1. Látky, které se mohou snadno vznítiti jiskrami lokomotivy, jako dřevitá moučka, dřevěné piliny, dřevěné hobliny, dřevitá vlna, dřevné uhlí ne čerstvě žíhané, dřevní drť a dřevná buničina, starý papír a papírové odpadky, papírová vlna, lub (kůra), rákos (vyjma rákosové tkaniny a španělský rákos) a sítina, seno, sláma (též kukuřičná, rýžová, řepková, konopná nebo lněná), přediva rostlinného původu a odpadky přediv rostlinného původu, buničitá vlna a odpadky buničité vlny, kaučuk (pryž), mletý, kaučukový (pryžový) prach, korková moučka nebo korková drť a odpadky korkové v malých kusech (s výjimkou korkových kusů v lisovaných nebo pevně převázaných balících). Viz též třídu II, bod 201, 201a a 201b.
„Poznámka. Dřevné uhlí čerstvě žíhané, t. j. uhlí ještě schopné samovolné oxydace, se pokládá za samozápalnou látku ve smyslu pojmu třídy II a podle bodu 1, odst. (2) je z přepravy vyloučeno.“