Zrušení nebo změna rozhodnutí správních úřadů.

(1) O zrušení nebo změně rozhodnutí veřejné správy rozhoduje:

(2) Není-li místní příslušnost určena již podle odstavce 1, řídí se

(3) Byla-li by podle předchozích ustanovení založena příslušnost několika orgánů, je příslušným ten, který nejdříve ve věci zahájil řízení.

(4) Spory o příslušnost rozhoduje příslušný ústřední úřad.

(5) Spadá-li věc, o niž vznikl spor o příslušnost, do působnosti dvou nebo několika ústředních úřadů, rozhodují zúčastněné ústřední úřady ve vzájemné dohodě, a nedojde-li k ní, rozhodne vláda.

(1) Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí veřejné správy má obsahovati zejména:

(2) Orgán, který ve věci rozhoduje, není oprávněn odmítnouti písemné podání (odstavec 1) jen pro formální vady, nýbrž má zaříditi z úřední moci jejich odstranění a stanoviti k tomu cíli podateli přiměřenou lhůtu. Po bezvýsledném uplynutí lhůty považuje se podání za neučiněné. Na tento následek budiž osoba, která učinila podání, upozorněna. Byla-li formální vada odstraněna ve stanovené lhůtě, má se za to, že podání bylo původně učiněno správně.

(1) Pro řízení o návrhu na zrušení nebo změnu rozhodnutí veřejné správy platí předpisy, které upravují všeobecně řízení před orgánem příslušným podle § 3, a není-li takových předpisů, platí přiměřeně ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

(2) Rozhodnutí o zabavení (konfiskaci) majetkových hodnot, které bylo v době nesvobody vydáno bývalými německými úřady a orgány, zejména bývalou státní policií, se zruší - pokud se dotýká většího počtu stran nebo pokud se to jeví účelným - vyhláškou uveřejněnou v Úředním listě republiky Československé a oznámí se podle potřeby i obvyklým způsobem v obcích, jichž se obsah vyhlášky dotýká. Doručení platí za vykonané dnem uveřejnění vyhlášky v Úředním listě republiky Československé.

(3) Příslušný orgán může upustiti od provedení důkazů, jde-li při rozhodování jen o otázky právní. Jsou-li okolnosti, o které se návrh opírá, prokázány veřejnými listinami přiloženými v prvopise nebo ověřeném opise, a byla-li věc po skutkové stránce náležitě probrána, neprovádí se další důkazní řízení.

(4) Z rozhodnutí lze se - pokud nejde o rozhodnutí ústředního úřadu - odvolati do 15 dnů po doručení rozhodnutí podáním u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu jemu přímo nadřízenému.

(5) Pravomocná rozhodnutí jsou exekučními tituly a vykonávají se politickou nebo soudní exekucí.

(1) Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci, může býti podle tohoto nařízení učiněn také v opravném prostředku, který bude proti rozhodnutí podán, a to i tehdy, když by podle obecných předpisů nebylo možno opříti opravný prostředek o důvod, o který se návrh opírá.

(2) Byl-li opravný prostředek už podán, ale nebylo-li o něm dosud rozhodnuto, může strana podati návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy toto nařízení nabude účinnosti, také u orgánu, který je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku. Toto podání musí obsahovati údaje vytčené v § 4.

(3) Ustanovení § 6 platí přiměřeně i pro toto rozhodnutí.

a) orgán, který o věci rozhodl v poslední stolici,

b) není-li orgánu uvedeného pod písm. a), orgán, na nějž přešla jeho působnost,

c) nepřešla-li působnost podle písm. b), orgán, do jehož působnosti náleží rozhodnutí v první stolici o věcech, jichž se rozhodnutí týká,

d) není-li orgánu uvedeného pod písm. c), orgán, který určí příslušný ústřední úřad.

a) ve věcech týkajících se nemovitostí (práv a povinností s jejich vlastnictvím nebo držbou spojených, k nim uplatňovaných nebo na ně ukládaných) polohou nemovitostí;

b) ve věcech, jejichž předmětem je nějaký čin nebo činnost lidská, místem, kde čin byl nebo má býti vykonán, kde se činnost konala nebo jest nebo má býti konána;

c) v jiných věcech především bydlištěm (sídlem) strany, je-li stran několik, bydlištěm (sídlem) oné, proti níž úřední úkon směřuje; nemá-li strana v tuzemsku bydliště (sídlo), pobytem, nemá-li ani ten, domovskou obcí, konečně posledním bydlištěm (sídlem) nebo pobytem v tuzemsku; nemůže-li pak žádný z těchto důvodů příslušnost založiti nebo je-li nebezpečí v prodlení, podnětem k zakročení.

1. označení rozhodnutí, jehož se návrh týká,

2. okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti,

3. prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí a v jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí ve věci samé se má státi,

4. skutečnosti a průvodní prostředky, jimiž se návrh odůvodňuje,

5. označení důvodu, o nějž se návrh opírá [čl. 6, odst. 1, písm. a) až c) ústavního dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl. ve znění zákona č. 12/1946 Sb.].