První oddíl.
Všeobecné předpisy o rozhodnutích soudů a úřadů správních.

(1) Veškerá i právoplatná rozhodnutí soudů a veřejné správy, která byla vydána v době nesvobody, jest i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29. září 1938 včetně tak nepřipouštějí, na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto případech:

a) byla-li vydána podle předpisů, které se svým obsahem příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (čl. 2, odst. 1),

b) směřují-li k cíli československým právem zakázanému. Z důvodu zde uvedeného lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu,

c) bylo-li straně pro mimořádné poměry doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo dostaviti se k řízení nebo provésti důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak na osoby v řízení zúčastněné.

(2) Ustanovení odstavce 1, písm. a) a b) se nevztahují na rozhodnutí, která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organisačních opatření v oboru peněžnictví.

(3) Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze podle odstavce 1, písm. c) zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo rozhodnuto v době svobody podle ustálené prakse,

a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo že jim bylo takovou újmou pohrozeno a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo

b) protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo

c) protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.

(4) Byla-li taková rozhodnutí (odstavec 1) vydána správními úřady, lze je zrušiti nebo změniti i z moci úřední.

(5) Strana může navrhnouti zrušení nebo změnu rozhodnutí podle odstavce 1 lit. a, b, c nejpozději do dvou let ode dne, kdy končí doba nesvobody (článek 1, odstavec 2). V téže lhůtě musí správní úřad oznámiti stranám, že zavedl řízení, aby se změnilo nebo zrušilo rozhodnutí z moci úřední podle odstavce 4 tohoto článku.

(1) Článek 6 neplatí o úředních rozhodnutích orgánů státního zřízení zahraničního a o rozsudcích polních soudů, zřízených podle dekretu presidenta republiky ze dne 26. října 1940 o československých polních soudech, č. 5 Úředního věstníku československého.

(2) Lhůta k podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu na rozhodnutí správních úřadů státního zřízení zahraničního (paragraf 14 zákona o nejvyšším správním soudě ve znění přílohy k zákonu č. 164/1937), lhůta k dovolání se nápravy ve výroku těchto úřadů o soukromoprávních nárocích (paragraf 2 zákona, jímž se provádí paragraf 105 ústavní listiny č. 217/1925) a lhůta k žádosti, aby byl podán návrh na mimořádnou obnovu polního trestního řízení (paragraf 483 vojenského trestního řádu ve znění zákona o vojenském polním trestním řízení č. 115/1937), počne jeden rok po dni, kdy končí doba nesvobody.

(1) Vládním nařízením mohou býti zjednodušeny platné předpisy o řízení správních úřadů, pokud jich jest používati při řízení o zrušení nebo změně rozhodnutí veřejné správy podle článku 6.

(2) Obdobné předpisy pro obor řízení soudního budou vydány zákonem. Zákonem bude zejména ustanoveno, ve kterých případech soud může žalobci (navrhovateli) svěřiti držbu věci movité neb uvésti ho v držbu věci nemovité před rozhodnutím ve věci samé i tehdy, když nejsou splněny všeobecné předpoklady pro povolení exekuce nebo prozatímního opatření.