(1) Vojenským osobám, které byly dne 29. září 1938 vojenskými gážisty z povolání nebo se jimi po tomto dnu staly, příslušníkům československé armády v zahraničí, jakož i vojenským osobám jim na roveň postaveným, jejichž nárok na výslužné (odpočivné platy) podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, vznikl po 31. prosinci 1943 a přede dnem účinnosti tohoto zákona, protože za branné pohotovosti státu v letech 1938 až 1945 pozbyli způsobilosti k vojenskému povolání pro zranění nebo trvalou poruchu (poškození) zdraví, které utrpěli ve službě válečné nebo bez vlastní viny při vykonávání vojenské služby nebo v souvislosti s ní nebo jinak v boji proti okupantům, anebo pro zranění při zadržení, zajištění nebo vazbě ve věznicích či koncentračních nebo jiných táborech, anebo v souvislosti s pracovním přikázáním – nasazením, náleží od 1.ledna 1944 výslužné (odpočivné platy) vyměřené z pensijních základen vyplývajících z ustanovení tohoto zákona.

(2) Vdovám (pozůstalým) po vojenských osobách uvedených v odstavci 1, které padly nebo zemřely následkem zranění nebo utrpěné poruchy zdraví za uvedených okolností, přísluší vdovská pense (zaopatřovací platy) za podmínek a ve výši ustanovení § 6, odst. 1, č. 6, písm. D dekretu presidenta republiky ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění křivd veřejným zaměstnancům, avšak z pensijních základen podle ustanovení tohoto zákona.

(3) Četnickým gážistům (gážistům t. zv. protektorátní policie) a uniformovaným zaměstnancům (gážistům) t. zv. vládního vojska, kteří byli přeloženi do výslužby po 31. prosinci 1943, jakož i těm, kteří byli po tomto dni přeloženi do výslužby jako vojenští gážisté, pozůstalým po vyjmenovaných osobách a pozůstalým po takových osobách, pokud tyto osoby zemřely v činné službě po uvedeném dnu, vyměří se nové odpočivné nebo zaopatřovací platy podle ustanovení tohoto zákona od 1. dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona.