a) vojenským gážistům z povolání československé armády v zahraničí;

b) vojenským osobám, které byly dne 29. září 1938 vojenskými gážisty z povolání nebo se jimi po tomto dnu staly a byly podle zákona ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci, ministrem národní obrany povolány (převzaty) do činné služby a ji nastoupily nebo byly v činné službě ponechány;

c) vojenským osobám, které byly 29. září 1938 vojenskými gážisty z povolání nebo se jimi po tomto dnu staly, konaly po osvobození republiky činnou službu, nebyly však podle uvedeného zákona povolány (převzaty) ministrem národní obrany do činné služby nebo nebyly v ní ponechány, protože překročily stanovenou věkovou hranici nebo z jiných důvodů, které neměly za následek odnětí vojenské hodnosti opatřením správním anebo v řízení před kárným výborem podle zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění vyhlášky ministra národní obrany ze dne 8. dubna 1935, č. 65 Sb., o novém znění vojenského kárného zákona; toto ustanovení platí jen, nezůstává-li těmto gážistům zachován jejich služební poměr ve státní nebo jiné veřejné službě;

d) vojenským gážistům v záloze a ve výslužbě, kteří za účinnosti tohoto zákona konali vojenskou činnou službu (§§ 119 a 120 platového zákona);

e) četnickým gážistům.

(4) Pokud by úhrn dosavadních platů (příjmů) byl vyšší než úhrn nových platů (příjmů) podle odstavce 3, dostane vojenský gážista vyrovnávací přídavek ve výši rozdílu mezi obojími platy (příjmy). Tento přídavek se zmenší při každém následujícím zvýšení služného o polovinu částky, o kterou se služné zvýší až do úplného zániku.

(5) Ministr národní obrany a ministr vnitra se zmocňují, aby v dohodě s ministrem financí vyrovnali vhodnými opatřeními případné platové nesrovnalosti, které by při provedení tohoto zákona vznikly.