrní průkazy se nesmějí přenášeti na druhé spotřebitele mimo zvláštní případy ministerstvem výslovně povolené; třetí osoba však může provésti nákup pro oprávněnou osobu.

(1) Smlouvy a právní jednání, týkající se vázaného textilního zboží, jimiž by se spotřebiteli bez platného odběrního průkazu dostalo jakékoliv výhody na úkor řádného zásobování oprávněných spotřebitelů (§ 2, odst. 1) jsou právně neúčinné.
Před odevzdáním odběrního průkazu se nesmí cena ani požadovati ani přijmouti. Se zakázkou (prací na míru) se nesmí před odevzdáním platného odběrního průkazu započíti.

(2) Rozhodným dnem pro stanovení spotřebitelova věku jest 1. leden 1946. Spotřebitelé, kteří dosáhnou v tomto zásobovacím období 1. roku věku, dostanou na žádost šatenku vyšší věkové skupiny přiměřeně zkrácenou. Spotřebitelé do 15 let věku, kteří do 30. června 1946 včetně dosáhnou vyšší skupiny, dostanou na žádost šatenku vyšší věkové skupiny přiměřeně zkrácenou podle předpisů oběžníků.

(3) Textilní zboží vázané se nesmí vydávati spotřebitelům v dražbě nebo nuceném prodeji a to ani na platné odběrní průkazy.

a) kdo užívá zboží sám nebo je dává užívati příslušníkům své domácnosti (soukromý spotřebitel),

b) kdo je užívá sám při svém podnikání nebo je dává užívati svým zaměstnancům (velkospotřebitel),

c) kdo je dává užívati svým orgánům při provádění přikázané činnosti (veřejný spotřebitel).