(1) Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona je každá státně a národně spolehlivá osoba, s výjimkou osob, na něž se vztahuje odstavec 2, která v letech 1939 až 1945

a) byla příslušníkem československé armády v zahraničí nebo osobou jemu na roveň postavenou,

b) dobrovolně konala vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměla-li možnost konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě anebo měla-li k tomu souhlas presidenta republiky nebo příslušných československých úřadů,

c) byla příslušníkem první československé armády na Slovensku,

d) byla partyzánem,

e) byla vězněna nebo internována (zajištěna) v koncentračních a podobných táborech z politických důvodů, jejichž účelem bylo znemožnění nebo potlačení hnutí odporu českého nebo slovenského národa, zejména pro činnost směřující přímo k osvobození Československé republiky odstraněním nacistické okupační moci,

f) zúčastnila se soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí směřujícího přímo k osvobození Československé republiky, zejména pak Slovenského národního povstání, způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jí nebo její rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,

g) zúčastnila se českého povstání, při čemž za bojů padla nebo byla těžce zraněna anebo utrpěla těžkou poruchu zdraví.