(1) Pokud není služební doba jinak upravena, jest služební dobou doba, kterou dělník konal ve služebním poměru po dosažení 18 roku věku v nevojenské službě u správ, ústavů, podniku, fondů a zařízení, na něž se vztahuje vlád. nař. č. 420/1942 Sb., jakož i ve veřejné službě cizích států po dobu války. Do služební doby jest započítati i služební dobu v soukromém hospodářství, pokud může býti získaných znalostí použito ve veřejné službě.

(2) Služební dobou jest dále:

a) doba vykonané povinné vojenské a pracovní služby,

b) doba válečné služby.
Tyto doby jest započísti nejpozději 3 měsíce po začátku zaměstnání u některého místa podle odst. 1. Ke každému časovému období se smí přihlédnouti jen jednou.

(3) Není nároku na hodnocení služební doby, před dobrovolným vystoupením nebo před dřívějším propuštěním dělníka z důvodu, za který sám odpovídá. V jednotlivém případě může býti podle volného uvážení přihlédnuto ke služební době tímto způsobem odpadnuvší.

(4) Učební poměr není služebním poměrem ve smyslu odst. 1. Do jaké míry se učební doba připočítává k době služební, stanoví služební řád.