(1) Pokud to služba vyžaduje, musí dělník konati každou jemu uloženou práci, která od něho může býti požadována podle jeho schopností, odborné průpravy a tělesné zdatnosti, i když je požadováno zaměstnání na jiném místě.

(2) Je-li dělník podle odst. 1 přidělen jinému služebnímu místu na jiném místě na přechodnou dobu (přikázání), podrží mzdu podle dosavadního místního mzdového stupně.

(3) Je-li dělník podle odst. 1 přidělen jinému služebnímu místu na jiném místě na neurčitou dobu (přidělení), dostane mzdu podle dosavadního místního mzdového stupně ještě za dalších 14 dnů, je-li mzda podle nového místního mzdového stupně nižší než mzda dosavadní.
Pokud jde o náhrady služebních výloh, platí ustavení vládní vyhlášky ze dne 15. ledna 1942 o náhradách služebních výloh zaměstnancům ve smluvním poměru a dělníkům (Ú. l. č. 46/42) v platném znění.

(4) Je-li dělníku přikázána činnost nižší mzdové skupiny, jest platiti mzdu dosavadní mzdové skupiny ještě po dobu 7 dnů. Přikázání do nižší mzdové skupiny je přípustno, je-li odůvodněno nedostatkem práce.
Nemůže-li býti dělník bez své viny dále zaměstnáván na svém dosavadním pracovním místě z důvodů ležících v jeho osobě, má býti při dalším pokračování služebního poměru použit podle možnosti na jiném pracovním místě své dosavadní mzdové skupiny. Jen není-li to pro nedostatek míst nebo z jiných naléhavých důvodů možné, jest i v takových případech přípustno přikázání do nižší mzdové skupiny podle odst. 1.