(1) Stane-li se čekatel bez vlastního úmyslného zavinění neschopným další služby a jakéhokoliv jiného výdělku proto, že oslepl neb utrpěl duševní poruchu, obdrží výslužné v nejnižší výměře výslužného úředníka (podúředníka, zřízence).

(2) Stane-li se čekatel neschopným další služby a jakéhokoliv jiného výdělku pro jinou těžkou nezhojitelnou nemoc, již si nepřivodil sám úmyslně vlastním zaviněním, může mu ministerstvo dopravy přiznati výslužné ve výměře uvedené v odstavci 1.