(1) Vojenským gážistům v činné službě náleží vojenský přídavek v této roční výměře:

důstojníkům v 1. platové stupnici
se služným stupně c).	30.000 Kčs,
se služným stupně a) a b)	24.000 Kčs,
důstojníkům v 2. platové stupnici
se služným stupně c)	18.000 Kčs,
se služným stupně a) a b)	15.000 Kčs,
důstojníkům v 3. platové stupnici
se služným stupně c) a d)	13.800 Kčs,
se služným stupně a) a b)	11.400 Kčs,
důstojníkům v 4. platové stupnici
se služným stupně c) a vyšším	10.800 Kčs,
se služným stupně a) a b)	9.600 Kčs,
důstojníkům v 5. platové stupnici
se služným stupně c) a vyšším	7.800 Kčs,
se služným stupně a) a b)	7.200 Kčs,
důstojníkům v 6. platové stupnici	6.600 Kčs,
důstojníkům v 7. platové stupnici	6.000 Kčs,
důstojníkům v 8. platové stupnici	5.400 Kčs,
důstojníkům v 9. platové stupnici	4.800 Kčs,
důstojníkům čekatelům	4.200 Kčs,
gážistům mimo služební třídy	3.000 Kčs.

(2) Celkové odpočivné (zaopatřovací) platy vojenských (četnických) gážistů a jejich pozůstalých, uvedených v odstavci 1, nesmějí však býti nižší, než jaké by jim s vyloučením použivatelnosti novely platového zákona č. 15/1944 Sb. příslušely, kdyby se tento zákon na jmenované nevztahoval; pro tento účel se vdovská pense sčítá s příspěvky na výchovu. Případný rozdíl přísluší jako přídavek k odpočivným (zaopatřovacím) platům.

(3) Změní-li se počet oprávněných příslušníků, provede se srovnání odpočivných (zaopatřovacích) platů podle odstavce 2 znovu podle změněného stavu.

(1) Důstojníkům z povolání (čekatelům) a vojenským gážistům mimo služební třídy z povolání přísluší počínajíc dnem 1. srpna 1945 platový přídavek, jehož výměra se stanoví:
při ročním služném (platu mu odpovídajícím)

	roční částkou
do 20.000 Kčs	6.000 Kčs,
přes 20.000 Kčs do 30.000 Kčs	4.800 Kčs,
přes 30.000 Kčs do 40.000 Kčs	3.600 Kčs,
přes 40.000 Kčs do 50.000 Kčs	2.400 Kčs.

(2) Vojenský gážista nesmí na služném (platu mu odpovídajícím) a platovém přídavku podle tohoto ustanovení dostati méně než vojenský gážista s nejblíže nižším služným (platem mu odpovídajícím), pro něž je stanoven nejblíže vyšší platový přídavek. To platí obdobně i v případech, ve kterých služné převyšuje nejvyšší služné, k němuž přísluší platový přídavek.

(3) Služné, činovné a výchovné stanovené tímto zákonem ve svém úhrnu s vojenským přídavkem podle § 1 a s platovým přídavkem podle § 2, čl. III tohoto zákona a se zvláštním přídavkem podle zákona č. 159/1945 Sb. nahrazují úhrn doposud vyplácených služebních platů (služebních příjmů). Do úhrnu dosavadních platů (příjmů) se počítá služné, činovné, výchovné a mimořádný vojenský přídavek, dále drahotní přídavek, mimořádný příspěvek (příplatek ženatých) a všeobecný drahotní přídavek, mimořádný drahotní přídavek, jakož i zvláštní přídavek podle předpisů doplňujících a pozměňujících platové předpisy pro vojenské gážisty.

(1) Vojenským osobám, které byly dne 29. září 1938 vojenskými gážisty z povolání nebo se jimi po tomto dnu staly, příslušníkům československé armády v zahraničí, jakož i vojenským osobám jim na roveň postaveným, jejichž nárok na výslužné (odpočivné platy) podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, vznikl po 31. prosinci 1943 a přede dnem účinnosti tohoto zákona, protože za branné pohotovosti státu v letech 1938 až 1945 pozbyli způsobilosti k vojenskému povolání pro zranění nebo trvalou poruchu (poškození) zdraví, které utrpěli ve službě válečné nebo bez vlastní viny při vykonávání vojenské služby nebo v souvislosti s ní nebo jinak v boji proti okupantům, anebo pro zranění při zadržení, zajištění nebo vazbě ve věznicích či koncentračních nebo jiných táborech, anebo v souvislosti s pracovním přikázáním – nasazením, náleží od 1.ledna 1944 výslužné (odpočivné platy) vyměřené z pensijních základen vyplývajících z ustanovení tohoto zákona.

(2) Vdovám (pozůstalým) po vojenských osobách uvedených v odstavci 1, které padly nebo zemřely následkem zranění nebo utrpěné poruchy zdraví za uvedených okolností, přísluší vdovská pense (zaopatřovací platy) za podmínek a ve výši ustanovení § 6, odst. 1, č. 6, písm. D dekretu presidenta republiky ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění křivd veřejným zaměstnancům, avšak z pensijních základen podle ustanovení tohoto zákona.

a) z povolání v činné službě,

b) z povolání, kteří byli přeloženi do výslužby nebo jejichž vojenský služební poměr se skončil podle části III (§§ 20, 21, 22) vládního nařízení ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umisťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a předpisů je doplňujících, bez ohledu, zda byli převedeni do jiných státních a veřejných služeb podle části II téhož vládního nařízení či nikoli,

c) z povolání, kteří byvše převedeni do jiných státních a veřejných služeb podle části II vládního nařízení č. 139/1939 Sb. nebo vládního nařízení ze dne 23. června 1939, č. 145 Sb., o převádění důstojníků justiční služby z povolání do občanské soudní služby, byli popraveni, usmrceni nebo zemřeli ve vazbě (zajištění) nebo zemřeli po propuštění z vazby (zajištění), avšak předčasně v pravděpodobné příčinné souvislosti s vazbou (zajištěním),

d) ve výslužbě, pokud jde o poškození z jejich pensijního poměru.

a) do 31. prosince 1943 podle platových předpisů platných pro vojenské gážisty z povolání ve znění pozměňujících a doplňujících předpisů z doby nesvobody platných pro veřejné zaměstnance,

b) od 1. ledna 1944 podle ustanovení tohoto zákona.