1. u daní, na něž se vztahuje amnestie podle ustanovení § 1, odst. 1, bez další podmínky. Amnestie se však nevztahuje na trestné činy, pro něž bylo zahájeno trestní řízení v době od 1. ledna 1946 do vyhlášení tohoto zákona;

2. u daně z obohacení, poplatků, daní dopravních, dávky za osobní dopravu na drahách, dávky z telefonních poplatků, daně z obchodu cennými papíry, daně směnečné, daně z požární ochrany a daně z přepravy kolejovými drahami, na něž se amnestie podle ustanovení § 1 nevztahuje, za podmínky, že poplatníci do 30 dnů od konce měsíce, v němž tento zákon nabyl účinnosti
Za týchž podmínek se amnestie vztahuje též na činy (opominutí), které se stihají podle předpisů o poplatcích (daních) správním opatřením bez zavedení trestního řízení;

3. u ostatních daní, cel a monopolů za podmínky, že osoby, které se dopustily trestného činu, nejpozději do 30 dnů od konce měsíce, v němž tento zákon nabyl účinnosti, oznámí okolnosti spáchaného trestného činu, vydají předměty, které podle zákona propadají nebo jejichž držení je zakázáno a zaplatí daň nebo splní zákonnou náležitost, která byla trestním činem zkrácena nebo zatajena, případně splní povinnosti uložené příslušnými jinými předpisy.

a) dodatečně ohlásí dosud neohlášené právní jednání nebo listinu a zaplatí částku zkráceného nebo ohroženého poplatku (daně) ve lhůtě, kterou stanoví vyměřovací úřad nebo

b) oznámí, doplní nebo opraví údaje potřebné k vyměření poplatku (daně), který nebyl vyměřen nebo zaplacen a tento poplatek (daň) zaplatí ve lhůtě, kterou stanoví vyměřovací úřad nebo

c) zaplatí poplatek (daň), který měl býti zaplacen podle ustanovení poplatkových zákonů bez úředního vyměření, nebo tu jeho část, o kterou bylo zaplaceno méně.